Zaregistrovať sa

Heslo vám bude zaslané na vás.

Japonská, evropská i americká, krátká i dlouhá, izometrická, third-person i first-person, tahová i akční. Královský videoherní žánr RPG zkrátka máme všichni rádi, ale ještě raději než jejich hraní máme nekonečné debaty o tom, které hry do RPG žánru vlastně spadají a které jsou tohoto prestižního titulu nehodny. O tom už byly, jsou a budou popsány dlouhé svazky internetového papíru, avšak to nás dnes nezajímá. Dnes tu jsme od toho, abychom si řekli, které RPG redakce SomHráč.sk považuje za ty nejlepší nadčasové klasiky.

Ještě před samotným článkem si neuškodí připomenout, že žebříček vznikl na základě hlasování členů redakce a pokud vám tak v něm bude chybět nějaký zásadní titul, tak se nám buďto tak úplně netrefil do vkusu nebo se nám zkrátka vyhnul obloukem. A nyní nám nic nebrání začít!

25.) Monster Hunter World

Martin KubešZnačka Monster Hunter možno nebola západnému publiku až tak známa, ako hráčom v Ázii, no zatiaľ najnovší regulárny diel nazvaný Monster Hunter World to zmenil. Lov obrovských a pútavých monštier sa jednoducho hráčom trafil do vkusu, o čom svedčí viac ako 13 miliónov predaných kópií. A to je na sériu, ktorá sa v posledných rokoch objavovala predovšetkým na zariadeniach od Nintenda, úctyhodný výkon. Je totiž nepopierateľný fakt, že západné publikum nie je až tak veľmi naklonené hrám, kde hlavný hrdina bez problémov nosí na chrbte, či v rukách meč, ktorý by inak mohli premiestňovať akurát tak za pomoci žeriavu.

Japonské hry sú skrátka iné, no nech už k nim máte akýkoľvek vzťah, nemožno im upierať ich kvality. A tie séria Monster Hunter bezpochyby má. Cieľom Monster Hunter World bolo sprístupniť túto značku širšiemu publiku, čo sa autorom našťastie podarilo, a to dokonca bez toho, aby poškodili pre sériu charakteristickú hrateľnosť, či museli upustiť od náročnosti. Nie, že by šlo z globálneho pohľadu o až tak hardcore záležitosť, ako napríklad hry od FromSoftware, no keď sa pred vás postaví nepriateľ veľký ako budova, nemožno čakať, že ho zložíte pár dobre mierenými zásahmi. Kto kúzlo značky Monster Hunter neokúsil, asi iba ťažko pochopí, prečo sa táto séria prepracovala medzi najlepšie akčné RPG. Iba máloktorá séria však ponúka podobný pocit satisfakcie po ťažkom a dlhom súboji, ako práve Monster Hunter.

Pokud by vás Martinův krátký komentář dostatečně nenavnadil, možná se to povede naší recenzi.

24.) Fallout 3

MattyFallout 3 síce nie je ani zďaleka najlepší Fallout, ale vo svojej dobe išlo o post-apokalyptický kolos, aký svojim spôsobom nemal obdobu. Viacerí skalní fanúšikovia predošlých izometrických dielov mu dodnes nemôžu prísť na meno, no hoci sa i ja radím k ich priaznivcom, možnosť vychutnávať si známy svet zdevastovaný nukleárnymi bombami prostredníctvom pohľadu z vlastných očí mi od začiatku imponovala. Bavili ma už samotné začiatky vo Vaulte 101, no hra ma svojim spracovaním dokonale omráčila  až po východe z tohto miesta, kde sa Bethesde podarilo dokonale sprostredkovať pocity, aké musel v danej chvíli prežívať ústredný protagonista.

Už o dva roky síce Obsidian dokázal, že sa to dá spracovať i lepšie, no i napriek viacerým nedostatkom, zjednodušeniam a miestami i nie príliš logicky nadizajnovanému svetu, má u mňa tretí Fallout špeciálne postavenie. Post-apokalyptický Washington, D.C. zaplnený množstvom originálne pôsobiacich lokalít disponuje aj po rokoch istým čarom a osobne by som vôbec nemal problém sa do neho vrátiť.

