Romancing SaGa 2: Revenge of the Seven – Revitalizace staré klasiky

Romancing SaGa je série, jež se kromě Japonska velké obliby nedočkala, za což mohlo hned několik faktorů. Jedním z nich byla nulová propagace a nepříliš vábivý vizuál, kterému ani nepomáhaly poměrně nevšední a na první pohled složitější mechaniky. Série se sice během let dočkala na Západě řady remasterů, žádný ale sérii nenakopl do výšin tak jako v Japonsku. Square Enix se to ale rozhodl změnit a poprvé nám přináší kompletní remake jednoho z dílů, konkrétně Romancing SaGa 2: Revenge of the Seven. Hráči se konečně mohli těšit na pěknou anime stylizaci a větší plejádu zlepšujících funkcí. Stačilo to ovšem na úspěšnou revitalizaci série, nebo tento díl zapadne jako ty předchozí?

Recenzovaná verze: PS5

Naštěstí moůžu prohlásit, že se remake povedl, a pokud patříte mezi ty, kteří upřednostňují hratelnost nad příběhem, tak se může jednat o titul, který si zamilujete. Pokud se ale řadíte k druhé skupině, mohli byste silně narazit. Pojďme si ale nejprve ve zkratce přiblížit zápletku.

Ten začíná jako klasické japonské fantasy. Máte království, které čelí hrozbě. V něm se kdysi dávno nachazelo sedm hrdinů, kteří se obětovali, aby zachránili svět před katastrofou. Nyní se ale vrací jako démoni, kteří mohou zničit celý svět, čemuž vy jako vladař musíte zabránit. Ale pozor, všechno není takové, jak se na první pohled zdá. Hra totiž využívá časové skoky. To znamená, že jakmile ve hře dosáhnete určitého progresu, děj se posune o delší časový úsek a následně hrajete za nového vladaře. Tomu je celý příběh uzpůsoben, sedm obávaných protivníků se tak na svět dostává vždy až po nějaké době.

Tohle ale právě může být kámen úrazu pro hráče, kteří si potrpí na kvalitní příběh. Kvůli častému skákání v čase vladaři postrádají jakýkoliv charakter, to samé bohužel platí i pro skupinu hlavních protagonistů. Celá hra je totiž primárně zaměřena na exploraci a nelineární postup, což nemusí každému sednout. Jako vladař tedy musíte nejen posílit své království, ale také získat spojence a vypořádat se s blížící se zkátou. V praxi to funguje tak, že na rozlehlé mapě si vyberete, kam chcete cestovat, a poté v dané oblasti plníte různé úkoly, kterými si daného vladaře dostanete na vaši stranu.

Úkoly jsou ale často na jedno brdo. Obvykle musíte buď zabít finálního bosse, anebo se vypořádat s nepřáteli v dungeonu. To je zároveň jedna ze stěžejních divizí celé hry spolu s explorací. Vy si totiž vybíráte, v jakém pořadí a jak chcete věci dělat. Zaměříte se radši na jednoho ze sedmi hlavních padoucích, nebo pomůžete nedaleké vesničce? Vše je pouze na vás. Musíte ale brát v potaz, že některé progresy vám udělají časový skok o sto let dopředu a bohužel vám i zničí progres jiného rozděleného questu, který jste upozadili kvůli jinému. Dále jsem měl pocit, že nemůžete moc jasně predikovat, jakým questem se časový skok stane. Často mi to dost narušilo plány a volit nového vladaře se mi nehodilo. Jinak se vždy svět o něco málo změní a své počínání po sto letech vidíte. Nejedná se ale o nic markantního a často se vám například stane, že kovář či hospodský sou pět set let pořád stejní, což místy trochu kazilo dojem z hraní. Mně se například stalo, že jsem nestihl udělat jednu linku, která byla následně restartována, a doprovázely mě přes ni úplně stejné postavy jako v minulosti. Na druhou stranu, vaše razantnější rozhodnutí, například komu v nouzi pomůžete nebo na čí stranu se postavíte, už nějaký dopad na budoucí průběh hry mají, což je chvályhodné.

