Asylum – Přelet nad Cordesovým hnízdem

Asylum je psychologická hororová adventura z pohledu první osoby, jejíž vývoj začal už v roce 2010. Titul vznikl pod vedením argentinského designéra Agustína Cordese, známého svou vášní pro atmosférické horory a autorský přístup. Po mnoha letech ticha, (úspěšné) crowdfundingové kampani, několika demo verzích a nekonečných odkladech se Asylum konečně dočkalo plnohodnotného vydání, ačkoliv to již nikdo nečekal. Výsledek není bez chyb – ale zároveň nelze přehlédnout, že jde o svébytné dílo, které si razí vlastní cestu proti všem trendům.

Recenzovaná verze: PC

V této adventuře, která nepřímo navazuje na předchozí počin autora, Scratches, se hráč ujímá role Jonathana, muže středního věku, který se po letech vrací do rozlehlého psychiatrického ústavu Hanwell, aby se pokusil rozluštit tajemství své minulosti i děsivé historie samotné instituce. Hned po příjezdu se ocitá v přítomnosti sekretářky, která po určitém smlouvání a vyjednávání povolí vstup do ústavu. Zdánlivě prázdný a neklidně tichý institut je přeci jen (nově a znovu) využíván, a hráč potká jak lékaře a pracovníky, tak i samotné pacienty. Jak Jonathan prochází opuštěnými kancelářemi, terapeutickými místnostmi i zchátralými pokoji pacientů, nachází stopy událostí, které měly zůstat navždy pohřbené – deníky, lékařské záznamy, fotografie a útržky rozhovorů. Pomalu, ale jistě se rozkrývá příběh, který vede od lidského selhání až k nepojmenovatelným silám temnoty.

Podobně jako u předchozí tvorby Agustína Cordese, hlavní devízou Asylum není ani tak tradiční „mystovská“ hratelnost, jako spíš atmosféra. Pomalu budované napětí, tíživá izolace a podprahový neklid, který se skrývá v detailech – to jsou prvky, na kterých hra staví. Strukturování do jednotlivých “kapitol”, každá reprezentující jednu hodinu v rámci dne, je šikovné řešení, které dává hře rytmus a hráči jasné cíle.

Slabším článkem je však herní interaktivita. Ačkoliv prostředí působí na první pohled rozsáhle, většina prostor je nevyužitá nebo jen povrchně přístupná. Interaktivních předmětů je překvapivě málo a skutečné hádanky se objevují jen zřídka. Některé části budovy – především třetí patro – působí jako nedokončené, což je zvláště u titulu s takto dlouhým vývojem zklamáním. Bohužel je patrné, že rozsah autora udolal, a titul byl nakonec vydán, aby byl vydán.

Audiovizuální stránka hry je konzistentní a stylizovaná. Grafika sází spíše na estetiku rozkladu než na technické pozlátko, ale vizuální atmosféra opuštěné psychiatrické instituce funguje výborně. Zvukový design je tlumený, ale efektivní. Některé scény dokáží překvapit svou brutalitou nebo syrovostí, i když hra nikdy nesklouzává k prvoplánovému šoku. Příběh se postupně posouvá od psychologického hororu směrem k nadpřirozenu ale tento přechod není zcela pozvolný a vývoj událostí je poměrně předvídatelný. Co však zůstává konzistentní, je autorův důraz na text, dokumenty a pomalé vrstvení informací – hráč si děsivou historii skládá sám, jako mozaiku z úlomků minulosti. To už je ovšem na zvážení hráče, zda mu vyhovuje objevovat pozadí příběhu skrze dokumenty a dlouhé texty.

Asylum je příkladem autorské vize, která se po letech komplikovaného vývoje konečně zhmotnila – byť s určitými kompromisy. Cordes se nikdy netajil tím, že se nechce zavděčit všem – Asylum je hra pomalá, introspektivní a těžce stravitelná pro hráče zvyklé na akci nebo rychlé zvraty. Už jenom „skokový“ pohyb po lokacích dokáže hráče nezvyklé na 90.kové adventury odradit. Nicméně těm, kteří vydrží, nabízí Asylum silnou atmosféru, výborně budovaný svět a místy velmi působivé momenty; zároveň zůstává ale zatížena vlastní historií, technickými omezeními a nevyužitým potenciálem.

Fanoušci pomalých hororových adventur, kteří dokáží ocenit budování atmosféry, textové stopy a psychologické nuance, si v Asylum pravděpodobně najdou to, co hledají. Pro ostatní může být tempo hry až příliš rozvláčné a výsledek spíše frustrující než strhující. Zklamáním je především zakončení, které nedokáže naplnit očekávání po mnoha hodinách příprav a spíše vyšumí do ztracena. Stejně tak zamrzí nízká interaktivita a celkové nedotažení některých částí herního světa. Přesto se jedná o titul, který stojí za pozornost – už jen kvůli své jedinečnosti v současné herní krajině.

Asylum je labutí písní autorské hororové adventury z první osoby v její klasické podobě. Nejde o triumf, ale ani o selhání – spíš o melancholické připomenutí toho, jak vypadá hra, když vzniká z čirého nadšení autora, ne z marketingového kalkulu.

Komentuj!