Register

A password will be e-mailed to you.

SUPER MEAT BOY! Jeden z největších hitů rané nezávislé scény na Xbox Live Arcade, jehož vývoj se stal jedním z předmětů dokumentu Indie Game: The Movie, se po šesti letech náročného vývoje konečně dočkal pokračování. Super Meat Boy Forever však nejspíš nebude tím vytouženým nástupcem, na který mnozí fanoušci původní hry čekají. Povedlo se mu i přes značné změny konceptu opustit stín svého předchůdce?

Recenzovaná verze: PC (Epic Games Store)

V době, kdy pojem “retro pixelartová plošinovka” ještě nebyl zdaleka takovým evergreenem jako dnes, vzal Super Meat Boy od Team Meat z roku 2010 herní svět naprosto drtivým útokem. Jako jedné z prvních nezávislých her na Steamu se mu dostalo značné pozornosti od hráčů i médií, kteří zjistili, že i v éře Gears of War může leccos nabídnout i naprosto obyčejná 2D plošinovka. Cesta k úspěchu byla vlastně celkem jednoduchá. Nemuselo se jednat o žádnou revoluci, ale stačilo přijít s do puntíku vychytaným ovládáním, sadistický obtížnými, ale férovými úrovněmi, masivní porcí obsahu a adrenalinovým soundtrackem. Úspěch o několika milionech prodaných kusů a nadšených recenzích byl zaručen.

Původní titul vzešel z hlav dvou autorů, kterými byli designér Edmund McMillen a programátor Tommy Refenes. Jejich cesty se však několik let po jeho vydání rozdělily. Zatímco Tommy pokračoval v podpoře Super Meat Boy, Edmund dosáhl s roguelikem The Binding of Isaac ještě řádově většího úspěchu a i když se zpočátku podílel na vývoji mobilního spin-offu Super Meat Boy Forever, Team Meat zhruba rok po jeho oznámení opustil. Tommy se tak s pomocí nové vytvořeného týmu rozhodl vývoj titulu restartovat a rozšířit jeho rámec na plnohodnotné pokračování pro počítače a konzole. Tato cesta trvala od oznámení až po vydání šest dlouhých let.

Výsledek v podobě plné verze Super Meat Boy Forever přistál nedávno na Epic Games Store a Nintendo Switch. S čím máme tedy tu čest? Po událostech prvního dílu, kdy rudý hrdina Meat Boy zachránil svou milou Bandage Girl ze spárů zlotřilého doktora Fetuse, uplynulo pár let a náš párek hrdinů se rozrostl o jejich první dcerku Nugget. Dr. Fetus se však nevzdává a i když si na dvojici dospělých znovu již netroufá, unáší alespoň bezbranné nemluvně. Meat Boy a Bandage Girl se tak opět vydávají na cestu plnou krve, laserů a motorových pil, kde je od smrti dělí jediná chybka.

Od konceptu prvního dílu však došlo k několika zásadním změnám. Původní Super Meat Boy byl byl velmi klasickou dvourozměrnou plošinovkou ve stylu série Super Mario či Prince of Persia, kde je hráčská postava zcela pod jeho kontrolou. Pokračování se však shlédlo v původně mobilních hrách typu auto-runner, kde postava automaticky běží sama a hráčovy akce se omezují pouze na skákání či volitelně další speciální pohyby. V případě Super Meat Boy Forever to znamená, že hráč může pouze skákat, klouzat a nově mlátit nepřátele pěstmi, což v originále nebylo možné.

Zjednodušené ovládací schéma se však v žádném případě nerovná nižší obtížnosti. Pokud nejste plošinovkoví bohové, tak již v prvním světě bezpochyby nasbíráte pár set mrtvých Meat Boyů. Což je jedině správně. Tuhá obtížnost byla jedním z hlavních poznávacích znaků originálu a kdyby to v Super Meat Boy Forever nezůstalo zachováno, působilo by to nepatřičně. A i když mi chvíli trvalo si na automatický běh zvyknout, brzy mi přešel do krve a obtížný platforming jsem si začal užívat podobně jako u originálu. Reakce Meat Boye jsou plynulé jako kdykoliv předtím a fyzika se značně podobá původní hře, takže její fanoušci budou po prvotním šoku jako doma. Jedná se o jiný druh výzvy, ale překonání náročné pasáže je stejně uspokojivé jako vždy.

Nedá se však upřít, že v jistých chvílích je automatické běhání spíše ke škodě. Občas se mi stalo, že jsem narazil na pasáž, kde nebylo hned zřejmé, co je potřeba udělat a namísto toho, abych se mohl zastavit a v klidu si to promyslet, skákal k mé frustraci Meat Boy neustále z útesu. Hra zkrátka nikdy nepoleví a učit se musíte za pochodu a s pořádnou dávkou bolesti, což nepochybně nebude každému po chuti.

Druhou velkou změnou je částečné zakomponování náhodného generování úrovní. Po výběru ukládací pozice vám hra vygeneruje takzvaný seed, podle kterého sestaví šedesát úrovní rozdělených do pěti světů, jako jsou les, nemocnice či laboratoř. Jednotlivé úrovně nejsou generovány zcela náhodně, ale jsou sestaveny z předem připravených kusů, kterých je dle slov autorů k dispozici několik tisíc. To by mělo zajišťovat jistou znovuhratelnost, jelikož i při opakovaných průchodech hrou vždycky naleznete něco nového.

