Synduality: Echoes of Ada – Když mechy a sličné androidky nestačí

Bandai Namco se rozhodlo vstoupit do světa online „extraction shooter“ her s novinkou Synduality: Echoes of Ada, která slouží jako prequel k anime stejného názvu. Hra slibuje atraktivní herní mechaniky, obří mechy a zajímavé AI společníky. Na první pohled to zní jako recept na úspěch, ale podařilo se vývojářům opravdu udržet hru zábavnou a motivovat hráče, aby se k ní vraceli? To si rozebereme v této recenzi.

Recenzovaná verze: PS5

Po přibližně třiceti hodinách hraní musím přiznat, že můj zájem o hru začal postupně upadat. Už kolem dvacáté hodiny jsem začal silně pociťovat stereotyp, který s každou další misí narůstal. Bez výraznějších aktualizací či přísunu nového obsahu je těžké si udržet dlouhodobou motivaci pokračovat.

Než se ale pustíme do hodnocení, pojďme si Synduality představit. Jak jsem již zmínil, hra se odehrává v post-apokalyptickém světě, který začal jako anime a později přidal i mangu a lightnovelu. Bohužel, i když mě zaujal svět, který hra představila, a premisa byla zajímavá, samotné provedení a hratelnost zůstávají daleko za očekáváním.

Hráči se vžijí do role takzvaných „drifterů“ – nomádů, kteří obývají zdevastovaný svět zdecimovaný Modrým deštěm. Tento nebezpečný jev nejenže způsobil globální záplavy, ale také zabil každého, kdo se dostal do kontaktu s jeho kapkou. Navíc Modrý déšť způsobil agresivitu rostlin a zvířat. Vaším hlavním úkolem je těžit AO krystaly, které se staly klíčovým zdrojem energie, a za které se platí nemalé peníze. K tomu si přivyděláváte plněním zakázek a snažíte se přežít v tomto nehostinném světě. Vaším společníkem je nejen váš mech, ale i android jenž se nazývá Magus, který vám pomáhá při průzkumu nebezpečných oblastí.

A to je v podstatě celý herní základ. S vaším mechem a a Magusem se vždy před misí nacházíte ve vaší základně, kterou můžete vylepšovat. Můžete zde nakupovat nové oblečení pro svého androida, vybavení pro sebe a hlavně projíždět dostupné zakázky. Ty, i když se s každou novou misí trochu obměňují, jsou ve své podstatě stále „fetch questy“, které nemají žádný hlubší příběh. Úkoly většinou spočívají v tom, že máte „zabít dvacet nepřátel“ nebo „dostat nějaký předmět na určené místo“. Po jejich splnění získáte nejen peníze, ale i různé bonusy či materiály. Jakmile se připravíte se zásobami a vybavením, můžete vyrazit na jednu ze dvou větších map – jedna je snadnější, druhá těžší, a ta se vám odemkne později.

Vaším hlavním cílem je nejen plnit zakázky, ale především těžit AO krystaly, za které po každé misi získáte finanční odměnu. Výše odměny závisí na kvalitě krystalu, který přinesete. Dobrým pomocníkem je váš Magus, který dokáže skenovat pozice krystalů, takže je nemusíte složitě hledat, a také vás upozorní na materiály či nepřátele, kteří by vám mohli být v cestě. Tento systém hodně oceňuji, protože díky tomu se nikdy neztratíte v tom, co máte dělat, a hra neztrácí svou atraktivitu kvůli nekonečnému hledání předmětů.

Samotná explorace je také docela příjemná a díky intuitivnímu ovládání a pomoci vašeho společníka vždy víte, co máte dělat. Osobně jsem si užíval pohodové těžení krystalů a hledání zásob, vše za vidinou vylepšení své základny. Pravda, občas vás vyruší zmutované potvory, ale většinu času to nejsou žádní velcí soupeři. Inteligence těchto nepřátel není nikterak oslnivá, a brzy se naučíte jejich pohyby a útoky. Tento aspekt je však trochu zklamáním, protože svět by mohl nabídnout větší rozmanitost nepřátel. Těžší výzvou jsou bandité, kteří už vyžadují nějakou taktiku, často se skrývají na místech s výhodnějším lootem nebo u větších krystalů, takže musíte být obezřetní.