23.) Baldur’s Gate II: Shadows of Amn

Drolin Fantasy RPG čiré jako horská říčka. Takřka by se druhý díl Baldur’s Gate dal považovat jako srovnávací bod pro všechny počítačové role play hry na hrdinu. Počínaje majestátní hudbou přesně padnoucí do celkové atmosféry až po unikátní výpravnost. Navštívíte řadu lokalit od složité městské zástavby přes zapomenuté hvozdy. Jistá střídmost předchozího dílu byla nahrazena do značné míry lineárním průběhem, ale o to propracovanějším.

Už po úniku z vězení je možno v jednom z nejlépe zpracovaných měst herní historie strávit velkou desítky hodin plněním nejrůznějších úkolů a explorací zástavby a temného podzemí. Baldur’s Gate II je pro mě synonymem fantasy, se vším, co k tomu patří. Splněný sen pro všechny, kteří četli knihy od R.A. Salvatoreho a dalších podobných autorů.

22.) South Park: The Stick of Truth

Róbert HerdaSouth Park: The Stick of Truth rozhodne nie je tým najinovatívnejším RPG pod slnkom, ktoré by udávalo smer ďalším žánrovým záležitostiam. Jeho sila však tkvie v tom, že vývojári zo štúdia Obsidian Entertainment (tvorcovia Fallout: New Vegas) očividne veľmi dobre poznali pravidlá podobne ladených záležitostí a preto sa rozhodli parodovať elementárne herné piliere, čo urobili tak šikovným spôsobom, že si neortodoxným prístupom museli získať snáď všetkých fanúšikov RPG hier. Skúsení autori servírujú drzú, vulgárnu a hlavne neuveriteľne vtipnú jazdu, ktorá si po vzore seriálu neberie žiadne servítky. Deti v úlohe hlavných protagonistov zo seba súkajú jednu ikonickú hlášku za druhou, pretekajú sa vo fekálnych vtipoch a odkazujú na množstvo filmových diel, pričom takáto silná koncentrácia referencií by sa v inej videohre hľadala len ťažko.

Súčasne je typicky svojský humor sprevádzaný adventúrnym preskúmavaním známeho mestečka, kde sa prostredníctvom jednoduchých, avšak plne dostačujúcich a častokrát vyzývavých ťahových súbojov postavíte proti bizarným protivníkom. Od nacistických zombie a mimozemšťanov nakoniec bojujete i s mŕtvym plodom Kim Kardashian. Myslím, že práve posledná veta je dostatočne jasnou vizitkou toho, čo Stick of Truth symbolizuje a vďaka originálnemu, no hlavne veľmi sviežemu a nekompromisnému prístupu k žánru ako takému si počin vydaný Ubisoftom zaslúži miesto medzi najlepší adeptami RPG, od ktorých síce netreba očakávať komplexnosť tretieho Zaklínača, ale čistokrvnú zábavnú injekciu, ktorá znalcom ponúkne všetko, čo by si mohli priať.

21.) Mass Effect

Ačkoliv to, že západní RPG tradičního střihu můžou fungovat bez větších kompromisů i na konzolích, dokázal již v roce 2003 Star Wars: Knights of the Old Republic, teprve první díl Mass Effectu se pořádně zapsal v podvědomí mainstreamových hráčů. Nedá se čemu divit, marketing totiž trochu klamal tělem a majitelé Xboxu 360, kteří měli v živé paměti první díl Gears of War, si tak mohli myslet, že se jim do rukou dostává hra podobného ranku. Avšak nakonec mohli být víc než příjemně překvapeni.

