Register

A password will be e-mailed to you.

Tvorba japonského studia Atlus se na západě zásluhou popularity série Persona aktuálně pohybuje na vrcholu hráčské přízně. Těžko tak najít vhodnější čas na reintrodukci jejich rodinného stříbra v podobě klíčové série Shin Megami Tensei. Ještě než se na obrazovky Nintendo Switch podívá její plnohodnotný pátý díl, jako lákadlo si Atlus přichystal HD remaster jednoho z nejuznávanějších dílů z celé série, Shin Megami Tensei III Nocturne. Jak se ho povedlo omladit a má co říct i dnes?

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Klíčovým prvkem nemálo herních příběhů, a ještě více RPG, je snaha zabránit konci světa tak, jak ho známe. Ať už se jedná o obranu před mimozemskou invazí, válku proti armádám maniakálního zloducha či boj proti zplozencům samotného pekla, herní hrdinové běžně nasazují svůj holý život za to, aby zachovali status quo i pro další generace. A když se už s nějakou hrou z postapokalyptického prostředí setkáme, téměř vždy pojednává o snaze hrdinů vrátit se aspoň do jisté míry k pořádkům, jaké máme dnes. Jistě, náš svět nemusí být dokonalý, ale je přece jenom náš, a neznámo je něco, z čeho mělo lidstvo odjakživa strach.

To, že Shin Megami Tensei III Nocturne nebude úplně typickou hrou, dává najevo už jen to, že začíná tam, kde by valná většina her skončila jedním ze svých špatných konců. Zdejšímu apokalyptickému kultu se totiž povede završit jejich plán na zničení světa a lusknutím prstu umírá naprostá většina světové populace. Z trosek a mrtvých duší starého světa však vzniká svět nový. Prozatím se sice jedná o nehostinnou pustinu prolezlou nebezpečnými démony a podobně nebezpečnými anděly, ale i tato pustina skýtá nedozírný potenciál, který jen čeká na to, až ho do svých rukou uchopí jedinec s dostatečně silnou vůlí a přetvoří ho k obrazu svému.

Ten se může najít mezi malou hrstkou přeživších, shromážděných v tokijské nemocnici v momentě, kdy propukla apokalypsa. Jak již tušíte, patří mezi ně i hlavní hrdina a jeho přátelé. Obyčejný smrtelník by však bez pomoci nástrahám nového světa těžko vzdoroval a hrdina je tak, poněkud nedobrovolně, obdarován démonickým parazitem zvaným magatama a slušivým svítivým tetováním. Jako poloviční démon se tak vydává na cestu ruinami starého Tokia za poznáním a osobním růstem, během které zmasakruje jednoho či dva bohy a několik tisíc řadových démonů k tomu a na jejímž konci rozhodne o dalším osudu celé existence. Těžký to úděl, a nepočítejte s tím, že by se vám ho hra pokusila ulehčit.

Zatímco spin-offy Shin Megami Tensei v čele se středoškolskou, energickou a barvitou sérií Persona berou ze svého vzoru klíčové principy a témata, která však překlápí do různých hratelnostních stylů a zasazení, ať už se jedná o taktické strategy RPG, akční RPG či podivnosti jako logické hříčky, Shin Megami Tensei III Nocturne je svým konceptem nekompromisně tradiční. Ačkoliv příběh má svou nezanedbatelnou roli, v důsledku hraje druhé housle. Slouží především k dotváření temné atmosféry a nevěnuje se mu taková pozornost, jakou byste z úvodu možná čekali.

Důraz je tak kladen především na samotnou hratelnost – tedy prolézání dungeonů, RPG vývoj postavy a všudypřítomné tahové souboje. Soubojový systém, zvaný Press Turn, využívá klasického systému elementálních slabin a vyzývá tak k pestrému a vyrovnanému složení vaší party. S obyčejným mlácením a léčením si většinou nevystačíte, což platí dvojnásob během četných bossfightů. Klíčem k úspěchu je zneužívání slabin protivníka, za což vás hra odměňuje bonusovými akcemi, a využívání správných buffů a debuffů. Stejná pravidla však platí i pro vaše soky. Pokud tedy proti ohnivému démonovi postavíte sněhuláka, se zlou se potážete. Nepřipravení budou častěji, než je příjemné, zírat na video signalizující game over.

Štěstí však přeje připraveným a na řadu tak přichází jedna z nejzajímavějších částí hry, tedy tvorba a trénink vašeho týmu démonů. Téměř každého démona, kterého potkáte na bojišti, můžete za menší či větší úplatek přesvědčit, aby přešel pod vaši vlajku. V ten moment se z něj stává jednak regulérní člen vaší party, který společně s vámi nabírá na zkušenostech a úrovních, učí se nová kouzla a ve vzácných případech se dokonce může vyvinout v pokročilejšího démona, ale především materiál do takzvaných démonických fúzí. Spojení dvou démonů dá za vznik jinému démonovi, který však podědí část kouzel svých méně šťastných předchůdců.

