Gwent: The Witcher Card Game – Geralt karbaníkem

Karetní minihra Gwent z populárního RPG The Witcher 3: Wild Hunt sklidila překvapivě nadšené ohlasy, pro vývojáře tedy bylo nasnadě začít pracovat na její samostatné verzi. Ta po dvouletém vývoji, během něhož prošla mnohými změnami, konečně vychází v plné verzi s označením Homecoming. Jak se studiu CD Projekt RED povedlo původní minihru převést v plnohodnotnou hru Gwent: The Witcher Card Game?

Recenzovaná verze: PC

Digitální karetní hry jsou už pár let v kurzu. Klony Hearthstone rostou jako houby po dešti, podobně jako tomu bylo kdysi u MOBA her a nyní u nově populárních battle royale akcí. Svou troškou do mlýna přispěli i vývojáři série The Witcher, CD Projekt RED. Ti ale měli výhodu v tom, že jejich karetní hra nebyla hráči vnímána jako neoriginální pokus o rychlý výdělek. Naopak, již od vydání The Witcher 3 hráči volali po samostatném Gwentu a v CD Projekt RED tak zavětřili příležitost.

Pokud jste o Gwentu nikdy neslyšeli, pokusím se vám objasnit základní pravidla. Zápasy se hrají na tři kola a vyhrává hráč, který získává dva body. Oba hráči do hry přijdou se svým sestaveným balíčkem o 25 a více kartách, ze kterého si na začátku vytáhnou 10 karet a v každém dalším kole si vytáhnou 3 další. Hráči se střídají po tazích a každý tah musí zahrát jednu kartu, kdykoliv ale mohou kolo vzdát a přenést si tak karty v ruce do dalšího kola.

Kolo vyhrává hráč, jehož armáda zvládne shromáždit větší sílu. Karty jsou rozděleny na jednotky, speciální karty a artefakty. Jednotky se pokládají na stůl, mají svou sílu znázorněnou číslem a také mohou disponovat nějakou schopností. Tou může být posílení ostatních jednotek, poškozování nepřátel či různé speciální efekty. Speciální karty a artefakty samy o sobě žádnou sílu nemají, ale různými způsoby dokáží modifikovat sílu jednotek na stole. Kouzla se po zahrání přesunou do hřbitova, ale artefakty je nutné položit na stůl, kde mohou být zničeny druhým hráčem.

Herní plocha je rozdělena na hráčovu a protivníkovu polovinu, které jsou dále rozděleny na melee/ranged řady. Rozdělení na řady není jen kosmetické, existují totiž karty, které pro aktivaci svých schopnosti musí být zahrány v konkrétní řadě, ale rovněž takové, které dokáží příliš velké skupiny karet potrestat. Je tedy třeba najít tu správnou rovnováhu a nepokládat všechny jednotky do jedné řady.

Hra obsahuje přes 300 karet. Hráči mají na výběr z pěti frakcí, známých ze zaklínačského univerza – Severní říše, Nilfgaard, Scoia’tael alias Veverky, Skellige a monstra. Každá z frakcí má své unikátní zaměření a strategie, které jinde nenajdete. Monstra se tak mohou například specializovat na takzvané Deathwish jednotky, jejichž schopnosti se aktivují po jejich zničení. Nilfgaard může odhalovat karty, které má protivník v balíčku. Scoia’tael mají k dispozici různé pasti a možnost hýbat nepřátelskými jednotkami a tak dále. Kromě frakčně specifických karet jsou k dispozici i neutrální karty, jako jsou známí zaklínači v čele s Geraltem, čarodějky a další, které lze použít v jakémkoliv balíčku.

Možných strategií je desítky, neustále se objevují nové a staré vycházejí z módy. Variabilitu nový Gwent opravdu nepostrádá a jedná se o jeho zatím pravděpodobně nejvyváženější variantu. Každá frakce má hned několik balíčků, které jsou hratelné i na vyšší úrovni a zatím se neděje, že by jeden balík vysloveně dominoval metahru. Z těch, které jsem si vyzkoušel, jsem si zatím nejvíc užil hry za Nilfgaard, ve kterých jsem pomocí několika klíčových karet zaplnil hrací plochu krávami a proměnil je ve vojáky s pětinásobnou silou.

Pokud Gwent znáte jen z jeho podoby ve The Witcher 3: Wild Hunt, asi jste si všimli celkem zásadních změn. Je tomu tak, samostatný Gwent se už jednoduché minihře, kde šlo především o sestavení co nejsilnějšího balíčku, příliš nepodobá. Nepodobá se ale moc ani své betaverzi, která se více držela stylu původní hry. To se ale změnilo s updatem Homecoming, který hru uvedl do stádia plné verze.

Kvůli balančním problémům vzali tvůrci zavděk připravovaným singleplayerovým Thronebreaker a dle jeho vzoru od základů předělali celou hru. Nový Gwent přichází s novou stylizací, novým stylem hry, novými pravidly, novými kartami a novým interfacem. Je to zkrátka něco úplně jiného.