Grafiku poháněnou Unreal Engine 3, akční soubojový systém založený na krycím systému a sci-fi zasazení doplňovaly poutavý příběh s propracovanou historií světa a uvěřitelnými a výborně zahranými postavami, rozsáhlá galaxie otevřená k exploraci a nikterak komplikovaný, ale funkční RPG systém, umožňující modelovat si komandéra či komandérku Sheparda svého gusta. Nejpoutavějším příslibem série Mass Effect obecně však bylo, že příběhové volby se budou přenášet z dílu do dílu, aby nakonec všechny sehrály roli v epickém zakončení. To se nakonec nevydařilo tak, jak si mnozí představovali, ale v kontextu samotného prvního dílu to zafungovalo na jedničku a našli se mnozí včetně mě, kteří udičku hozenou BioWare sežrali i s navijákem a při čekání na druhý díl si připravovali vlastní dokonalý save, v němž se všechno vydařilo dle jejich představ.

20.) Final Fantasy XV

Róbert HerdaRaz za čas narazíte na hru, ktorá vás úplne pohltí. Pre niekoho to môže byť české Kingdom Come, iný hráč zasa utopí desiatky hodín v novom spracovaní God of War. Mojím favoritom prvej polovice roku 2018 sa stalo nové Final Fantasy, ktoré bolo opradené neuveriteľne dlhým vývojom a čakaním na ďalšiu číslovku v sérii. Výsledný príbeh je nakoniec až prekvapivo rozkúskovaný na rozličné média, menšie hry, dokonca i plnohodnotné tituly, avšak všetko dohromady vytvára dýchajúci a presvedčivý svet, ktorý ma bezpodmienečne vtiahol a zapísal sa do hráčskej pamäti. Utápal som sa v krásnych krajinách, zapamätania hodných postavách, efektnom a prepracovanom súbojovom systéme a nepredstaviteľnej faune, kde si ani nespomínam na dobu, kedy som mohol sledovať takto fantastické monštrá a obludy vo výbornom vizuálnom prevedení. Je hlavný príbeh oproti starším dielom horší? Samozrejme.

Dejová kostra nie je príliš robustná, ale pätnástku neberiem iba ako hlavný príbeh. Je to pre mňa obrovské univerzum, ktoré ponúka nespočetné množstvo príbehov, postáv, situácií, dobrodružstiev, tajomstiev, nebezpečenstva a i hrdinských činov. V samotnom závere som mal pocit, že je za mnou nejaká cesta. Prežil som nevídaný príbeh, ktorý exceluje snáď po každej stránke. Final Fantasy XV je audiovizuálnym zážitkom s výbornou hrateľnosťou, ktorá sa odlišuje od tradičnej žánrovej tvorby. Stojí na veľmi podobných princípoch, ale v jadre je úplne iný a z môjho pohľadu sa mu nepodobá nič, čo som v hrách videl. Je to unikátne dielo a osobne dodnes ďakujem vývojárom zo Square Enix, ktorý mi umožnili zúčastniť sa tohto fantasy vlaku.

Jeví se vám Final Fantasy XV jako ideální způsob, jak začít s japonskými RPG? Možná vás přesvědčí právě naše recenze na Windows Edition.

19.) Chrono Trigger

DrolinChrono Trigger je často označován za nejlepší RPG všech dob, a obvykle je brán i mezi to nejlepší, co videohry jako médium vůbec nabízejí za historii přesahující už celou řádku desetiletí. Právě v tomto kontextu jsem se do Chrono Triggeru pustil, a celé roky od dohrání mám z něho v paměti různé scény, hudbu si stále občas poslechnu a dlouhou dobu ve mně přetrvává pocit, že jde o mistrovské dílo. Pocit pravého dobrodružství je zde naplněn mírou vrchovatou, explorace je z velké části na hráči a pocit odměny při nalezení cesty dále je nezvykle motivující k dalšímu hraní.

Toto by nešlo ale bez vyvážených soubojů, které dokáží otestovat taktickou připravenost. A to především v soubojích s bossy, kteří zde spíše působí jako logické rébusy a je třeba kombinovat schopností členů družiny. Ve Square se autorům povedl projekt, který má vše, co očekávám od kvalitní hry. Jde o skvěle hratelnou hru, kterou mohu doporučit prakticky každému se zájmem o RPG (jRPG) žánr plus i ideální vstupní bránu do žánru jRPG plného skvělých titulů.

