Doom 64 – zapomenutá legenda se vrací

Ačkoliv klasický Doom je většinou spojován s PC platformou, postupem času se objevily nejrůznější konzolové verze. Většinou se nesly v duchu originálu s menšími technickými úpravami pro hardware konzolí. Verze pro konzoli Nintendo 64 oproti původnímu Doomu přináší zcela nový herní zážitek, ovšem dlouhá léta byla oficiálně k dispozici jen pro tuto nedostupnou platformu. Až nyní, spolu s vydáním Doom Eternal, vychází oficiálně pro PC a aktuální modely konzolí – Nintendo Switch, Sony PlayStation 4 a Xbox One. Vyrovná se Doom 64 nesmrtelným originálům?

Recenzovaná verze: PC

Doom 64 stál odjakživa poněkud v pozadí zájmu hráčů oproti všeobecně rozšířenému  originálnímu Doomu a jeho pokračováním, nejspíše pro relativně malé rozšíření původní japonské konzole a absenci dalších verzí. Nicméně Doom fanatici jej znají dokonale, jelikož pro PC máme k dispozici vynikající neoficiální modifikace. Doom 64: Absolution, jež funguje samostatně, a Doom 64 EX, u níž potřebujete vlastnit původní hru. Obě provedení nabídla věrné konverze původní hry. K tomu ještě vyšla brutalizovaná verze Brutal Doom 64 z tvůrčí dílny Sgt. Marka IV.

Duchovním otcem těchto portů je Samuel “Kaiser” Villarreal. Tento zkušený designér doomovské komunity přinesl kromě tvorby četných levelů nejen pro Doom i hacky konzolových verzí Doomu pro Atari Jaguar, Game Boy Advance a Sony PlayStation. V současnosti pracuje jako programátor pro firmu Nightdive Studios, jež stojí za vývojem nového Doomu 64. Toto studio se specializuje na úpravu starších her pro současné platformy. Doom 64 používá její interní engine KEX, jenž pohání i další remaky 3D akčních her, jež firma vydává. 

Titul je k dispozici výhradně v digitální formě. Můžete jej zakoupit na platformě Steam nebo na oficiálním Bethesda Store za cenu 4.99 Euro. Hráči, kteří si pořídili jako předobjednávku hru Doom Eternal, získali Doom 64 úplně zdarma. Bohužel tato možnost s vydáním hry už padla.

Díky existenci Doom 64: Absolution a jeho opakovanému úspěšnému dokončení pro mne Doom 64 nepředstavoval horkou novinku. Nicméně jsem se těšil, že si konečně budu moci zahrát originální verzi, tak jak ji původně vytvořila firma Midway pro původní Nintendo konzoli. Absolution měl přece jen určité odlišnosti, zejména v zařazení některých nových a nepůvodních levelů a nových nepřátel, o brutalizované verzi nemluvě.

Doom 64 nám nabízí celkem 32 úrovní, tedy tolik co originální Doom II. Nicméně celkem čtyři jsou tajné, takže vám mohou poměrně snadno uniknout. Navíc jako bonus autoři připravili celkem šest Ztracených úrovní – The Lost Levels, což je nově designovaná kampaň přímo od Kaisera. 

Portovaná verze běží dokonale. Nabízí aktuální rozlišení pro současné počítače, možnost vylepšení grafických efektů, široké možnosti ovládačů, všechno běží krásně plynule a zejména textury vypadají velice hezky. Zbraně a modely nepřátel si zachovávají svůj spritový pixelovatý vzhled. Nicméně mám určité technické výhrady. Úvodní loga není možné přeskočit, což zbytečně zdržuje, než naskočíte do víru akce. A problémy jsem měl při konfiguraci ovládání, kdy se mi nepodařilo nastavit kolečko myši pro výměnu zbraní a musel jsem používat přepínání pomocí klávesnice. Doufejme, že následné patche tyto dílčí nedostatky upraví. 

Po příběhové stránce je Doom 64 zasazen bezprostředně po dokončení kampaně Doom II: Hell on Earth.  Ačkoliv se zdá, že invaze z pekla byla navždy zastavena, řádění Doom mariňáka přežila entita jménem Mother Demon, která oživila mrtvé mutanty a vrátila je zpět k životu. The Lost Levels mají také dějový podkres. Sestra Matky démonů – Sister Resurrector, posílá hlavního hrdinu mimo peklo na zapomenutou základnu UAC, doufajíc, že tam přeruší mariňákův boj proti peklu. Děj do určité míry spojuje původní Doom sérii s aktuálními modernizovanými kousky Doom 2016 a Doom Eternal. 