Jednotlivé zápasy jsou díky mnoha faktorům delší. Jednotky mají průměrně méně síly, je tak jednodušší je zničit. Herní plocha obsahuje pouze dvě řady jednotek namísto tří. Tahy jsou plné menších interakcí, které hru celkově zpomalují. Balíčky jsou kvůli limitu dvou bronzových karet jednoho typu méně konzistentní. Je těžší odehrát celý balíček. Změny v lízání karet a zavedení maxima držených karet zapříčiňují, že už není tak jednoduché získaný náskok přenést do dalších kol. Nový provision systém nutí stavět balíčky ne podle toho, jaké jsou nejlepší karty, ale podle toho, které splňují limit. Některé z archetypů daleko více spoléhají na náhodu. O konkrétních balančních změnách a tom, jak ovlivňují celou hru, by se dalo bavit dlouho.

Starý Gwent se podobal abstraktní hospodské hře, nový Gwent více připomíná střety dvou armád. Je to změna k lepšímu či k horšímu? Těžko říct, nejspíš je brzy na to soudit. Část komunity ji nese tak špatně, že se s Gwentem rozhodli skončit. Za sebe můžu říct, že ačkoliv mi stará verze přirostla k srdci více, v Homecoming je určitě vidět potenciál. Objektivním faktem, který mě příliš netěší, je, že zápasy se táhnou déle. Zatímco v betě jsem svých šest výherních kol pro balíček zdarma stihl odehrát za hodinu, teď to s trochou smůly může trvat i hodinu a půl až dvě.

Kde určitě je co zlepšovat, je interface a celkový “feel” hry. 3D hrací plocha s fyzicky přítomnými veliteli armád je sice pěkná, ale menu jsou nepřehledné, část ikon vůbec nemá popisky, animace schopností karet jsou příliš dlouhé… Je vidět, že se jedná o teprve první verzi pod novým updatem, která ještě potřebuje spoustu testování. Co ale je na jedničku, jsou artworky karet, které hlavně ve svých prémiových animovaných verzích vypadají famózně.

Jelikož je Gwent free-to-play hra, je nutné zhodnotit, jak moc je hratelná i pro hráče, co ji opravdu chtějí hrát zdarma. A s uspokojením můžu zkonstatovat, že oproti karetní konkurenci je Gwent pořád velmi štědrý a pokud se chcete zaměřit jen na jeden konkrétní balíček, nebude dlouho trvat a budete si ho moct vyrobit. Od bety se ale několik věcí změnilo k horšímu, což je pochopitelné, ale stejně se na to sluší upozornit.

Každá frakce dává na výběr ze čtyř různých velitelů, ze kterých do začátku dostanete pouze jednoho. Další si musíte odemknout skrz takzvaný strom odměn za body získané plněním kontraktů, obdoby achievementů. Musíte tedy pečlivě vybírat, které velitele chcete. Několik achievementů získáte snadno, další už jsou obtížnější a některé jsou vyslovený grind.

V betaverzi šlo alternativní velitele odemknout odehráním singleplayerových misí, které v novém Gwentu zcela chybí. Což je velká škoda, protože v podstatě sloužily jako tutoriál, ve kterém jste si proti novým velitelům zahráli a zjistili, ke kterým archetypům se hodí. Takhle, pokud svůj balík vysloveně nestavíte podle něčího návodu, tak trochu kupujete zajíce v pytli.

Co je ovšem ještě horší, je fakt, že balíčky, které dostanete do začátku, jsou prostě špatné. Nejsou ničím zajímavé, nijak sehrané a o hře vás nic nenaučí. Kromě trojice zaklínačů, kteří slouží jako lekce o důležitosti mulliganu, obsahují pouze karty, které buďto buffují sebe či spojence, poškozují protivníky nebo nemají vůbec žádný efekt. A jediné karty, se kterými začínáte, jsou karty již obsažené v balíčcích. Jako nový hráč tudíž ani nedostanete možnost balíčky si nijak upravit.

Je zcela jasné, že do začátku nemůžou vývojáři hráčům darovat balíčky, se kterými by si úplně vystačili. Mělo by s nimi ale být zábavné hrát, což dle mě není tento případ. Noví hráči tak budou muset absolvovat řadu nepříliš zajímavých zápasů, ve kterých vyhraje ten, kdo si zrovna vytáhne karty s vyšším číslem. Případně rovnou narazí na někoho, kdo hrál betu nebo si zaplatil a rovnou proti jejich propracovanějšímu balíčku prohrají.

Gwent: The Witcher Card Game ve verzi Homecoming není vůbec špatný a pokud u něj přes obtížnější začátek vydržíte, dá se s ním užít spoustu zábavy. Jeho problémem ale je, že není ani nijak výjimečně dobrý. I přes novou, blyštivou 3D herní plochu působí zdlouhavěji a méně vyladěně než v betaverzi. Nedá se čemu divit, je to v podstatě nová hra, kterou ještě čeká spoustu úprav, patchů a balančních změn. Problém je, že vývojáři ji prezentují jako plnou verzi a tak trochu promarnili svou nejlepší šanci nalákat ke hře nové uživatele.

Fandím CDPR, aby se jim povedlo z Gwentu udělat hru, která si udrží svou komunitu i do dalších let a stala se vedle Hearthstone stálicí sběratelských karetních her. Homecoming na mě zatím ale působí dojmem, že pro Gwent se jedná pouze o začátek dlouhé cesty. Není vyloučeno, že to vývojářům nakonec vyjde, ale poněkud rozpačité hráčské reakce a velká konkurence, včetně očekávaného a blížícího se konkurenta od Valve s názvem Artifact, jim to rozhodně neulehčují.

Komentuj!