Yakuza Kiwami 2 – Extrém na druhou

Zvýšená frekvence vydávání PC portů her vydavatelství Sega se zdá se vyplácí. Od vydání remaku prvního dílu série Yakuza s názvem Yakuza Kiwami uběhlo sotva čtvrt roku a máme tu port téměř horké novinky Yakuza Kiwami 2, která na PlayStation 4 vyšla teprve minulý rok. Kazuma Kiryu alias drak klanu Dojima se vrací v plné síle poháněn zbrusu novým Dragon Engine, jenž jeho dobrodružství posouvá na novou úroveň.

Recenzovaná verze: PC

Ač jsem si předchozí díl Yakuza Kiwami beze sporu užil, bylo na něm znát, že jednak vychází ze slabší předlohy, ale i to, že mu nebyla věnována stejná péče jako ostatním plnohodnotným dílům v sérii a působil tak spíše jako stand-alone datadisk pro Yakuza 0. I tak se však v Japonsku prodejně jednalo o solidní úspěch, který Segu nejspíše přiměl pustit se po Yakuza 6 i do tvorby remaku druhého dílu z PlayStation 2. Tentokrát však úkol remakování pojali v podstatně grandióznějším stylu než posledně. Yakuza Kiwami 2 se ani v konkurenci svého staršího bratříčka na Dragon Engine nemá za co stydět.

Není velké překvapení, že Yakuza Kiwami 2 se nijak nesnaží nabourat zavedené konvence série. Opět se tedy jedná o beat‘em‘up akci zasazenou do prostředí otevřené městské čtvrti, která kromě hlavních i vedlejších úkolů nabízí řadu miniherních rozptýlení. Podobnost se sérií Grand Theft Auto, která pravděpodobně napadne téměř každého, kdo se sérií Yakuza přijde poprvé do styku, začíná a končí u toho, že se jedná o akční hry z třetího pohledu odehrávající se v městském prostředí. Zážitek z hraní však nemůže být odlišnější. Yakuza sice taktéž disponuje detailně zpracovaným městem, ale využívá ho spíše jako prostor pro vyprávění lineárních příběhů. Hráči, kteří se v GTA vyžívají v ignorování hlavních misí a klidném cestování po světě a masakrování civilního obyvatelské, velmi brzo zjistí, že nic takového v Yakuze nejde. Pokud tedy samozřejmě nejste velkými milovníky karaoke.

Kazuma Kiryu a jeho adoptovaná dcerka Haruka si po výbušném zakončení minulého dílu užili pouhý rok klidu, než byl Kiryu z předčasného důchodu znovu povolán do akce. Jeho alma mater, jakuzácký klan Tojo, se po podlém útoku konkurenční organizace aliance Omi ocitl bez vedení. Zdá se, že válka mezi mafiány je nevyhnutelná. Jelikož Kiryu je přesvědčen, že smrt posledního vůdce je jeho vinou, vydává se do Ósaky na domovské hřiště Omi s posláním pokusit se vyjednat mír. Tomu však chce zabránit vůdce klanu Go-Ryu Ryuji Goda, taktéž zvaný drak z Kansai, který si dělá zálusk na vládu nad celou Omi a v míru nevidí budoucnost. Na Kiryuho má navíc obzvlášť spadeno, jelikož dle jeho slov může být drak jen jeden…

Paralelně s Kiryuovým výletem do Ósaky se v starém známé čtvrti Kamurocho o slovo hlásí korejská mafie Jingweon. Ta byla před více než dvaceti lety zmasakrována klanem Tojo, avšak nyní se zdá aktivnější než kdy jindy. K případu se nachomýtl nejen detektiv Makoto Date z předchozího dílu, ale i tokijský detektiv Kawara a osacká policie v čele s mladou vyšetřovatelkou Kaoru. Netřeba dodávat, že mají s případem společného více, než se na první pohled zdá. Situace je více než zapeklitá, a to hra ještě ani pořádně nezačala.

Zatímco první Kiwami se příběhově nesměle drželo při zemi, druhé Kiwami už přináší po všech stránkách vyzrálejší, komplexnější a megalomanštější zápletku. Ta sice oproti Yakuza 0 méně ždímá hráčské emoce, ale nešetří šokujícími zvraty, barvitými vedlejšími postavami, impozantními antagonisty a extravagantními situacemi. Celkově potěší velmi svižným tempem, které hráče nenechá ani na moment nudit. To vše kulminuje překrásně macho zakončením, jež nasadí laťku absurdity až ke hvězdám. Ani příliš nevadilo, že se opět stejně jako v první Kiwami nevyhneme několika kapitolám, co s hlavním příběhem nemají takřka nic společného. Tentokrát se však jedná jen o pouhé dvě.