Pro hráče, kteří Doom 64 spouštějí poprvé, může být první kontakt s prostředím Nintendo verze poněkud šokující, Hra zkrátka vypadá úplně jinak. Je laděná v temnějším stylu, původní grafika Doomu je pryč a byla kompletně nově vytvořena. Textury i prostředí jsou tmavší, hra je hororovější a strašidelnému vyznění napomáhají efekty ohňů, svící a různé grafické doplňky. A také soundtrack od Aubrey Hodgese, který s metalovou hudbou Bobbyho Price nemá nic společného. Je tvořen ambientními melodiemi a zvuky a nářek obětí pekla na pozadí skladeb občas přinese mrazení v zádech. 

Zatímco původní Doom nabídl kolekci mutantů, kteří v současné době působí až cartoonově a takový cacodémon se dokonce prodává jako plyšový mazlíček, z monster v Doomu 64 čiší na první pohled strach. Spektrum příšer bylo zachováno, nicméně někteří z nich (kulometčík, zaklínač, revenant a spider mastermind) byli vypuštěni. Tvůrci zařadili dvě nové potvůrky, a to Nightmare impa a závěrečného bosse – Mother démona. Zbraňový arzenál je převzat kompletně, i když s poněkud odlišným vzhledem. Ba naopak je kolekce obohacena novým kouskem – The Unmaker, jenž je ultimátní zbraní a pomáhá zejména v soubojích proti finálním potvorám. 

Design úrovní je kompaktní, nenajdete žádné plošně rozlehlé mapy, prostor úrovní tvůrci dokonale zaplnili bez hluchých míst a nemusíte nikam zdlouhavě běhat.  Většinou bojujete v komplexech základen a gotických hradů, exteriéry jsou spíše doplňkem a většinou se pohybujete v interiérech nebo na nádvořích. Některé mapy jsou laděny až v arénovém stylu. Design je čistý bez zbytečných detailů a mapy se hrají velice dobře. Ačkoliv jsou zdánlivě na první pohled jednoduché, jejich struktura je komplikovanější a mnohdy budete bloudit. I mně se stávalo, že jsem si nemohl vzpomenout, kudy se dát nebo co aktivovat, a to mám port Absolution dokončený několikrát. Ale to zkrátka ke klasickému Doomu patří.

S designem souvisí secrety, kterých je docela dost. Zejména přístup do tajných úrovní je mnohdy docela vypečený. Třeba musíte zničit všechny barely v úrovni a navíc najít vstup do tajného teleportu, jindy musíte proskočit ze skalního výčnělku do neviditelné chodby, nebo třeba aktivovat správnou kombinaci spínačů. Ale tajné levely si jistě nenecháte ujít, a tak se vyplatí na internetu vyhledat strategické pokyny, pokud si chcete hru užít kompletně. Musím zmínit první tajný level Hectic, který je čirý masochismus a trýznění hráče, a doposud jsem neviděl, že by byl teleport pro exit dostupný hned v první místnosti. Mnozí hráči jej určitě rádi využijí, protože na vyšší obtížnosti se boje zvládnout nedají. Mně se jej podařilo pokořit pouze na první obtížnost.

Akce je v Doom 64 intenzivní a je velice dobře vyladěno nastavení obtížnosti. Ultra Violence je výzvou, monster je bohatě a i zkušený hráč se může zapotit. Jsou sice přítomna místa, kde vás tvůrci záměrně postaví vůči přesile nebo do zákeřné pozice, kde vaše kondice notně utrpí. Nicméně i tato místa jsou zvládnutelná. Monstra celkově oproti klasickému Doomu disponují o něco rychlejšími firebally, takže rychlé reflexy jsou nezbytností. I ztracené duše, tedy poletující lebky, jsou zde velmi nepříjemným protivníkem. Boss fighty jsou také výzvou, ale zejména s použitím Unmakeru férově nastavenou a nečekejte žádné frustrující zápasy. 

Pro začínající hráče je adekvátní Hurt Me Plenty, kde jsou monstra v daleko menším počtu a akce tak plynule odsýpá a můžete se tak v relativním klidu soustředit na průzkum a vychutnávat si perfektní design. I nové přídavné levely v kvalitě nezaostávají za originální hrou a je vidět, že Kaiser je kromě svých programátorských dovedností i v designu odborníkem na svém místě. 

Doom 64 je tedy povedenou konverzí Doomu z historické Nintendo platformy a jsem rád, že si ho můžeme užít v oficiálním provedení. Pro mne v podstatě o novinku nejde, ale titul doporučuji nejen všem fanouškům Doomu a historických 3D akcí. Těch pár Euro na Steamu či u Bethesdy jistě stojí za útratu. I pokud jste k Doom 64 přišli v rámci bonusu k předobjednávce Doom Eternal a zajímá vás hlavně moderní Doom, určitě si svůj bonus alespoň vyzkoušejte. 

Komentuj!