TOP 10 nejhorších her roku 2020

Letošní herní zklamání jsme si již představili, ale zklamání se samo o sobě nerovná příšerné hře. Po těch opravdových katastrofách se musíte poohlédnout ještě trochu dál. Jaké hry v roce 2020 propadly na celé čáře jak u kritiků, tak u hráčů?

10. Remothered: Broken Porcelain

Pokračování nezávislého hororu Remothered: Tormented Fathers provázela vzhledem ke kvalitám prvního dílu nemalá očekávání, která se však bohužel nepodařilo naplnit. Hororový feeling se v Broken Porcelain z velké části vytratil, hlavně kvůli vyššímu důrazu na likvidaci nepřátel a jejich slabé umělé inteligenci. Titul také v době vydání trpěl řadou bugů a technických nedostatků jako je kostrbaté ovládání a špatný lipsync, které byly dané nižším budgetem a přehnanými ambicemi autorů.

Pokud se vám však povede dostat přes nelákavou skořápku, dočkáte se relativně poutavého příběhu. O tom nejlépe svědčí naše recenze, v níž se střetly dva názory – jeden, který technické problémy hře odpustil, a jeden, u kterého se staly kamenem úrazu.

9. Cooking Mama: Cookstar

Relativně známá kuchařská série z konzolí značky Nintendo se po letech neaktivity letos nečekaně dočkala oznámení a vydání nového dílu. Příjemné překvapení fanoušků se však brzy změnilo v údiv. Již několik pouhých hodin po vydání na Nintendo Switch oznámil vlastník Cooking Mama IP Office Create, že hra nikdy nebyla určena k prodeji a s vydavatelem Cookstar, Planet Entertainment, zahájí soudní řízení za neoprávněné použití značky.

Divoké spekulace brzy odhalily možnost, že hra v sobě obsahuje skript na těžení kryptoměn. To se však dodnes nepodařilo prokázat. Jediný způsob, jak si hru dnes zahrát, je koupit si fyzickou kopii ze stránek vydavatele… avšak i pokud se vám k ní podaří dostat, zjistíte, že Cooking Mama: Cookstar je přinejlepším podprůměrným titulem s repetitivním gameplayem, špatným pohybovým ovládáním a vskutku děsivým dabingem.

8. The Elder Scrolls: Blades

Mobilní verze populárních značek jsou hráčskou obcí často přijaty s nevolí hraničící s hysterií. Není to však zcela bezdůvodně. Nezřídka se jedná o cynické cashgraby mířené na casual mobilní hráče, kteří s původní sérií povětšinou ani nepřišli do styku. A nejinak tomu je v případě The Elder Scrolls: Blades.

Nečekejte open-world zážitek jako u původní série, namísto toho se dočkáte krátkých lineárních úrovní, jednoduchého soubojového systému a tuny grindu, od kterého vás navíc zdržuje systém energie, který obměkčíte pouze svou kreditní kartou. S tímto systémem Bethesda Game Studios narazili především u hráčů na konzoli Nintendo Switch, kteří jsou pořád zvyklí na klasické systémy progrese a monetizace.

7. Dawn of Fear

Jelikož Capcom už asi definitivně opustil styl prvních dílů Resident Evil a vydal se směrem modernějších FPS/TPS, naskytla se ideální příležitost zaplnit díru na trhu a přijít s vlastní survival horror akční adventurou. Podobně nejspíš uvažovali i autoři ze studia Brok3nsite, z jejichž titulu Dawn of Fear přímo číší inspirace prvním dílem Resident Evil.

Navázat však věrně na klasiku z prvního PlayStation, aby to v dnešní době nepůsobilo nepatřičně a zastarale, je však docela kumšt, který se Brok3nsite nezdařil. Dawn of Fear trpí na špatné ovládání, mizerný scénář, absenci děsivých momentů, zastaralý vizuál a co je nejhorší, absolutní nedostatek vlastních nápadů. Vzít Resident Evil HD Remake a udělat z něj po všech stránkách horší hru zkrátka pro úspěch nestačí.

6. Tiny Racer

Pochybné cti v podobě ceny nejhorší hry roku podle serveru Metacritic, s průměrem 29 bodů za verzi pro Nintendo Switch, se dočkal titul Tiny Racer od studia IceTorch Interactive. Jak už tomu často bývá, solidní myšlenku na napodobení kultovní závodní značky Micro Machines zcela zabilo provedení.

Tiny Racer byl v recenzích označen za téměř nehratelný titul vinou fyzikálního enginu, který je zcela nerealistický a nepředvídatelný. Ve spojení s tupou umělou inteligencí, která záměrně vyhledává bouračky, jsou závody v Tiny Racer zcela neřízený chaos, který je sice chvíli zábavné sledovat, ale brzy se dostaví pouhá frustrace a vztek. Přidejte úděsnou repetitivní hudbu a výsledkem je titul, který nepotěší ani ty nejméně náročné hráče.

