TOP 10 nejhorších her roku 2022

Ještě než si představíme nejlepší hry roku 2022, pojďme se společně podívat na stinnou stránku herního průmyslu. Co se letos vývojářům a vydavatelům opravdu nevydařilo?

10. XEL

Akční adventura XEL ve stylu starších dílů The Legend of Zelda od německých vývojářů Tiny Roar je bohužel typickým příkladem hry, která by se na seznamech jako je tento vůbec nemusela objevit, kdyby jen její tvůrci věnovali trochu více času odladění technické stránky.

Recenze se obecně shodují, že XEL je přinejhorším lehce nadprůměrnou akční adventurou, která sice do osvědčené Zelda formule nepřináší kromě svého sci-fi zasazení téměř nic inovativního či nečekaného, ovšem zcela ji potápí technické problémy. Hra je určená primárně pro Nintendo Switch, kde nezvládá držet stabilní framerate, ale i mimo něj trpí problémy typu pomalé načítání textur, stuttering, propadávání texturami, ale především bugy zabraňujícími progresu, jako zasekávání se v předmětech či softlocky, které jsou o to nepříjemnější vzhledem k tomu, že hra nepodporuje autosave a musíte ji ukládat manuálně. Číst takovéto ohlasy na nezávislé hry nikdy nepotěší a tvůrcům tak určitě držíme palce, aby se jim pochroumanou reputaci v příštím roce povedlo napravit.

9. Malice

Z hlubin tisíců her letos vydaných na Steamu probublala na povrch kooperativní logická hra Malice od malajského týmu Nimbus Games, která aktuálně drží 16% pozitivních hodnocení ze stovek recenzí od hráčů. Co do hratelnosti se jedná o titul ve stylu únikových her, kde musíte společně s jedním dalším hráčem řešit různé hádanky a snažit se společně uniknout ze strašidelného japonského chrámu. Lákavý námět tak k debutu neznámého přilákal řadu hráčů z Asie i z Evropy a Ameriky, avšak naprostá většina z nich odešla se zklamáním.

Malice netrpí jen technickými problémy, avšak i těch má řadu – často panují stížnosti na stabilitu síťového hraní, kd i dva hráči často mají problém se jeden k druhému připojit a dohrát hru až do konce. Kritičtější problémy však leží v hratelnosti. Malice je jednou z těch logických her, která svým hráčům dost dobře neumí vysvětlit, co po nich chce a řešení různých hádanek někdy dává smysl pouze vývojářům. Prostředí hry je poseté interaktivními předměty, z nichž řada nemá žádné využití a hra se nijak neobtěžuje vyznačit ty klíčové. Když tomu přidáte ještě možnost, že natrefíte na nějaký bug, který lze vyřešit pouze restartem úrovně, hraní Malice působí tak, že tvůrci ke svým hráčům chovají opravdovou Zášť.

8. Blade Runner: Enhanced Edition

Další z řady příkladů toho, jak se může remasterování klasických her zvrtnout. Blade Runner od Westwood Studios je point and click adventurou z roku 1997 na motivy slavného filmu od Ridleyho Scotta, která se úspěšně vyhnula pasti filmových adaptací a namísto toho nabídla původní příběh, kde se hráči ujali nového bladerunnera při pátrání po nové skupině replikantů, a i přes slabší komerční úspěch se stala kultovním hitem.

Vývoj Enhanced Edition od jindy velmi schopných Nightdive Studios byl ohlášen již v roce 2020, avšak vývojáři zjistili, že Blade Runner je velmi tuhým oříškem a vývoj se tak protáhl až do letoška. Ze vzletných plánů na update grafické stránky nakonec mnoho nezůstalo a grafika byla namísto toho prohnána upscalingovým filtrem, který vedl k ztrátě řady menších detailů a na řadě míst působí vizuálně hůře než původní hra. Bez ztráty kytičky při konverzi na widescreen nevyvázla ani FMV videa. Přidejte i řadu nových bugů a glitchů a na výsledek je opravdu smutný pohled. Fanouškovská nespokojenost nakonec vedla k tomu, že k Steam verzi Enhanced Edition byla přibalena i původní verze hry, avšak samotný remaster se dočkal pouze jediného patche, který zdaleka nevyřešil všechny problémy. Nezbývá než doufat, že Nightdive Studios potichu pracuje na zlepšení a Enhanced Edition se povede dostat do důstojného stavu.

