Devil’s Hideout – Ve městě duchů

Solo vývojář vystupující pod jménem Cosmic Void nemusí být v adventurním rybníčku příliš dobře znám, nicméně jde o člověka, který si na herní scéně vybudoval jakousi pevnou pozici a mimo věrné podporovatele na svém Patreonu dokázal již třikrát vytvořit úspěšnou Kickstarterovou kampaň. Po vesmírném dramatu Blood Nova a komediálním fantasy Twilight Oracle, které sice masy dle Steam recenzí zrovna neoslovily, ale od hrstky věrných sklidily pozitivní reakce, tentokrát přináší hororový Devil’s Hideout, kde se hráč vydává hledat svou sestru do podivného města ovládaného kultisty. Povedla se však mimo Kickstarter kampaň i hra samotná?

Recenzovaná verze: PC

Hrdinkou příběhu je Lauren, která při autonehodě přijde o sestru, respektive si to doteď myslela. Když se však dozví, že sestra mrtvá nejspíše není a nachází se v zajetí podivného kultu, na nic nečeká a vydává se do nemocnice, kde údajně zemřela. Ta je však opuštěná stejně, jako celé město a rozbíhá se kolotoč událostí. Příběh sám o sobě mě rozhodně dokázal zaujmout, motivovat k dalšímu postupu a udržet tajuplnou atmosféru po celou dobu hraní, která však není příliš dlouhá. Hrou není problém projít za nějaké dvě hodiny i pokud se zaseknete u některých z hádanek. Otázka však je, zda události dávají ve skutečnosti smysl nebo jsou jen nahodilým hororovým elementem. Například postava klauna, který nemá daleko do Kingova Pennywise, se objeví poněkud náhodně, přičemž díky němu vzniknou nějaké hádanky, které musí Lauren vyřešit a tím celá jeho role končí. Brainstorming, zda měl nějakou nenahraditelnou roli ve vyprávění a jen mi unikla autorova genialita, však nejspíš podstupovat nebudu.

Samotné hádanky nepotěší ostřílené veterány žánru svou jednoduchostí, naopak hráčům jdoucím po příběhu budou vyhovovat, neb nenarušují tempo a hra příjemné odsýpá. Předměty v inventáři jsou téměř vždy využity během následujících pár minut a řešení dávají smysl na první pohled, případně vzejdou z konverzací. Po jejich použití okamžitě z inventáře mizí, tudíž nehrozí ani zahlcení nepotřebným bordelem. Několik zapeklitějších hádanek, u kterých musí hráč trochu přemýšlet, se však najde a netřeba se obávat, že by šlo příběhem bez zastavení procházet jako nůž máslem.

Jak si můžete z trailerů nebo screenshotů všimnout, jde o first-person hru, tudíž Lauren na dějišti přímo neovládáte. Její avatar se zobrazuje pouze při rozhovorech, jinak jsou však veškeré obrazovky statické, tedy až na jump-scare momenty. Jakkoliv hra disponuje tísnivou atmosférou urbanistického prostředí, tak jediné momenty, které dokáží přímo vylekat, jsou náhodní duchové zjevující se po příchodu na určité obrazovky. Velkou zásluhu na tom má výborné ozvučení, nicméně lekl jsem asi asi třikrát, než mi došlo, že se to bude dít neustále dokola a nadužívání duchů tak začne působit spíše otravně až trapně, což mně osobně i nabourávalo atmosféru celé hry. Bohužel nic jiného mě během hraní nečekalo a pokud člověka nevyděsí pixelartové mrtvoly, lidské maso či ruce trčící ze zdi, tak zde horor začíná i končí.

Grafická stránka cílící na staromilce je rozhodně povedená a nutno podotknout, že jde jenom letos o autorovu třetí hru. Tempo, kterým hry valí na zákazníky, je na jednu stranu obdivuhodné, na stranu druhou je znát, že tím trpí i péče, kterou Deveil’s Hideout dostalo. Jednotlivé obrazovky sice dýchají nostalgií a srdce nejednoho milovníka her z minulého století zaplesá, no nemohu se zbavit dojmu, že některé scenerie si zasloužily více detailů. Stroze tak působí i počet aktivních předmětů, ke kterým má Lauren co říci. Změna nastává v momentě, kdy mají některé postavy prostor na celou obrazovku a jejich obličeje jsou krásně detailní. O to víc zamrzí, že tak nevypadá celá hra. Po audio stránce pak potěší nečekaná přítomnost dabingu. Ten sice nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v indie hrách kdy slyšel, svému účelu však poslouží a uši vyloženě netrhá. Po hudební a zvukové stránce celkově hra překvapuje a Eric Matyas zde odvedl skvělou práci.

Devil’s Hideout je nenápadná hororová jednohubka, která nabízí povedenou atmosféru příslušnou žánru, bát se však vyloženě nebudete, neb opakující se gimmick omrzí sotva začne. Jako investigativní adventura však funguje dobře a hráče podobných titulů rozhodně neurazí. Zbývá jen otázka, zda si ve vašich očích obhájí svou cenovku, neb v podobné cenové kategorii lze najít spoustu komplexnějších a lákavějších point and click adventur.

Komentuj!