Armored Core VI: Fires of Rubicon – Kostky jsou vrženy

Název FromSoftware má v dnešní době naprostá většina hráčů spojená se sérií Souls a příbuzných titulů, jako Bloodborne a Elden Ring. Avšak to je jen malá část z desítek titulů, které studio od založení v roce 1994 vydalo.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ze starší tvorby FromSoftware můžete znát především dvě série – King’s Field, který je i přes značně odlišný gameplay svým způsobem duchovním předchůdcem Souls, a Armored Core. Ovšem možná vás překvapí, že série Armored Core, zaměřená na souboje obřích mechů, od roku 1997 dala za vznik celkem patnácti titulům, z nichž poslední dva vyšly dokonce až po vydání prvních Dark Souls.

Ani nově získané renomé studia však nestačilo, aby Armored Core V a Armored Core: Verdict Day prorazily do mainstreamu, a jejich hodnocení se pohybují na hranici slabších 65 bodů – podobně jako u zbytku série. Čím to? Může jedno studio v horizontu dvou let vedle vydat kandidáta na hru roku a titul, který se nedokázal vyhrabat z šedých vod průměru? Nebo snad je koncept série Armored Core natolik nepřístupný, že ani recenzenty, co mohli mít tu čest s Dark Souls, nedokázal vtáhnout?

Asi nemá smysl spekulovat – faktem zůstává, že i když série nikdy neslavila velký úspěch u recenzentů a netrhala žebříčky prodejnosti, stejně se jí povedlo vybudovat slušnou fanouškovskou základnu, která měla FromSoftware trochu za zlé, že se začali kompletně soustředit na vývoj nových Souls titulů a na sérii, která je dlouhé roky držela nad vodou, v podstatě zapomněli. Nyní se však situace obrací. FromSoftware po loňském triumfu v podobě Elden Ring se vrací ke kořenům a jejich další hrou je právě Armored Core VI: Fires of Rubicon, tedy šestnáctý titul v sérii Armored Core. A ať už to dopadlo jakkoliv, jedno je jisté – žádnému dílu Armored Core se nikdy nevěnovalo tolik pozornosti. Očekávání jsou zkrátka velká, ať už od pravověrných fanoušků série, či od “náplavy”, která od FromSoftware hrála pouze hry ze série Souls. Mezi kterou patřím i já.

Armored Core VI: Fires of Rubicon se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo začalo kolonizovat další planety. Jednou z takových planet je i Rubicon 3, na němž se povedlo objevit tajemnou substanci zvanou Coral. Vzhledem k tomu, že se ukázala být velmi efektivním energetickým zdrojem, zpočátku bezvýznamná planeta se stala cílem bezprostředního zájmu různých korporací, i přes odpor místních obyvatel, jež uctívají Coral jako svatý. To vše však narušily apokalyptické požáry Ibisu, kde vzplanul oceán Coralu a vzniklý požár sežehl a kontaminoval povrch planety.

Ani to však nebrání korporacím v dalším vykořisťování planety – další těžba Coralu je pouze o poznání obtížnější, nikoliv nemožná. Do dění na postapokalyptické planetě pak vstupujete vy v roli pilota s označením C4-621, který s licencí padlého pilota zvaného Raven pod velením koordinátora Waltera plní zakázky pro různé korporace a další organizace. Jednotlivé zakázky však často kolidují se zájmy vašich ostatních zákazníků a musíte tak pečlivě rozvažovat, na čí stranu se přidáte a jak tak ovlivníte další osud Rubiconu…

Šesté Armored Core je hrou zároveň komplexní i prostou. Prostou je svým konceptem – opravdu se jedná “pouze” o sérii spíše kratších, přísně lineárních misí, kde je povětšinou vaším jediným cílem zlikvidovat vše, co se hýbe, případně se dostat z bodu A do bodu B. V různých misích přichází různá oživení formátu, především v podobě impozantních bossfightů, kde se vaše obří hora plechu utká s exponenciálně větší horou plechu – zkrátka jak to máme rádi.

Komplexita však přichází při samotném hraní. Mech je složitý stroj a sestavit svého mecha k obrazu svému není žádný med. Jeho konstrukci můžete ověsit až čtveřicí různých zbraní, od jednoduchých kulometů, přes granátomety a raketomety, až po futuristické laserové a plasmové kanóny. Svou zásadní roli hraje i výběr součástek do zbytku kostry, především, co se týče nohou. Kromě klasických dvou nohou jsou na výběr i nohy obrácené, čtyřnohý tetrapod či opásaný tank, které se liší jak svou rychlostí, tak dostupnými režimy pohybu. U nohou to však nekončí a i zbytek mecha si můžete osadit desítkami různých dílů s různými výhodami a nevýhodami. Je libo lepší boost, větší zásoba energie, větší nosnost rukou, nebo snad rychlejší a přesnější zaměřování? Vězte, že je opravdu extrémní rozdíl, zda si vytvoříte hbitého a rychlého mecha s lehkými zbraněmi, nebo pomalého tanka ověšeného tou nejtěžší výbavou. A nebojte se, svého mecha si můžete dle libosti i nabarvit a olepit různými nálepkami, které si odemykáte v průběhu hry. Fantazii se meze nekladou.