18.) Gothic

Zprvu nenápadné RPG od našich německých sousedů se v našich končinách časem stalo kultem takové popularity, že jí předhánělo i v zahraniční nepřekonatelnou sérii The Elder Scrolls. Čím to? Odpověď je jednoduchá – atmosféra. Na rozdíl od obřího, ale pomalejšího a prázdnějšího Morrowindu plného anonymních postav nabízel Gothic menší, ručně vytvořený svět, kde každý sebebezvýznamnější horník má osobnost a žije svým vlastním životem. Hornická kolonie na ostrově Khorinis zkrátka působila jako reálná lokace, obydlená reálnými frakcemi, čemuž pomáhala i fantastická míra detailů.

Atmosféře pomáhala i nemilosrdná obtížnost. Váš hrdina začal jako naprostý otloukánek, který sotva uměl držet meč a mohl si sotva dovolit vyrazit z relativního bezpečí svého tábora. Ani tam to však nebylo stoprocentní, jelikož mezi NPC se našli i křiváci a podvodníci, kteří ho chtěli jen okrást či rovnou surově zmlátit. O to víc však potěšil každý level up či nový kus výbavy, každé zabité monstrum či skok v společenském žebříčku po přidání se k jedné z frakcí, který pobyt v kolonii zas o něco zpříjemnil. V tom momentu hře člověk odpustí i to, že vlastně vypadá docela ošklivě a ovládání vzešlo ze samotného pekla.

17.) Bloodborne

Martin KubešFromSoftware síce fungujú už veľmi dlho, no až Souls hry im priniesli ozajstnú slávu. Po Demon’s Souls a dvoch dieloch Dark Souls prišiel čas na niečo trochu odlišné, a tak vznikol Bloodborne. Je pravdou, že hra bola postavená na podobných pilieroch ako už zmienené hry, predsa len do tejto formulky primiešala i niečo iné. Azda najdôležitejšou zmenou v hrateľnosti bolo upustenie od defenzívneho hrania za pomoci štítov, ktoré hráčov zvyknutých na Souls hry spočiatku dobre potrápilo. Práve akčnejšie ladená hrateľnosť však urobila z Bloodborne tak skvelý titul, ktorý v očiach mnohých hráčov patrí na úplný vrchol portfólia japonskej spoločnosti.

Samozrejme, neupustilo sa od náročnosti, ktorá je pre “fromovky” charakteristická, výborný soundtrack, dychberúcu architektúru gotického Yharnamu, či skvelých bossov. Opomenúť nemožno pútavú atmosféru skazeného Yharnamu, či zaujímavý príbeh, ktorý narozdiel od Souls hier bol vyrozprávaný viac priamočiaro, čo mnoho hráčov bezpochyby ocenilo. V Bloodborne jednoducho všetko fungovalo tak, ako by fungovať malo a preto nie iba podľa mňa, ale aj podľa mnohých zahraničných médií je tento titul nielen jedným z najlepších RPG, ale rovno aj jednou z najlepších hier, ktoré sme si zatiaľ mohli zahrať.

16.) The Elder Scrolls III: Morrowind

Ačkoliv i na Arenu a (především) Daggerfall se dá snést spousta chvály, teprve s Morrowindem se série The Elder Scrolls zapsala do zlatého fondu RPG. Na rozdíl od výše zmíněného Gothicu se Bethesda Game Studios rozhodli jít cestou kvantity, což tentokrát není myšleno jako urážka. Stovky questů, desítky lokací a především absolutní volnost. Pro hráče, kteří se víc než co jiného s oblibou ztrácí ve virtuálních světech, se Morrowind ve své době mohl stát učiněným druhým životem. Stát jste se mohli bojovníkem, mágem, zlodějem, vrahem, ale i členem Imperiální Legie, kněžím nebo upírem.

