Videohry a akcia – to sú dva pojmy, ktoré k sebe neodmysliteľne patria už od úplných začiatkov. Neobsahuje ju síce každá hra a občas sa nájdu i žánrové pokusy ponúkajúce trochu iny typ zážitku, no obecne platí, že akcia v akejkoľvek forme skrátka tiahne najviac. Po najlepších FPS všetkých čias, ktoré neskôr nasledovali aj tí najlepší zástupcovia RPG žánru, sme sa tentokrát rozhodli zamerať na najlepšie third person akčné hry. Ktoré z nich považuje naša redakcia SomHráč.sk za tie najvydarenejšie?

Samotný rebríček bol tradične zostavený na základe súhrnného hlasovania redakcie, pričom automaticky z neho boli vyradené tituly spadajúce skôr do RPG žánru, či plošinoviek. Celkovo však platí, že v našom výbere nájdete rozmanité kúsky, kde zohrávajú dôležitú rolu či už súboje na diaľku, alebo na blízko. Ak vám v našom poradí bude chýbať konkrétny titul, buď sme ho nehrali, alebo skrátka nezískal dostatok bodov, aby sa mohol umiestniť. A teraz už poďme na to.

25.) Resident Evil 2

Karel Šír – Na remake druhého dílu série Resident Evil se s napětím čekalo a spekulovalo již od vydání víc než podařeného remaku prvního dílu, avšak potvrzení jeho existence jsme se dočkali až v roce 2015 a jeho vydání až v roce 2019. I když se čekání mohlo zdát neúnosně dlouhé, nyní nám nezbývá než zkonstatovat, že stálo za to.

Resident Evil 2 si z původní dvojky sice bere základní premisu, příběh a lokace, ale jinak se jedná o po všech stránkách moderní survival hru pro nové desetiletí a etalon toho, jakým směrem by se měl žánr do budoucna ubírat. Fantasticky propletený level design policejní stanice, na akční hru nezvykle přemýšlivá hratelnost, kde každý výstřel mimo hraje roli a nervydrásající atmosféra (především v okamžiku, kdy na scénu přijde stalker Mr. X). K tomu přidejte famózní grafické zpracování s důrazem na naturalistické gore a máte co do činění s opravdovou moderní klasikou.

24.) Alan Wake

leebigh – Jakkoliv příběhově zaměřené hry nejsou v mém herním zaměření prioritní a v odkazu na Carmackovo legendární tvrzení o herním příběhu a pornu dávám přednost těm zběsilejším akčním hrám, kde příběh hraje vedlejší roli, Alan Wake mi učaroval a autorům ze studia Remedy se podařilo, že jsem se naplno naladil na jejich notu.

Alan Wake je akční hrou, nicméně příběh zde hraje hlavní roli a je na něj kladen největší důraz. Jakoby vypadl přímo z pera mistra hororu Stephena Kinga, prezentován atraktivní a v dnešní době tolik módní seriálovou formou. Přináší mysteriózní story spisovatele, jenž uvízne ve zdánlivě malebném horském městečku Bright Falls obklopeném temnými hvozdy, poté, co hodlá spolu s manželkou načerpat inspiraci postiženou tvůrčí krizí. Městečko však pohlcuje temnota, Alanova manželka mizí a sám spisovatel se potýká s nočními můrami a chaosem ve svém nitru.

Během hry se postupně skládají střípky mozaiky příběhu, jenž je podávaný formou videosekvencí, in-game dialogů a útržků Alanova rukopisu, jež nacházíme při plnění herních úkolů a zkoumání prostředí. Nejde o žádný gore horor, ale temný psychologický thriller s dokonalou atmosférou. Žádné lekačky a masakry, ale perfektně ztvárněné pohlcování městečka Bright Falls temnotou, čemuž pomáhá dokonalé audiovizuální zpracování.

