Agatha Christie – Hercule Poirot: The First Cases – Mladý Poirot v akci

Hercule Poirot, geniální kníratý vyšetřovatel belgického původu, jenž vzešel z pera britské spisovatelky Agathy Christie, se dá řadit mezi jedny z nejslavnějších detektivů literární historie. Bystrý chlapík, oplývající důvtipem, přesností a smyslem pro detail, se dočkal hned několika zpracování svých legendárních případů, ať už v seriálové (zpracování s Davidem Suchetem v hlavní roli), filmové (například Branaghova Vražda v Orient expresu z roku 2017) či herní podobě (jmenovitě třeba zdařilá adventurní hříčka ABC Murders od Artefacts Studio a Tower Fire). Vývojáři ze studia Blazing Griffin se rozhodli přispět svojí troškou do ohně a rozhodli se odvyprávět zcela nový, nikdy předtím viděný příběh z vrcholných začátků slavného detektiva. Podařil se jim vnést svěží vítr mezi poirotovské tituly, anebo selhali na plné čáře? 

Recenzovaná verze: PC

Coby velký milovník adventurního žánr jsem nemohl hru “Agatha Christie – Hercule Poirot: The First Cases” jen tak minout. Jednak mám Poirota coby detektiva velmi v oblibě, byť ne tolik jako Sherlocka Holmese, a jednak mě celkový nápad nesmírně uchvátil. Abychom se pochopili, nečekal jsem žádné zázraky, vzhledem k tomu, že autoři za sebou mají spíš drobné, rozporuplně přijaté tituly. Nicméně, tajně jsem doufal v aspoň čistý průměr, který neurazí, ani nenadchne. Co se však nakonec stalo? Světe div se, dostal jsem příjemné překvapení, které se ovšem bez chyb neobešlo. Ale pěkně popořadě.   

Děj nás přivádí na luxusní sídlo rodiny Van den Boschů, kde se schyluje k svatbě dcery mocné paničky Van den Boschové. Napjatá atmosféra by se dala krájet a napjaté vztahy mezi hosty rozhodně nevěstí nic dobrého. A jako by toho nebylo málo, jeden z hostů je zčistajasna zavražděn. Poirot se rázem musí vrhnout do akce a prekérní situaci co nejdříve vyřešit. V sázce je mnohem více, než jak se zprvu může zdát. 

Hra je koncipovaná jako standardní 3D adventura. Hráč se chopí titulního hrdiny a musí postupně prozkoumávat různé lokace, v nichž je nutné si všímat každičkého detailu. Nalezené důkazy a zjištěné informace vám totiž výrazně pomohou při samotnému vyšetřování. Jenže to není všechno. Abyste se posunuli o krok dál, musíte coby detektiv dojít k nějakým závěru, k čemuž vám hravě slouží vaše vlastní mysl. V ní si postupně vytváříte myšlenkovou mapu protkanou veškerými vámi získanými důkazy, jež se následně snažíte pospojovat dohromady. Jak prosté! 

Nedílnou součástí titulu jsou také dialogové konverzace, které vás nemají čím překvapit. V podstatě jde jen o běžné vybírání z předem stanovených možností. Nic neobvyklého. Samozřejmě, opomenout nesmím ani konfrontace, ty však detailně rozeberu až v pozdější části recenze.   

Singleplayerová kampaň je rozdělena na prolog, jenž má posloužit jako úvodní tutorial, a devět ucelených kapitol. V průběhu hraní se obeznamujete s herními mechanikami a blíže poznáváte jednotlivé postavy, které charakterově i vizuálně vyčnívají. Nutno dodat, že ke všem jsem si za dobu hraní dokázal utvořit silné citové pouto, což bylo dáno především funkčním scénářem a detailním popsáním komplikovaných rodinných vztahů. V tomhle směru hra funguje na jedničku, jelikož vám dovede dokonale zprostředkovat emocionální tíseň a nelehkou situaci z mnoha různých úhlů pohledu. Ale pozor, ne všichni mohou být ve skutečnosti nevinnými. O to šokující pro vás může být zjištění, kdo je skutečným pachatelem. Zdání občas solidně klame. 

Děj je zpočátku zbytečně rozvleklý. Na jednu stranu chápu záměr autorů. V prvních několika kapitolách chtěli dát dostatečnou výstavbu, aby se následně mohla příběhová linka mohla naplno rozběhnout a nemusely se v ní řešit zcela nepodstatné věci. Jenže co si budeme povídat, začátek, čili prolog a několik prvních kapitol, je asi vůbec nejslabší částí. Tempo je strašně rozvleklé, dialogy nejsou kdovíjak mistrně zvládnuté a na mladého Poirota si musíte chvíli zvykat. Nicméně, ve chvíli, kdy dojde k osudné vraždě, se začne nabírat na obrátkách. Rázem se rozjíždí klasická detektivní příhoda à la Agatha Christie, která postupně plyne a plyne, až nakonec vyvrcholí v závěru, jenž vývojáři dokázali perfektně ukočírovat. 

Hratelnost, jak jsem již nastínil, je postavená na klasickém adventurním modelu. Poirota ovládáte na PC buď pomocí klikání myši, anebo tlačítky na počítačové klávesnici. Já osobně upřednostnil první uvedenou možnost, ale záleží na osobních preferencích. Ovládání je jednoduché a intuitivní a není mu prakticky co vytknout. Také můžete využít gamepad.

Co osobně považuji za největší slabinu, je značná linearita. Hra vás pokaždé vede jedinou možnou cestou a jakékoliv jiné varianty řešení vůbec neexistují. To v praxi znamená, že tvoření myšlenkových map a dedukcí je omezeno jen na jednu vybranou možnost, kterou musíte za každou cenu zvolit, abyste se nějak posunuli. Nic nezachraňují ani zajímavé dialogové konfrontace, kdy ve snaze dojít k nové myšlence, se snažíte z postay vypáčit určitou informaci, kterou před vámi z blíže nespecifikovaného důvodu skrývá. Bohužel, i ty doplácejí na stejný neduh. V případě, že se vám nepodaří dopídit se k dané informaci a nevyberete správné možnosti, musíte sekvenci opakovat znovu, což může být lehce iritující.  

Na samotný závěr bych se ještě chtěl krátce vyjádřit ke grafickému zpracování, které rozhodně neurazí, ale zároveň vás nijak neohromí. K prostředí nemám sebemenší výhrady, ovšem plastické 3D modely hráče nijak neuchvátí. 

“Agatha Christie – Hercule Poirot: The First Cases” je svěží vítr mezi poirotovskými adventurami, který, byť nedokonalý a v lecčems málo odvážný, přináší zbrusu nový, zároveň zcela funkční pohled na slavného belgického detektiva. Příjemná hříčka, jež i navzdory výše uvedeným chybám dokáže hráče bavit a leckdy i příjemně překvapit. Revoluci v žádném případě nečekejte, avšak pokud toužíte po strhujícím šestihodinovém dobrodružství, je titul, určený jak skalním fanouškům původní knižní předlohy, tak nováčkům, kteří si k Poirotovi teprve hledají cestu, přímo pro vás.

Komentuj!