Pokémon Legends: Arceus – Kam se dosud nikdo nevydal

Značka Pokémon se od roku 1996, kdy v Japonsku vyšla dvojice her Pocket Monsters: Red and Green, stala nejmasivnější mediální značkou všech dob. Z původních 151 kapesních příšerek se postupem času stalo více než 900 a jen hlavní série videoher se těší již osmé generaci. Pořád tu je však prostor pro něco nového. Pokémon Legends: Arceus nás jednak vezme do daleké minulosti, kdy se lidé teprve učili žít po boku Pokémonů, ale zároveň i slibuje změnit hratelnost od základů.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

I když jsem od každé generace her s Pokémony hrál minimálně jeden, ale většinou více titulů, a povětšinou jsem se u nich velmi dobře bavil, nedá se upřít jeden zásadní fakt – vývojáři z Game Freak nikdy nebyli příliš ochotní experimentovat. S první generací se jim povedlo vytvořit tak geniální šablonu, že dalších sedm generací ji v podstatě jen velmi mírně vylepšovali, rozšiřovali a posunovali s tím, jak šla doba. Ale ačkoliv Pokémon Sword/Shield na Nintendo Switch vypadá o poznání lépe než Pokémon Red/Blue na Nintendo Game Boy, tak v jádru se pořád jedná o velmi podobnou hru.

Na tom z principu není nutně nic špatného, ovšem pohár trpělivosti přece jen začíná kapku přetékat. U mě se tak stalo v případě nedávno vydaného Pokémon Brilliant Diamond/Shining Pearl, které předělalo čtvrtou generaci do modernější grafiky tak věrně, že jsem neviděl jediný důvod, proč bych hru vlastně měl hrát. Naštěstí společně s remaky čtvrté generace byl oznámen i Pokémon Legends: Arceus, který hned na první pohled vypadal daleko slibněji.

V Pokémon Legends: Arceus se vydáváte do daleké minulosti regionu Sinnoh ještě v době, kdy byl známý pod názvem Hisui. Dominanty krajiny jako hora Coronet a trojice jezer Acuity, Valor a Verity je tam, kde byste je čekali, avšak namísto rušných měst jsou obklopeny čistou a nezkaženou přírodou plnou Pokémonů. Lidští obyvatelé Hisui, rozdělení do znepřátelených klanů Diamond a Pearl, žijí v malých vesničkách a kvůli divokým Pokémonům nemohou příliš expandovat. Tento řád však naruší kolonisté z jiných regionů jako Hoenn, Galar či Alola, kteří zformovali takzvaný Galaxy Expedition Team s cílem zmapovat Hisui a vybudovat v něm nový domov.

A ačkoliv se týmu Galaxy povede vybudovat pevnost Jubilife Village, hisuiští Pokémoni se pro členy týmu ukážou být takovým problémem, že ani dřevěné Pokébally profesora Laventona nejsou k jejich chytání příliš platné, jelikož místní Pokémoni se jich rozhodně nebojí a bez zábran útočí i na lidi. Vše se zdá být ztraceno, když v tom doslova spadne zázrak z nebe. Na nebi se totiž otvírá časoprostorová trhlina, z níž vypadne chlapec nebo dívka z budoucnosti, který již brzy ukazuje, že na chytání Pokémonů a využívání jich jako partnerů v boji má přirozený talent. Tým Galaxy tak získává novou naději jak na dosažení jejich cíle v podobě zkompletování hisuiského Pokédexu, tak na zavření nebezpečné časoprostorové trhliny. Kvůli ní se v Hisui jednak objevují neznámí a zvláštní Pokémoni, ale udeřilo z ní několik blesků, které uvedlo posvátné Pokémony místních domorodců do stavu slepé zuřivosti. Část místních si však myslí, že trhlina je způsob, jakým s nimi komunikuje jejich bůh Sinnoh, který údajně vytvořil celý svět…

V roli nedobrovolného cestovatele časem se tak stáváte členem průzkumné jednotky týmu Galaxy s cílem objevit všechna tajemství Hisui. Čeká na vás celkem pět oblastí, travnatými pláněmi počínaje a zasněženými horskými vrcholky konče. Každý z regionů nabízí unikátní sestavu Pokémonů, kteří všichni čekají jen na to, až se stanou předmětem vašeho výzkumu a ocitnou uvnitř vašich Poké Ballů. A právě tady leží největší změna oproti předchozím pokémoním hrám. Ačkoliv slogan “Gotta Catch ‘Em All!” sérii provází již od samotného začátku, v samotných hrách o to v první řadě nikdy nešlo.