23.) Shadow of the Tomb Raider

Shadow of the Tomb Raider je zrejme najkontroverznejším titulom v našom výbere, no čo sa dá robiť – tretia zastávka rebootovanej Lary Croft nám skrátka vcelku učarovala. Uzavretia modernej trilógie sa už nechopili vývojári z Crystal Dynamics, ale kanadské štúdio Eidos-Montréal, známe vďaka sérii Deus Ex. Najväčšou zmenou oproti predošlým dvom častiam je trochu väčší dôraz na exploráciu, respektíve hrobky a hádanky, čím sa trochu viac priblížili originálnej vízii tvorcov z Core Design. Istých zmien sa dočkala aj akčná zložka, ktorá ponúka väčšiu variabilitu na úkor plynulosti – nakoniec, v ktorej inej Tomb Raider hre sa môžete len tak namazať blatom a likvidovať svojich oponentov Rambo štýlom, napríklad i tak, že ich zavesíte do korún stromov? A hoci sme si vedomí, že nie každý prijal Shadow of the Tomb Raider bez výhrad, svoje kvality nepochybne má.

22.) Batman: Arkham Asylum

Postavu Batmana, ako jedného z najpopulárnejších komiksových hrdinov, asi netreba výraznejšie predstavovať. Objavil sa v mnžstve videohier, pričom prvá sa datuje ešte do roku 1986, no skutočným zásahom do čierneho bol až Batman: Arkham Asylum vydaný v roku 2009. Rocksteady Studios vytvorili unikátnu záležitosť s mimoriadne chytľavým súbojovým systémom a prvkami metroidvanie (od ktorých sa v priebehu ďalších dielov upustilo) a výsledkom boli mimoriadne nadšené ohlasy, kde nechýbali ani vyjadrenia typu najlepší komiksový titul všetkých čias. Úspechu určite napomohlo aj to, že kľúčové roly v príbehu si zopakovali prominentní dabéri DC univerza – Kevin Conroy ako Batman, či Mark Hamill ako Joker. Zaslúžený úspech, ktorý sa neskôr dočkal ďalších, taktiež vydarených pokračovaní.

21.) Sleeping Dogs

Drolin – Vizuálně i technicky je vše vyladěné, i několik let poté vše působí impozantně (mrakodrapy, panoramata) a především genius loci samotné metropole je daleko zajímavější, než s čím jsem se setkával u konkurence (snad s výjimkou detailního L.A. Noire). Nevím, co vše opravila definitivní edice, ale po stránce formy je Sleeping Dogs výborně hratelné dílo. Závody a jízdní model, pohyb, střelba, boj na blízko… to vše působí intuitivně. Už jen to je důvod, proč zkusit Sleeping Dogs.

Nicméně tím hlavním jsou určitě úkoly a možnosti. Není jich přehnaně mnoho, o to jsou ale propracovanější. Hlavní příběhové linie nesklouzává k chrlení dalších a dalších postav, ale zdařile rozvíjí to, co bylo na začátku definované. Tedy infiltrace triády. K tomu je v Hong Kongu další řada různorodých misí, od zmíněných aut a jejich nákupů po rande s některou z dostupných slečen. Často nechybí ani humor, nebo detaily, co by člověk neočekával v městském sandboxu. A samotné město rozdělené na regiony skrývá řadu bonusů, takže i jen samotné projíždění a hledání skrytých kufříků nebo svatyní je zábavou. Vlastně i hudba je povedená, dabing nemá chybu a rozsah (cca 20 hodin) je ideální.

20.) The Last of Us Part II

Patrik Guľa – Pokračovanie veľmi úspešného fenoménu z roku 2013 dopadlo na jednotku. Naughty Dog si v rámci príbehu dovolili vytvoriť niečo unikátne a dovolím si tvrdiť, že prelomové. Brnkajú na pozitívnu strunu najmä náročnejším hráčom, ktorí uvítali premiéru takto pojatého scenára. Moment z druhej polovice, keď vás hra doslova donúti hrať za Abby, je niečo, čo sme v tomto priemysle ešte nemali možnosť vidieť. Z dovtedy záporne vnímanej postavy sa náhle stáva protagonista, hráč si ju zamiluje a pochopí jej dôvody konania. Vývojári tak vyvrátili všetky princípy antagonistov a protagonistov, keď ukázali všetkým, že tieto pojmy sú len vecou perspektívy.