Svět Vvardenfell má navíc oproti starším i novějším The Elder Scrolls hrách jednu obrovskou výhodu v tom, jak moc je odlišný od standardních evropských fantasy. Sopečná krajina, zvláštní architektura, obří houbové stromy, na obloze místo ptáků pterodaktylové a namísto koňských povozů slouží k přepravě obří brouci. A co víc, Morrowind jako první hra ze série nabídl modovací nástroje TES Creation Kit, se kterými šel upravit téměř každý aspekt hry a svou popularitu si i díky kvantům modifikací drží dodnes. Pokud byste s Morrowindem tedy dodnes neměli čest, není se čeho bát. Zastaralá grafika, interface a poněkud kontroverzní soubojový systém, spoléhající v míře větší než obvyklé na neviditelné hody kostkou, jdou totiž opravit a vylepšit tak moc, že ani nepoznáte, že hrajete 17 let starou hru.

15.) The Witcher 2: Assassin of Kings

Za nás sice nejslabší díl série The Witcher, ale stále famózní RPG. V mnoha aspektech se jednalo o obří skok od prvního dílu – graficky se ve své době jednalo o naprostou špičku, soubojovému systému prospěla notná inspirace v japonských Demon’s Souls a příběh se pyšnil reaktivitou, která dodnes nemá příliš obdoby. Jedna osudová volba na konci první kapitoly znamená téměř kompletně odlišný průběh zbytkem hry. tedy klidně několik desítek hodin gameplaye.

Příběh od prvního dílu ještě o kus zvážněl a dospěl, nabízel ještě propracovanější postavy (o správnosti volby Roche/Iorweth se hráči hádají dodnes) a vydal se více směrem politických intrik, při kterých Geralt nemůže věřit téměř nikomu. Proč je tedy Assassin of Kings na posledním místě z celé série? Někdo tvrdí, že to je jeho přílišnou linearitou, někdo, že „konzolovitostí“ a někdo, že se vytratila slovanská atmosféra z prvního dílu a hra se až moc přiblížila k tradiční západní temné fantasy. Patnácté místo je však pořád více než slušné.

14.) Might and Magic VI: The Mandate of Heaven

Proč jsme z deseti her ze slavné série Might and Magic vybrali právě šestý díl? Tak předně se jednalo o díl u nás nejznámější, ať díky tomu, že byl svého času jako příloha časopisu LEVEL, nebo díky jeho těsnému příběhovému spojení s druhým dílem populárnějšího strategického spinoffu Heroes of Might and Magic. Ovšem i když nahlédneme za hranice československých luhů a hájů, je Mandate of Heaven obecně považován za nejlepší díl série. Přechod do 3D se vydařil na jedničku a hra nabízela skutečně megalomanské množství obsahu, kde 15 velkých outdoorových oblastí doplňovalo více než 50 dungeonů, přičemž v některých z nich se dalo strávit celé hodiny.

Mandate of Heaven v popularitě určitě pomohl i fakt, že kromě klasických tahových soubojů šlo plynule přepínat do real-time režimu. Jednoduchými souboji se tedy šlo prostě proklikat a tahový režim si nechat na složitější bitvy. Za zmínku stojí i nápaditý aspekt RPG systému, který spočíval v tom, že povýšení hráčských postav a nové úrovně skillů šlo získat pouze od speciálních trenérů, někdy i podmíněně speciálním úkolem. Každého zlepšení postavy si tak člověk hned vážil více, než kdyby prostě naklikal vyšší číslo v tabulce.

13.) Gothic II

Slovy George Lucase – Gothic II je “faster, more intense” verze svého předchůdce. Uzavřenou hornickou kolonii vystřídal celý ostrov Khorinis, zápletka nabrala na epičnosti, grafika a ovládání prošlo revitalizací. A k úspěchu to zcela stačilo. Stísněná, temná atmosféra prvního dílu je sice pryč, detailnost Khorinisu spojená s jeho rozlohou to však bohatě vynahrazuje. I když někomu zmíněná atmosféra může chybět, nemůže upřít, že Gothic II je po všech ostatních stránkách bohatší a vyspělejší titul.

