Zaregistrovať sa

Heslo vám bude zaslané na vás.

Disco Elysium (dříve známé pod názvem No Truce With the Furies) se poměrně dlouho očekávalo, ale asi nikdo nečekal, že rozpoutá (až) tak velký rozruch, zvláště v kruhu fanoušků role-play žánru. Někdy dokonce padají predikce, nebo spíše přání, kandidáta na hru roku. Malé a nezkušené studio, které se pouští do ambiciózního projektu. Tato formule se v historii videoher objevuje s železnou pravidelností – jen málokteré studio ale svých cílů dosháne a přinese vysněný titul. Někdy ale ani to nestačí. Tvůrcům z estonského studia ZA/UM se zatím podařilo zaujmout jak na trhu, tak i samotné fanoušky videoher, jak dokazují stovky až tisíce pozitivních recenzí a názorů. Mají ovšem tyto reakce na Disco Elysium pravdu, nebo jde jen o momentální nadšení, které dříve nebo později ochladne? 

Recenzovaná verze: PC

V nedávné historii role-play žánru se můžeme setkat s oběma variantami. Jedním z případů, těch úspěšných, bylo indie RPG Undertale z roku 2015, které rozpoutalo nečekané vlny v herní komunitě, a i dnes je řazeno mezi klasiku žánru (vzhledem k inspiraci v sériích jako Shin Megami Tensei a Mother přenesených do západního RPG). Druhým případem, již méně úspěšným, se stalo The Age of Decadence (také z roku 2015). Ač hardcore fanoušky RPG žánru velmi uznávané, běžní hráči již byli střízlivější a nadšení tak zůstalo jen u specifické sorty hráčů. Disco Elysium má ovšem právě k The Age of Decadence docela blízko. Na druhou stranu je daleko přístupnější a tématem i pro většinu potencionálních hráčů zajímavější. Alkoholem drásané duše policisty, nihilismus, svět (skoro) jako ten náš a klasická, snad univerzálně oblíbená, zápletka whodunit (aneb kdo to provedl), to jsou hlavní přednosti obsahu Disco Elysium.

První chvilky v mikrosvětě malého ostrovního městečka Ravenchol rámcují monology a dialogy. Doslova kvanta dialogů a monologů. Čtení textu tu ve zkratce potkáte na každém kroku, a od osobního prožitku z literární kvality psaného obsahu se významně odvine i Váš celkový zážitek ze hry. Jedno je ale jisté, a zvláště v konkurenci média videoher, patří Disco Elysium mezi ty nejlépe napsané virtuální světy široko daleko. A právě z tohoto důvodu si nemalá část hráčů vzpomene na kultovní Planescape: Torment. Samotnou atmosférou má ale estonský počin blíže k prvnímu Falloutu nebo rovnou i k mistrovskému dílu od Troiky, Arcanum. Pokud se tedy držíme toho, že Disco Elysium je RPG.

Asi Vám neušlo, že ve světě distriktu Martinaise na potyčky, šarvátky, boje… tak jak je známe z jiných izometrických RPG, nenarazíme. Opravdu, nejsou zde. Ačkoliv s platnou definitivností to potvrdit nemohu, ale na to si budete muset přijít sami. Takže jak bylo zmíněno, texty, a především samotná atmosféra, zde hrají prim. Chybí ale možná to nejdůležitější. Samozřejmě, třetím do party jsou také skill-checky. Tedy testování schopnosti za pomoci hodu dvou kostek (provede počítač) a procentuální šance na úspěch (modifikovaná číslem dané schopnosti).

Jde o jednoduchý ale účinný systém, který je zábavný, ale jde také relativně snadno zneužít. K dispozici máte celkem celých 24 schopností, symbolizujících fragmenty vaší osobnosti, mezi kterými najdete pro hráče RPG více tradiční vlastnosti jako všímavost či výdrž, ale i netradiční schopnosti jako konceptualizaci či elektrochemii. Nechybí ani takzvaný „myšlenkový kabinet“, do kterého si zařazujete zajímavé myšlenky z průběhu interakce s okolím. Je jich opravdu hodně a ovlivňují některé statistiky. Mechaniky Disco Elysium se točí kolem procentuální šance a náhody, a vše možná až překvapivě funguje a zapadá do koncepce hry.

Harry. Všemi oblíbený důstojník Harrier Du Bois a jeho kolega Kim Katsarugi. Tyto dva diametrálně odlišní detektivové Vás budou provázet po většinu herní doby (někdy ale půjde ovšem i o Harryho, speciálně nadabovaný, limbický systém, míchu či ještěří mozek). Osobně jsem si zpočátku Harryho neoblíbil, ale mistrné literární kvality a um scénáristů mu vtiskly opravdu specifický charakter, který s postupným časem ve hře (přibližně 25 hodin) nabírá na sytosti. Více takových postav ve hrách.

