Untitled Goose Game – Husarské kousky

Zaznamenali jste na podzim minulého roku na sociálních sítích a hráčských skupinách nárůst výskytu meme, v nichž hlavní roli hrála zlomyslná husa, a nevěděli jste, která bije? V tom případě se vám úspěšně povedlo minout nezávislý hit Untitled Goose Game, kterému se do konce roku 2019 povedlo prodat více než milion kopií. Možná i díky své nečekané popularitě se hra původně určená pro PC a Nintendo Switch vmžiku dostala i na Xbox One a PlayStation 4, na kteroužto verzi se pod drobnohledem podíváme právě dnes.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Žánr stealth her to má v posledních letech velice těžké. V oblasti AAA her za jeho barvy kope v podstatě už jen holohlavý Agent 47 v sérii Hitman. O Garretovi už léta nikdo neslyšel, Solid Snake se odebral do zaslouženého důchodu a dokonce i Sam Fisher pověsil svůj noktovizor na hřebík. Každým rokem sice prosakují zaručené zvěsti, že tento rok se konečně dočkáme nového Splinter Cellu, ale i tak každá E3 pravidelně končí zklamáním. Nikterak lepší situace není ani na poli nezávislých her, kde se výraznější stealth hry dají spočítat na prstech jedné ruky. Nyní však od australského studia House House přichází nový vyzyvatel. Poněkud nečekaně to ale není další z řady po zuby ozbrojených zabijáků, kteří pro drsnou hlášku nejdou daleko. Je to totiž tvor ještě děsivější – zlotřilá a zlomyslná husa, odhodlaná udělat svému okolí ze života peklo.

O co tedy v Untitled Goose Game běží? V roli bezejmenné husy na vás čeká prostředí malého ospalého anglického městečka, žijícího poklidným životem. Jeho obyvatelé jako zahradník, amatérská umělkyně nebo hospodská však nemají ani ponětí, že se jim povedlo vzbudit váš hněv a stanou se v nejbližší době terčem mnoha naschválů, žertíků a narafičených nešťastných náhod. To vše samozřejmě v naprostém utajení. Však kdo by z takto ďábelského plánu podezíral obyčejnou husu?

Nejspíš už tušíte, že propracovaného příběhu, dialogů a motivace hlavního hrdiny se v Untitled Goose Game nedočkáte. Husa si zcela vystačí se seznamem úkolů, které musí v každé ze čtyřech herních oblastí splnit. Těmi mohou být jak prosté krádeže, při nichž se musíte potichu proplížit mimo zraky počítačem ovládaných postav, tak komplexnější plány, jako zamknutí pouliční prodavačky v garáži, ale kupříkladu i prachsprostá šikana. Aby úloha nebyla nemožná, postavy se řídí naskriptovaným cyklem akcí, který podobně jako v sérii Hitman musíte odpozorovat a nalézt v něm okna příležitosti. K tomu všemu si husa musí vystačit s běháním, plížením, braním věcí do zobáku, kejháním a máváním křídly. Ale aby bylo hned jasno, Untitled Goose Game není jen dalším titulem z řady zvířecích “simulátorů”, jejichž popularitu nastartoval před pár lety Goat Simulator. Nejedná se o polorozbité techdemo, zábavné svou nedodělaností a absurdní fyzikou, ale o zcela funkční a odladěnou hru, jejíž zábavnost čerpá z promyšlenějších prvků.

Podobně jako nutně nemusíte být psychopat k tomu, abyste si užili masakrování civilistů v Grand Theft Auto nebo Postalu, dokáže Untitled Goose Game být zábavná i pro někoho, kdo by v reálu neublížil ani mouše. Tupí obyvatelé městečka s pamatovákem akvarijní rybičky jsou ve vašich rukou (křídlech) zkrátka skvělým zdrojem slapstickového humoru jako z němé grotesky. Ať už se jedná o brýlatého chlapečka, kterému můžete rozvazovat tkaničky, kejháním ho vyděsit, ukrást mu brýle, uvěznit ho v telefonní budce a jako zlatý hřeb odnést jeho modýlek letadla do obchodu pouliční prodavačky, aby za něj musel znovu dát své kapesné, nebo třeba bohatšího gentlemana nechat sousedkou připravit o jeho výstavní růži, hodit jeho papuče do fontánky či ho nechat rozbít sousedčinu drahocennou vázu. A poté vítězoslavně zakejhat. Zábavnost vašeho počínaní umocňuje i vydařené grafické zpracování. Tvůrci správně usoudili, že zvolit realistický styl grafiky by byla velká chyba a namísto toho vybrali nízkopolygonový grafický styl, podobný kupříkladu hrám z Nintendo 64, který dává hře ten správný odlehčený charakter.

Příležitostí pro provokování je i mimo vytyčené úlohy mnoho a jejich objevováním se zpočátku musí bavit snad každý. Otázkou, která se vám nejspíš nabízí, by nepochybně mohlo být, zda se kouzlo hry časem neomrzí. Tento dotaz není úplně od věci, jelikož ve své podstatě je Untitled Goose Game velmi prostá hra. Stealth mechaniky jsou tak jednoduché, jak to jen jde, variabilita úkolů také není nijak závratná a obtížnost téměř neexistující. Možná i z toho důvodu se jedná o velmi krátký titul. Čtveřici oblastí s úkoly zvládne i méně zručný hráč projít za dvě až tři hodiny, načež se stane svědkem závěrečných titulků.

Pokud v tomto okamžiku tedy cítíte, že jste si dovádění s husou užili dostatek, nabízí vám hra ideální příležitost skončit. Pro ostatní tu však je sada dalších hádanek, které jsou o řád komplexnější než ty ze základní hry a z velké většiny v nich je nutno různě přecházet mezi předtím oddělenými oblastmi a využívat různých předmětů nečekanými způsoby. Kdyby nestačilo ani to, v každé z oblastí se můžete pokusit získat speedrun trofej, spočívající ve splnění všech úkolů do šesti minut.

Tyto náročnější výzvy mají svá pozitiva i negativa. Pozitivně beru to, že vás o hře donutí přemýšlet trochu jiným způsobem a dokážete tak ocenit, jak je pečlivě nadesignovaná, aby něco podobného vůbec umožňovala. Především během pokusů o speedruny se však ukazuje, jak moc náhodné jsou skripty, řídící obyvatele městečka. Váš dokonalý plán tak dokáže zhatit, že si stařík v hospodě odmítá sednout na stoličku a namísto toho pořád dokola hraje šipky. Normálně klidná hra se tak dokáže překlopit do značně frustrující. I pokud berete v potaz tyto bonusové úkoly, trvanlivost hry není nijak závratná a do pěti hodin uvidíte vše, co hra nabízí, přičemž její znovuhratelnost je zcela nulová.

Jak už ale říkal Shakespeare, stručnost je duší vtipu. Jako odpočinková jednorázová zábava dokáže Untitled Goose Game posloužit velmi slušně, ale člověk se kejháním a pohledem na hospodského vyhazovače s hlavou v kýblu zkrátka nemůže bavit donekonečna. Ke konci své pouti s husou jsem přece jen cítil, že mi to téměř stačilo a další natahování herní doby by nemuselo skončit dobře. Ideálně nastavit herní dobu je ale v době stohodinových open worldů svým způsobem také umění.

Komentuj!