7. LEGO Brawls

Série Smash Bros. je ve svém specifickém subžánru platform fighterů svrchovaným králem, kterého se již od prvního dílu na Nintendo 64 nikomu nepovedlo srazit z trůnu. Nepovedlo se to ani nadějným aspirantům jako Nickelodeon All-Stars Brawl, a nepovedlo se to jednomu z posledních vyzyvatelů, opírajícího se o silnou LEGO licenci.

LEGO Brawls od studia Red Games je vylepšenou verzí hry původně určené pro Apple Arcade, a na výsledku je to bohužel značně znát. Hra nabízí značně primitivní gameplay, kde nejde ani tak o naučení se komb specifických pro vaši postavu, ale spíše o využívání náhodných power-upů objevujících se na herní ploše. Možnosti kosmetických úprav vaší postavy jsou sice bohaté, avšak na gameplay nemá sebemenší vliv, zda je vaše figurka oblečená jako pirát nebo rytíř. Za aktuální přestřelenou cenu 40 euro se nedá hovořit ani o dětské alternativě Smash Bros., když i ta je určená primárně mladšímu publiku, a nabízí daleko větší variabilitu.

6. Resident Evil Re:Verse

Další z řady multiplayerových variací na Resident Evil, předem odsouzených k neúspěchu, skončila rovněž neúspěšně. Resident Evil Re:Verse původně měl vyjít jako součást loňského Resident Evil Village, avšak narazil na problémy při vývoji a nakonec tak vyšel až společně s jeho Gold Edition. Asi však není velkým překvapením, že za více než rok čekání nestál.

Resident Evil Re:Verse dá vzpomenout na éru sedmé generace konzolí, kdy každá hra musela mít nějakou formu multiplayeru a dočkali jsme se tak desítek zbytečných a holých multiplayerových režimů, které do měsíce od vydání nikdo nehrál. Re:Verse nabízí šest hratelných postav, dvě mapy a JEDEN herní režim, a to jen prostý Deathmatch. Generický deathmatch oživuje pouze zajímavá mechanika, kdy se hrdinové po smrti mohou přeměnit v známá monstra jako Jack Baker či Nemesis a dále tak pokračovat v hraní. Ani to však neospravedlňuje existenci hry. Capcom by se na podobné multiplayerové experimenty měl zkrátka vykašlat a ušetřené peníze investovat například do rebootu Dino Crisis či Onimusha.

5. CrossfireX

Bizarní projekt CrossfireX, kde pro novou generaci korejského klonu Counter-Strike od studia Smilegate vytvořilo renomované studio Remedy Entertainment dvojici singleplayerových kampaní, dopadl asi tak, jak se dalo čekat. Titul exkluzivní pro Xbox nakonec nezaujal ani singleplayerovou částí, ani tou multiplayerovou.

Singleplayer od Remedy sklidil kritiku za nezajímavý a zmatený příběh, generické postavy a nevyvážené tempo. Jedná se zkrátka o extrémně generickou vojenskou akci, kterými jste se během sedmé konzolové generace mohli přehrabovat vidlemi. O nic lépe si však nevedl ani multiplayer od Smilegate. Ten zase trpěl na toporné ovládání, nepřesné zbraně, nedomyšlené herní režimy a celkově odfláknutou konverzí na Xbox. To, že se ani původní Counter-Strike na konzolích nikdy neuchytil, má své důvody, a nebylo tak příliš pravděpodobné, že by se to jeho chabé kopii mohlo povést lépe.

4. Cobra Kai 2: Dojos Rising

Filmové a seriálové licencované hry už sice nejsou v popředí pozornosti herního světa, avšak pořád existují a prosperují. Kvalitativně se rovněž drží na stejné hladině průměrnosti, jako tomu bývalo kdysi, avšak občas se přece jen stane, že nějaká vykročí z davu tím správným, ale i tím špatným směrem. V případě Cobra Kai 2: Dojos Rising od Flux Games, druhé hry na motivy seriálu Cobra Kai, to jednoznačně bylo tím špatným.

První díl herního Cobra Kai byl překvapivě slušný 2,5D beat‘em’up, který hráčům dal možnost ujmout se jedné ze svých oblíbených postav a navštívit ikonické lokace ze seriálu a filmové série Karate Kid. S jídlem však roste chuť a druhý díl tak přešel z 2,5D do plného 3D, podobnému například sérii Yakuza. Na studio však byl podobný úkol zdá se příliš velké sousto a recenze citují tragický technický stav, kdy se nepřátelé běžně propadají texturami, zasekávají do zdí či se vůbec neobjeví na scéně, což vede k nucenému restartu. Nezvládnutá je i kamera či framerate, který i na konzolích poslední generace padá k jednotkám FPS. Premisa příběhového režimu, kdy v časovém limitu rekrutujete bojovníky na blížící se turnaj, je přitom docela zajímavá a je tedy škoda, že se ji vůbec nepovedlo zužitkovat.