Malý svět menšího městečka, kde se nachází tři malé lokace, není opravdu mnoho. Zvláště, když je lze proběhnout od západu k východu za pár minut. Ale o to tu zcela nejde. Tvůrci ze ZA/UM jsou spíše skupinkou umělců, a tak je třeba také k Disco Elysium přistupovat. Elysium je především o atmosféře, která je zde vyjádřena jak celkovou estetikou (přiznané tahy štětcem na pozadích, unikátní portréty, zpracování GUI), tak i texty s literární kvalitou. Na hře nepracovala skupinka fanoušků fantasy, co chtějí zpracovat další konflikt hobitů a skřetů na pozadí prastaré předpovědi dávných polobohů, ale lidé s politickými názory, různorodými znalostmi (které se nebojí do hry zakomponovat) a jistým nadáním to šikovně zpracovat do pseudoreality našeho světa (dle autorů zvláště 70. let našeho světa).

Je to velké osvěžení, protože na realitě založených her s faktografickým přesahem logicky nevzniká příliš. Mnoho věcí jsem si při čtení (hraní) vyhledal a Disco Elysium jako celek dokáže obohatit, což je velký plus. Podobně jsem to naposledy měl u série Zero Escape, která pracovala také s velkým množstvím informací a faktů.

Příběh se nesnaží o velkolepé zápletky, a spíše má civilní rozměr. Možná je až minimalistický, pokud jste právě dohráli jiná RPG jako Dragon Age nebo Oblivion. Skrze poměrně rozsáhlé dialogy se seznámíte s několika desítky postav, kde má drtivá většina co říci. Dialogy jsou také hlavní způsob, jak se časově posunout (platí tu klasický cyklus dne a noci), a jak řešit většinu úkolů. Zdaleka nepůjde pouze o vraždu, své problémy má většina z obyvatel ostrovního městečka Revachol. Ne všechny z postav, a i některé úkoly, na Vás budou čekat. Jak je tato ostrovní osada malá, tak o to více tajemství skrývá. Co je za těmi ocelovými dveřmi malého bunkru se šancí na otevření tři procenta? Jaký osud potkalo komerční oblast? Kdo je to ten muž v klenbách opuštěného kostela?

Jedno je jisté, vše Vás bude zajímat. Autoři prokázali velký cit v tvorbě uvěřitelného prostředí, které působí i v malém měřítku Potěmkinovi vesnice jako živý svět s bohatou historií. Tedy pokud budete vyhledávat konverzace i množství nepovinných úkolů a necháte se tak zavalit velkým množstvím (zajímavých) informací. A to jen doporučuji, protože jinak můžete minout mnoho obsahu. Zvláště momenty, které hra nabídne. Ostatně s detaily se zde vůbec nešetří. Karaoke zpěv při světlech disko koule, tanec Harryho na nový typ hudby, oholení tváře symbolicky značící další postup v dopadení viníka, teleportace na střechu budovy, dohady o sendviči s hráči pétanque… a mnoho dalších drobností vám nejen zpestří samotné hraní, ale nejspíše i vykouzlí úsměv na tváři. A od toho přeci videohry jsou také. Ano, o emocích.

Melancholicky laděné finále vztah k Disco Elysium, a tedy emoce, které zmínka o něm vyvolá, jen prohloubilo. Po dokončení mého oblíbeného Tormentu (a jeho obecného neúspěchu) jsem nečekal, že by podobné RPG ještě mohlo vzniknout. Tedy ne v takové míře textového umu a důrazu na atmosféru. Elysium jde ovšem ještě dále o kousek dále. Na druhou stranu, úplně všem bych dílo ZA/UM nedoporučil. Textu je opravdu mnoho, a často repetivní koloběh běhu od jedné postavy ke druhé (bez odpočinku v podobě akčních meziher) může hraní degradovat do čtení dlouhé knihy v sedě a u svítivého monitoru. Ale ty nejzajímavější hry obvykle nejsou pro každého. Pokud ale máte v oblibě starší RPG Arcanum nebo Fallout, nebo kvalitní hry v obecnosti, není moc co řešit. A také, je to jedna z mála her (vedle Shenmue) kde postupující dny začíná více sněžit! Magické.

Disco Elysium - Vize RPG žánru z Estonska
Netradiční a originální titul, který po vzoru Planescape: Torment či Arcanum přichází v žánru izometrických RPG s nezvykle propracovanými mechanismy a literární kvalitou textu. Silná atmosféra a mnoho detailů, na které někdy větší studia zapomínají, dělají z Disco Elysium unikátní zážitek.
Pozitiva
  • Literární kvality
  • Atmosféra, postavy a nálada
  • Zajímavé mechanismy
Negativa
  • Menší rozloha
  • Občasné chybky a bugy
  • Někdy až příliš textu na úkor interakce
90%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (0 Hlas)
0%

Komentuj!

komentárov

O autorovi

Nadšený hráč (od roku 1998), čtenář a také fanoušek Spurs. Mezi mé preferované žánry patří adventury a RPG, ale obecně rád zkouším v rámci videoher vše orginální a dostatečně zajímavé. Zvláště, pokud jde o titul z Japonska.

Súvisiace príspevky