Until Then – Life is Strange po filipinsky

Prahli jste po dohrání Life is Strange po dalším středoškolském příběhu se špetkou záhadnosti? Bažili jste po dalších pixelech když jste koukali na závěrečné titulky indonéského A Space for the Unbound nebo jste snad po zhlédnutí japonského Kimi no na wa měli chuť na další civilní příběh na pozadí přírodní katastrofy? V Until Then se filipínští tvůrci bezesporu inspirovali ve všech zmíněných dílech a nutno říct, že vše funguje skvěle a rozhodně ne jen jako bezduchá kopie velikánů v žánru. Nechybí zmíněná střední škola, přírodní katastrofa, špetka záhadných událostí, pixel-art, ale především nechybí pořádná dávka emocí.

Recenzovaná verze : PC

Příběh se točí kolem středoškoláka Marka. Zprvu možná lehce nesympatický flákač, kterého zajímají jen videohry a příliš nebere ohled na své spolužáky, hráče uvítá v mladistvém životě plném školních strastí i radostí. Vše se však začne postupně měnit, neb s přibývajícími postavami prosakují napovrch i další důležitá životní témata mimo školní prostory. Nutno upozornit, že ač hra může zprvu působit jako interaktivní film po vzoru zmíněného díla od Dontnod, tak jde ve výsledku spíše o visuální novelu. Hratelnost může evokovat spíše 13 Sentinels od Vanillaware, tudíž na hráči je pohyb postavou od cutscény k rozhovoru a tak neustále dokola, přičemž lze interagovat s prostředím a předměty, ale žádné prvky klasických adventur nečekejte. Neustálé čtení nabourávají jen občasné minihry, k jejichž ovládání většinou postačí jedno tlačítko. Ať už jsem lovil masové kuličky, bouchal kladivem ve variaci na Whac-A-Mole, házel šipky nebo se snažil odklikat všechny šipky při zatraceně těžké hře na piano, nemůžu říct, že bych se nějak výrazně bavil a veškeré tyhle činnosti spíš fungují jen jako podpora atmosféry dané scény, případně jako otravné zdržování příběhu.

Když se však přes tyhle věci přenesete, případně pokud si je z nějakého důvodu užijete, tak Polychroma Games přináší opravdu kvalitní writing. Náctileté postavy se chovají přiměřeně svému věku, jejich vzájemná interakce nepůsobí jako trapný pokus od boomerů a dokonce i styl psaní na zdejších variantách Facebooku a Messengeru, které se hojně využívají napříč celou hrou, působí uvěřitelně. Často mě například pobavilo, když Mark psal zprávu v chatu a před odesláním napsal různé věci, které okamžitě smazal, zatím co se snaží hledat tu správnou formulaci, neb podobné věci dělá téměř každý z nás. Tvůrci se tak snaží, aby vše působilo tak přirozeně a civilně, jak jen to jde a hráče tak konfrontují s důležitými tématy, jako například osamělost, ztráta bližních, pomluvy, nenaplněná očekávání či dokonce domácí násilí a mnoho dalších. Nic však není tak zlé, aby temnotou občas neprošly i pozitivní věci jako to nejlepší přátelství, první lásky či osobní ambice a sny. Na to vše je pak opravdu s citem našroubovaná záhadná zápletka se špetkou déjà vu a proběhlých přírodních katastrof. Po stránce scénáře tak vše funguje bezchybně a doporučuju mít po ruce kapesníčky.

Hra však lehce doplácí na svůj nezávislý a tím pádem pravděpodobně levný vývoj. Krom příběhu tvůrci očividně všechno vsadili na grafickou stránku, které je provedena jako mix 2D pixel-artu s občasnými 3D objekty. V praxi to pak vypadá tak, že postavy a naprostá většina předmětů je v pixel-artu, ale část prostředí nebo pohybující se předměty jsou vytvořeny ve 3D. Dohromady to funguje opravdu dobře a dle mě jde o dobrou alternativu k dnes populární HD-2D grafice. Co však trochu pokulhává, je ozvučení. Hra samozřejmě nabízí několik krásných skladeb, nicméně často se stává, že hudba skončí v náhodný moment nehodící se ke scéně, případně okolní zvuky v prostředí nepůsobí zrovna přirozeně. Nejvíc bijící do uší je však absence dabingu, což nezávislé tvorbě nemůžu přímo vyčítat, neb jde o velmi nákladnou složku hry, nicméně jsem přesvědčen, že by celé dílo emočně opravdu pozdvihlo a přál bych si, aby jej tvůrci přidali do hry dodatečně v nějaké budoucí aktualizaci.

Jak jste jistě v žánru zvyklí, i zde čeká několik možných zakončení a prvním dohráním nic nekončí. V momentě, kdy končí první závěrečné titulky, je před vámi teprve druhá polovina hry, budete-li chtít, a herní doba se natahuje přes 20 hodin plných emocí, což mi při aktuální cenovce přijde jako slušná porce obsahu. Tedy pokud máte pro podobnou tematiku slabost. Díla zmíněná v úvody by vám tak měla posloužit k jednoduché otázce, zda je tahle hra právě pro vás, protože pokud některá z nich ano, tak i v případě Until Then bude odpověď kladná.

Komentuj!