Rosewater – Cesta za silným přátelstvím

Téma divokého západu mě bavilo už odmala, a to hlavně díky tátovi, který mě k němu přivedl přes filmy s Clintem Eastwoodem. Časem jsem si ale vybudoval vlastní vkus a dnes mám nejradši westerny s nějakým twistem – třeba steampunkové nebo ty s důrazem na humor, jako jsou seriály Brisco County Jr., Legend nebo Wild Wild West, na které jsem si při hraní Rosewater několikrát vzpomněl. Jenže nostalgie sama o sobě kvalitní hru neudělá. Tak jak si novinka od Grundislav Games stojí?

Recenzovaná verze: PC

Pokud jste ještě žádnou adventuru od Francisca Gonzaleze (zakladatel Grundislav Games) nehráli, vězte, že Rosewater se odehrává ve stejném světě jako jeho předchozí titul Lamplight City, na který se tu několikrát odkazuje. Ale není se čeho bát – i když tenhle kontext nemáte, o nic zásadního nepřijdete. Možná vám unikne pár easter eggů, ale zážitek zůstane plnohodnotný.

Zatímco v Lamplight City jste vyšetřovali případy v temně laděném světě, Rosewater vás vezme na místy humorný road trip napříč fiktivním západem, s partou dobrodruhů hledajících zmizelého doktora Clarka a jeho poklad. Příběh začíná poměrně civilně – Harley Leger, bývalá boxerka, přijíždí do městečka Rosewater, kde se uchází o místo redaktorky v lokálním plátku. Jejím prvním úkolem je udělat rozhovor s legendárním Gentlemanem Jakem, který cestuje se svou show. A právě on ji zasvětí do plánu na výpravu za ukrytým bohatstvím. Harley vytuší šanci na velký článek – a přidá se.

Samotná zápletka působí jako klasický pulp mix steampunku a westernu, jenže pokud čekáte propracovaný děj plný zvratů, možná budete zklamaní. V Rosewater hrají hlavní roli postavy. Celý příběh i hratelnost se točí okolo nich – budujete si vztahy, poznáváte jejich minulost a reagujete na jejich podněty. Partu tvoří pět různorodých postav, se kterými vás hra nechává postupně navazovat pouto. A právě to je hlavní devízou titulu.

Překvapivě tu funguje i znovuhratelnost. Hra je rozdělená do tří aktů – první je poměrně klasický adventurní, třetí už hodně lineární a soustředěný na hlavní dějovou linku. Ale ten druhý? To je srdce celé hry. V něm vyrážíte na cestu a máte nejvíc příležitostí navázat vztahy s ostatními členy výpravy. Rozhovory, rozhodnutí, preference nápadů – vše se počítá. Díky tomu se vám mohou odemknout jejich vedlejší příběhy, které příjemně rozvíjejí charaktery jednotlivých postav. Navíc narazíte i na náhodné události, které se v různých průchodech mohou lišit. Ostatně, když jsem o hře mluvil s kolegou Mattym, zjistili jsme, že některé situace jsme vůbec neměli stejné – a to je podle mě v rámci žánru osvěžující.

Bohužel má tenhle akt i svoje mouchy. Hlavní zápletka se tu totiž prakticky zastaví. Sledujete epizodické příběhy, které jsou sice fajn a díky nim si postavy zamilujete (já osobně nedal dopustit na Jakea), ale zároveň by šlo osobní linky lépe propojit s hlavním příběhem. Výsledkem je, že když se pak konečně příběh rozjede – ve třetím aktu – máte pocit, že je to celé odbyté. Třetí akt trvá asi hodinu a půl, všechno se vyřeší narychlo a zápletka, která měla potenciál, vyšumí do prázdna. Postavy navíc projdou překážkami bez většího odporu, a i když to zamrzí, kvůli nim to dokážu odpustit.

Postavy jsou totiž skvělé. Každá má vlastní vývoj, minulost a charakterový oblouk. Dialogy jsou výborně napsané a s některými byste si klidně poseděli u ohně i po skončení hry. Škoda, že se to nepodařilo ještě lépe propojit s dějem.

Mimo sociální pasáže jde o klasickou point-and-click adventuru. Nečekejte žádnou revoluci – nechybí zvýrazňování interaktivních objektů a známé schéma ovládání. Hádanky nejsou nijak těžké, ale dávají smysl v rámci příběhu a někdy nabízejí i víc řešení. Zejména v prvním aktu jsem si užil třeba páčení zámků či různé možnosti jak se vypořádat s místním hajzlíkem. Obtížnost je nastavená tak, aby ladila s důrazem na postavy a příběh. Ke konci sice pár puzzlů přitvrdí, ale pořád zůstávají přístupné.

Co mě ale trochu zklamalo, byla vizuální stránka. Prostředí působí místy prázdně, barvy jsou zvláštně volené a celkově to na mě dělalo laciný dojem. Cutscény tomu nepřidávají – jejich styl mi přišel zvláštní a hlavní hrdinka v nich nevypadá dobrě (ingame animace jsou ale na vysoké úrovni). Naštěstí jich není moc. Časem jsem si na grafiku zvykl, ale často jsem si říkal, jak by hra vypadala v hezčím kabátku. Možná by se Francisco Gonzalez měl přestat držet toho, že si všechno kreslí sám. Přechod z pixelartu k vyhlazenějším texturám tu bohužel odhalil víc, než by bylo zdrávo.

Dojmy naštěstí vylepšuje parádní dabing. Najdete tu ostřílené dabéry a jejich práce je špičková. Stejně tak soundtrack – nevyužívá sice naplno potenciál roadtrip atmosféry, ale poslouchá se velmi příjemně.

Ve výsledku je Rosewater velice sympatický titul. Má své chyby, slabší místa a nenaplněný příběhový potenciál. Přesto nabízí zábavné postavy, silné momenty, příjemný humor a pár zajímavých nápadů. Já si tuhle cestu užil a i když doufám, že Francisco Gonzalez příště vizuál vyladí a lépe propojí příběh s mechanikami, rozhodně mu fandím. A díky za připomenutí mých oblíbených steampunkových westernů – i kvůli tomu to stálo za to.

Komentuj!