Jelikož druhů démonů hra obsahuje téměř dvě stě, jedná se o ráj pro ty hráče, kteří si v jiných titulech užívají plánování rozvoje své RPG družiny. I základní fúze nabízí nepřeberné množství různých kombinací a s dostatkem trpělivosti a přípravy je tak možné vyšlechtit ultimátní démony, před kterými zezelená i samotný Lucifer. Zábavné je i samotné sbírání démonů a plnění démonického Pokédexu, které má kromě uspokojení vaší obsedantně kompulzivní poruchy i praktický smysl, jelikož každého démona můžete z kompendia znovu vyvolat a buď ho znovu začlenit do party, nebo ho využít jako materiálu k specifickým fúzím.

Zajímavý je i způsob vývoje hlavní postavy. Svého hrdinu sice nemůžete fúzovat, ale můžete ho alespoň vybavit novými druhy parazitických magatam, které v překladu do standardních RPG frází slouží jako brnění, magický prsten a kniha kouzel zároveň. Každá magatama poskytuje hrdinovi jiný druh elementální imunity a slabiny, vylepšuje jeho statistiky a při level-upu mu odemkne nové kouzlo, pokud je jeho úroveň dostatečně vysoká. Hrdina však najednou může mít pouze osm zapamatovaných kouzel a pokud nějaké zapomene či se ho rozhodne nenaučit, druhou šanci už nedostane. A věřte mi, že rozhodování, zda přijít o tenhle užitečný debuff, tamhleten magický útok či ono léčivé kouzlo, není vůbec jednoduché.

Podobný nekompromisní a odtažitý přístup je hře vlastní i v jiných aspektech. Naprostou většinu hry strávíte o samotě v rozsáhlých a zamotaných dungeonech, kde můžete pár slov prohodit maximálně tak s duchy nebožtíků či nepřátelskými démony, kteří se z vás při vyjednávání pokouší vysát i ten poslední cent. Lokace, které navštěvujete, kombinují pozůstatky starého světa s nadpozemskými strukturami a působí tak značně znepokojivě. Cesta kupředu je občas značně kryptická a bez návodu se při prvním průchodu občasnému bloudění nevyhnete. A již zmíněná obtížnost soubojů, spojená s jejich četností a skromným množstvím savepointů, pocit zmaru jen prohlubuje. To vše je ale zásadní pro vytvoření světa, který je hráči po všech stránkách cizí a nepřátelský.

Klíčové však je, že právě díky zmíněným prvkům se Shin Megami Tensei III Nocturne daří balancovat na velice tenké hranici mezi obtížnou, ale pořád zábavnou hrou, a frustrujícím zážitkem. Jako tomu platí u těch nejlepších her, i zde obtížnost slouží jako motivace k tomu, abyste měli snahu proniknout do zdejších pořádků a systémů a odnést si z ní tak silnější zážitek, než kdybyste jí prolétli jako nůž máslem. O to příjemnějším pocitem budete odměněni, když na pravidla démonického světa přistoupíte a na první pohled nepřekonatelné překážky smetete z cesty.

O hutné atmosféře už pár slov padlo, ale jako jeden z hlavních kladů hry ji nemohu nevypíchnout ještě jednou. I když jsou lokace poněkud prázdnější a textury detailů příliš nepobraly, dramatická hra barev funguje na jedničku a díky full HD rozlišení vynikne ještě lépe než v originálu. Na kreativitě světa přidávají i se sérií neodmyslitelně svázané designy démonů od Kazumy Kaneky, které vychází z mytologií národů celého světa a velice unikátním způsobem reinterpretují mýtické a náboženské postavy. Výborný je i soundtrack od Shojiho Megury, který v každé hře dokáže přijít se zcela novým stylem, ale nikdy nemine. Tentokrát vyniknou především rockové skladby při soubojích, ale hru si nejde představit ani bez těch nenápadnějších ambientních skladeb.

Za Shin Megami Tensei III Nocturne zjevně stojí velice silná autorská vize. A i když bych v ní našel subjektivní výtky, jako někdy až příliš zdlouhavé dungeony, přílišná frekvence náhodných soubojů a zbytečná vágnost jistých herních možností, zrovna v tomto konkrétním případě jsem ochotný přistoupit na to, že ve všech případech se jedná o jasný záměr, jak u hráče docílit specifické nálady. A pokud na tuto hru vývojářů přistoupíte i dnes, nevidím důvod, proč byste si ji nemohli užít stejně jako hráči v době vydání, ponořit se do atmosférického démonického světa na dlouhé desítky hodin a užít si spoustu zábavy.

Bohužel si ale Shin Megami Tensei III Nocturne dnes nepředstavujeme ve vzpomínkovém článku o původní verzi z PlayStation 2, ale bavíme se o jejím zbrusu novém HD Remasteru. Na jeho přínos můžeme nahlížet ze dvou pohledů.

