The Dark Pictures Anthology: House of Ashes – Nebezpečná výprava do Iráku

Britské herní studio Supermassive Games konečně vydalo další díl z antologie uzavřených hororových příběhů The Dark Pictures. Po Man of Medan situovaném na záhadné duchařské lodi Medan a The Little Hope, které nás zavedlo do strašidelného městečka opředeného velkým tajemstvím, se tvůrci vytasili s House of Ashes, akčnějším, zběsilejším a patrně přímočarejším titulem, než jakým byly předchozí dva díly. Otázkou ovšem zní, vyplatil se tento odvážný krok, anebo šlo o velké šlápnutí vedle? To se dozvíte v dnešní recenzi.          

Recenzovaná verze: PC 

O House of Ashes jsem si mohl udělat lepší představu ještě před vydáním, a to díky speciální herní ukázce, k níž jsem dostal oficiální přístup. Navzdory mnoha výhradám, o nichž jsem se detailně rozepsal v mých dojmech z hraní (článek si můžete přečíst přímo zde), jsem si hratelnou hodinku nadmíru užil. K řadě situací mi sice chyběl patřičný kontext, díky čemuž jsem občas zbytečně tápal a nedokázal si k hlavním postavám utvořit vztah, ale prostředí Iráku, svižnost vyprávění a nová děsivá monstra byly prvky, jež celkový zážitek dokázaly příjemně zpestřit. Bylo znát, že se tvůrci snažili zkusit něco jiného, zcela jedinečného. Něco, co v rámci série ještě nebylo nikdy k vidění, což se – aspoň podle mě – rozhodně vyplatilo, alespoň tedy v hodinovém preview. Nicméně, jak zbrusu nové nápady zafungovaly v plné verzi hry? 

Příběh je tentokrát zasazený do současnosti, konkrétně roku 2003. Sledujeme tým elitních amerických vojáků, který se musí vydat na nebezpečnou misi do Iráku, kde naplno probíhá americko-irácká válka. Atmosféra na bojišti by se dala krájet. Obě válčící strany dělají všechno pro to, aby zvítězily, a neberou si servítky. Jenomže co by čert nechtěl, něco se pokazí. V zemi se začnou tvořit hluboké trhliny, a naši hrdinové tak nechtěně spadnou do podzemní. Zde objeví tajemné, blíže neprobádané jeskyně, ve kterých narazí nejen na prastarý akkadský chrám, ale také na nebezpečná krvelačná monstra, která by si na nich nejradši posmlsla. V tu chvíli se začíná boj o přežití, z nějž všichni nemusí vyváznout naživu.     

V rámci kampaně se chopíte čtyř ovladatelných hlavních postav – plukovníka Erica, mariňáků Nicka a Jasona a důstojničku CIA Rachel. Všichni patří k speciálním americkým jednotkám, což znamená, že spolu drží partu, snaží se mezi sebou efektivně spolupracovat a ve vyhrocených situacích se nebojí využít svůj palebný arzenál. Nicméně, aby to bylo ještě zajímavější, udržují mezi sebou zajímavé přátelské vztahy. Zatímco Jason a Nick jsou nerozluční parťáci, Eric a Rachel spolu mají mnohem hlubší vztah. Původně totiž jde o manžele Kingovy, kteří se však před delší dobou rozešli. Rachel aktuálně chodí s Nickem, k němuž si dokázala za dobu jejich vzájemné spolupráce utvořit velké citové pouto, což ovšem skrývá před Ericem. Vzniká nám zajímavý milostný trojúhelník, o jehož vývoji můžete v rámci děje rozhodnout pomocí vašich voleb. K nim se však hodlám vyjádřit až později. 

Vcelku nevídaným zpestřením je Salim, pátá hratelná postava, která na rozdíl od výše jmenovaných bojuje za druhou stranu barikády. Nutno dodat, že její příběh je docela smutný. Jde o zcela obyčejného iráckého vojáka, který chce trávit čas se svým čerstvě plnoletým synem. Jenomže syn není nikde k nalezení. A co víc, za Salimem přijde generál, který chce, aby pomohl iráckým vojským v boji proti Američanům. I přes očividnou nespokojenost nabídku přijme a do boje se zapojí. A nešťastnou shodou skončí i on v podzemí, kde, ať chce či nechce, bude muset s Američany spolupracovat. Dochází proto nejen k zajímavé střetu zájmů, ale zároveň k těžkému dilematu. Má irácký voják zradit své druhy, aby mohl opět spatřit svého syna, anebo by měl raději chránit svou vlastní čest a spoléhat se jen na sebe a své vlastní schopnosti? 

