Gamedec – ⁠GG, pane Andersone

Ačkoliv se to na první pohled nezdá jako logická kombinace, polských her s cyberpunkovou tématikou se za posledních pár let objevilo víc než dost. Po hororovém Observer od Bloober Team, akčním Ghostrunner od One More Level, samozřejmě i nechvalně známém Cyberpunk 2077 od CD Projekt RED či připravovaném ExeKiller od Paradark Studios představují se hrou Gamedec svoji vizi cyberpunkové budoucnosti i vývojáři z Anshar Studios. Budoucnosti, ve které se vše točí okolo virtuální reality.

Recenzovaná verze: PC

I když k počítačovým RPG od nepaměti jakožto jádro hratelnosti patří souboje, neexistuje důvod, proč by tomu tak muselo být pokaždé. Na poli pen and paper RPG koneckonců existuje řada systémů, které souboje vůbec neobsahují a i tradiční systémy jako Dungeons & Dragons nabízejí řadu možností pro game mastery, jak využít hráčské statistiky a dovednosti v nebojových situacích. A co si budeme povídat – nejlepší momenty při partiích D&D vznikají právě při dialogových interakcích mezi hráči a GM, jak dokazuje třeba rostoucí popularita D&D podcastů jako Critical Role. Pro tvůrce počítačových her je však značně snazší postavit své RPG okolo soubojů, jelikož vystavět na základě existujících pravidel velké množství unikátních střetů je realističtější úkol než se pokusit odhadnout co nejvíce eventualit chování hráčů a větvit podle toho příběh a dialogy.

Ovšem i pokusy o vytvoření nebojového videoherního RPG začínají v poslední době vzkvétat. Ačkoliv Disco Elysium nebylo první (za všechny pionýry jmenujme například povedené The Age of Decadence) ani poslední, rozhodně se jedná o první podobný titul, kterému se povedlo prorazit do mainstreamu a dokázat, že počítačová RPG lze dělat i jinak a svěže. Gamedec od polských Anshar Studios sice začal vývoj téměř rok před vydáním Disco Elysium, ale působí jako přímá reakce na jeho úspěch.

Gamedec nám představuje cyberpunkovou budoucnost Varšavy 22. století, kdy technologie dosáhly dnes nemyslitelného pokroku. Dnes smrtelné úrazy jako dekapitace díky pokrokům v medicíně neznamenají konec, umělé inteligence v androidích tělech nerozeznatelné od lidí nejsou ničím neobvyklým a virtuální realita se stala plnohodnotnou náhradou té opravdové. Až do takové míry, že někteří lidé ve virtuálních světech ochotně prožijí své životy ať už v křeslech, které se v reáliu starají o jejich životní funkce, nebo jakožto zdigitalizované vědomí existující pouze ve virtuáliu.

Ale jako každý program, ani virtuální světy 22. století nejsou dokonalé a jsou náchylné k bugům, exploitům či cheatům. Ovšem vzhledem k tomu, jak moc mohou být propojené s našimi reálnými těly, mohou být následky podobných chyb daleko horší. O to horší, že programy dokážou být tak komplexní, že se v nich nevyznají ani samotní programátoři či umělé inteligence, které je obhospodařují.

Na řadu tak musí nastoupit takzvaní gamedecové, detektivové pro dobu virtuální reality. Gamedecové neztrácí čas debugováním kódu či pitváním chybových logů aplikace a namísto toho se vydávají přímo na místo činu, kde k rozlousknutí zločinu využívají léta prověřené postupy jako výslechy svědků, sbírání důkazů a logické dedukce. Znalost IT je výhodou, nikoliv podmínkou. I v 22. století totiž lidská povaha zůstává stále stejná a zločince i nadále motivují neřesti jako mamon, závist, pýcha či žárlivost.

Jedním z takových gamedeců se na počátku hry stáváte právě vy a jeho osud je zcela ve vašich rukou. První rutinní případ, v němž se rozmazlený synek milionáře ocitne uvězněný ve hře mládeži nepřístupné plné sexu a násilí, začnou k jeho konci komplikovat nečekané proměnné, které poukazují na existenci tajemné sítě konspirací, jež se v průběhu dalších případů čím dál víc zamotává.