První je ten, že nám stačí, že hra je funkční a objektivně lepší než osmnáct let starý originál. Dá se hrát ve full HD rozlišení a velice, ale velice mírně omlazuje grafickou stránku originálu, především co se týče nasvícení. Překresluje uživatelské rozhraní tak, aby se na něj dalo na širokoúhlé obrazovce dívat. Přidává zanedbatelné množství quality of life vylepšení, které příliš nekazí původní zážitek, jako možnost vytvořit dočasný save i mimo savepointy a nahradit náhodný výběr kouzel při démonických fúzích výběrem hráčovým (přičemž o vlivu této změny na hratelnost by se i tak dalo značně polemizovat). Dokonce poprvé nabízí dabing důležitých příběhových scén. A především, dává nám možnost zahrát si výbornou hru na moderních systémech.

Nicméně druhá strana mince říká, že padesát euro za remaster hry z PlayStation 2, DLC nepočítaje, není málo a dalo by se očekávat, že když už si Atlus svého klenotu tolik cení, věnuje mu i náležitou péči, kterou si zaslouží. A to se tak úplně nestalo. Hra naštěstí těží ze svého velice silného uměleckého stylu, který vypadá k světu i dnes, takže nad slabšími texturami, které svůj původ nezapřou, lze snadno mávnout rukou.

Dá se obhájit i absence gameplayových vymožeností z novějších dílů série, jako je možnost vidět během soubojů aktivní buffy a debuffy, slabiny nepřátel či seznam kouzel démonů, čekajících v záloze, které by hrozily rozmělněním původního zážitku. Jsem dokonce ochotný prominout i to, že hra běží pouze v 30 FPS – není vůbec nereálné, že předělat logiku hry tak, aby vyšší framerate umožňovala a nezbořila se, by stálo příliš velké vývojářské úsilí. V tahové hře se navíc nejedná o nic zásadního, i když je vyšší framerate samozřejmě vždy příjemnější.

Ospravedlnit však už nejde například kvalitu předrenderovaných cutscén a 2D obrazovek, které zůstaly v původním rozlišení s poměrem obrazu 4:3 a i s filtrem vypadají zcela příšerně. K pláči je i soundtrack, který zůstal ve stejné kvalitě jako na PlayStation 2 a ve srovnání s kvalitním dabingem zní jako přidušený pokličkou z hrnce. O to víc, když pro valnou část skladeb existují orchestrální verze, přičemž pro zbytek mohly být nahrány znovu. Když už se vložilo úsilí a peníze do přípravy dabingu, je škoda, že skončilo na půli cesty a dabingu se nedočkaly i průpovídky vedlejších NPC. Poněkud komicky také vypadá lipsync, pokud se tak tedy vůbec dá nazývat.

Zcela rozumím tomu, že Shin Megami Tensei III Nocturne je ve svém žánru zásadní hra a necitlivé zásahy by se v očích mnohých fanoušků rovnaly přepisování svatých textů, nicméně si i přesto myslím, že při jejím remasterování se zkrátka mělo zajít dál. Povedené úpravy remasteru navíc často působí nesourodě vedle nešvarů originálu. Například čistý moderní dabing poukazuje na nevalnou kvalitu soundtracku a překreslené uživatelské rozhraní a fonty, přilepené na cutscéně v 480p, nepůsobí o nic lépe.

Nehledě na to, že Atlus paradoxně největší péči věnoval přípravě DLC v podobě dvou nových dungeonů, určených čistě pro grind zkušeností a peněz, a takzvané Merciful obtížnosti, která z pečlivě vybalancované hry dělá úplný vtip. A jen těžko vedle sebe můžeme postavit představu u Atlusu jako o firmě, která si tak moc váží kultovního titulu, že se v něm bojí udělat jakékoliv změny a odpovídajícím způsobem nastaví cenu, a reálný Atlus, který zásadní změny učinil pouze k tomu, aby hru zjednodušil, i za cenu oslabení autorské vize, a naopak neudělal změny, které by titulu objektivně prospěly, ale nejspíše by stály více úsilí a zdrojů.

Shin Megami Tensei III Nocturne zestárla se značnou grácií a i v takto holém remasteru se nepochybně jedná o titul, který má potenciál nadchnout tu část nové generace hráčů, která se poohlíží po atmosférických a obtížných titulech – a jak dokázal úspěch soulslike titulů, takových hráčů určitě není málo. Stejně tak by se mohlo jednat o zážitek pro fanoušky Persony, kteří v Nocturne poznají řadu známých prvků, jenž však dohromady dávají zcela odlišný zážitek. Při koupi však musíte počítat s tím, že kupujete PlayStation 2 hru se vším, co k tomu patří. Pokud s tím nemáte problém, máte se na co těšit.

Hru na recenzi poskytla společnost

Shin Megami Tensei III Nocturne HD Remaster – Probuďte svého vnitřního démona
Shin Megami Tensei III Nocturne zestárla se značnou grácií a i v takto holém remasteru se nepochybně jedná o titul, který má potenciál nadchnout tu část nové generace hráčů, která se poohlíží po atmosférických a obtížných titulech.
Pozitíva
  • Propracovaný RPG systém
  • Hutná atmosféra
  • Skvělý soundtrack
Negatíva
  • Remaster si zasloužil větší péči
  • DLC jsou především placené cheaty
75%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (1 Hlas)
88%

Komentuj!

komentárov