Gameplay bol taktiež jedným z pilierov, a to aj vďaka kvantám možností prispôsobenia si hry podľa vlastných preferencií. Všetko to bolo dopĺňané špičkovým vizuálom, ktorý vyžmýkal z minulej generácie Playstation aj tú poslednú kvapku výkonu. The Last of Us Part 2 si aj vďaka týmto aspektom právoplatne vyslúžil umiestnenie v našom rebríčku najlepších 3rd person akčných hier. Naughty Dog opäť vyvýšilo pomyselnú latku svojej kvalitnej práce a osobne verím, že týmto titulom vytvorili nový trend v hernom priemysle, ktorého sa chopia aj ostatné vývojárske spoločnosti. Môžeme sa len tešiť, čím nás genialita Naughty Dog prekvapí nabudúce.

19.) Assassin’s Creed Brotherhood

Karel Šír – Na někoho Assassin’s Creed: Brotherhood působil jako pouhý datadisk rehashující ikonický druhý díl série, symbolizující začátek vyčerpávajícího každoročního dojení značky a i když se nedá upřít, že na podobném názoru něco je, sám o sobě představuje vynikající open-world akci. První díl ukázal potenciál značky, druhý díl ho pořádně rozvinul a Brotherhood už neudělal žádné radikální změny, ale formuli druhého dílu správným způsobem rozšířil a vyladil.

Možnost budovat vlastní asasinské bratrstvo, vylepšení soubojového systému, kompaktnější, ale propracovanější herní mapa, úctyhodné pokračování Eziovy příběhové linky, ekonomická minihra v podobě renovování Říma, rozšířené pasáže v přítomnosti – to vše v mých očích dává dohromady lepší hru, než byl Assassin’s Creed II, i když kvůli přece jen ne tak silnému příběhu mezi nimi nečiním tak velký rozdíl. Sluší se zmínit i překvapivě zábavný multiplayer, kterému se vzhledem k orientaci příznivců série na singleplayer možná nedostalo takové pozornosti, jakou by si zasloužil.

18.) Red Dead Redemption 2

Red Dead Redemption 2 je podľa mnohých ešte vydarenejším pokračovaním už beztak výborne prijatého prvého dielu, ktorý však vyšiel iba na konzoly. Pre všetkých fanúšikov westernov ide prakticky o splnený sen, nakoľko jednoduchý, no dokonale funkčný, príbeh s živo pôsobiacimi charaktermi dokáže vtiahnuť a obrovským pozitívom je aj fantasticky spracovaný otvorený svet s až maniákalnym zmyslom pre detail, ktorý prakticky nemá konkurenciu. Je síce pravdou, že v tomto prípade nejde o titul, kde by sa v prvom rade skloňovalo slovo akcia – ale to len kvôli tomu, ako extrémne vydarené sú zvyšné zložky. Celkovo však niet ani najmenších pochýb, že akčne ladení hráči si však prídu pri početných prestrelkách, využívajúcich i akúsi formu bullet timu, na svoje a že po dohraní budú od titulu odchádzať spokojní, s vedomím, že sa im do rúk dostala naozaj unikátna záležitosť.

17.) Sekiro: Shadows Die Twice

Hoci platí, že Sekiro od vývojárov Dark Souls nie je ani zďaleka pre každého, isté kvality tejto akčnejšie ladenej záležitosti sú skutočne nespochybniteľné. Pre tentokrát si dovolím vypomôcť citátom z našej recenzie – Sečteno podtrženo je Sekiro: Shadows Die Twice hrou, kterou budete buďto milovat nebo nenávidět. Osobně mi zcela přišla po chuti a třicetihodinové putování s jednorukým vlkem jsem si do sytosti užil tak, že jsem se od něj měl problém odtrhnout a jít se vyspat, ale pro část hráčstva se obtížnost hry stane nepřekonatelnou překážkou. Četl jsem až příliš naštvaných komentářů od hráčů, co u toho či onoho bosse strávili sedm hodin či padesátkrát umřeli a hru za plnou cenu nakonec byli nucení uložit k ledu. Je na místě až filozofická otázka, zda by každý hráč měl mít právo dohrát hru, kterou si koupí a vývojáři by mu to měli umožnit s pomocí obtížnostních režimů či asistenčních nastavení. Hidetaka Mijazaki však hovoří jasně – snažte se.