5. Tamarin

3D plošinovky zažívají v poslední době mírnou renesanci a kromě nových značek vzniká i řada titulů inspirovaných nostalgií 90. let. Mezi nejlepší tvůrce plošinovek patřilo studio Rare s hrami jako Banjo-Kazooie, Donkey Kong 64 a Jet Force Gemini. A vzhledem k tomu, že současné Rare na tvorbu plošinovek už nemá čas, studio opustila řada veteránů, kteří se rozhodli této nostalgie využít. Prvně jsme se dočkali dvou dílů Yooka-Laylee od Playtonic Games a nyní se svého duchovního následovníka dočkala i zmíněná Jet Force Gemini v podobě Tamarin od studia Chameleon Games.

Příběh roztomilé opičky, která s bohatým arzenálem zbraní likviduje mimozemské brouky, se však příliš nevydařil. Grafická stránka se až nebezpečně blíží uncanny valley efektu, hratelnost je těžkopádná, scénář nestojí za řeč a tonální disonanci mezi plošinovkovými a střílecími pasážemi lze jen těžko překousnout. Pro dávku nostalgie radši zamiřte směrem Crash Bandicoot 4.

4. Bounty Battle

Popularita a úspěch série Smash Bros. pravidelně nabízí otázku, proč se podobný koncept nepokusí napodobit i ostatní vydavatelství než jen Nintendo. Jednou za čas se však objeví důkaz, že okopírovat Smash není nic jednoduchého. Před pár lety si na crossoverové mlátičce vylámalo zuby i samotné Sony v podobě PlayStation All-Stars Battle Royale a nyní přišla řada i na nezávislou scénu.

Bounty Battle od studia Dark Screen Games slibovalo přivést dohromady hrdiny populárních nezávislých her jako Guacamelee!, Dead Cells či SteamWorld Dig, což nakonec i splnila, ale jinak ztroskotala na celé čáře. Zdá se, že veškerý budget byl použit na licencování postav a už nezbylo na zásadní prvky jako zábavný soubojový systém, pohlednou grafiku či důstojné množství multiplayerových režimů. Hra tak působí jako pouhý prototyp, který se však nikdy nedočká vylepšení.

3. Pooplers

Nejhorší hra podle recenzního agregátu OpenCritic je párty hra Pooplers od studia Art Games Studio s krásným průměrem 27 bodů. Nenechte se však názvem studia zmást, jelikož o umění v případě Pooplers nemůže být řeč. Ve hře se až čtyři hráči mohou ujmout kontroly nad batolaty, která, jak název napovídá, musí svými exkrementy co nejvíce „obarvit“ mapu, než vyprší časový limit nebo dokud je nechytnou rodiče.

Tento excelentní nápad však nebyl doprovázen podobně excelentním gameplayem. Člověk by snad až podezíral Art Games Studio, že jejich jediným trumfem v rukávu bylo „kontroverzní“ téma a doufali, že samo o sobě hru prodá.

2. XIII

Popularita remaků neustále stoupá a v minulých letech jsme se dočkali špičkových kusů jako Resident Evil 2 či Crash Bandicoot N. Sane Trilogy. Oznámení remaku komiksové first-person akce XIII z roku 2003 i tak bylo značným překvapením, protože i když se ve své době jednalo o slušnou hru, z vod průměrnosti ji tahalo především unikátní grafické zpracování. Duo v podobě vývojářského studia PlayMagic a vydavatelství Microids se však zcela nepochopitelně rozhodlo při tvorbě remaku komiksovou estetiku opustit a zvolilo grafický styl ve stylu Fortnite.

To však není jediný problém, kterým hra trpí. Technická stránka XIII je zcela katastrofální, ať už co se týče zvuků, animací či samotné stability hry. Je vidět, že na hru byl přiřazen minimální budget, což se projevuje i na recyklaci dabingu či intra z původní hry. I když však dáme všechny technické problémy stranou, ukazuje se, že hratelnost XIII je v dnešní době přece jen příliš zastaralá a jednoduchá a v dnešní konkurenci zkrátka nemá co nabídnout.

1. Fast & Furious Crossroads

Her s filmovými licencemi se na konzolích objevuje o poznání menší počet, než tomu bývalo v předchozích konzolových generacích, ale to však neznamená, že by se snad zlepšila jejich kvalita. Fast & Furious Crossroads na motivy populární automobilové série Rychle a zběsile s Vinem Dieselem v hlavní roli snad mohl vzhledem k vývojářskému studiu Slightly Mad Studios, zkušených tvůrců série Project CARS, působit nadějně, ovšem téměř nulový marketing dával tušit zradu.

To se nakonec i potvrdilo a Fast & Furious Crossroads se do zlatého fondu závodních her rozhodně nezařadí. Po hratelnostní stránce zcela selhává fyzikální model, závodění působí zmatečně a příběhová kampaň trvá slabé čtyři hodiny. Hru nezachraňuje ani přítomnost herců z filmové série, kteří své role zjevně natočili v pauze na oběd s naprostým nezájmem. Pro detailní rozbor této automobilové havárie zamiřte směrem naší recenze.

Komentuj!