Dark Pictures Anthology: House of Ashes – Dojmy z hraní | PREVIEW

Britští vývojáři ze Supermassive Games jsou na herním hru již od roku 2008. Jméno si však udělali až v roce 2015 s vydáním Until Dawn, interaktivní hororovou exkluzivitou pro konzoli PlayStation 4, která je dosud považována za jejich opus magnum. Po jejím neuvěřitelném úspěchu vývojáři přicházeli s více či méně zdařilými tituly, ať už se smíšeně přijatým Until Dawn: Rush of Blood pro VR, akční detektivku Hidden Agenda,  psychologicky laděnou hororovku The Inpatient (prequel Until Dawn) nebo zajímavým, lehce nečekaným experimentem Shattered State vydaným na Google Daydream. V roce 2019 ovšem přišel zásadní zlom. Studio začalo pracovat na antalogii uzavřených hororových příběhů ze série Dark Pictures. Dosud vyšly dva díly, konkrétně Man of Medan (2019) a Little Hope (2020), přičemž již v říjnu letošního roku vyjde dlouho očekávaný třetí díl pojmenovaný House of Ashes.

Musím říct, že nápad každoročně vydat jeden uzavřený, samostatně fungující příběh není vůbec špatný, ještě ke všemu když jde o interaktivní adventury, v nichž má každé vaše rozhodnutí dopad na budoucí dění. Co si však budeme povídat, stavebním kamenem dobré hry je kvalitní příběh se sympatickými hlavními postavami. Bohužel, v tomhle směru Man of Medan – aspoň z mého osobního úhlu pohledu (naši o něco pozitivnější recenzi najdete zde) – selhal na plné čáře. Z tak nosného tématu, jakým byla loď duchů Medan, bohužel autoři vytěžili jen prázdný, nudný a suchopárný odvar, který bezpochyby mohl být mnohem lépe zpracovaný.  

Z Man of Medan číšil nevyužitý potenciál. Nicméně, o rok později vyšel na světlo světla Little Hope, který byl o poznání lepší. Zápletka v městečku Little Hope, ač silně inspirovaná sérií Silent Hill, mě dokázala bavit díky zajímavému způsobu vyprávění, hutné, skvěle navozené atmosféře, sympatickým hlavním aktérům a prostředí. Nebudu lhát, po nemastném neslaném prvním díle antologie to bylo výborné zadostiučinění. Chybičky by se sice najít daly, to nepopírám, ale když to vezmu kolem a kolem, byl jsem ve výsledku spokojený, což se vždycky počítá (viz naše dobová recenze).

A nyní přišel na řadu House of Ashes. Ten sice oficiálně vychází až v říjnu letošního roku, ale díky preview kódu jsem si jej mohl vyzkoušet ještě dříve. Byl jsem plný očekávání. Vydané trailery, které měly posloužit jako lákadlo ba samotnou hru, mě zaujaly a v lecčems překvapily. Tentokrát se měl děj točit kolem vojáků, kteří se během jedné pouštní mise v Iráku nešťastnou náhodou ocitnou v jeskyních, kde na ně číhají nebezpečná krvelačná monstra. Hlavními hrdiny tentokrát neměla být skupinka obyčejných kamarádů, ale jednotka elitních vojáků, kteří byli podstoupeni důkladnému tréninku. Možná právě proto nikdy neotálí a v případě nouze jsou ochotni použít zbraně. 

V rámci hodinové ochutnávky, kterou jsem měl tu čest vyzkoušet, si zahrajeme hned za několik různých hrdinů, kteří se liší v chování a v reagování na vyhrocené situace. Podobně jako u předchozích her ze série The Dark Pictures platí, že i zde může jakékoliv sebemenší rozhodnutí ovlivnit váš celkový průchod. Nemám však na mysli jen volby ze dvou odlišných rozhodnutí. I v dialozích, ačkoliv se to zprvu nemusí zdát, si občas musíte dávat docela pozor. Nikdy totiž nevíte, jak se vámi vybraná možnost může později projevit v směřování příběhu. 

