Classic Doom – Historie v kostce – 2. část

Po vydání Doom II: Hell on Earth vydavatelská společnost GT Interactive s vidinou finačních zisků z dalších dílů úspěšné série vyvíjela tlak na id Software, aby přinesli hráčům novou porci Doomu. Výsledkem jsou další hry, které však mají povahu spíše datadisků – The Ultimate Doom, Master Levels for Doom II a Final Doom. Na jejich vývoji se z větší části podíleli externí spolupracovníci z řad komunity nebo dokonce samostatné vývojářské týmy.

The Ultimate Doom (30. 4. 1995)

The Ultimate Doom je komerční reedicí legendárního prvního dílu Doom universa. Jedná se v podstatě o Doom obohacený o novou epizodu Thy Flesh Consumed.  Vydání iniciovala společnost GT Interactive, jež chtěla zpeněžit stále rostoucí poptávku hráčů po dalším Doomu. Id Software, obohaceni o nové designéry z řad komunity (John “Dr. Sleep” Anderson a Tim Willits) připravili zbrusu nových devět map. Bohužel kromě nového herního materiálu nedošlo k žádným inovacím, dokonce ani nových grafických prvků se nedočkáte, při tvorbě epizody bylo využito výhradně zdrojů původní hry.

Dlužno podotknout, že mnozí doomeři nemají tuto čtvrtou epizodu příliš v lásce. Ačkoliv její úrovně nesou biblická jména, zdánlivě dodávající určitou symboliku, vůbec nezapadá do příběhu Doom série. Jednotlivé levely jsou sice výborně designovány, avšak epizoda trpí značnou nevyvážeností. Zejména první dvě mapy jsou přímo smrtící a i pro zkušené hráče představují pernou výzvu. Zbylé bych srovnal s obtížností druhého Doomu, takže zbytek epizody je přístupný i běžným doomerům. I když lze mít po stránce hratelnosti k nové epizodě určité připomínky, v současné době jinou edici než Ultimate Doom už nekoupíte a stala se tak zlatým standardem.

Master Levels for Doom II (26. 12. 1995)

Master Levels je oficiálním datadiskem k Doom II, jak ostatně název napovídá. Podobně jako v případě Ultimate Doomu se s vývojem v id Software příliš nezdržovali. Zde situace došla až tak daleko, že pro vývoj datadisku firma najala přední amatérské designéry z internetové komunity. John “Dr. Sleep” Anderson, Jim Flynn, Christen Klie, Svere André Kvernmo, Tom Mustaine a Tim Willits připravili 20 nových úrovní (spolu s jedním secret levelem), které se spouštěly pomocí speciálního launcheru. Opravdu se nemýlíte, Master Levels nemají celistvou kampaň, jednotlivé levely musíte hrát  výhradně samostatně. Jedinou výjimkou byla PSN verze.

Snad aby hráče nemrzela poměrně malá porce herního materiálu, součástí balení bylo CD Maximum Doom, na němž se nacházelo 1830 amatérských WAD souborů stažených z internetu, spolu s pomocným softwarem. Lepší než drátem do oka, ale Master Levels v každém případě považuji za nejslabší oficiální projekt pro Doom.

Final Doom (31.5. 1996)

Final Doom, poslední oficiální pokračování klasické série, přinesl tentokrát oproti Master levelům pořádnou porci Doomu. Nabízí dokonce dva plné megawady, tedy 64 nových originálních úrovní v podobě epizod TNT: Evilution a The Plutonia Experiment.  Zatímco id Software finišovali na technologicky převratné hře Quake, vývoj byl opět svěřen externím spolupracovníkům. TNT: Evilution vytvářelo sdružení moderů TeamTNT, zatímco Plutonia vznikala v tvůrčí dílně bratrů Casaliových.

TNT: Evilution se odehrává na Jupiterově měsíci Io, kde UAC v bezpečné vzdálenosti od Země experimentuje s teleportační technologií interdimenzionálních bran. Jako obvykle dojde k potížím. Zatímco první várka démonů je spolehlivě zlikvidována, nad základnou se objevuje samotné zhmotněné zlo v podobě obrovské kosmické lodi, zbudované z oceli, masa a kostí. Déšť příšer, jenž z lodi proudí, musí zastavit jedině Doom guy.

