Skul: The Hero Slayer – Náročná cesta kostlivce

Roguelike je nedílnou součástí spektra herních žánrů. Hry jako The Binding of Isaac, Dead Cells nebo Hades zaslouženě patří k nejvýznamnějším titulům, co se zmíněného žánru týče. Vývojářské studio SouthPAW Games se rozhodlo do těchto vod zabřednout a vytvořilo nápaditý počin Skul: The Hero Slayer. Jak se povedl, se dozvíte v následující recenzi.      

Recenzovaná verze: PC

Abych pravdu řekl, titul mě upoutal už od vydání prvního oficiálního traileru. Pixel artovému grafickému zpracování a jedinečnému gameplayi jsem zkrátka neodolal. Navíc, zbožňuji hry, které jsou opravdovou výzvou pro hráče, což, soudě dle ukázek z průchodem hrou, Skul na sto procent byl. O to větší radost jsem pak měl, když jsem se konečně mohl vrhnout do hraní a vychutnat si krásné magické prostředí plné pozoruhodných tvorů, děsuplných, místy až makabrózních monster, nahánějících hrůzu už od prvního pohledu, a nevyzpytatelných rytířů, kteří se snaží vás za každou cenu připravit o život. 

Děj je zasazen do světa, ve kterém hrajete za malého, přesto silného kostlivce, přezdívaného Skul, který slouží ve službách Demon Kinga. Ten však byl poražen, a tak je na hlavním hrdinovi, aby s pomocí jeho věrných temných pomocníků zabil hrdinu, jenž mocného krále sprovodil ze světa. Nebude to ovšem procházka růžovým sadem, protože ho na cestě čeká nejenom řada nelehkých výzev, ale mimo to také hordy nepřátel, jež bude muset na úspěšně porazit. 

Skulů je ve hře mnohem více, ovšem na začátku začínáte s tím nejzákladnějším – obyčejným bojovníkem, který, vybaven obyčejnou kostí, mimo jiné oplývá dvěma speciálními schopnostmi – hozením lebky po svých nepřátelích, kterou může v případě nutnosti sebrat ze země a vrhnout ji znovu, a teleportací z jedné části do druhé. Postupně však získáváte mnohem silnější dovednosti, díky kterým se můžete snadněji prokousávat návalem protivníků. Samozřejmě, aby to nebylo tak jednoduché, jsou jednotliví kostlivci rozděleni do několika kategorií podle jejich vzácnosti.

Nejčastěji budete získávat ty nejběžnější, ať už jde rytíře (Carleon Recruit), enta (Ent Skull), vychytralého, a zároveň velmi rychlého zloděje (Petty Thief) nebo vlkodlaka (Werewolf). Pokud máte štěstí, můžete sem tam narazit na vzácnější, jmenovitě Ghoula, džina (Gene), motorkářského jezdce (Rider), válečníka (Warrior), který svým vzhledem nápadně připomíná Kratose z God of War, a na několik dalších. Skupina unikátních kostlivců se může objevit jednou za čas. Během hraní se mi podařilo objevit pouze jednu: rockovou hvězdu (Rock Star), s jejíž kytarou můžete roztančit celé bitevní pole. Na další jsem bohužel nenarazil. A co se týče skupiny legendárních kostlivců, na tu dojde jen v případě, že máte opravdu velké štěstí. Z pěti získatelných jsem narazil pouze na mocného Championa, jehož pěsti dokážou vaše nepřátele rozdrtit během pár vteřin.   

V tomto směru musím autory pochválit, poněvadž možnost hrát za různé hrdiny, disponující odlišnými dovednostmi, je aspekt, jenž funguje naprosto skvěle. Každý Skul vyniká v něčem jiném. Někteří jsou rychlejší a hbitější, jiní naopak oplývají neuvěřitelnou silou, jsou však o poznání pomalejší. A dokonce můžete najít i jednoho, který dokáže mezi nepřáteli létat, což můžete v soubojích hravě využít. Každý je specializovaný na jiný okruh dovedností. To v praxi znamená, že máte tisíc různých možností, jež můžete zužitkovat na bojišti. Navíc, během potyček s vašimi nepřáteli můžete mezi postavami, které ovládáte, střídat. Ale pozor, během hraní můžete mít pouze dvě postavy, více ne, takže si dávejte pozor, jaké postavy si budete vybírat. Někdy vám totiž i jeden výběr postavy může pomoci při průchodu hrou, k čemuž se chci ještě dostat.      