Pokud jste chtěli, mohli jste se šampiónem Pokémoní ligy stát i s jedním týmem Pokémonů a neobtěžovat se s chytáním jiných až na občasný upgrade. Chycení všech se navíc s přibývajícími generacemi stávalo čím dál nereálnějším úkolem, který se povedl splnit jen těm skutečně dedikovaným fanouškům série, co si své svěřence přenášeli ze hry do hry. Přece jen, zkuste do rozjetého vláku, který dnes čítá přes 900 příšer, z nichž nějaké můžete získat jen během speciálních časově limitovaných eventů, nasednout dnes, a čekají na vás stovky hodin práce.

V Pokémon Legends: Arceus však nejste ambiciózním trenérem, který se chce stát nejlepším ze všech. Koneckonců, v Hisui je koncept pokémoních bitev veřejnosti až na pár vyvolených zatím zcela neznámý. Namísto toho se po vás v roli výzkumníka chce vyplnit celý Pokédex a zapsat do něj co nejvíce faktů o zatím neznámých druzích Pokémonů. Tedy nestačí je pouze jednou chytnout, ale je třeba chytat i jejich různé variace, porážet je v boji, vidět je při používání jejich ikonických útoků a pomoci jim vyvinout se v nové formy.

Každý Pokémon však vyžaduje trochu jiný přístup. K některým stačí přiběhnout a hodit po nich Poké Ball, někteří však jsou bázliví či značně agresivní a vyžadují tak opatrnější přístup. V ten moment přichází na řadu i prvky stealthu, kdy se k Pokémonům musíte připlížit ve vysoké trávě a překvapit je zezadu vrženým Poké Ballem. Někdy však ani to nepomůže a na řadu musí přijít návnady jako vábničky či podomácku upečené laskominy z bobulí, kterým neodolá žádný Pokémon, a zatímco si pochutnává, je o to jednodušší ho polapit. A když dojde na nejhorší, je třeba vytáhnout jednoho ze svých Pokémonů a vzpurného divokého Pokémona oslabit v tradičních tahových soubojích. Sami totiž proti rozzuřenému elektrickému lvíčkovi Shinxovi nezmůžete vůbec nic a pokud nebudete opatrní, Shinx a jemu podobní dokáží vašemu průzkumníkovi přivodit šeredné úrazy.

Za chytání Pokémonů získáváte jak peníze, které můžete dále investovat jak do tréninku svého týmu, tak do kupování nových nástrojů, tak body do Pokédexu, skrz které postupujete v řadách týmu Galaxy. Ty slouží jako ekvivalent tradičních odznaků ze stadionů a odemykají vám nové herní možnosti, jako nové druhy Poké Ballů. Ne celý svět je však přístupný hned zkraje hry. Jednotlivé regiony se odemykají postupně s postupem v příběhu. Každý nový region sebou rovněž nese možnost odemknout nového Pokémona, který vám umožní zdolat zatím nepřístupný terén a slouží tak jako ekvivalent nechvalně známých HM útoků. Například na hřbetu Basculegiona můžete brázdit oceány a řeky, horolezec Sneasler vás v batohu vynese na jakoukoliv sebestrmější horu a s Braviary nejsou ani oblaka nedosažitelná.

Základní hratelnost tedy nenechala kámen na kameni z původní série a… minimálně za mě se jedná o velmi svěží vítr, který Pokémoni tak zoufale potřebovali. Osobně jsem vždycky patřil k těm, které bavilo chytat nové druhy Pokémonů a přál jsem si, aby jednou vznikla hra, která se bude více soustředit na chytání než na souboje. Nedá se nesouhlasit, že ani tento koncept v podobě, v které ho prezentuje Pokémon Legends: Arceus, není zcela dokonalý a v lecčem by se dal zlepšit.