Ve hře se také setkáte s jinými hráči. Moje zkušenost byla pozitivní, většina lidí byla přátelská. Vždycky jsem jim zamával pomocí emote a nechali jsme se být. Jen jednou na mě někdo zaútočil, protože si myslel, že jdu po něm. Důvodem, proč hráči mezi sebou příliš nebojují, je skutečnost, že pokud napadáte ostatní, po několika sankcích vás vyloučí z organizace a dostanete na sebe „wanted“ status a budete přesunuti do PvP mapy. I když vám tímto způsobem zpřístupní lepší a výdělečnější zakázky, většina hráčů, včetně mě, se tomu vyhýbá. Osobně nemám příliš rád PvP souboje.

Když už jsme u těch soubojů, výbornou funkcí je, že váš android vám při boji neustále poskytuje cenné informace – například vám vypočítá nejlepší způsob útoku nebo vám ukáže, jaké máte šance na úspěch. Celkově zapojení androida do samotného gameplaye je skvělý nápad a opravdu se mi tento koncept líbí. Upozorňuje vás například na blížící se Modrý déšť, který poškodí vašeho mecha, nebo vám poradí, abyste si našli přístřeší, když je počasí nebezpečné. Stejně tak vás informuje o nedostatku munice, což opravdu zpříjemňuje samotný gameplay.

Bohužel, Synduality postupně začíná sklouzávat do stereotypu. Explorace a těžení jsou sice dobře zpracované, ale celková hratelnost, která je na vysoké úrovni, se postupně stává repetitivní. Svět vypadá hezky, ovládání je skvělé a hraní je pohodové. Bez zajímavého obsahu se však zábavnost začíná vytrácet po několika desítkách hodin.

Příběhové mise se otevřou až po sedmi až devíti hodinách hraní a i když se mírně obměňují, nejsou dostatečně časté a odlišné, aby udržely hráče. I když nabízejí zajímavý příběh, nepomáhá to zastavit stereotypní gameplay. Ani ostatní aktivity, jako je vylepšování báze, neudrží dlouhodobou pozornost. Mě osobně to bavilo, zejména sledování, jak se z nasbíraných materiálů stává hezké, obyvatelné místo. K tomu je pozitivní, že sbírání materiálů není nudné, a během zkoumání světa vás android upozorní na užitečné předměty, které se nacházejí v okolí.

Co se týče Maguse, tak na začátku hry si můžete vybrat jeho vzhled a několik různých osobností, které ovlivní jeho chování. Můžete si tak vybrat například dominantní, drillující typ nebo veselou a zábavnou společníci. Bohužel jsem si přál, aby ve hře bylo možné s ním provádět více aktivit a prohloubit vztah, což mi přišlo trochu zklamáním.

Ačkoliv Synduality nabízí skvělé herní mechaniky, na které by se dalo navázat, je škoda, že se hra nevyhnula trapné pasti freemium modelu. Mezi ty patří například placený season pass s odměnami nebo ingame speciální měna, kterou si můžete koupit za reálné peníze, a poté využít na nákup kosmetických vylepšení či nových androidů. Vývojáři by udělali lépe, kdyby hru udělali buďto zdarma, nebo plnohodnotnou single-player záležitost s větším důrazem na příběh. To, jak to dopadlo, je velká škoda, protože hra má obrovský potenciál. Bohužel ji limitují pomalý progress systém, špatné dávkování příběhu a nedostatek zábavného obsahu.

Po 30 hodinách hraní už prakticky nemáte co dělat. Kromě příběhových misí se stále opakují stejné úkoly a začíná to nudit. Nedokážu hru doporučit, nabízí sice skvělé mechaniky, ale kvůli freemium modelu a minimálnímu obsahu se zábava začne vytrácet během 10–20 hodin. Doporučuji tedy počkat, zda hra nebude v budoucnu zdarma, nebo zda vývojáři neudělají potřebné změny a přidají více obsahu. Momentálně se jedná o zajímavý, ale nedodělaný kousek.

Komentuj!