Ender Lilies: Quietus of the Knights – Křehká jak lilie

Temný, umírající svět, plný děsivých nepřátel. Řada bossfightů a vysoká obtížnost. Rozsáhlá mapa s propojenými lokacemi. Kryptický a tajemný příběh. Hádáte správně, máme tu další nezávislou metroidvanii inspirovanou sérií Souls. Podaří se Ender Lilies: Quietus of the Knights od japonských studií Live Wire a Adglobe zařadit do zlatého fondu žánru?

Recenzovaná verze: PC

Jako na začátku každé správné pohádky pro celou rodinu – kdysi dávno, v jedné vzdálené říši, jednoho dne došlo k apokalyptické katastrofě. Království Land’s End totiž zastínil mrak později nazvaný Rain of Death, který vše živé, čeho se jeho kapky dotkly, přeměnil na nemrtvá monstra zvaná Blighted. I ta nejsilnější magie nakonec nekončícímu dešti podlehla a mrtvé království upadlo v zapomnění. Není však všem dnům konec, jelikož v zapadlém chrámu na kraji království se ze spánku probouzí mladá dívka Lily, která, ačkoliv to sama zatím neví, by v boji proti smrtící kletbě mohla sehrát klíčovou roli…

Ovšem ještě než dojde na záchranu celé říše, čeká Lily strastiplná cesta všemi kouty herního světa. Stejně jako Hollow Knight, Bloodstained nebo třeba Blasphemous je Ender Lilies: Quietus of the Knights zcela tradičním zástupcem žánru metroidvania. Jedná se tedy o z boku viděnou plošinovku zasazenou do polootevřeného světa, který se před hráčem postupně otevírá získáváním nových schopností. Mezitím hráč bojuje s řadou monster, hledá skryté upgrady postavy a postupně skrz deníkové zápisy odkrývá příběhové pozadí hry.

Pravděpodobně nejunikátnějším prvkem celé hry je samotná hlavní postava, tedy dívenka Lily. Ta je sama o sobě bezbranná a k boji tak využívá duchy padlých bojovníků, které potká na své cestě. Najednou může mít ve výbavě šest duchů, rozdělených do dvou sad po třech, mezi kterými lze libovolně přepínat. Duchové slouží jednak jako základní útoky typu šermíře, čarodějky sesílajíc firebally nebo obra s kladivem, ale i speciální kouzla s omezeným počtem seslání. Dostupných duchů je několik desítek a pokud se nebojíte experimentovat, v jistých pasážích hry zjistíte, že vhodně zvolená kombinace může jisté obtížné pasáže značně zjednodušit.

Tyto kombinace dojdou uplatnění především ve všudypřítomných bossfightech, které v místním podání patří k tomu lepšímu, co žánr metroidvanií nabízí. Impozantní nemrtví rytíři, střežící nové pohybové schopnosti odemykající nové části světa, nabízí slušnou výzvu, která však v žádném případě není nepřekonatelná. Až na jedinou mírnou výtku, a to, že sokové mají povětšinou kapánek přemrštěně velké healthbary a ze soubojů se tak namísto testu reflexů a strategie stává spíše test trpělivosti, je každý další bossfight něco, na co se v Ender Lilies: Quietus of the Knights vždycky můžete těšit.

Ovšem když jsem pár odstavců zpět zmínil, že Ender Lilies: Quietus of the Knights je zcela tradičním zástupcem žánru, tak jsem to myslel doslova a do písmene. Na hře totiž nenajdete téměř nic originálního, co byste nenašli v jiných dříve vydaných titulech. Hlavní inspirace hry, tedy Dark Souls a Hollow Knight, jsou zcela zjevné už od prvních momentů. Koneckonců, i zmiňovaný systém vyvolávání duchů se značně inspiruje v Castlevania: Aria of Sorrow a Dawn of Sorrow. To však nemusí být nutně ke škodě. Autoři se totiž drželi hesla, že pokud nedokážou přijít s ničím novým, musí alespoň ve (skoro) všech ohledech odvést dobrou práci.

Jako co se týče světa, který jednak nabízí řadu variabilních prostředí (jako lesní jezera, zasněžené pevnosti či pochmurné kobky plné tlejících těl), širou škálu nemrtvých soků, ale i důmyslné propojení jednotlivých lokací a řadu poschovávaných pokladů. Nechybí téměř žádný z pro žánr standardních pohybových upgradů a dočkáte se tak odemykání nových lokací skrze dvojitý skok, air dash či vystřelovací hák.

Jednotlivé lokace tak za hru ve snaze najít power-upy prošmejdíte hned několikrát, což hra moc dobře ví a pro pečlivé průzkumníky nabízí řadu odměn, někdy velmi šikovně skrytých. Kromě všudypřítomných duší, sloužících k upgradu vašich duchů, můžete nalézt i výbavu v podobě relikvií, upgrady zdraví a hlavně deníkové zápisy, doplňující příběh hry. Motivovat hráče k důkladnému průzkumu světa se tak z mého pohledu daří na jedničku, což pro kvalitní metroidvanii považuji za zcela klíčové.

Backtracking by samozřejmě bez plynulého základního gameplaye nebyl příliš zábavnou činností, ovšem ani v tomto ohledu se není čeho bát. Ender Lilies: Quietus of the Knights se ovládá velmi příjemně a přirozeně a pohyb po lokacích je s přibývajícími schopnostmi svižnější a svižnější. Ani pro průměrné hráče by tak nemělo být problém využívat schopnosti k řešení složitějších pohybových hádanek, které je třeba rozlousknout pro nalezení těch nejlépe skrytých pokladů. Navíc za sebe musím pochválit, že vedle základních schopností je navíc občas třeba využít i bojových pohybů, což jen ukazuje, jak pečlivě autoři postupovali při navrhování světa.

Na jedničku je i atmosféra a audiovizuální zpracování celkově. Rozbořené a pochmurné lokace vypadají až na výjimky skvěle, jsou plné detailů a drobných animací a dýchají gotickou atmosférou, kterou projasňuje pouze bělostí zářící hrdinka Lily. Soundtrack si také zaslouží pochvalu, ovšem zamrzí absence jakéhokoliv dabingu. Cutscény, ve kterých je vypravěč nahrazen pouze titulky vespod obrazovky, působí v kontrastu s jinak kvalitní prezentací hry poněkud chudě.

Poslední výtku bych směřoval k metodě zvolené k vyprávění příběhu. Osobně nejsem velký příznivec deníkových zápisů, audiologů a dalších podpůrných materiálů, skrz které na vás tvůrci chrlí expozici, na kterou během hlavní hry nezbylo místo. Podobnou berličku volí i Ender Lilies: Quietus of the Knights, která ji však dotahuje do extrému. Pokud všudypřítomné deníkové stránky nebudete číst, bude pro vás příběh téměř nesrozumitelný, ať už co do emocionálního dopadu, tak i různých zvratů a dokonce i objasnění záhady o poslání hlavní postavy. Ovšem když se do textových materiálů začtete, zjistíte, že příběhové pozadí hry je vlastně docela zajímavé a promyšlené. Troufnu si však říct, že valná většina hráčů to díky zvolené formě nezjistí.

Ender Lilies: Quietus of the Knights asi hráče nepřekvapí žádnou inovací, ale celou řadu jich může potěšit svými kvalitami. A pokud stejně jako já netrpělivě čekáte na Hollow Knight: Silksong, ani zhruba patnáct hodin kvalitní zábavy na motivy metroidvania určitě není k zahození.

Komentuj!