O to báječnější však je, že i takto se jedná o velice zábavnou hratelnostní smyčku, kde každá mechanika logicky zapadá do druhé a pomáhají si navzájem. Chytání Pokémonů je velmi plynulé a přechody mezi explorací, stealthem a souboji jakbysmet. Plnění hlavních a vedlejších úkolů hráče přirozeně směruje k novým lokacím, aniž by působilo extrémně lineárně. A ať se v jednotlivých oblastech Hisui vydáte kamkoliv, vždy jste odměněni něčím, co pomůže vašemu celkovému snažení, ať už se jedná o nového Pokémona, materiály na crafting Poké Ballů a vábniček nebo snad sběratelský předmět do sidequestu. Není tak nic složitého ztratit se na celé hodiny v open worldu a odškrtávat úkoly v Pokédexu.

Co je také nesmírně důležité, je to, že oproti neexistující obtížnosti několika posledních dílů série Pokémon Legends: Arceus nejste vy ani váš tým nezranitelní. Během explorace je velmi snadné narazit na přesilu Pokémonů či rovnou na takzvaného Alpha Pokémona, který dokáže udělat velmi krátký proces jak s vámi, tak s vaším týmem. Na druhou stranu, i Alphy můžete zařadit do svého týmu a získat tak velmi užitečné spojence. Každý boj s Alphou je tak risk, který se vyplatí nejdřív pořádně zvážit.

Změn se trochu překvapivě dočkal i soubojový systém, který až na propriety jednotlivých útoků a dílčí změny v balancu zůstal od prvního dílu série v podstatě stejný, ale i díky tomu kolem sebe vybudoval početnou kompetitivní scénu. V Pokémon Legends: Arceus však zcela chybí multiplayer (až na možnost vyměňovat Pokémony) a Game Freak si tak mohli dovolit experimentovat. Největší změnou je tak výměna klasického tahového systému, kdy oba trenéři dají rozkaz a na řadu přijde jako první ten rychlejší Pokémon, za turn order systém. Rychlost každého Pokémona tak už neurčuje, kdy přijde na řadu, ale jak často přijde na řadu. Rychlí Pokémoni tak mohou útočit i dvakrát nebo i třikrát za sebou. Pokémoni se navíc mohou naučit i rychlé a silné variace jednotlivých útoků, které s pořadím tahů dále manipulují.

S tím samozřejmě souvisí i změna vlastností řady známých útoků. Například statusové efekty jako paralýza či spánek nejsou tak silné, jak bývaly. Změny soubojového systému mají své plusy i mínusy a rozhodně bych řekl, že pokud by měl turn order systém nahradit v hlavní sérii klasický, bude vyžadovat značné množství úprav a balancu, aby zcela nerozbil multiplayer. Souboje s divokými Pokémony jsou sice krásně rychlé a plynulé, ale naprostá většina soubojů s trenéry s více Pokémony v mé hře probíhala tak, že jsem super efektivním útokem porazil jejich prvního Pokémona, načež oni vytasili druhého, který counteroval mého, což se opakovalo, až jednomu z nás došli Pokémoni. Často navíc není jasné, proč je na řadě ten či onen Pokémon, což hlavně v obtížnějších soubojích bývá značně frustrující. Podobné chyby se však dají v rámci celé hry odpustit, jelikož jak jsem již zmiňoval, souboje tentokrát nejsou tím hlavním, oč tu běží.

Na druhou stranu, změny se nevyhnuly ani RPG statistikám Pokémonů, a povětšinou se jedná o změny k lepšímu. Zamrzí snad jen absence pasivních abilit, které často určovaly herní styl jednotlivých Pokémonů. Poněkud neprůhledný IV a EV systém z původních her byl však nahrazen novinkou v podobě effort levels. Každá z šesti statistik každého Pokémona jde vylepšovat pomocí minerálů, které v průběhu hry nacházíte, až na úroveň 10. Velmi jednoduché, avšak přehledné. Potěší i možnost libovolně měnit útoky Pokémonů bez nutnosti navštěvovat Move Tutora a nahrazení TM útoků osobou trenérky, která za drobný poplatek naučí Pokémony nové pohyby podle toho, jak daleko jste postoupili ve hře.