16.) Metal Gear Solid 3: Snake Eater

Drolin – Pokud Hideo Kojima do jisté míry experimentoval s designem hry a pokusem o filmový nádech, tak u třetího sílu Snake Eater již vsadil na jistotu. Prequel, a tedy chronologicky první díl, měl za cíl přinést sérii nové fanoušky, stejně jako líbivé prostředí džunglí jižního Ruska (alespoň jak si je japonský tým představuje). Příběh na pozadí studené války je příjemným prolnutím fabulace a reálného a to s estetickou inspirací v hrdinných špionážních filmech let šedesátých a sedmdesátých. Nechybí milostný románek, šarvátky s celou ekipou záporných (ale i charismatických) gangsterů a ani intenzivní úprky z nepřátelských stanovišť. Při hraní má hráč zasloužený pocit, že takto to má být. Jako celek je Metal Gear Solid 3 prakticky bezchybným produktem, který mimo jiné udivoval (a udivuje i po letech) působivým vizuálním zpracováním a mírou detailů, které jsou ve hře zakomponovány.

Co je ovšem hlavním důvodem pro kultovní status třetího dílu je jeho vybroušená hratelnost, která se může spolehnout na kvalitní mechaniky “stealth” postupu hrou a inteligentní nepřátele, které Vaše chyby po právu trestají. Jedno spatření hlídkou, a můžete se spolehnout na perných několik minut. A s přesilou se nemá cenu pouštět do otevřeného boje. Nepřímé nasměrování hráče do “přemýšlet jako opravdový špión” je zde podmíněno právě zmíněnými vlastnostmi a vyšší obtížností, která neodpouští. Ale motivuje. Motivuje k postupnému odkrývání příběhu, který je jakýmsi agregátem všech těch knih a filmů s motivem jeden a několik spojenců proti celému okolí. Vzhledem ke kvalitám audiovizuální produkce, kdy perfektní dabing i hudba doplňují dlouhé, ovšem zajímavě sestříhané nehratelné scény, je pozitivní vjem vysoko pravděpodobný. Nechybí ani humor, odlehčující jinak monumentální příběh na pozadí dvou soupeřících velmocí.

15.) Assassin’s Creed II

Adam Hambálek – Assassins Creed II je výbornou syntézou nefalšovanej hernej zábavy, historického exkurzu do obdobia renesancie a vymysleného fantastického príbehu. Ocitnete sa v koži talianskeho mladíka Ezia Auditore da Firenze, horiaceho vášnivou túžbou po pomste pre smrť svojho otca a snažiaceho sa preniknúť cez komplikovanú sieť konšpirácii a intríg. Okrem toho hra ponúka pohľad na mnohé nádherné a spletité uličky renesančných miest ako Benátky, Florencia a množstvo menších dediniek v Toskánsku, výbornú hrateľnosť navonok možno priemerný, no pútavo vyrozprávaný príbeh. Jednoducho Assassins Creed II je už hernou klasikou a to nepochybne zaslúžene.

14.) Ghost of Tsushima

Róbert Herda – Hoci šlo o nepochybne atraktívny titul, na Ghost of Tsushima som sa ani zďaleka netešil tak moc ako na druhé The Last of Us, pri ktorom som očakával naozaj špičkové kvality (a nakoniec som ich aj dostal). Samurajský epos od Sucker Punch Productions mi však pripadal skôr ako Assassin’s Creed v japonskom háve a teda som dúfal v síce kvalitnú, avšak nijak revolučnú záležitosť, ktorá by ma mohla nejakým spôsobom prekvapiť. Našťastie som sa mýlil. A mýlil som sa veľmi. Áno, know-how celej hry je založené na overených prvkoch a vývojári v zásade nijakým spôsobom neexperimentujú a držia sa v medziach funkčných mechanizmov a overených techník, no excelujú v ich prevedení. Ghost of Tsushima fantasticky vyzerá, prítomné ostrovy sú rôznorodé a jednotlivé úseky vám poskytnú odlišné zážitky. Koniec koncov, z exotických kútov sa dostanete až do bahnistých močiarov a následne zasnežených hôr, ktoré v spojení s hudobnou stránkou pripomínajú odstrašujúci mrazivý pól.