Skul: The Hero Slayer je rozdělený do čtyřech větších celků, kdy každý je tvořen několika drobnými podkapitolami. Zprvu začínáte v lese plném stromových gigantů, rytířů, lučištníků, mágů a dalších zlověstných nepřátel, přičemž se postupně dostáváte dál a dál. Je nutné podotknout, že každá oblast má své specifické nepřátele, proti nimž budete na své výpravě bojovat. Ti jsou navrženi zajímavě, ačkoliv si nemohu odpustit jednu objektivní poznámku. Občas jich je strašně velké množství v jedné lokaci. To ovšem neberte jako nějaké negativum, ale pouze jako drobnou výtku. Někdy dokonce můžete nalézt speciální postavy, které vám po jejich vysvobození z klece buď pomohou na vaší krušné cestě, anebo vás něčím obdarují (většinou nějakým unikátním předmětem). Tento prvek na druhou stranu musím pochválit. 

Kromě toho musím poukázat na propracovaný soubojový systém. Sice není kdovíjak komplexní, protože je postavený jenom na obyčejném uhýbání a mačkání jednoho tlačítka pro útok, potažmo ještě na střídání mezi postavami a aktivování jedné ze dvou schopností, přičemž inspirace v Dead Cells je znát každým coulem, ale svůj účel splňuje. Navíc, je hravý a svižný, takže si nemám vůbec na co stěžovat. Dále bych chtěl ještě vypíchnout grafické zpracování, jež je na vysoké úrovni. Libuji si v pixel artu, takže každá lokace byla hotovou pastvou pro oči. A co se týče designů jednotlivých postav, ty jsou pravou třešničkou na dortu. Pochválit musím zejména bosse, u kterých se vývojáři maximálně vyřádili.     

Nicméně, nyní je načase vrhnout se na výčet několika drobných záporů. Prvním negativním aspektem, na nějž nesmím opomenout, je omezený inventář, který je limitovaný na pouhých devět předmětů. Pro tento krok tvůrců mám však v rámci možností pochopení. Co už mi však vadilo trochu více, je repetetivnost po delší době hraní. Ano, někdo může argumentovat, že roguelike přece je postavený na neustálém opakování jedněch a těch stejných pasáží, což je pravda. Hra je strašně návyková, takže máte motivaci se posouvat dál a dál, doslova toužíte po zdolání jednoho náročného úseku. Schémata úrovní se začnou postupem času opakovat a když už musíte po mnoha a mnoha pokusech procházet jedním a tím samým úsekem, jenž znáte nazpaměť, začne vám lézt krkem.

A samozřejmě, jako to u roguelike bývá, nechybí ani RNG. Některé pokusy jsou díky drobné várce štěstí úspěšnější, což je zapříčiněno pouze tím, že v jednu chvíli získáte vzácnou lebku, díky které se najednou budete vlnami nepřátel prokousávat o poznání snadněji. Hra tak najednou není jenom o skillu, což je prvek, který může kdekoho demotivovat, ovšem přiznejme si to narovinu, z objektivního hlediska jde o nedílnou součást celého žánru. A navíc, pro někoho tak může být Skul ještě větší výzva.

Kdybych to měl nějak shrnout, Skul: The Hero Slayer je i přes několik drobných vad na kráse výtečný herní zážitek. Nejedná o nejlepší přírůstek do roguelike žánru, stále se však jedná o velmi solidní hru. Původně jsem chtěl dát o několik procent výše. Prvotní nadšení, jaké jsem cítil na začátku, však postupně upadlo, a nakonec jsem se uchýlil k solidním 75 procentům. Ostatní si klidně mohou přidat o 10 až 15 procent výš.

Hru na recenziu poskytla spoločnosť

Komentuj!