Brassheart – Dieselpunková Lara Croft

Dieselpunk rozhodně nikdy v historii zábavnímu průmysl nenabral tolik popularity co známější steampunk či prakticky nejpopulárnější punk ze všech punků – kyberpunk. Nestalo se tak mezi konzumenty ani mezi tvůrci a už vůbec ne mezi tvůrci videoher. A rozhodně se tak nestalo mezi tvůrci point and click žánru. Proč tohle zmiňuji takhle zkraje? Protože dieselpunk je pravděpodobně největším lákadlem polského titulu Brassheart.

Recenzovaná verze: PC

Tvůrci hráče přivítají do alternativní minulosti, přesněji do 20. let minulého století, kdy otec hlavní postavy Poly sestrojil superstroj, respektive umělou inteligenci, zvanou Valkirie. Ta se však obrátí proti němu samotnému a s využitím slabomyslnných lidí si podmaňuje Evropu a postupně celý svět, přičemž svého strůjce uvězní a stejný plán má i pro vás, odvážnou a technicky zdatnou Polu. Ta jakoby z oka vypadla slavné herní hrdince Laře Croft a to nejen vzhledově, ale i dobrodružstvím, které ji ve hře čeká. S trochou nadsázky by se tak dalo říct, že Brassheart je point and click verze Tomb Raider nebo Uncharted. Případně jako ještě lepší přirovnání se nabízí Indiana Jones, neboť stoupenci Valkirie nemají daleko do nacistů, se kterými Indy bojoval.

Námětem tak asi pro většinu z hráčů nepůjde o nikterak originální dílo. Přeci jen podobné záchrany světa od různých autoritářů nebo zlých robotů jsme si užili ve velkém už v nespočtu děl a neustále se na nás chrlí další a další. Nelze však říct, že by příběhově šlo o laciný stereotyp. Dialogy jsou napsány vesměs poutavě, místy nechybí ani špetka humoru, který dává celý hře značně odlehčený nádech vlastně vcelku pohodového dobrodružství a celý zážitek je pak umocněn i překvapivě zvládnutým dabingem, kdy jsou dabovány opravdu všechny dialogy včetně nedůležitého komentování různých předmětů.

Hra je rozdělena ja celkem čtyři části, přičemž jedna z nich se opakuje v lehce pozměněné a rozšířené podobě. Zprvu tak s Polou navštívíte rodné Polsko, následně vás osud zanese do Tibetu, odkud se vydáte do Monaka a nakonec zpátky do Polska. Jednotlivé lokace mají vždy několik málo obrazovek, na nichž musíte vyřešit všechny hádanky a najít kousek onoho srdce, které je klíčem k zastavení Valkirie. Dieselpunkovému Tibetu třeba originalita neschází a rozhodně jde o zajímavé pojetí tohoto duchovního regionu, nicméně zmíněné Monako zas třeba příliš punku nepobralo. Graficky však hra nevypadá vůbec špatně a jde nejspíš především o vkus jednotlivce, zda má pro podobně barevné hry aptetit, i když třeba míry detailnosti příbuzné Deponie nedosahuje. Co však nejvíce bije do očí, jsou velmi laciné animace, které by se daly přirovnat k raným flashovým hrám a jde tak rozhodně o největší vadu na kráse.

Hardcore hráči point and click adventur si zde však na své nepříjdou. Hádanky jsou většinu času zjevné téměř okamžitě a nelogické kombinace předmětů rozhodně nehrozí. Obtížnost snižuje i fakt, že předmětů není velké množství, tudíž i v případných nesnázích není velký problém prostě vyzkoušet všechno, co máte zrovna v inventáři. Co se pak doprovodných hádanek mimo nalezené předměty týče, tak ty na tom nejsou o moc lépe. Dominantní puzzle tvoří několikrát opakující se spojování drátků, aby se váš robotický společník dostal k ovládání nějakého stroje. Spojování funguje mnohokrát viděným otáčením kol tak, aby se jednotlivé barvy ve výsledku spojily. Problém je v tom, že ve všech případech až na jeden, mi pro vyřešení hádanky stačilo pouze jedno kliknutí během prvních pár sekund, aniž bych nad tím vůbec přemýšlel. Tady tak tvůrci očividně zapomněli rozhodit jednotlivá kola tak, aby nebyla spojena hned na začátku a neopravil to ani první patch po vydání. K dispozici jsou následně i další druhy hádanek, které pobraly o špetku více originality, nicméně obtížnost nijak zvlášť nezvyšují. Připravte se tak spíše na gameplay vedený z větší míry konverzacemi s NPC.

Pochválit však nutno relativně velkou interaktivitu, kdy jde klikat i na bezvýznamné objekty s tím, že se odehraje nějaká animace, což rozhodně přidává na atmosféře jednotlivých obrazovek. Těm prospívá i pěkný hudební doprovod, který se sice většinou opakuje ve smyčce, nicméně po celou dobu hraní, která se u mě vyšlphala na něco málo přes 6 hodin, mi ani jedna melodie nepřišla otravná.

Brassheart je možná zprvu nepříliš výrazná point and click adventura, která se v záplavě indie her lehce ztratí, nicméně pokud jí dáte šanci, odkryje se vám zápal a nadšení, které pro hru vývojáři rozhodně měli. Upozorňuji však, že jde o hru spíše pro casual hráče, než ostřílené veterány žánru.

Komentuj!