V The Plutonia Experiment se vracíme zpět na Zemi. Vláda přemýšlí nad opatřeními, jak Zemi ochránit před invazemi démonů z pekla. Vědci v UAC sestrojili kvantový urychlovač, který umožňuje uzavřít interdimenzionální brány. Pokusy s branami však nedopadnou dobře. Šest bran se podaří zapečetit, ale sedmou, ovládanou démonem Gatekeeperem, proudí záplavy démonů. Naštěstí je tu náš hrdinný mariňák, jenž jako první vniká do základny, aby zpacifikoval mutanty a zneškodnil Gatekeepera.

Final Doom konečně zaznamenal určitý technologický pokrok. Disponoval jednak možností klasické instalace pod DOSem, ale také speciálním launcherem, který jako první z Doom série umožňoval spolehlivý chod pod Windows 95. Rozhraní dokonce disponovalo vylepšeným grafickým rozlišením a hráči si mohli přídávat externí WADy nebo spouštět starší hry série. S jistými omezeními je program funkční dodnes.

Final Doom je důkazem kvality amatérských designérů, kteří pod správným vedením dovedou vytvořit i profesionální tituly. TNT: Evilution je prvním a jediným komerčním počinem studia TeamTNT, kteří svá pozdější díla vydávali zdarma na nekomerční bázi jako neoficiální datadisky. Levely jsou značně propletené, spletité a snadno lze zabloudit, což se stalo trade markem studia TNT. Nová grafika i soundtrack představovaly vítané oživení hratelnosti.

The Plutonia Experiment je naopak testem hráčských schopností. Jeho levely se vyznačují pekelnou obtížností, mnohá místa jsou přímo zákeřná. Monster není extrémně mnoho, ale jsou důmyslně rozmístěna, aby hráče co nejvíce poškodila. Autoři se vyžívají v zástupech kulometčíků a revenantů, před kterými není úniku. I na Ultra Violence se dá Plutonia dohrát, takže kdo má rád výzvu, pro něj bude tento megawad rájem.

Final Doom představuje závěrečnou část seriálu klasických her od id Softu. Doom 3 a jeho datadisk již nenavázal na zběsile rychlou akci a jde spíše o survival FPS v pomalejším tempu s důrazem na hororovou atmosféru. A poslední díl? Reboot Doom z roku 2016 je dokonalým odkazem legendárních Doomů a v moderním vizuálním provedení představuje další krok v úspěšném pokračování kultovní série. Ale to je už jiná kapitola a žhavá současnost.

Klasický Doom je i přes své stáří stále živý. Nejen svým odkazem v podobě knih, komiksu nebo filmu. Herní principy inspirovaly vývojáře k nesčetným klonům a žánr 3D akcí se stal populárním a etablovaným žánrem herní scény. Díky uvolnění zdrojových kódů a otevřenosti enginu mohli fanoušci pokračovat v tvorbě nových úrovní. Komunitě tak vděčíme za to, že Doom žije dál svým životem. S pomocí portů jej můžeme spouštět na moderních počítačích bez technických omezení i s vylepšením grafiky a herními možnostmi, které bývaly výsadou her s novější technologií. Neustále vycházejí nové úrovně i modifikace,  komunita je stále živá a stále máme co hrát. Na úplný závěr si vypůjčím vyznání jednoho z věrných hráčů z Facebookové skupiny věnované Doomu. K těmto větám víc nelze dodat:

“Doom is something special. Doom is something more than just a game for me and all of us, die-hard fans know what was it like, back in the day. Doom really is, something more. After so many years.. the community still grows. It makes me so happy, deep in my heart, knowing that someone is making doom maps in doombuilder right in this moment. This community, from the brutal doomers, from the classic gamers, the no mouse elitists, the pro gamers, from the quakers, from the doom 2016 players, we are all a big family. And nothing will ever change that. We are the id Family. Long live DooM, and long live it’s legacy.”

Komentuj!