Zaregistrovať sa

Heslo vám bude zaslané na vás.

V první polovině tohoto desetiletí zažívala videoherní sekce crowdfundingového webu Kickstarter zlatý věk. Herní tvůrci zjistili, že nemusí spoléhat na trendy a rozmary velkých vydavatelství, ale jejich vysněné hry jim jsou ochotní s velkým předstihem zaplatit i samotní hráči. A to nejen zcela nové a originální koncepty, ale především duchovní i oficiální pokračování dávno mrtvých značek. V té době jsme se dočkali například crowdfundingových kampaní na Torment: Tides of Numenera, duchovního následníka legendárního RPG Planescape: Torment, vesmírný simulátor Elite: Dangerous, navazující na odkaz série Elite z roku 1984 nebo třetí díl série Shenmue. Jedním z takovýchto projektů, sázejících v první řadě na nostalgii, byla právě i japonská plošinovka Bloodstained: Ritual of the Night od producenta Kódžiho Igarašiho, bývalého vrchního kreativního ředitele série Castlevania. Povedlo se Igarašimu a jeho studiu Artplay úspěšně dokázat, že Castlevania má své místo na herní scéně i dnes?

Recenzovaná verze: PC

Když se bavíme o sérii Castlevania, je nutné rozlišovat její dva hlavní proudy. Ten první začal prvním dílem série v roce 1986, který ji hernímu světu představil jako sérii lineárních akčních plošinovek, inspirovaných různými hororovými filmy a knihami s klasikou Drákula od Brama Stokera v čele. V tomto duchu pokračovala série až do roku 1997 a dílu Symphony of the Night, který ji převrátil na hlavu a s pořádnou dávkou inspirace sérií Metroid položil základní kameny žánru nelineárních plošinovek, kterému dneš říkáme metroidvania.

Proč se ale v recenzi na titul s názvem Bloodstained bavíme o Castlevanii? Nenechte se zmást – tentokrát chybí lovci upírů Belmontové, chybí Drákula a chybí zámek Castlevania, ale až na název, Bloodstained: Ritual of the Night JE Castlevania. Opět na vás čeká gotický zámek plný rostodivných monster, který formou plošinovky částečně nelineárně prozkoumáváte a během toho postupně nabíráte na úrovních, získáváte novou výbavu a nové schopnosti či kouzla. Tentokrát je ale zámek zase o něco větší, monster je zase o něco víc a RPG prvky jsou zase o něco propracovanější. Nic víc, nic míň.

Aby bylo jasno: Bloodstained je výborná hra, kterou jsem si stoprocentně užil, a ještě víc mě těší, že i když jsem projektu po většinu času od jeho oznámení příliš nevěřil, tak se ho tvůrcům nakonec povedlo zázračně ukočírovat. Hlavně když hra z ukázek drahnou dobu vypadala nepříliš líbivě. Misku váh nakonec přesunul ve svůj prospěch zdařilý launch trailer, který ukázal, že tvůrcům na výsledku opravdu záleží a připomínky si vzali k srdci.

Na druhou stranu není třeba předstírat, že se jedná o něco víc než „jen“ další Castlevanii. Kódži Igaraši a jeho tým v podstatě rezignovali na jakékoliv pokroky a naservírovali prostě další metroidvanii ve stylu, ve kterém je začali dělat dvacet let zpátky a až do roku 2008 vycházely jak na běžícím páse. Kdyby Konami metroidvania linii Castlevanií tehdy neukončilo, vypadal by osmý přírůstek do řady z roku 2010 asi nějak takhle. Nevybočoval by z řady ani kvalitou, ani nápaditostí. Avšak od vydání posledního dílu nás nedělí dva roky, ale celých jedenáct let.

Zásadním rozdílem je herní svět a zasazení. Na tom je hned zřejmé, že tým se nemusel nechat omezit již existující lore a pustil svou fantazii ze řetězu. Výsledek je ještě o něco divočejší guláš než bývaly Castlevanie a v jednom zámku tak najdeme lávové, pouštní a ledové jeskyně vedle sebe a po boku ozbrojených rytířů pobíhají nindžové, playboy bunnies a metaloví kytaristé. Gameplayi to určitě prospívá a dodává variabilitu, ale příběhově se to už nedá popsat jinak než jako totální škvár. A to nevyjímaje postav a celkové zápletky.

