Register

A password will be e-mailed to you.

Z handheldového japonského RPG The World Ends with You z roku 2008 se v průběhu let stala opravdová kultovní záležitost. Avšak ani ten největší fanoušek originálu nevěřil, že jeho jedinečnost se ještě někdy povede napodobit nebo dokonce přenést na jiné systémy než původní Nintendo DS. Po víceméně přijatelném, avšak ne dokonalém portu na Nintendo Switch jsme se však nyní od Square Enix dočkali i plnohodnotného pokračování jménem NEO: The World Ends with You. Vyplatí se vracet do ulic Šibuji?

Recenzovaná verze: PlayStation 4 (zpětná kompatibilita na PlayStation 5)

Upřímně řečeno, ačkoliv je původní The World Ends with You jednou z mých nejoblíbenějších her z Nintenda DS a 3DS, ani ve skrytu duše jsem nevěřil, že by se někdy dočkal pokračování. Natožpak vydařeného. Původní hra měla jednak slabší prodeje, ale taky je v některých aspektech natolik výjimečná, že převést ji z dvou obrazovek na další platformy bylo a je bez razantních změn nemožné.

Stejně tak jedinečná je po všech dalších stránkách, ať už co se týče audiovizuálního stylu, soubojového systému či příběhového zasazení. Ty už by replikovat či aspoň zdárně napodobit šlo, avšak na místě byly obavy, že třináct let po vydání originálu se už prostě podruhé nepovede zachytit jeho kouzlo či případné pokračování na starost dostanou tvůrci ze studia, které s originálem nemělo nic společného a bude to pro ně jen další práce na zakázku.

Nicméně navzdory všem očekáváním tu máme NEO: The World Ends with You, který již od první ukázky vypadal velmi slibně. Na vedoucí pozice se vrací klíčoví lidé jako designéři, skladatelé a grafici. A i když posun jiným směrem od originálu na Nintendu DS je v jistých aspektech patrný, autoři zjevně chápou, že druhý díl nemůže být jen tuctovým JRPG a přichází s řadou nápadů, kterými jejich hra opět vyčnívá z řady.

První The World Ends with You byl akčním RPG, které se točilo okolo takzvané Hry smrťáků (Reapers Game), v níž vybraní zesnulí soutěží o vstupenku zpět do světa živých. V tom jim brání jak ostatní soutěžící, tak pořadatelé hry Smrťáci, ale hlavně všudypřítomné stvůry Noise, vzniklé z negativních myšlenek žijících lidí. K boji pak soutěžící využívají odznaky, které jim propůjčují psychické schopnosti. Kdo na konci týdne drží nejvíce bodů, vyhrává, avšak na ostatní čeká další týdenní kolo.

Tři roky po událostech The World Ends with You, kdy Neku Sakuraba a jeho společníci vítězstvím ve Hře smrťáků zabránili ve smazání tokijské čtvrti Šibuja z reality, se historie opakuje, Tentokrát se ujímáme mladíka jménem Rindo, který se svým přítelem Fretem nalézá dobře známé tajemné odznaky a stává se tak nedobrovolným soutěžícím v další Hře smrťáků.

Nový turnaj se však odehrává pod taktovkou Smrťáků z Šindžuku, kteří se rozhodli změnit její pravidla. Tentokrát je hlavní cenou pro vítězný čtyřčlenný tým jedno splněné přání, ovšem tým na posledním místě za neúspěch zaplatí svým životem. Podaří se Rindovi a jeho týmu Wicked Twisters propracovat až na vrchol? Jak je možné, že vedoucí pozici konkurenčních Ruinbringers zdánlivě nemůže nikdo ohrozit? A co na to vše říká sadistický matematik Minamimoto?

Tyto a mnohé další otázky budou zodpovězeny na ploše několika desítek hodin, které v Šibuje ve společnosti Rindovy skupinky strávíte. A hned prvních pár kroků hrou odhaluje, že tady je všechno jak má být. Město si zachovalo svůj neuvěřitelný styl, kterým byla první hra doslova prodchnutá. Prostředí hraje všemi barvami, ulice překypují kolemjdoucími a jejich myšlenky vyskakují v podobě komiksových bublin, chytlavá muzika všech možných žánrů od hip-hopu po metal hraje na plné pecky, místní obchody nabízí poslední výkřiky módy a místní restaurace se předhánějí v tom, která nabídne lákavěji vypadající menu. Šibuja zkrátka působí jako charakter sama o sobě.