Příběh zdárně doplňuje i novinka v podobě bonusového scénáře Majima Saga. Již z názvu je zřejmé, že hráče nechá na moment hrát za všemi oblíbeného jednookého šílence Gora Majimu. Nečekejte však plnohodnotnou druhou kampaň, nejde o nijak zvlášť dlouhý kus hry. Pokud se nebudete věnovat bonusovým soubojům, zrecyklovaným ze základní hry, dá se dohrát ani ne za dvě hodiny. Svou úlohu posloužit jako epilog pro Yakuza 0, kde Majima hrál roli jednoho ze dvou protagonistů, však splnil velmi zdárně a s překvapivým citem. Dokonce se v něm dočkáte i návratu dalších oblíbených postav z nultého dílu.

Události hry zavedou Kiryuho do důvěrně známé tokijské čtvrti Kamurocho a osacké čtvrti Sotenbori, známé již z nultého dílu. Oproti předchozím hrám však díky novému Dragon Engine prošly zásadním faceliftem. Ten se poprvé představil v loňské Yakuza 6 a brzy s ním budeme mít co do činění v Judgment. Město oplývá mnohem větším množstvím detailů, ať už v regálech obchodů či počtem kolemjdoucích a naprostou většinu interiérů lze navštívit bez loadingů. Přechod do soubojů je zcela plynulý a fyzika předmětů poházených po ulicích funguje i mimo souboje. Kamurocho tak působí ještě více pohlcujícím dojmem, než kdykoliv předtím.

Neodmyslitelným prvkem série jsou samozřejmě souboje, které kvůli Dragon Engine také prošly kompletním překopáním. Tentokrát sebou však rework nese plusy i mínusy. Souboje jsou sice celkově plynulejší a vypadají přirozeněji. Jsou však o poznání chudší co se týče dostupných pohybů a speciálních „heat actions“. Čtyři bojové styly z prvního Kiwami byly totiž sloučeny do jednoho jediného. Zde se projevuje nevýhoda využití nového enginu – zatímco Kiwami byla již čtvrtou hrou běžící na enginu poprvé použitém v Yakuza 5 a mohla tak budovat na základech předchozích dílů, Kiwami 2 je teprve druhou hrou poháněnou Dragon Engine. I přes svou jednoduchost však souboje nejsou nezábavné a jejich svižnější tempo je hře rozhodně ku prospěchu.

Kde Yakuza Kiwami 2 září, jsou minihry a vedlejší obsah celkově. Nabídka vedlejších aktivit je bohatá a kromě obligátního karaoke, pokeru, mahjongu, šipek a dalších hříček, jež si nejspíše vyzkoušíte jednou a dost, se najdou i zcela nové. Arkádové automaty nabízí bojovku Virtua Fighter 2 a podivnou mech akci Virtual-On. Ve fotocentrech se můžete účastnit více či méně perverzního focení modelek. Zábavnou minihru dokonce skrývají i záchodové kabinky! Nelze nezmínit ani vedlejší questy alias substories, kterých je sice méně než je v sérii obvyklé, vynahrazují to ale svou kreativitou. Kiryu si v nich například vyzkouší umělecké focení nahoře bez, dabing yaoi vizuální novely nebo nám v příběhu s všeříkajícím názvem „Be My Baby“ předá morální poučení, že není správné nutit své sexuální fetiše ostatním lidem.

Prim hrají dvě hlavní minihry, obě převzaté a modifikované z předchozích dílů série. Prvním navrátivším je Clan Creator z Yakuza 6, tentokrát s názvem Majima Construction. Již zmiňovaný Goro Majima se stal majitelem vlastní stavební firmy. Jeho lukrativní zakázku mu však chce překazit skupina zlých realitních makléřů, vymodelovaných podle známých japonských wrestlerů. Kiryu tedy musí dát dohromady jednotku devíti stavařů, jež následně komanduje ve velmi primitivních real-time strategických soubojích. S jejich pomocí musí zajistit, aby Majimovy stavby nebyly zničeny nabíhajícími wrestlerskými armádami. Avšak ačkoliv je tento režim doprovázen relativně vtipnou zápletkou, samotné souboje jsou extrémně stereotypní a jednoduché a při správném rozestavění jednotek se hrají v podstatě samy.