V roli vámi vytvořeného gamedeca na vás čeká několik případů, jejichž zdánlivě nezávislé příběhové linie na konci konvergují k dramatickému finále. Vyšetřování z izometrického pohledu pak připomíná až adventurní tituly (na mysli mi vytanula například série s Sherlockem Holmesem od Frogwares). Lokace představující jednotlivé herní světy jsou obydlené NPC a dalšími hráči, ze kterých se různými způsoby snažíte vytáhnout informace k vašemu případu. Někdy postačí najít důkaz schovaný poblíž a prezentovat jim ho, někdy je přesvědčit vhodně zvolenou replikou, někdy je pro ně třeba udělat jistou laskavost. Klíčový je ale i váš vlastní úsudek, jelikož ne všem svědkům se dá stoprocentně věřit a nalezené důkazy mohou být i protichůdné.

Vaše volby tudíž mají své důsledky a ani ti nejlepší z herních detektivů nedokáží uspokojit všechny a zjistit všechno. Když pomůžete jedné postavě, rozlítíte jinou, od které už žádnou pomoc dál čekat nemůžete. Jisté volby jsou také podmíněné určitými dovednostmi, které si v průběhu hry můžete odemykat. Můžete se tak stát například infotainerem alias youtuberem 22. století, hackerem či pouličním bijcem. Každá z dovedností otevírá nové možnosti v dialozích, avšak v celé hře není dost prostoru pro to, abyste ovládli všechny z nich.

Tady přichází na řadu RPG systém, který hru odděluje od adventurního žánru. Za různé dialogové volby získáváte zkušenostní body podle toho, do které kategorie aspektů spadají. Například pokud v dialozích jdete cestou přísné logiky a racionality, získáváte modré body, ale pokud volíte spíše empatičtější a lidštější přístup, dostanete body do zelené kategorie.

To má však několik háčků. Ten hlavní je očividný – pokud se budete snažit svou postavu opravdu roleplayovat, nejspíš podobně jako já skončíte s řadou bodů v jedné kategorii a v ostatních budete jen paběrkovat. Na odemknutí dovedností však většinou potřebujete aspoň pár bodů z každé kategorie. To vybízí k minmaxování dialogů, ovšem hra vám neukáže, za které odpovědi získáte jaké body. Můžete se to pokusit aspoň zhruba odhadnout, ovšem dle mých zkušeností to není úplně jednoduché a brzy ta snaha začne být únavnou. Ve výsledku vám tak nejspíše na konci hry zůstane řada nepoužitelných bodů. Ne každá dovednost navíc nalezne stejného využití a některé z nich jsem v dialozích zahlédl v jednotkách případů za celou hru. RPG systém mi tak celkově přijde zajímavý, ale poněkud nedomyšlený.

Ať už ale budete svoji postavu směřovat kamkoliv, většina problémů má víc řešení a ke kýženým důkazům se nakonec dopracujete. V momentě, kdy si myslíte, že není další možnosti postupu, musíte s doposavad získanými důkazy sestavit hypotézu. Každý případ má samozřejmě jen jedno správné řešení, ale ani v případě, že se trefíte zcela vedle, případně musíte vybrat zjevně nesprávné tvrzení, protože pro to správné nenashromáždíte dost důkazů, neznamená to konec. Příběh stále jede dál, akorát vaše chybná dedukce může znamenat, že si zavřete určité dveře či uškodíte ostatním postavám. Na vašich volbách tak sice záleží, avšak nečekejte zásadní větvení příběhu. Osobně chápu limitace malého studia a reaktivita v rámci jednotlivých případů mi i tak přijde slušná, ovšem chápu i opačný názor, který tvrdí, že na volbách svým způsobem nezáleží, protože i s tím nejhorším možným výsledkem se dočkáte stejného průběhu hrou jako s tím nejlepším.

Základní vyšetřovací gameplay obohacují specifika jednotlivých virtuálních her. Dočkáte se tak například ještě ostřejší variace na GTA, na Farmville či na asijské MMORPG. Jelikož jako gamedec se musíte stále podřizovat pravidlům hry, budete tak nuceni například sklízet dýně či těžit craftingové suroviny pro váš klan. Jako chvilkové zpestření jsou tyto minihry docela příjemné a pomáhají jednotlivé případy odlišit, ale v jistých případech jsou tak svazující, až jsou otravné a ruší od standardního gameplaye.