Do boje se tentokrát poprvé zapojí i hráčská postava. V rámci hlavního příběhu se dočkáte takzvaných Noble Fights, kde v arénách musíte na rozzuřené posvátné Pokémony házet bombičky s uklidňujícími mastmi a mezitím uhýbat jejich útokům. Ruku v ruce se souboji s Alpha Pokémony, Noble Fights nejsou zcela triviální a nejeden z nich jsem musel opakovat víckrát, než se mi povedlo vyhrát. Několik neúspěšných pokusů bych sice mohl zkusit svézt na pochybné hitboxy či nepřesné ovládání, ale nemělo by to smysl – občas jsou prostě trochu výzva. I přes to, nebo právě proto, jsou Noble Fights velmi příjemným překvapením a byl bych velmi rád, kdyby se v nějaké podobě objevily i v dalších dílech.

Příběh osobně nepovažuji za klíčovou součást Pokémon série a pokusy dát mu větší důležitost, jako tomu bylo například v Pokémon Sun/Moon, beru spíše za otravné a rušivé. Pokémon Legends: Arceus příběhem opět neoslní, ale až na poněkud zdlouhavý začátek mu není věnován takový prostor, abych se děsil každé další cutscény. Z průměru ho zdvihá hlavně to, že objevovat minulost důvěrně známého světa a podívat se tak do doby, kdy lidé a Pokémoni nežili pospolu, je zajímavější koncept, než stopadesátáprvní cesta nového trenéra až na vrchol Pokémoní ligy. Co však očividněji, než kdy jindy, chybí, je dabing dialogů a cutscén. V roce 2022 je opravdu ostuda, když příběhové RPG nemá minimálně hlavní příběh namluvený a hráči tak musí pořád odklikávat dialogové boxy, jako kdybychom byli na SNES.

Potěší však přítomnost řady vedlejších questů, které dále dokreslují svět Hisui a jeho obyvatel. Co do hratelnosti se většinou jedná o primitivní fetch questy, ale interakce s jednotlivými Pokémony jsou zábavné a co víc, plnění questů má přímý dopad na základnu Jubilife Village a její obyvatele. Pokud například pomůžete strážnému chytnout jeho vysněného Wurmpla, později je najdete spolu hlídkovat po městě a časem můžete sledovat, jak se Wurmple vyvine do jeho dalších forem. Nejedná se o nic převratného, ale dělat vedlejší questy tak má i jiný smysl než si je pouze odškrtnout ze seznamu.

Kde však hra přece jen trochu pokulhává, je grafické zpracování. Jak jinak – Game Freak s přechodem k HD grafice bojuje již léta. Vývojáři zvolili stylizaci podobnou The Legend of Zelda: Breath of the Wild či Okami, která se snaží napodobit vizáž tradičních japonských akvarelových barev. Ke vší úctě je třeba říct, že hra alespoň běží na poměrně stabilních 30 FPS jak v handheldovém, tak dock režimu a povětšinou vypadá docela pohledně. Při bližším zkoumání však trpí řadou nekvalitních textur a zvláštních rozhodnutí, které nemají daleko ke glitchům. Například skály tak mají v denním světle fialové odlesky, stromy občas působí, jako že jsou nasvícené zespodu a v podzemních lokací kolem sebe mají postavy zvláštní bílé pixely. I v porovnání s konkurencí na Nintendo Switch, jako Breath of the Wild či Monster Hunter Rise, hra na první pohled zaostává.

Celkově však nezbývá než zkonstatovat, že Game Freak s Pokémon Legends: Arceus udělal krok správným směrem a inspirace The Legend of Zelda: Breath of the Wild pokémoní sérii prospěla. Do příště to chce pouze trochu vyladit souboje, na které by tak mohl být větší důraz, zapracovat na prezentaci a příběhu a přijít s novinkami do již tak zábavného open worldu a mohli bychom v rukou mít tu nejlepší Pokémon hru všech dob.

Komentuj!