Zaregistrovať sa

Heslo vám bude zaslané na vás.

K opožděným portům her na PC od vydavatelství Sega jako byly Valkyrie Chronicles, Bayonetta či Yakuza 0 se přidává trochu nečekaný titul logická plošinovka s adventurními prvky Catherine od japonského Atlusu. Atlus je studio notoricky známé svou nevolí vydávat hry na PC a Catherine Classic je tak vůbec první hrou z jejich dílny, která se dočkala západního PC vydání. Jedná se o kvalitní debut či má své rezervy?

Recenzovaná verze: PC

Catherine je osm let starou hrou původně z konzolí PlayStation 3 a Xbox 360, která vznikla jako experimentální projekt týmu stojícího za známou RPG sérii Persona. Vývojáři si na ní jednak chtěli vyzkoušet vývoj na tehdy next-genové konzole, ale i oprostit se od témat a hratelnosti typické pro Personu. Výsledkem byla logická plošinovka s adventurními prvky, která se nebála pustit se do rozebírání překvapivě dospělých a závažných témat.

V příběhu se ujímáte role dvaatřicetiletého ajťáka Vincenta, který je spokojený se svým stereotypním životem a bojí se jakékoliv změny či závazku. Se svou přítelkyní Katherine je už pět let, ale do svatby se zrovna dvakrát nehrne. Do jeho života ale na začátku hry zasáhnou ne jeden, ale hned dva blesky z čistého nebe. Katherine zjistí, že je těhotná a začne mluvit o svatbě a alkoholem posilněný Vincent se v baru sčuchne s neznámou kráskou, která se mu po společně strávené noci představí jako Catherine. Přidejte k tomu starobylou kletbu, která v noci usiluje o život nevěrných mužů a Vincent má o zábavu postaráno…

Příběh Catherine Classic na vyšší úroveň pozvedávají především dobře napsané postavy, do jejichž trablů se lze jednoduše vžít a soucítit s nimi. Tomu přidává i výborný anglický dabing v čele s ostřílenými dabingovými veterány Troyem Bakerem a Laurou Bailey v hlavních rolích. Příběh sám o sobě je kapku předvídatelný a místy i těžkopádný (tvůrci například považovali za nutné hráčům vysvětlit, že puzzly vlastně mají sloužit jako metafory), ale na herní poměry je rozhodně nadprůměrný a díky osmi různým koncům nabízí i slušnou motivaci k opětovnému hraní.

Hratelnost se skládá ze dvou částí. Adventurní část primárně slouží k odvyprávění příběhu a skládá se z animovaných a in-game cutscén a procházením se po baru Stray Sheep, s kterými se Vincent může bavit a v průběhu hry se seznamovat s jejich osudy. V rozhovorech může vybírat z dialogových možností, kterými se přiklání k “řádu” či “chaosu”. Do hry tak zasahuje i jistý role-playing prvek, jelikož Vincentova rozhodnutí částečně ovlivňuje jeho vnitřní monology. Váš Vincent tak může být nevěrný hajzlík i zodpovědný přítel. Vývoj příběhu to až na úplný konec sice neovlivní, ale i tak se jedná o milý detail.

Poté, co Vincent v podnapilém stavu opustí bar, je čas na druhou, tu zásadnější, část hry. Vincent se každou noc během putování po říši snů ocitá v tajemné věži, po které je nucen šplhat. Šplhání probíhá v podobě plošinovkových úrovní, principiálně podobným například klasickému Sokobanu. Úrovně jsou složeny z kostek, které Vincent může přesouvat, šplhat po nich a postupně stoupat výš a výš. Není ale příliš času na rozmyšlenou, jelikož úroveň se hroutí a řady kostek neustálé padají do bezedné propasti. Jako záchrana může ale sloužit funkce přetáčení času, kterou se můžete vrátit o několik tahů zpět a zopakovat už uskutečněné tahy znovu a lépe.

Kostky mohou mít různé vlastnosti, které hra ve svém průběhu neustále představuje nové. Kromě základních kostek tak zde najdete například těžké kostky, kterými lze hýbat pomaleji, křehké kostky, které se po dotyku rozpadnou nebo explodující kostky, které poničí vše kolem sebe. Časem se v úrovních začnou objevovat i ovečky různých typů, nešťastníci postiženi stejnou kletbou jako Vincent, kteří mu různými způsoby překáží v cestě dál. Šoupání bednami se tak díky kombinaci krátkých úrovní a dostatku nápadů dovedně vyhýbá stereotypu až do konce hry.

Nepříjemně však může překvapit úroveň obtížnosti. I na střední obtížnost dokáže hra být velmi nemilosrdná, a to především v bossfight úrovních, v nichž situaci kromě obligátních padajících kostek komplikují i útoky nepřátelských bossů. Pokud vás hra zaujala spíše díky svému příběhu, nebojte se snížit obtížnost až na nejnižší úroveň. Jelikož na normální obtížnost vám některé úrovně můžou zabrat klidně desítky minut opakovaných pokusů, v pozdějších fázích hry se tak vyhnete zbytečné frustraci.