Kromě explorace jsou další nosnou stránkou hry questy a dungeony. Než si je ale rozebereme, tak je potřeba si vysvětlit, co způsobují časové skoky a v jejich návaznosti, jak funguje soubojový systém. Na začátku hry máte vladaře, který se při každém razantním skoku v čase mění, a to tak, že ho nahradí libovolný člen vaší družiny. Nemusíte se bát, že by vás vždy hra nutila levelovat od začátku, tak nekompromisní není. Vždycky když zvolíte vašeho nástupce, mu totiž přesunete část své síly a zkušeností, včetně obsahu vašeho inventáře. Vaše družina se také obmění, ale pouze kosmeticky. Pokud ale narazíte na to, že někdo z vaší družiny nemá skilly jako jeho předchůdce, tak nemusíte zoufat. Je tu totiž k dispozici možnost všechny doposud získané skilly nové postavě naučit.

Bojový systém je tu zábavný, a i když se v jádru jedná o tahovou klasiku, dokáže jeho postupným odměňováním a svobodou potěšit. Například hlavní novinkou oproti originálu jsou „United attacks“, které fungují tak, že jakmile se vám naplní „Overdrive bar“ pomocí zabijení nepřátel, tak můžete spustit společný útok, ve kterém se spojí několik postav a udeří speciálním kombem útoků. Těch máte vždy několik na výběr podle daných postav a možností.

Další drobnou změnou je, že vám na rozdíl od originálu hra ukazuje ikonu žárovky u různých útoků. To chytře symbolizuje, že pokud budete daný skill častěji používat, může se váš hrdina naučit nějaký nový, což je příjemné zjednodušení. Takhle často víte, na jaký útok či dovednost se musíte zaměřit, abyste si pak odemkli nějaký nový. Na co dalšího je potřeba se tady soustředit, jsou formace, které si odemykáte během hry a jsou místy stěžejní k tomu vyhrát bitvy. Je nutné si na ně dávat pozor a podle nich si družinu sestavit. Vesměs je ale soubojový systém je zábavný, svižný a jednoduchý na pochopení.

Díky němu pak i mnou všeobecně nenáviděný grind v dungeonech byl snesitelný. Jakmile jsem si pak na hru zvykl, už jsem se na ni těšil jako na formu relaxu. A díky tomu, že jsem se nemusel zatěžovat zevrubným příběhem a volnou hratelností, jsem se tak do hry vždycky mohl připojit a nemusel jsem se bát toho, že bych na něco zapomněl. Nicméně i po patnácti hodinách herní doby se do mých seancí vloudil stereotyp. Pořád stejná formulka “quest, dungeon a boss” se mi začala přejídat a titul jsem už dokončoval s donucením. Pokud vás ale explorace, nelineární postup a grind baví, tahle hra ho nabízí v nejkvalitnější míře. Navíc vám ještě servíruje i collectibly. Nejvíce mě bavilo nacházet Mistra S, což je takový Romancing SaGa maskot. Ten vždy po světě náhodně poflakuje a když ho najdete, tak se vám přidá razítko do hrací karty, ve které se vám odemknou užitečné perky, která vám pomůžou jak v bitvách, tak při vydělávání peněz.

Na co je dobré si také dávat pozor, jsou flashbacky, které jsou často ukryté v dungeonech a ukážou vám události předtím, než se ze sedmi dávných hrdinů stali zlouni. Navíc je docela jednoduché je najít. Pokud jste u nich dostatečně blízko, tak vás k nim hra dovede pomocí znázorněné cesty. Kromě hledání a prozkoumávání světa si tu můžete i rozšiřovat své království. Není to nikterak komplexní managment, ale díky třeba vybudování nové kovárny či univerzity si otevřete užitečné perky, zbroje a možnosti.

Jednoduše řečeno, na své si přijdou hlavně fanoušci grindu a explorace, protože v těchto věcech titul doslova exceluje. Pokud jste tedy hráči, kteří si ujíždějí na soubojích či zabíjení v dungeonech, a příběh je pro vás vedlejší, tak titul určite zkuste. Máte tu hodiny skvělé zábavy a objevování, navíc je tohle ten nejlepší vstupní bod do série. Díky celkové revitalizaci se dočkáte velice líbivého a barevného anime vizuálu, což umožňuje vylepšení a zjednodušení herních mechanik. Pokud ovšem patříte mezi hráče, kteří touží po kvalitním příběhu, doporučuji si koupi promyslet. Já jsem si sice dokázal hru užít a bavit se u ní, ale mi hra přišla po 20 hodinách stereotypní a absence příběhu mi razantně chyběla. Musíte tak zkrátka počítat s tím, že Romancing SaGa 2: Revenge of the Seven není určena pro každého.

Komentuj!