Po počátečním příjemném šoku se před vámi začne odhalovat gameplayová struktura. Stejně jako v případě prvního dílu, i tentokrát se jedná o RPG, v níž jako účastník Hry smrťáků zasazené do ulic Šibuji se musíte se svým týmem dostat až na vrchol žebříčku. Hra je rozdělená do jednotlivých dnů hry, kterým vždy vévodí úkol, kterým může být například nalezení a poražení mocného nepřítele, vyřešení rébusu či další speciální zadání. I když vás hra vždy vede za ručičku k dalšímu hlavnímu cíli, mimo něj vás nechá volně putovat ulicemi města, plnit vedlejší úkoly a věnovat se rozvoji vašich postav.

Na rozdíl od řady jiných japonských RPG ve hře zcela chybí náhodné souboje. Namísto toho musíte souboje vyvolat přepnutím do skenovacího režimu, se kterým se na mapě objeví nepřátelští Noise. Souboje probíhají akční formou s využitím značně nezvyklého soubojového systému, který se snaží do jisté míry napodobit dual-screen souboje z prvního dílu. Pod vaší kontrolou je celá parta, kterou ovládáte celou najednou. Každý z členů party, kteří jsou povětšinou čtyři, může být vybaven právě jedním odznakem, který koresponduje s útokem přiřazeném jednomu z tlačítek na ovladači.

Útoků je ve hře dostupných více než 300 a kromě relativně standardních kouzel, jako jsou firebally nebo psionické meče, mezi nimi najdete i kouzla podpůrná jako štíty a léčení či specialitky jako vytváření bomb nebo ohnivých vírů. Komba, v nichž budete kombinovat útoky více členů týmu, navíc dobíjejí takzvaný Groove Meter, po jehož naplnění můžete vyvolat jeden ultra silný útok. Souboje tak i navzdory tomu, že se jedná o singleplayerový titul, zdařile navozují iluzi týmové spolupráce.

Ačkoliv ze začátku budou souboje nejspíš působit neuvěřitelně chaoticky, dílem i kvůli trochu divoké kameře, postupem hry vám určitě přejdou do krve a začnete si jejich zběsilého tempa užívat. Ovšem pokud budete hrát na vyšší obtížnost než Easy, nikdy v nich nebudete mít stoprocentní jistotu, jelikož nestačí najít jednu fungující kombinaci a držet se jí do konce hry. Odznaky totiž musíte neustále střídat za jejich silnější varianty, které často fungují trochu jinak než jiné odznaky nabindované na to stejné tlačítko a nemusí se nutně strefovat do vaší synergie. I to ale souboje pomáhá relativně dlouho udržet variabilními. Hra navíc poskytuje bohaté možnosti modifikace obtížnosti. Úrovně obtížnosti lze libovolně přepínat a váš tým můžete, výměnou za multiplikátor lootu, libovolně podlevelovat.

Vedle prostého grindování nepřátel hra nabízí celou řadu dalších možností rozvoje postav. Kromě vašich postav na úrovních nabírají i jednotlivé odznaky, které se navíc mohou ve vybraných případech proměnit v jiné a silnější. Postavy pak lze vybavovat stylovým oblečením z všudypřítomných obchodů, které zvyšuje jejich statistiky. Každý kus má navíc speciální schopnost, kterou je však nutné odemknout dostatečnou hodnotou stylu. Styl lze, stejně jako ostatní statistiky, zvyšovat pojídáním jídel v restauracích. Postavy však nemají bezedný žaludek a mezi jednotlivými jídly musí trávit… a jak lépe vytrávit než v soubojích s Noise. Styl nekončí jen audiovizuálním zpracováním, ale přímo se promítá i do každého aspektu hratelnosti.

Vedle komplexních soubojů ovšem adventurní části hry působí poněkud chudě. To hra velmi slušně zakrývá tím, jak fantasticky vypadá a zní, ale pokud byste se náhodou těšili na řešení komplexních hádanek v open-worldovém městě, je na místě trochu utlumit očekávání. Hra smrťáků slouží spíše jako příběhové pozadí a logické myšlení od vás většinou není vyžadováno. Občasné jednoduché kvízy a otázky můžete navíc řešit metodou pokus omyl.

Pobíhání po městě hra ale aspoň trochu oživuje využíváním speciálních schopností postav. Z první hry se vrací možnost vnuknout klíčovým kolemjdoucím různé myšlenky, kterou doplňují ještě schopnost oživit jejich paměť, vniknout do cizí mysli a především vracet se v čase ve snaze zvrátit nepřízeň osudu a narušit různými způsoby tok událostí. Jako zpestření to funguje docela slušně, ale nebyl bych proti, kdyby namísto toho hra dávala hráči trochu větší volnost v tom, jak jednotlivé úkoly bude řešit.