Co se týče postav, ty mi zatím k srdci moc nepřirostly. Ze všech rozhodně vyčnívá hrdinka, které svůj hlas a vzhled propůjčila herečka Ashley Tisdale. Oblíbil jsem si ji hned z několika důvodů. S jejím charakterem, jenž byl rozvinut prostřednictvím interakcí mezi ní a parťákem Ericem, jsem se dokázal nejvíce ztotožnit. A co si budeme povídat, je – na rozdíl od jejích mužských protějšků – mnohem výraznější a zapamatovatelnější. Zbytek postav je tvořen nevýraznými panáky, k nimž jsem si bohužel žádné větší sympatie. Je možné, že to je dáno absencí úvodního prologu, který by mi dal patřičný kontext a díky němuž bych možná lépe pochopil uvažování a pohnutky některých hrdinů. Každopádně, mám-li hodnotit podle odprezentovaného materiálu, bylo to zatím slabota. Ale kdo ví? Možná se něco změní a hrdinové mi přece jenom přirostou k srdci. 

Opomenout nesmím ani monstra, která mě zatím během hraní moc neohromila. Z hlediska designu se sice jedná o skvělé potvůrky, jenže strach jsem z nich i přesto necítil. Je to škoda, poněvadž z originálně navržených příšer, jako byly tyto, se dalo vytěžit více. Ale nechci dělat unáhlené závěry. V plné verzi může dojít k zlepšení…

House of Ashes si zatím udržuje pozvolnější tempo. Kromě napínavějších akčních pasáží, kdy vás buď nahání nestvůra, anebo po vás střílejí nepřátelští vojáci, dojde i na řadu klidnějších částí založených primárně na vzájemných konverzacích. Ty fungují na jedničku, tedy pominu-li jednu, během níž je vaším úkolem opravit zcela obyčejný generátor, abyste mohli postoupit. Zcela upřímně, takové bloudění jsem při hraní titulu z The Dark Pictures ještě nezažil a osobně doufám, že to bude naposledy. 

Herní náplň hodinové ochutnávky se drží zaběhlých kolejích předchozích dílů. Tradiční adventurní prvky (tj. průzkum okolí, hledání tajných předmětů, interagování s postavami apod.) je okořeněno  aspekty, jež jsou pro antologii typické. Jde hned několika inovacemi. Pomineme-li tradiční quick-time eventy a obrazy předpovídající potenciální budoucnost, jež byly perfektně nahrazeny kamennými destičkami (má to svůj důvod), vývojáři vsadili hned na několik nikdy předtím viděných funkcí. Co mě trklo hned v úvodním nastavení, byla volba obtížnosti, kterou jsem nečekal. Přece jenom, Man of Medan ani Little Hope podobnou funkci neměly. Stejně tak mě překvapila nově využitá 360-stupňová kamera spolu s možností vypnout a zapnout světlo u baterky. Sice jde jen o malé drobnosti, ale v praxi fungují docela pěkně. Co mě však ohromilo ze všeho nejvíce, byly scény, která jako by vypadly ze starého filmu na kazetě. Jak se zdá, během hraní můžete kromě skrytých předmětů nalézt také speciální úryvky z deníku, po jejichž nalezení můžete zhlédnout kratičký filmeček doplněný dobovými fotkami. Skutečně něco, co mi při hraní vyrazilo dech! 

Výrazné technické nedodělky, které by narušovaly hratelnost, jsem při hraní nezaznamenal. Pouze jsem zaregistroval drobné chybičky. V několika scénách, v nichž by měly zaznít mluvené dialogy a výstřel ze zbraně, naneštěstí nebylo slyšet nic. Některé postavy vypadaly v několika závěrečných scénách uměle, místy až plasticky, a někdy v polovině měla jedna z hlavních postav podivný výraz ve tváři. V jednom momentě jsem dokonce narazil na jednu grafickou chybu, kdy se místo obávané stvůry na obrazovce objevila pouze černá obrazovka s jakousi bílou ikonou. Je však nutné podotknout, že mnou hrané preview ještě není výsledný produkt, takže veškeré chyby, na které poukazuji, budou s velkou pravděpodobností opraveny.

Když to vezmu kolem a kolem, hratelné hodinky z House of Ashes rozhodně nelituji. O plánovaném titulu jsem si aspoň mohl udělat lepší obrázek. Jak dopadne výsledný produkt se přesvědčíme již 22. října 2021. Sám jsem zvědavý, co vývojáři předvedou.  

Komentuj!