Jiná báseň je však Cabaret Club z Yakuza 0, v němž se Kiryu stává manažerem kabaretního klubu se vším, co to obnáší. Žánrově se Cabaret Club dá zařadit do žánru time-management her podobně jako například Diner Dash – do vašeho kabaretu chodí zákazníci, které je třeba obsluhovat, přiřadit jim vhodnou hostesky a rychle hasit jejich požadavky a problémy. Mimo otevírací hodiny je třeba rekrutovat, trénovat a kupovat oblečení pro dívky, které se v kabaretních bitvách snaží se vydělat co nejvíce peněz. Nic komplexního, ale i tak se jedná o velmi zábavný a svižný gameplayový loop. Hráči Yakuza 0 si navíc přijdou na své v příběhu, který přímo navazuje na příběh tamějšího stejnojmenného režimu a nabízí tak pořádnou dávku fanservice.

Je toho zkrátka dost a to se promítá i do hrací doby. Já si z ní prošel svůj sériový standard, a to hlavní příběh, většinu substories a dvě hlavní miniherní linie. To vyšlo na solidních 45 hodin, avšak dovedu si představit, že kompletionisté u hry mohou nechat i 100 hodin. Vzhledem k budgetové ceně 30 euro, se kterou hra šla na PC do prodeje, tak máme co do činění se solidním poměrem cena/výkon.

Dragon Engine pro sérii vesměs představuje velký krok dopředu, ale někde si svou daň vybrat musel. Hádáte správně – v hardwarových nárocích. PC portu se tentokrát ujalo nové studio, polský QLOC, v poslední době stojící například za portem Mortal Kombat 11. Nechci schvalovat vinu jen na ně, jelikož Yakuza Kiwami 2 nijak oslnivě dobře neběžela ani na PlayStation 4 a na původní PlayStation 4 dokonce nedosáhla ani Full HD rozlišení. Faktem však zůstává, že v současné době je Yakuza Kiwami 2 jednou z těch více hardwarově náročných PC her. Na maximální detaily a 60 FPS ve 4K rozlišení sotva stačí GeForce 2080 Ti a 10XX řada s propady pod 60 FPS jakžtakž zvládá běžet ve Full HD rozlišení.

I s přehlédnutím hardwarových požadavků, port trpí dalšími drobnými nedostatky a neduhy. Nejedná se o nic kritického, ale po vzorovém portu první Kiwami stejně zamrzí. Kvalitu obrazu sráží velmi agresivní depth of field efekt, který nejenže nelze vypnout, ale je kuriózně svázaný s rozlišením a zvoleným field of view. Vyšší rozlišení ho prohlubuje, vyšší FoV ho naopak snižuje. Stejně tak grafice nepřidává ani zvolená implementace ambient occlusion, která působí spíše jako zvláštní filtr. Nepochopitelná je omezená podpora myši, se kterou nejen opět nejde mířit, ale ani s ní pohybovat kurzorem v Clan Creator minihře. Pravděpodobně nejvtipnějším bugem je ale fyzika svázaná s frameratem, díky kterému můžete při hraní na 144 FPS odkopávat nepřátele na tucet metrů daleko.

I přes tyto problémky se ale Yakuza Kiwami 2 nedá nedoporučit. Třetí počítačový výlet do japonského podsvětí se povedl na jedničku a v jistých ohledech se jedná o výlet zatím nejlepší. Nezbývá než doufat, že na vydání třetího dílu v remasterované podobě nebudeme čekat příliš dlouho a pokud možno se ho dočkáme rovnou s vydáním lokalizované verze pro PlayStation 4. Je také otázkou, zda nás plnohodnotné remaky příliš nerozmazlily a přechod k třetímu dílu, který bude pouze mírně vylepšený, nebude příliš velkým šokem. I tak se ale rozhodně máme dále na co těšit, ať už se bude jednat o právnický spin-off Judgment, port Yakuza 6 či rovnou sedmý díl v sérii s novým hrdinou, prozatím známý pod názvem Shin Yakuza.

Komentuj!