Příběh originálu byl jednak poutavou “coming of age” teenagerskou story, ale zároveň i úvodem do velmi extravagantního světa Underground, který nabízel spoustu tajemství a otázek. Fantazie hráčů tak pracovala na plné obrátky, čemuž jen přidávaly na síle nové střípky příběhu z portů prvního dílu na mobilní telefony a Nintendo Switch. Pro fanoušky proto bylo klíčové, aby je případný sequel všechny zodpověděl a dokončil otevřené dějové linie známých postav.

A za sebe musím říct, že tento složitý úkol se autorům povedlo vyplnit. Pokud jste hráli první hru či viděli jeho anime adaptaci, sledovat příběh NEO: The World Ends with You pro vás bude velmi uspokojivé. A v opačném případě bych si zcela vážně položil otázku, zda pro vás má smysl druhý díl hrát. Autoři se skrz dialogy a cutscény ústy vracejících se postav velmi snaží stručně a výstižně shrnout vše podstatné, ovšem ať se snaží jakkoliv, rozdíl je asi ekvivalentní tomu, jako byste sami viděli film nebo si jen přečetli jeho shrnutí na Wikipedii. V základních obrysech budete chápat, o co jde, ale emocionální dopad to na vás zanechá kompletně odlišný.

Nepomáhá ani fakt, že nové hlavní postavy jako poněkud pasivní velitel Rindo, až příliš optimistický Fret, vášnivá hráčka Nagi nebo snad i jejich rivalové, často působí hlavně jako kompars k dovyprávění příběhu původní hry. Neberte mě špatně, i tak jsem si jich většinu docela oblíbil, ovšem faktem zůstává, že se jim nedostane takové péče jako hrdinům jedničky. Právě charakterový vývoj hlavních postav byl pro originál zcela klíčový. Hra se nebála představit je jako dost nesympatické a sebestředné výrostky, kteří se však v průběhu hry s nabytými zkušenostmi postupně měnili a získávali naše sympatie.

Ale na to, aby Rindo a jeho Wicked Twisters prošli podobným příběhovým obloukem, není ani ve více než čtyřicetihodinové hře prostě čas, jelikož se musí stihnout uzavřít vše, co první díl načal. Příběhy nováčků se tak kondenzují do značně stručnější formy, všichni jsou od začátku vesměs sympatičtí a nenesou si žádná velká traumata a charakterové vady. Což je v porovnání s předchůdcem trochu škoda. Určitě bych příběh neoznačil za špatný – ba naopak, dost jsem si ho užil – ale v mých očích mu do originálu malý kousek schází.

Co se týče technického stavu hry, tak i když mě během prvního loadingu nepříjemně překvapilo logo enginu Unity, nezaznamenal jsem během hraní jediný problém. Hra běží velmi dobře na stabilních 60 FPS a i když technicky nepatří mezi špičku, vypiplaný grafický styl to z mého pohledu více než vynahrazuje. Neodpustím si ani finální zmínku o soundtracku, který je zkrátka fantastický, ať už co se týká nových skladeb, či remixů z prvního dílu (které jsou navíc vhodně použity během klíčových příběhových okamžiků). Soundtrack originálu jsem poslouchal i několik let po dohrání a u NEO: The World Ends with You tomu nebude jinak.

Pokud jste hráli první The World Ends with You, tak jste si NEO: The World Ends with You nejspíš už dávno pořídili a nejste zklamáni. Pro ostatní je pořád lepší volbou nejprve se se světem série seznámit prostřednictvím prvního dílu a do druhého se pustit až potom. Stylové zpracování, energické souboje a částečně i scénář si bezesporu užijete i bez jeho znalosti, ale není nijak složité váš zážitek ještě obohatit.

Hru na recenzi poskytla společnost

NEO: The World Ends with You – Hra života a smrti
Pokud jste hráli první díl, tak jste si NEO: The World Ends with You nejspíš už dávno pořídili a nejste zklamáni. Pro ostatní je pořád lepší volbou nejprve se se světem série seznámit prostřednictvím prvního dílu a do druhého se pustit až potom, ale určitě je o co stát.
Pozitíva
  • Fantastický audiovizuální styl
  • Poutavé zasazení a sympatické postavy
  • Propracovaný soubojový systém
Negatíva
  • Někdy poněkud chaotické souboje
  • Příběh mohl být i lepší
85%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (1 Hlas)
100%

Komentuj!

komentárov