Pilotovat takový kolos pak není o nic jednodušší. Pohybovat se a střílet asi dokáže každý, ale když vezmete v úvahu i celou škálu úhybných manévrů, režimy pohybu a různé režimy zbraní… tak tlačítek na gamepadu začne být poněkud málo. A když se v obtížnějších momentech hry celá obrazovka rozzáří nepřátelskými střelami, tak teprv začíná to pravé peklo.

Armored Core VI: Fires of Rubicon rozhodně, v žádném případě, není jednoduchou hrou. To však rozhodně neznamená, že se zkrátka jedná o další soulslike. Zatímco obtížnost série Souls je do značné míry daná i nutností explorace rozsáhlých otevřených úrovní bez klasických navigačních pomůcek, tak jak už bylo zmíněno, šesté Armored Core je zcela lineárním titulem, kde se ztratit snad nejde. Klíčovým slovem je tak spíše “optimalizace”. Autoři od vás totiž jednoznačně očekávají, že jednotlivé mise budete hrát víckrát a budete se neustále zlepšovat. A to ať už za účelem samotného dokončení mise, tak za účelem dosažení vytouženého S-ranku.

Není tak nic neobvyklého, že v průběhu mise zjistíte, že vaše současné vybavení na překážky, které si tvůrci v té konkrétní misi přichystali, zkrátka není zvolené optimálně. Vaše zbraně mohou být příliš pomalé v boji proti konkrétním sokům, nebo naopak příliš slabé. Nebo je mise rozsáhlejší, než jste čekali, a zkrátka vám ještě před koncem dojdou náboje. Ano, i to se může stát, a ne, doplnění munice je ve většině misí nedostupným, nebo alespoň velmi vzácným artiklem. V ten moment nezbývá než se potupně vrátit do vašeho hangáru, vašeho mecha osadit jinými díly a zkusit to celé znovu.

Právě tady jsem osobně narazil nejvíce. Konkrétně u prvního pořádného bosse jsem nechal desítky neúspěšných pokusů, než jsem to vzdal, trochu experimentoval s novými díly a vyzbrojený novým nářadím jsem se vrátil na místo činu. Rozdíl byl viditelný okamžitě, ačkoliv pořád se jednalo o slušnou výzvu – nicméně teď šlo o výzvu, kterou jsem realisticky mohl s trochou snahy pokořit.

V ten moment jsem konečně lépe porozuměl, jak ke hře přistupovat, a začal jsem se dostávat do docela příjemné rutiny. Mise jsou sice povětšinou krátké, ale relativně pestré, jak co se týče zasazení a prostředí, tak především herní náplně. Tvůrci si na vás často připraví i různá překvapení a mise tak nakonec může probíhat úplně jinak, než se zdá z brífinku. Občas na vás čeká i rozhodnutí, zda se připojit k té či oné straně konfliktu, což pak nakonec rozhodne o tom, který ze tří konců se vám podaří odemknout. Jednotlivé mise utíkají jako voda a hratelností smyčka spočívající v hraní misí, vydělávání peněz a nakupování nových dílů pro vašeho mecha šlape na jedničku.

Oproti předchozím dílům série se FromSoftware očividně zaměřili na zpřístupnění širšímu publiku. Zásadní je například fakt, že nakoupené díly můžete prodat za pořizovací cenu, a za neúspěšné mise se vám z vašeho finančního konta nic nestrhává. Nemůžete se tak dostat do finanční pasti, jako tomu bylo dříve, a nutnost grindovat téměř neexistuje. Novinkou v rámci série jsou i checkpointy. Ty nenajdete v úplně každé misi, ale u těch delších misí je dostupný alespoň jeden checkpoint, většinou i se stanicí, která vám doplní zdraví a náboje. Ale samozřejmě, pokud se chcete zapojit do zápolení o S-ranky, tak na checkpointy a resupply rovnou zapomeňte.

Neodpustím si však ale stížnost na výváženost, respektive nevyváženost obtížnosti (na volbu úrovní obtížnosti samozřejmě rovnou zapomeňte). Nejde o to, že by hra byla příliš těžká, ale spíše o to, že obtížnost řadových misí vůbec neodpovídá obtížnosti bossfightů. Není vůbec nic neobvyklého, že budete bez problémů dokončovat jednu misi za druhou, ale pak na konci kapitoly narazíte na bossfight, který je exponenciálně těžší než cokoliv, co jste zatím potkali. Pokud by byla obtížnost dávkována postupně, nutilo by to hráče dříve se angažovat se systémem sestavování mecha a opravdu přemýšlet nad tím, jaké díly se hodí v jaké situaci. Namísto toho nejspíše většina hráčů dříve nebo později narazí na frustrující zeď, a po nárazu hru buď odloží k ledu nebo si na internetu najdou optimální build, který jim tu či onu zeď pomůže překonat.