Nehovoriac o tom, že súbojová zložka je neuveriteľne uspokojujúca a dokáže hráčov nadchnúť i po desiatkach a desiatkach hodinách aktívneho hrania. Cítite sa ako samuraj, ktorý sa postupne stáva skúsenejším a skúsenejším? Rozhodne áno, pričom porciovanie dobyvačných Mongolov naberá na intenzite až do samotného finále, ktoré pripomína filmový kolos velikána kinematografie Akiru Kurosawu. Tvorcovia pritom omnoho viacej stavili na príbeh, jeho emočnú rovinu a spracovanie, kde si dovolím tvrdiť, že záver je bravúrne dramaturgicky zvládnutý a nezabudnete naň poriadne dlho.

A nakoľko som pôvodne prehlasoval niečo podobné, tak nie. Ghost of Tsushima nie je iba kópiou Assassin’s Creed, ale ide o plnohodnotnú akčnú adventúru, ktorá síce vychádza z rovnakej šablóny, avšak celkovým spracovaním zďaleka prekonáva tvorbu francúzskeho Ubisoftu. Takto spätne si myslím, že japonské Sony sa nemohlo s konzolou PlayStation 4 rozlúčiť lepšie. Ide o dôstojnú bodku za jednou fantastickou konzolovou generáciou. Zároveň sa fanúšikovia na absolútnom koncu generačného cyklu dočkali najlepšej originálnej IP, ktorú dnes už neaktuálny PlayStation 4 priniesol. A preto si myslím, že šlo o záver ako sa patrí.

13.) Max Payne 2

leebigh – Jakkoliv preferuji v akčním žánru střílečky z vlastního pohledu, u Maxe mi pohled na záda postavy nevadí. Jeho ovládání je intuitivní a nekomplikované a střelba jakožto hlavní činnost byla plně pod mou kontrolou. Remedy jsou průkopníkem tzv. bullet timu, což je zpomalení času, které se v prvním Max Paynovi objevilo snad poprvé v herní historii a zanedlouho získalo řadu napodobitelů. V první hře s Maxem byl pro mě bullet time určitý alternativní doplněk a pokud si dobře pamatuji (je to již chvíli, co jsem jej hrál), tak se hra dala relativně dobře zvládnout i bez něj.

V pokračování se ale bez něj prakticky neobejdete, a hra vás do jeho použití de fakto nutí. Zpravidla větší skrumáží protivníků najednou nebo jejich strategickým umístěním v levelu. Bez zpomalení toku času se mi ani náhodou likvidace zlých hochů nedařila. Naštěstí je jeho využití zábavné a řetězení mrtvých nepřátel a následná animace Maxe jako smrtícího přízraku je prostě boží. I když zprvu jsem si na jeho neustálé používání musel zvykat.

Lokace i herní situace jsou pestré, prostředí se mění a prskání některých hráčů nad krátkou herní dobou považuji za neopodstatněné. Vše je podřízeno příběhu a případné umělé natahování a prodloužení herní doby by událostmi naplněnou story notně rozmělnilo. Vysoké hodnocení si Max Payne 2: The Fall of Max Payne za dokonalý akční zážitek s filmovým nádechem plně zasluhuje.

12.) Star Wars Jedi: Fallen Order

Róbert Herda – Stále platí, že univerzum Star Wars milujem a to i napriek určitej nespokojnosti nad celkovým smerovaním gigantickej značky v posledných rokoch. Najmä preto som neustále veril, že Jedi: Fallen Order bude dobrou hrou, ktorá ma v mnohých ohľadoch poteší. Predsa len šlo o jediný naozaj zaujímavý Star Wars projekt za poslednú dekádu (Battlefront hry ma nikdy príliš nelákali), ktorý sa javil ako poriadna porcia kvalitnej dobrodružnej zábavy v obľúbenom svete nekonečných možností. Pri úplne prvej prezentácii by som si ale nikdy nepomyslel, že sa počin štúdia Respawn Entertainment (tvorcovia úspešných FPS akcií, ktorý s žánrom ako takým nemali žiadne relevantné skúsenosti) stane jednou z najlepších akčných adventúr za posledné roky. Minimálne teda z môjho subjektívneho pohľadu.

