The Room Three – Záhada zamčeného pokoje

Již třetí díl původně mobilní adventurní série The Room s názvem The Room Three se s tříletým zpožděním dostává i na počítače. Na mobilech sklidil nadšené ovace včetně několika cen v anketách o hru roku. Znamená to ale, že obstojí i v dnešní konkurenci na počítačích?

Recenzovaná verze: PC

O mobilním hraní si můžete myslet ledacos, nicméně zůstává faktem, že klasicky zpoplatněným titulům na mobilech pšenka příliš nekvete. Natož lineárním, singleplayerovým a s životností v řádu několika málo hodin. Hráči dávají přednost jednodušším free to play hrám, které můžou hrát v krátkých úsecích jako je jízda v MHD. A pokud možno, dlouho a zdarma.

Jedna z mála sérií, která se tomuto trendu vymyká, je The Room od studia Fireproof Games. Ta se na mobilních telefonech dočkala už čtyř dílů, všech úspěšných a kladně hodnocených. Ač se podle názvu můžete domnívat, že se jedná o adaptace kultovního filmu Tommyho Wiseaua, budu vás muset zklamat. Čekám na něj už tři díly, ale Tommy se stále neukázal. Pokud mu tedy nenarostly chapadla a nestal se lovecraftovským běsem.

Žánrově se jedná o adventurní hry s velkým důrazem na logické hlavolamy v podobě různých zamčených skříněk a mechanismů, které je vaším úkolem rozlousknout. Hádanky prověří vaše logické uvažování, ale především vaši paměť a všímavost. Předměty, které jsou vaším cílem zkoumání, dokáží být velmi komplexní a je tak jednoduché něco přehlédnout či si v hlavě nespojit konkrétní klíč s konkrétním zámkem.

První díl sestával pouze z odemykání stále komplexnějších skříněk. Druhý už dění přesunul do jednotlivých místností, ve kterých bylo k postupu dále nutné hledat a sbírat různé předměty. Třetí jde ještě dál a nejen že jednotlivé úrovně místností obsahují několik, ale jsou spojeny jedním centrálním hubem. I přes minimalistický příběh je tak opět umocněn pocit, že se pohybujete po reálném místě.

Příběhově The Room Three navazuje na konec druhého dílu, ve kterém hlavní hrdina utekl ze sídla zničeného entitou tvořenou energií Null. Během cesty vlakem je ale unesen tajemným Craftsmanem, který tvrdí, že byl tvůrcem hádanek z předchozích dílů. Hráč se tak ocitá na jeho ostrovním sídle Grey Holm, kde pro něj má Craftsman připravený nový test. Hráčovým úkolem je tak projít sídlo a dát dohromady Craftsmanův klíč, který možná odemkne cestu ven. Ano, možná jste už pochopili, že o příběh příliš nejde a existuje hlavně jako záminka pro tvorbu dalších a dalších hádanek, které hrají prim.

Úrovně vás zavedou do různých variabilních prostředí, jako jsou například vodní mlýn, kostelní věž či observatoř. Každé z prostředí má svou unikátní sadu hádanek, které se až na velmi vzácné výjimky neopakují. V jednu chvíli tak teleskopem zkoumáte souhvězdí, tu zas dáváte dohromady miniaturní model ostrovního sídla či sluneční soustavy, tam zas hrajete partii šachu nebo se snažíte naladit správnou frekvenci na rádiu.

K dispozici máte i speciální magický okulár, se kterým jste v předchozím díle mohli odhalovat skryté zprávy a symboly. Nově vám dále dovoluje nahlédnout i dovnitř malých přístrojů a řešit tak hádanky na úrovni jednotlivých součástek. Hra zkrátka po celou, zhruba pěti až šestihodinovou herní dobu, působí svěže a neokoukaně a tvůrci naplno popustili uzdu své fantazii.

Obtížnost hry není nijak přehnaná a pokud si i tak nebudete vědět rady, je dostupný propracovaný systém nápověd. Když se chvíli nikam nepohnete, hra vás nejdříve mírně popostrčí správným směrem. Pokud ani to nebude stačit, přidá i další indicie. Jestli ale chcete na všechno přijít sami, jdou nápovědy samozřejmě vypnout.

Výzvou ale i tak může být odemknutí všech konců. Ty jsou odměnou za rozluštění hádanek, poschovávaných v hlavním hubu hry. Tam už vám žádná nápověda nepomůže a musíte se spolehnout jen na vlastní paměť. Pokud ovšem nesáhnete po návodu, což bych ovšem nedoporučoval. Jak jsem už zmínil, příběh je spíše minimalistický a kryptická odemykatelná outra vám ho příliš neosvětlí.

Ovládání je jednoduché a vystačíte si pouze s myší. Po místnosti se rozhlížíte stiskem levého tlačítka a pohybem do stran, kameru přibližujete dvěma stisky a oddalujete pravým tlačítkem. Interakce s předměty probíhá tak, jak by probíhala v realitě. Když chcete odemknout zámek, musíte otočit klíčem, když chcete otevřít šuplík, musíte za něj vzít a vytáhnout ho a tak dále.

Právě v tomto aspektu The Room Three a celá série obecně nemá konkurenci. I takhle prosté interakce jsou především ve spojení s dotykovým ovládáním velmi uspokojivé, a to i audiovizuálně. Aktivovaná mašinérie do sebe realistickým a pohledným způsobem zapadá a skládá se do nových tvarů. I zvuky, které se ozvou po vyřešení hádanek, do mozku vysílají tu správnou dávku dopaminu.

Audiovizuální stránka hry se nemá co stydět ani v konkurenci původně počítačových her. Tvůrci si s portem dali opravdu práci a nejspíš i proto jim trval skoro tři roky. Již ze zřejmého porovnání screenshotů je hned vidět, že hra vypadá daleko lépe než na mobilních telefonech.

Bohužel tato větší detailnost dokáže být i na škodu. Prostředí tak občas schovává aktivní předměty daleko nenápadněji, než byly schované v původní verzi. V jednom z případů jsem se dokonce zasekl tak, že mi nepomohl ani textový návod. Musel jsem sáhnout po videu z mobilní verze, kde hledaný předmět okamžitě bil do očí.

Občas dokáže pozlobit i kamera. Pro interakci s předměty je k nim třeba zazoomovat, jak to jen jde, což je původně úlitba menším displejům a rozlišením mobilních telefonů. Na velkém monitoru by to ale nemuselo být potřeba, jelikož předměty jsou dost velké i zdálky. To někdy vyvolává zmatek a můžete tak nabýt mylného dojmu, že konkrétní předmět není interaktivní, i když jste si jen prostě nepřiblížili.

Tyto nedostatky se dají přejít a nejedná se o nic kritického. Nemohu se ale zbavit pocitu, že i přes její nesporné kvality bych si hru ještě víc užil v původní verzi. Většinou to sice je obráceně, ale v tomhle případě myš dotykové ovládání úplně nenahradí. I přes velkou snahu vývojářů je na hře pořád vidět, že byla od začátku stavěna pro mobily. To, co na nich působilo přirozeně, zkrátka dokáže na PC působit trochu prkenně.

Dá se ale i tak doporučit? Nepochybně. Hádanky, o které tu jde především, jsou dost možná nejlepší v sérii a nepřestávají překvapovat. Společně s velmi příjemnou cenou necelých šesti euro je tak The Room Three jasnou volbou pro příznivce logických her. Pokud budete hrát mobilní verzi, můžete si k už tak pozitivnímu hodnocení i několik procent přidat.

Komentuj!