Pokud se přes to však dokážete přenést, souboje vám to rozhodně dokáží vynahradit. Soubojový systém, jak už je u FromSoftware zvykem, je velmi plynulý, avšak na rozdíl od Souls série bývá extrémně frenetický. I tak to ale je ohromná zábava – koho by nebavilo rozsévat však v kokpitu obřího mecha smrt a posílat stovky nepřátelských robotů do šrotu? Mechanicky je vše v naprostém pořádku, a variabilita konfigurací mecha zajišťuje, že každý si dokáže najít kombinaci, která mu sedne jak ulitá. Kazit radost ze hry dokáže ale kamera. Hra sice obsahuje lock-on, ale někteří nepřátelé se pohybují tak rychle, že jej dokáží rozbít téměř okamžitě a vaši kameru zcela zamotat. Bohužel se zrovna jedná o nepřátele, kteří mají ve zvyku dávat největší damage a ani na vteřinu nepolevit z přívalu útoků. Společně s tím, jak dokáže být komplexní ovládání mecha, je to občas učiněný chaos, a ne v dobrém slova smyslu. Bossfighty tak dokáží být víc frustrující, než by bylo třeba, a z celkového zážitku ze hry to rozhodně snižuje. Avšak ne natolik, aby se jednalo o kritický neduh.

Armored Core VI: Fires of Rubicon rozhodně není takovým kolosem, jako loňský Elden Ring, což je určitě dobře. Lineární kampaň se bez problémů dá dohrát kolem 20 hodin, a mimo ní hra nabízí jen arénový režim (skrz který si odemykáte permanentní upgrady statistik, takže je ve vašem zájmu hrát ho průběžně) a PvP multiplayer, který v době psaní recenze nebyl dostupný. Nechybí však NG+ režimy, či případně hon za S-ranky. Porce obsahu je tak na poměry série více než slušná, a zcela na rovinu – kampaň o délce 50 hodin by ze hry zcela spolehlivě vysála veškerou radost.

Určitě se ptáte, jak je na tom příběh. Nuže, oproti sérii Souls je rozhodně vyprávěný daleko více konvenčním způsobem. Všemi misemi vás provází komentář jedné či více postav a nechybí ani řada brífinků a jiných cutscén, které příběh velmi srozumitelně komunikují směrem k vám. Motivace postav jsou také daleko méně kryptické, a sestavovat lore z popisků předmětů tu rozhodně není potřeba. Skoro by se dalo říct, že příběh Armored Core VI je… prostě normální. Zpočátku je sice vyprávěn velmi epizodicky a jednotlivé příběhové linie se začnou proplétat jen pomalu, ale téměř není možné ze hry odejít, aniž byste chápali, o co vlastně šlo, což se vám u Souls může stát relativně jednoduše. To však neznamená, že by se jednalo o nějaké veledílo, kvůli kterému by hru stálo za to hrát. Neurazí, nepotěší – ale je tam!

Co se týče technické stránky, šestý Armored Core běží na enginu, který poháněl Elden Ring a předchozí hry ze Souls série. Jelikož prostředí je výrazně méně detailní než ve zmiňovaných titulech, není žádným překvapením, že v performance režimu drží hra stabilních 60 FPS. Graficky nijak neoslní, avšak jisté mise nabídnou poměrně impozantní a stylisticky propracované scenérie zničených a vyprahlých plání Rubiconu. Na výběr je i 30 FPS režim s raytracingem, avšak v takto frenetické hře mírně lepší grafika za cenu nižšího framerate rozhodně nestojí.

Povede se tedy Armored Core VI: Fires of Rubicon dostat sérii a žánr mech akcí celkově na výsluní? Těžko říct. Hra má své nepopíratelné klady, nabízí řadu prvků, které jinde prostě nenajdete (jako famózní možnosti sestavování mecha) a fanoušci lineárních akcí by jí rozhodně měli dát šanci, i pokud zatím tvorbě FromSoftware nepřišli na chuť. Mám však mírné obavy, že řada lidí bude poněkud neférově čekat další Dark Souls nebo Elden Ring v přestrojení, a to Armored Core VI prostě není a nebude. Realisticky to tak nejspíš bude znamenat, že fanoušci série budou velmi spokojení, jejich počet se značně rozroste a zpětně možná docení i předchozí díly, ale mainstreamový hit se z této mech akce nestane. Což je koneckonců vlastně nejlepší výsledek, jak to celé mohlo dopadnout.

Komentuj!