Osobne si totiž práve takto predstavujem výbornú third person záležitosť, ktorá v rámci žánrových možností nesmeruje priamo. Väčšina titulov sa zameria na jeden primárny aspekt, ktorý autori vypilujú k dokonalosti a následne ho variujú v rozličných formách naprieč celou hrou. Príbeh Cala Kestisa je ale zmesou logických hádaniek, výborného súbojového systému, ktorý adaptuje prvky RPG série Dark Souls a dych vyrážajúcej akčnej adventúry Sekiro: Shadows Die Twice (tá mimochodom vychádzala v rovnaký rok), pričom toto všetko servíruje v pôvabnom audiovizuálnom balení, ktoré je navyše okorenené o naozaj dobrý príbeh plný funkčne vystavaných emócií a aj istej dávky fan servisu. A práve tým sa v mojich očiach najlepšia Star Wars hra posledných pätnástich rokov odlišuje od iných akčných third person záležitostí. Je rozmanitá, výrazne sa neopakuje a výborne balansuje na žánrovom pomedzí. Chcete tuhé boje a adekvátnu výzvu? Máte ju mať. Tešíte sa na hádanky a dômyselné rébusy? I tie sú pre vás pripravené. Očakávate akčné dobrodružstvo na dvadsať hodín, ktorým prefičíte a uchováte si ho v pamäti ako filmový zážitok obrích rozmerov? Stačí znížiť obťažnosť a Fallen Order sa razom mení na science fiction Uncharted tých najrýdzejších kvalít.

A to je súčasne aj dôvod prečo ide o must play titul pre akéhokoľvek Star Wars fanúšika, ktorý stratil vieru v skutočne dobré projekty z hviezdneho univerza. A aby som na záver definitívne podtrhol kvality preberanej hry, dovolím si tvrdiť, že by výborne fungovala aj bez pomyselnej barličky v podobe obľúbeného knižného, herného, no primárne filmového sveta. Áno, hudobný podklad, kulisy, známe udalosti a v neposlednej rade aj svetelné meče dodávajú na atraktivite, no dostupné mechaniky, ich zapracovanie a dizajnové nápady by sa nestratili ani v originálnej značke, o ktorej doposiaľ nik nepočul. Akurát by sa predaje znížili minimálne o polovicu a to EA, pochopiteľne, nechcelo.

11.) Silent Hill 2

Gaunt – Už to bude skoro 20 rokov, čo Silent Hill 2 vyšiel na konzoly a o rok neskôr sa, na rozdiel od prvého dielu, dočkal vydania aj na PC. Často sa hovorí, že prvý diel v sérii ju najjednoznačnejšie charakterizuje a ostatné už len postupne rozvíjajú to, čo už bolo načrtnuté. Z určitého pohľadu to platí aj v tomto prípade, ale mnoho ďalších faktorov jasne hovorí v prospech pokračovania. Silent Hill 2 je v svojom srdci opäť klasickým hororom, ale aj po takejto dlhej dobe môžeme povedať, že sa jednoznačne jedná o jednu z najlepších, akčných, hororových hier.

Na rôznych tituloch sa zub času nesmierne podpíše, Silent Hill 2 je však presným opakom. Vo svojej dobe išlo po grafickej stránke o absolútnu špičku, jednotlivé textúry, či už postáv, lokácii alebo rôznych objektov, boli detailne prepracované. Hra bola taktiež remasterovaná pre novšie konzoly a na PC je možné si dodatočne stiahnuť viaceré módy, ktoré už tak dokonalú atmosféru ešte viac priblížia moderným štandardom. O zvukovú stránku sa postaral Akira Yamaoka a hudba je tak pre túto hru doslova ušitá na mieru. Pôsobí tajomne a miestami z nej nabiehajú zimomriavky.

Príbeh je priamočiary, ale na jeho konci sa dočkáte viac otázok než odpovedí, vďaka čomu je Silent Hill 2 taký zaujímavý. Najpodstatnejším aspektom však nie je len boj o holý život a riešenie hádaniek, ale je nutné si dávať pozor aj na niekedy až banálne rozhodnutia, ktoré majú v konečnom dôsledku vplyv na to, ako sa skončí vaša návšteva tohto desivého mestečka. Takže, ste pripravení (opäť) vyraziť do Silent Hillu v koži Jamesa Sunderlanda, aby ste objavili jeho tajomstvá? Buďte však pripravení, že nič nie je také, ako sa na prvý pohľad javí, a že práve strach bude vaším úhlavným nepriateľom.