Hratelnost v Gamedec ovšem zcela slouží příběhu a drobné nedodělky se tak dají překousnout. Ačkoliv nechci příliš zabíhat do detailů, abych ani z náznaků nic neprozradil, celkově bych zkonstatoval, že jsem si rozplétání zápletky a především seznamování s universem Gamedec docela užil. Ačkoliv ji nejspíš neznáte (už jen proto, že až donedávna nevyšla mimo Polsko), hra vychází ze stejnojmenné knižní série spisovatele Marcina Przybyłka, který se na hře podílel i jako scénárista. Což je na komplexitě světa dost znát a budoucnost v jeho podání tak nepůsobí jen jako současnost s neony, ale jako promyšlený setting, který má svá logická pravidla a zákonitosti. Slušně je i zápletka, ať už co se týče samostatných virtuálií nebo zastřešujícího příběhu. Vyšetřování jednotlivých případů je tak zábavné, jak by to u správné detektivky mělo být a hlavní mystérium je dostatečně poutavé na to, aby skrz různé zvraty neustále motivovalo pokračovat dál.

Kde však Gamedec poněkud pokulhává, jsou dialogy. Na hře je relativně dost poznat, že jejím původním jazykem je polština a s překladem si určitě šlo více pohrát. Jednotlivé postavy všechny mluví stejným stylem, nemají nějaký zvláštní charakter a jejich dialogy tak splývají. Taktéž palčivě chybí dabing postav, který by je pomohl odlišit. Překlad také není zcela dodělaný a tu a tam narazíte na polskou repliku, či dokonce placeholder hodnotu. Dialogy jsou také přecpané pro setting specifickým žargonem. Na dosah ruky je sice in-game slovníček pojmů, ale neustála nutnost kontrolovat, jestli je „rendran“ místní výraz pro androida, umělou inteligenci či digitalizované vědomí, minimálně prvních pár hodin dosti ruší imerzi.

Hra také v druhé polovině trpí na jistou uspěchanost. V release verzi chybí minimálně dva světy slíbené při Kickstarter kampani (světy na motivy Lovecrafta a RPG Seven: The Days Long Gone) a řadou světů prosvištíte jen z rychlíku. Na konci se například dostanete do světa podobnému Jurskému parku, ovšem strávíte v něm doslova jen deset minut. Na konec hry se navíc bohužel dostanete za slabých deset hodin a když si myslíte, že se příběh začíná pořádně rozjíždět, najednou zjistíte, že se blížíte do cílové rovinky. Poněkud nedopečené je i samotné finále, které vás ve stylu Mass Effect 3 či Deus Ex: Human Revolution postaví před výběr z několika konců, načež vám přehraje velmi stručný epilog s důsledky vašich voleb.

Uspěchanost se promítá i do technického stavu. Ničím neobvyklým nejsou přeházené dialogové repliky, zduplikované dialogy, dialogy odkazující se na události, které se ještě nestaly… Vzhledem k bohatým možnostem voleb a jejich důsledků jsem si tak nikdy nebyl zcela jistý, zda se mi určitá možnost zavřela kvůli bugu či přirozeně. Párkrát se mi dokonce stalo, že skriptovaná cutscéna se zasekla a musel jsem hru ukončit ze správce úloh. V takto komplexním titulu se podobným chybám nelze divit, avšak to vypadá, že Gamedec je jednou z her, u kterých se s hraním vyplatí počkat na patche a updaty.

I v současném stavu je Gamedec zajímavým titulem, který dává nahlédnout do propracovaného cyberpunkového světa. Svůj potenciál ovšem zatím úplně nezužitkoval. Vývojáři z Anshar Studios však hru i nadále plánují opečovávat jak opravami, tak bezplatnými rozšířeními. Zatím tak doporučuji s hraním vyčkat, abyste si výlet do virtuální i reálné Varšavy 22. století mohli vychutnat bez kompromisů.

Komentuj!