V momentě, kdy k druhému dílu přidáte vynikající datadisk Night of the Raven, rozšiřující svět o tropický poloostrov Jharkendar a desítky hodin gameplaye, zkrátka není co řešit. Magnum osud německých Piranha Bytes, který se jim nepodařilo překonat ani třetím dílem, ani v jednom z dílů trilogie Risen a zatím k tomu nedošlo ani u jejich nové série ELEX. A čím méně toho v tomto článku napíšeme o čtvrtém díle Gothicu z dílen Spellbound, tím lépe.

12.) Divinity: Original Sin 2

Druhý díl Divinity: Original Sin nebyl velká revoluce, ale byl prostě jen hezčí, větší a propracovanější. Larian Studios si vzali každou připomínku k jedničce k srdci, zavřeli se na dva roky do kanceláří a pracovali jak utržení ze řetězu. Divinity: Original Sin 2 se od standardní RPG produkce liší především tím, jakou nabízí hráčům svobodu. A tím nemyslím svobodu, kterou najdete v klasických open world hrách spočívající v tom, že si můžete vybrat, jestli chcete nejdřív zabíjet nemrtvé v ruinách na severu, zabíjet bandity v táboře na jihozápadě nebo zabíjet vlkodlaky v lese na severoseverovýchodě. Ať si vyberete jakoukoliv možnost, v samotném plnění úkolů svobodu nemáte.

Naproti tomu Divinity: Original Sin 2 vám ve většině případů akorát ukáže směr, kterým se máte vydat, dá vám do ruky kladivo a nechá na vás, co s ním uděláte. Na téměř každou otázku “Zajímalo by mě, jestli by šlo…” se ozve rezolutní “ANO!”. Herní náplň je navíc nesmírně variabilní – tu najdete nemrtvé trpaslíky vyrábějící zbraně hromadného ničení, stanete se rodiči démonického kuřete, zahrajete si na exorcistu, můžete uzavřít dohodu s lichem a pomůžete mu nabýt jeho bývalých sil… a nebo urovnáte spor mezi kočkou a psem, vyhrajete partičku karet u stolu švindlířů a oženíte se s princeznou ohnivých slimáků. Přidejte k tomu vynikající tahový soubojový systém, využívající elementálních efektů a výsledkem je hra, která si nepochybně zaslouží své místo ve společnosti nejlepších RPG všech dob.

Slyšíte o Original Sin 2 dnes poprvé? Jeho kvality potvrzuje i naše recenze.

11.) Vampire: The Masquerade – Bloodlines

Co se druhému upírskému RPG zasazeného do světa World of Darkness dařilo, se dařilo naprosto bezkonkurenčně. Hlavním kladem a tahákem hry je hutná atmosféra nočního Los Angeles. Ta je nesmírně imerzivní, ať už co se týče poklidného bloumání po ulicích a nočních klubech nebo klaustrofobických hororových momentů. K vcítění se do světa pomáhá i propracovaná lore a historie znesvářených upírských klanů, z velké části převzatá z původní tabletop hry. Za nic se však nemuseli stydět ani scénáristé hry, kterým se povedlo navrhnout jedny z nejlépe napsaných a nejzapamatovatelnějších herních postav.

Asi nikdo, kdo s Bloodlines měl čest, nezapomene na malkavianská dvojčata Theresu a Jeanette, anarchistu Jacka nebo prince LaCroixe. Postavám pomáhá vdechnout život i vynikající dabing. Tohle vše si ale hráči v roce 2004 mohli jen stěží užít, jelikož Bloodlines se na pulty obchodů dostalo v naprosto katastrofickém stavu. Snahy autorů ji opravit už nestihly situaci zachránit a studio Troika Games muselo v důsledku malých prodejů ukončit činnost. Úkolu hru opravit se však naštěstí ujali fanoušci, díky jejichž dodnes trvající práci se z Bloodlines postupem času zaslouženě stal kultovní titul, který se příští rok konečně dočká pokračování.

Pokračování

Komentuj!

komentárov