V praxi si však nejsem zcela jistý, zda se jednalo o to správné řešení. Proti level designu jednotlivých kusů, ze kterých se sestavují celé úrovně, toho nemám moc co vytknout. Ba naopak si myslím, že se v porovnání s původním Super Meat Boy příliš nemusí za co stydět. Jednotlivé úrovně neustále představují nové mechaniky a po jednoduchých motorových pilách se brzy dočkáte komplexnějších pastí, herních prvků a nepřátel jako jsou teleporty, reverzní gravitační pole či mizící duchové. Variabilita úrovní je velmi široká, což hlavně u plošinovky vždycky potěší, a jejich komplexita se, i díky novince v podobě nutnosti likvidovat nepřátele a využít je k překonávání překážek, v pozdějších fází mírně blíží logickým plošinovkám. Ocenit musím i nápadité bossfighty, které patří mezi ty nejnáročnější úrovně vůbec.

Z tohoto pohledu je vše v pořádku, ale právě proto mě mrzí, že je nejspíš nikdy neuvidím všechny. Jelikož je jasné, že zhruba 7200 předem připravených bloků úrovní je rozděleno do kategorií podle toho, v jaké úrovni v pořadí se mají objevit, a každá úroveň se bude skládat ze zhruba deseti až dvaceti bloků, zbývá v každé úrovni více než sto nevyužitých bloků. Ano, mohu si sice vygenerovat nový svět, ale nemám žádnou jistotu, že v nich z většiny uvidím nový obsah, což poněkud tlumí mou motivaci.

Neodmyslitelnou součástí původního Super Meat Boy byla i jeho komunita, která společně trpěla u těch stejných úrovní, společně objevovala jejich tajemství a co je nejdůležitější, soutěžila v tom, kdo hru proběhne nejrychleji. Slušné umístění na globálním či lokálním leaderboardu vždycky dokázalo potěšit a v případě, že jste se někde zasekli, vždycky jste mohli požádat o pomoc na fórech nebo zamířit na YouTube. To je ale v případě Super Meat Boy Forever nemožné, jelikož každý z nás hraje naprosto odlišnou sadu úrovní. Neexistuje tedy žádné porovnávání časů a pokud se zaseknete tak, že si prostě nevíte rady, je řádově těžší najít někoho ve stejné situaci jako vy.

Hlavní linii úrovní jsem dohrál zhruba za pět hodin, načež mi zbývá ještě (velmi obtížná) výzva v podobě odemykání jejich temných verzí, sbírání dudlíků a odemykání bonusových hratelných postav a hledání retro warp zón. I když na rozdíl od originálu bohužel chybí možnost odemknout hostující postavy z jiných nezávislých her, warp zónám se dostalo ještě větší péče a můžete mezi nimi najít například plnohodnotný klon F-Zero o jedné trati či bossfight jako z Mega Man X. Ani při jediném průchodu tak obsahu není málo, ale trochu zamrzí myšlenka, že není všechen jednoduše dostupný.

První Super Meat Boy zvolil minimalistický pixelartový grafický styl, od kterého se v Super Meat Boy Forever upustilo ve prospěch komiksového stylu, jež je o poznání detailnější, barevnější a celkově živější. Za mě se jedná o krok správným směrem a hlavně bych chtěl pochválit přítomnost úctyhodného počtu animovaných cutscén, které zcela banální příběh slušně pozdvihují a občas vtipně parodují ikonické scény z klasických her.

Horší je to co se týče soundtracku, jelikož se kvůli sporům s ostatními tvůrci tentokrát nevrátil Danny Baranowsky, tvůrce ikonického OST k původnímu Super Meat Boy. Dannyho soundtrack v novějších vydáních originálu nahrazuje nový soundtrack od tvůrčího dua Ridiculon, které se ujalo i hudby pro Super Meat Boy Forever. Jelikož tentokrát chybí možnost srovnání, je soundtrack rozhodně zkousnutelnější, ale zkrátka mu chybí ten náboj, který měla hudba od Dannyho B. A hudební podkres prvního světa se nedá označit jinak než jako totální úlet.

Pokud od Super Meat Boy Forever vyžadujeme, aby se vyrovnal téměř geniálnímu originálu, budeme podle očekávání zklamaní. Po šesti letech vývoje jsme si nejspíš slibovali něco trochu jiného, ale pokud se na hru podíváme s čistou hlavou, jedná se o velice slušný auto-runner s plynulým ovládáním, pestrými úrovněmi a pohlednou grafikou, který svou obtížností dokáže přinést podobný pocit satisfakce, jako tomu bylo v případě originálu. A pokud by vám bylo teskno, že pravého pokračování Super Meat Boy se nejspíš už nikdy nedočkáte, neváhejte a zamiřte na Steam a vyzkoušejte neprávem přehlížený The End is Nigh od Edmunda McMillena, který by vás měl stoprocentně uspokojit.

Hru na recenzi poskytla společnost

Super Meat Boy Forever – Utíkej, Meat Boyi, utíkej!
Po šesti letech vývoje jsme si nejspíš slibovali něco trochu jiného, ale pokud se na Super Meat Boy Forever podíváme s čistou hlavou, jedná se o velice slušný auto-runner s plynulým ovládáním, pestrými úrovněmi a pohlednou grafikou, který svou obtížností dokáže doručit podobný pocit satisfakce, jako tomu bylo v případě originálu.
Pozitíva
  • Nápadité úrovně
  • Pohledný grafický styl
  • Uspokojivá výzva
Negatíva
  • Nepřehlednost některých úrovní
  • Náhodné generování světa je spíš ke škodě
75%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (0 Hlas)
0%

Komentuj!

komentárov