Postavy jsou podle mého názoru jednou z nejdůležitějších složek celé hry. Ano, někdo může namítat, že podobně tomu bylo i v předchozích dvou dílech antologie, ovšem u House of Ashes mám konečně pocit, že sleduji propracované, zajímavé hrdiny, nikoliv jen obyčejné a zcela zaměnitelné archetypy bez špetky invence. Každý z pěti protagonistů má aspoň trochu hloubku a něčím konkrétním – vlastností, stylem mluvy či osobní minulostí – vás dokáže zaujmout. Jejich charaktery nepůsobí ploše, díky čemuž si k nim dovedete lépe vybudovat citové pouto. To však nelze tvrdit o vedlejších postavách, které bohužel moc velkou péči nedostaly. 

Z dějové hlediska se House of Ashes nadmíru povedlo. Příběh je oproti předchozím dvěma dílům antologie svižnější a o poznání napínavější, což se na výsledném dojmu z hraní projevilo jen v dobrém. Bohužel, neobešli jsme se bez obsahově prázdných, nudných a zbytečně natahovaných pasáží, jež akorát narušovaly celkové tempo vyprávění. Naštěstí jich nebylo příliš moc, tudíž jsem ochoten jim tento nedostatek odpustit.  

Co jim však odpustit nemohu, je atmosféra. Na jednu stranu mě to ani nijak zvlášť nepřekvapuje, protože hra tentokrát vsází více na akční stránku nežli na strach z neznáma, ale pokud se hráč během hraní cítí napjatý jen dvakrát, je něco špatně. U Man of Medan a Little Hope jsem si nikdy nemohl být jistý tím, co mě čeká, co na mě může vyskočit z rohu, případně co mě může zabít. To v House of Ashes šeredně chybí. A výsledný dojem rozhodně nezachraňují pěkně navržená monstra, která sice plní svou funkci na jedničku, ovšem více než děsivé stvůry působí jako pouhopouhé hračky na hraní. 

Stejně tak musím vytknout značnou předvídatelnost, kterou jsem u předchozích dílů antologie téměř nezaznamenal. Rozhodně ne v takové míře, abych v konkrétní moment dokázal přesně odhadnout, jestli mi hrdina umře. Přece jenom, pokud kolem vás běhá řada nevýrazných vedlejších postav, které jsou v ději spíš do počtu, a nemáte možnost je jakkoliv ovládat, pak si asi jejich osudy v některých situacích dokážete jednoduše odvodit. Je to velká škoda, poněvadž to zbytečně kazí výsledný dojem. 

Abychom skončili na pozitivní notě, vypíšu ještě několik kladů. Grafika se drží v zaběhlých kolejích. Jde o pěkný moderní standard. Sice vás nijak neuchvátí, ale nedívá se na ni špatně. Interaktivita a možnost rozhodování byla opět implementována na jedničku a využita byla na maximum, za což si vývojáři zaslouží uznání. A milerád bych ještě vypíchnul vylepšenou kameru, s níž si tvůrci dali tentokrát mimořádně záležet, která sleduje hrdiny zezadu – byť nutno dodat, že ještě není zcela dokonalá. Posuďte sami na základě přiložených obrázků.   

House of Ashes mě příjemně překvapil. Byť se titul neobešel bez vad na kráse, musím i tak uznat, že jde o skvělé, akčně nabité, hororové dobrodružství, jemuž nechybí poutavá zápletka, sympatické postavy, ucházející grafický háv, ani již tradiční interaktivní stránka, která výrazně obohacuje hratelnost. Atmosféra a práce se strachem sice tentokrát trošičku drhla (zcela pochopitelně), ale nutno dodat, že si to hra s přehledem vykompenzovala ve zbylých aspektech. Hledáte-li hororovou hru, která vás rozhodně bude bavit, pak po třetím přídavku v antologii The Dark Pictures určitě sáhněte.      

A abych nezapomněl, na čtvrtý díl, který – soudě dle závěrečné ukázky – bude ještě šílenější než všechny tři předchozí (informovali jsme o něm v jedné z našich nedávných novinek), jsem skutečně natěšený. Už aby tady byl!    

Hru na recenzi poskytla společnost

Komentuj!