3. SuperPower 3

Série politických strategií SuperPower je jednou z mnoha značek, které se skrz různé akvizice ocitly pod kontrolou Embracer Group a nový vydavatel se rozhodl jim dát další šanci. Na papíře zněl SuperPower 3 jako slibný projekt – hru dostalo na starost studio GolemLabs, které stálo za prvním i druhým dílem série a 16 let od vydání druhého dílu pokročily technologie a herní design víc než dost na to, aby třetí díl mohl být skutečným skokem kupředu.

Realita je ovšem taková, že výsledná hra sklidila naprosto tragické hráčské ohlasy. SuperPower 3 má aktuálně pouhých 10% pozitivních recenzí na Steamu, přičemž hráčské recenze citují neskutečné množství bugů, nedomyšlené herních mechaniky, zmatené UI a nedostatek unikátního obsahu. Hra tak zkrátka připomíná ranou early access verzi, ovšem s tím rozdílem, že by se mělo jednat o finální produkt. Pro hru vyšlo již 7 patchů, které však neřeší klíčové problémy hry a v současném stavu se tak nejspíše nenajde nikdo, kdo by SuperPower 3 doporučil před druhým dílem.

2. Postal 4: No Regerts

Satirická first-person akce z nechvalně známé série od amerického týmu Running With Scissors letos drží velmi pochybný úspěch – hře se totiž povedlo být nejhůře hodnoceným titulem roku jak na OpenCritic, tak zároveň i na Metacritic, kde drží průměrných 29, respektive 30 bodů z agregovaných recenzí. Ke vší úctě Running With Scissors musíme uznat alespoň to, že čtvrtý Postal sklidil lepší hodnocení než tak nenáviděný třetí Postal, který byl outsourcován ruskému vydavatelství Akella a platil za černou ovci série. „Lepší hodnocení“ však v tomto případě znamená 30 bodů namísto 24 bodů.

Running With Scissors se od dob vydání druhého Postalu zdá se nikam neposunuli a Postal 4 tak nabízí v podstatě to samé, jako nabízel Postal 2 před 19 lety. Což už ovšem v dnešní době je zoufale málo. Kdysi tak šokující satira dnes už působí bezzubě a nevtipně, grafická stránka si s Postalem 2 nic nezadá a k tomu přidejte metrickou tunu technických problémů, které už tak nezábavný gameplay ještě více narušují. V roce 2022 však vyšel i spin-off série Postal: Brain Damaged, který sérii posunul směrem k trendu boomer shooterů a sklidil daleko větší ohlas a velmi slušných 76 bodů na OpenCritic. Série tak určitě má v dnešní době co říct, akorát ji je nutno pojmout jinak, než jak to udělal Postal 4: No Regerts.

1. Babylon’s Fall

Babylon’s Fall je vzácný příklad hry, která v dnešní době už téměř nemůže vzniknout – tedy hry prodávané s AAA cenovkou, která je ale po všech stránkách příšerná, a ne pouze průměrné zklamání. Titul od jindy spolehlivých PlatinumGames po dlouhém vývoji ztroskotal na plné čáře, ať už co se týče hratelnosti, příběhu či grafické stránky, o čemž svědčí například naše recenze, a jedná se tak o jedno z nejhorších moderních hack‘n’slash RPG, se kterými až do února můžete mít tu čest.

Ke vší smůle PlatinumGames a vydavatelství Square Enix Babylon‘s Fall ovšem měl být jejich game as a service trumfem, co si měl dlouhé roky držet hráčskou základnu a sloužit jako stabilní finanční zdroj pro obě firmy. Zbožné přání se ovšem velmi brzy po vydání zvrtlo v noční můru, kdy počet aktivních hráčů na Steamu již dva měsíce po vydání klesl na počet nižších desítek. Babylon’s Fall tak nakonec udělal na hráče tak špatný první dojem, že se ho Square Enix ani nepokusil oživit přechodem na free to play a půl roku po vydání se milostivě rozhodl ukončit trápení. Hra 23. února 2023, tedy ani ne rok po vydání, vypíná servery, čímž smutný příběh Babylon’s Fall navždy skončí.

Komentuj!