Devil’s Hunt – Cesta do srdce démona

Devil’s Hunt je prvotinou vývojářského studia Layopi Games. Zároveň se jedná o hru, která se inspiruje fantasy povídkou Equillibrium od polského spisovatele Pawla Leśniaka. Na první pohled se to může zdát jako počin s poměrně originální myšlenkou, ale dokázal naplnit očekávání? Na to se podíváme v naší recenzi. 

Recenzovaná verze: PC 

O Devil’s Hunt se mluví velmi těžce. Když jsem měl tu čest si ji poprvé vyzkoušet, očekával jsem všemožné, ale hře se povedlo má očekávání překonat a vůbec nešla spustit. Tyto komplikace byly jedno velké utrpení. Naštěstí se vše úspěšně vyřešilo, takže jsem mohl pokračovat dál. Přes nepříliš zajímavé menu jsem se dostal až k nastavení, které nabízí standardní možnosti konfigurace, a pak už jsem ve mohl vrhnout rovnou do akce. A hned se ocitám vstříc nekonečným hordám nepřátel. Po jejich úspěšném zdevastování následuje první náznak děje. 

Ten pojednává o muži jménem Desmond, namyšleném zbohatlíkovi, který sice musí pracovat pod dozorem přísného šéfa, ale na druhou stranu si vesele užívá se svou přítelkyní. Tu požádá o ruku, jenže náhle přijde velký zvrat. Přítelkyně mu je nevěrná, což vede k sledu několika událostí, jež vedou k Desmondově pádu z mostu. Co se ovšem nestane – místo toho, aby nám hlavní protagonista zemřel a obracel se v hrobě, dostane se do pekla, kde zjistí, že nyní musí plnit roli elitního kata. Ti, kdož musí zemřít pravou rukou Lucifera, se tak rázem budou třást strachy. 

Námět rozhodně nezní špatně, pomineme-li naprosto otřesné příběhové klišé, které jsme viděli již tisíckrát. Mnozí by mohli už i vzhledem k literární předloze očekávat příjemnou práci s tímto tématem, jenomže ve výsledku je jeho provedení totálně katastrofální. Děj je bohužel velmi nudný, plný klišé frází, jež vás ničím nepřekvapí. Mimo to též postrádá jakékoliv napětí a zapamatovatelné scény. Ať už jde o hlavního hrdinu Desmonda, který působí nesympaticky už od začátku hlavní kampaně, anebo o jiné postavy, jde primárně o šablonovité archetypy bez špetky originality. Aspoň jejich designy za něco stojí, když už nic jiného. 

Mnohem lépe na tom je prostředí, i když ani to není moc slavné. Peklo vás sice zaujme ze všech koutů a žhnoucí plameny na vás budou chrleny ze všech stran, avšak opět tomu něco chybí. Stejným způsobem by se daly popsat i ostatní lokace, které jsou na tom ještě o poznání hůře. Zvlášť u obyčejných městských lokalit to skutečně platí. Každý dům vypadá stejně, uličky nepůsobí zajímavě a jakákoliv snaha o jistou várku originality ve výsledku vyzní naprosto marně. A to jsem se ani nezmínil o tom, jak repetitivně občas některé mise působí. 

Když jsme u té repetitivnosti, tak herní stránka na tom o moc lépe není. Náplň celé hry spočívá v boji proti předem stanoveným démonům v určité lokaci. To by nebylo nic špatného, kdyby nepřátelé nevypadali tak strašně genericky. Nezáleží na tom, zda bojujete proti malému či velkému nepříteli, všichni vypadají naprosto stejně. Žádnou snahu o lepší a hlavně pestřejší design vašich protivníků tady opravdu nenajdete. Jedinou výjimkou jsou nepřátelé v podobě andělů, ale i ti vás po chvíli omrzí. 

Ovšem soubojový systém na tom je překvapivě o dost lépe. Ten je zábavný a svěží, ale co je na něm opravdu skvělého, tak to jsou atributy a strom schopností. Nejde o nic nového, avšak tady to je jedna z lepších věcí na celé hře. Jednotlivé schopnosti totiž působí dobrým dojmem a jejich unikátnost při soubojích vyniká o to více. Tady si autoři překvapivě vyhráli.

Grafika místy docela pokulhává. Devil’s Hunt sice je poháněn Unreal Enginem, jenže vizuální kvalitu příliš neuvidíte. Vše působí velmi zastarale, některé detaily jsou na tom dokonce prachmizerně. Stejné problémy najdeme i u textur a doplňků, které též nejsou na příliš slušné úrovni. Když je takový problém u moderního titulu, jako je právě tento, není něco v pořádku.  

A pokud bych se měl ještě vrátit k hratelnosti, u ní nečekejte nic jiného než bezhlavé mlácení do nepřátel a pobíhání z místa na místo. Jednotlivé mise vás ničím neohromí, ani vás ničím nepřekvapí. Když si k tomu připočítáme, že samotnou hru dohrajete za tři až čtyři hodiny a že cena je v tomto ohledu poměrně nevyvážená, pak si o výsledku dokážete udělat představu. Místy zbytečné quick-time eventy raději ani nezmiňuji. 

Ve výsledku Devil’s Hunt je pouze podprůměrným titulem, nad kterým můžete s klidným srdcem mávnout rukou. Hráči, kteří by chtěli opravdu kvalitní záležitost, se místo toho dočkají nepříliš povedené parodie na Devil May Cry. Masochistům by mohlo zaplesat srdíčko, avšak běžným hráčům doporučuji se hře raději vyhnout.

Komentuj!