Hlavní příběh vám průměrně zabere kolem deseti až dvanácti hodin hrací doby, pokud se ale v přesouvání krabic vyžíváte a chcete víc, Catherine je na vás připravená. Samozřejmostí jsou bodová hodnocení a trofeje za dohrané úrovně v hlavním příběhu, kterými lze odemknout sérii (obtížných) bonusových úrovních zvaných Babel, které lze navíc hrát v kooperačním multiplayeru. Příznivci logických hádanek v baru Stray Sheep zase najdou automat se hrou Rapunzel, která nabízí neuvěřitelných 128 úrovní a sdílí herní mechaniky se základní hrou, avšak odstraňuje časový pres v podobě padajících kostek, ale vaše mozkové závity zahřeje víc než dostatečně. A kdyby i to bylo málo, Catherine se pyšní i lokálním kompetitivním módem Colosseum, v němž dva hráči závodí o to, kdo jako první vyšplhá na vrchol úrovně. O jeho kvalitách svědčí především fakt, že jistý čas slavil úspěch i na esport scéně, včetně prestižního turnaje bojových her EVO.

Překvapivě dobře Catherine zestárla, co se týče audiovizuálu. Využívá podobné anime stylizace, jako RPG Persona 5, která se o postarala o to, aby hra na rozdíl od všemožných podobně starých kvazirealistických akcí odolala zubu času. Anime cutscénám by slušelo vyšší rozlišení, i tak ale stále vypadají dobře. Za zmínku stojí i výborný soundtrack od autora hudby k většině dílů série Persona, Šojiho Megury, využívající prvků jazzu, klasické hudby, orchestrálních kompozic a vzácně i rapu. Zní to jako zvláštní mix? Z předchozích řádků by mělo být jasné, že pokud to v nějaké hře může fungovat, bude to právě Catherine.

Catherine je zkrátka i osm let po vydání zábavnou a originální hrou, která v sobě zručně kombinuje dva zdánlivě neslučitelné žánry. Překvapivě to ale funguje na jedničku, obě části působí rovnocenně a spolu s netypickou příběhovou tématikou dávají dohromady unikátní zážitek, který nemá příliš alternativ. S tímto doporučením bych recenzi rád ukončil… bohužel ale nic není dokonalé.

Nalijme si čistého vína – počítačový port Catherine není žádná sláva. Provází ho řada technických problémů, které zážitek ze hraní dokáží solidně pokazit. Pravděpodobně největším kamenem úrazu je, že hra se na své Steam stránce pyšní odemknutelným frameratem, jehož implementace ale není taková, jakou byste čekali. Jak jsem už zmínil výše, hra je rozdělená do dvou částí – adventurní a plošinovkové. Zatímco část v baru Stray Sheep skutečně běží nad 30 FPS, snové sekvence, v nichž by co se týče odezvy ovládání vysoký framerate značně pomohl, mají herní logiku stále svázanou na konzolových 30 FPS. Vedle plynulých částí v baru tak působí o poznání těžkopádněji.

Catherine Classic také s oblibou padá. Jednak si nerozumí s různými externími overlayi, jako jsou Xbox Game Bar či Steam Big Picture, ale nestabilitu hry zvyšuje i běžný úkon alt-tabování. To se projevuje hlavně během animovaných cutscén, v nichž se náhodně zpožďuje a vypadává obraz i zvuk. A pokud vám začne zlobit cutscéna, s největší pravděpodobností po svém skončení sebou do věčných lovišť vezme i celou hru. Jak si dovedete představit, ve spojení s chybějícím autosavem je to vskutku neradostná kombinace. Řešením je bohužel jen cutscény přeskakovat a podívat se na ně třeba na YouTube, z čehož jsem neměl velkou radost, ale když jsem poněkolikáté přišel o neuložený postup, přešla mě chuť riskovat.

Kromě těchto dvou zásadních vad je port prodchnut i hromadou dalších, menších nedostatků. Připojené gamepady ukazují špatné ikony, v případě volby japonského dabingu hra přeskakuje do angličtiny, možnosti nastavení jsou značně spartánské, cutscény jsou v případě zapnutého depth of field rozmazané… Nedá se říci, že by v současné verzi byla Catherine Classic nehratelná, o definitivní verzi hry se ale zatím v žádném případě nejedná.

Blýská se však na lepší časy. Stačí zabrousit do diskuzních fór na Steamu, abyste zjistili, že vývojáři pracují na opravném patchi, který by měl ty nejpalčivější chyby (jako právě framerate v plošinovkových pasážích) opravit. Je však stále ve stádiu betaverze, z níž je po chvíli zkoušení jasné, že zatím není vhodná pro normální hráče a do hry přináší sadu nových problémů (jako například zběsilou kameru, která se s novými 60 FPS jaksi nestíhá vyrovnat a vyvádí psí kusy).

Až (pokud) časem dojde k nápravě, můžete si k současnému verdiktu pár procent přičíst. Catherine si vaši pozornost nepochybně zaslouží. Vzhledem k tomu, o jak neotřelý žánrový mix se jedná, rozhodně to však není hra pro každého. Můžu vám ale slíbit, že nic podobného jste nejspíš ještě nehráli. Nezbývá nám než doufat, abychom se na PC dočkali i vydání připravované vylepšené verze Catherine: Full Body, která se letos chystá na PlayStation 4.

Hru na recenziu poskytla spoločnosť

Catherine Classic – Logika, ne erotika
Catherine Classic je i osm let po vydání zábavnou a originální hrou, která v sobě zručně kombinuje dva zdánlivě neslučitelné žánry. Jen škoda ne úplně dokonalého portu na PC.
Pozitíva
  • Zajímavý příběh a postavy
  • Nápaditá hratelnost, velké množství herních módů
  • Stylová prezentace, grafika a soundtrack
Negatíva
  • Technické problémy PC verze
  • Překvapivě vysoká obtížnost
75%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (1 Hlas)
73%

Komentuj!

komentárov