Ta se odehrává v alternativní verzi Anglie 18. století během industriální revoluce. Technologické pokroky vyděsily předáky cechu alchymistů, kteří se začali bát o své živobytí a rozhodli se otevřít brány do pekla. Záměrem bylo vyděsit jejich patrony a donutit je, aby je i nadále finančně podporovali, dle očekávání se ale alchymistům vymknula démonická invaze z rukou. Cech a velká část Anglie zaplatili svým životem a démony zastavila až církev. Démoni byli přivolání za pomocí démonických krystalů voperovaných do lidských obětí, mezi kterými byla i hlavní hrdinka Miriam, která rituál zázračně přežila, ačkoliv upadla do desetiletého kómatu. Po probuzení zjišťuje, že její přítel Gebel, rovněž vystavený stejnému rituálu, přežil a chce se přeživším alchymistům pomstít s pomocí démonů, sídlících na zámku Hellhold. Jediný, kdo ho dokáže zastavit, je Miriam, která však postupem času zjištuje, že Gebel by nemusel být tím, koho se je třeba v první řadě obávat…

Námět sice zní slibně, hůře je na tom však zpracování. Z příběhu se vyloupne ohromné klišé, motivace a charaktery jednotlivých postav jsou zcela prosté a dialogy jsou banální a nezajímavé. Situaci nevylepšuje ani rozporuplný anglický dabing, kterému nepomohla ani přítomnost veterána Davida Haytera v roli tajemného samuraje Zangetsuho. Na tom ale Bloodstained nestojí a zásadní je samotná hratelnost, která je skoro na jedničku.

Prozkoumávání hradu je stále návykové jako dřív, ovládání postavy bezproblémové, souboje zábavné a hra chvílemi překvapivě nabízí i slušnou výzvu. Asi nejblíž má k duologii Aria/Dawn of Sorrow, ze které přejímá i magický systém, kde kouzla získáváte zásadně zabíjením určitých typů nepřátel. Kouzel je několik desítek, jestli ne stovek a každé se navíc dá upgradovat až třemi separátními způsoby. Grindeři si tak užijí dosyta, naštěstí ale obtížnost na výchozí úrovni není nijak extra vysoká a pokud nechcete, nemusíte se magickým systémem nějak extra zabývat. Design světa a progrese je víceméně bez výtek, snad až na tři nesmyslné chytáky (lístek na vlak od upíra, duše na plavání náhodně dropující z jednoho typu nepřátel a až moc schovaná zbroj dávající imunitu proti bodákům), na aspoň jednom z nichž se zasekne snad každý. Příjemně potěší i délka, která přesáhne deset hodin a v případě, že se rozhodnete nalézt všechny taje hradu, blíží se až k dvaceti hodinám.

Jediné, co mi po stránce hratelnosti výrazněji vadilo, jsou dvě věci. Za poněkud nesmyslné obohacení castlevaniovské formule považuju novinku v podobě sidequestů a craftingu. Craftovat můžete nejen nové zbroje a zbraně, ale dokonce i celou řadu jídel, které vám dávají permanentní bonusy ke statistikám. Suroviny jsou ovšem náhodné dropy ze zcela náhodně vybraných nepřátel a bez pomoci nějaké chytré tabulky z internetu, která vám řekne, z jakého netopýra padají rajčata a z jakého kostlivce hrušky, se vaření stává extrémně zdlouhavou záležitostí. Sidequesty jsou pak jen pouhé nenápadité fetch/kill questy, jenž většinou splníte tak nějak mimochodem.

Kontroverzním prvkem Bloodstained: Ritual of the Night bylo dlouhou dobu grafické zpracování, což nakonec kulminovalo v jeho kompletní překopání a zmiňovaný launch trailer. Ani po vydání není úplně dokonalé a občas je na něm hodně vidět, že na hře pracovalo více týmů a grafiků s rozdílnými styly. Nepřátelé tak občas zcela neladí s prostředím a některé typy (hlavně obří kočky a obří psí hlavy) působí vysloveně jako pěst na oko. Jednotlivé oblasti zámku se také kvalitativně diametrálně liší a většina těch slabších je bohužel na samotném začátku hry, což může vést k špatnému prvnímu dojmu. Postupem hrou se však dojem více a více zlepšuje a některé lokace vypadají vážně parádně. Nic se nedá říct ani proti optimalizaci na PC a velmi shovívavým hardwarovým nárokům. Poněkud podivné jsou jen defaultní, velmi nepřirozené klávesové bindy, prozrazující, že počítače zkrátka nejsou platformou, se kterou by japonští vývojáři počítali v první řadě. Nejedná se však o nic, co by nešlo přenastavit.

Kódži Igaraši dodal, co slíbil. Nic víc, nic míň. A pro jednou to byla velmi příjemná připomínka dlouho opomíjené série, kterou se žádné další indie metroidvanii i přes jejich kvalitu nepovedlo úplně nahradit. Až se ale dočkáme Bloodstained 2, doufám, že pokračování bude přece jen trochu odvážnější. Paradoxně bych však řekl, že díky své konzervativnosti a líbivosti by se mohlo jednat o vhodný úvod do metroidvania žánru pro nové hráče. Za zmínku stojí i chystaná DLC zdarma, která hru rozšíří například o kooperativní multiplayer, roguelike režim či zcela nové hratelné postavy a životnost už takhle obsahově bohaté hry se ještě o řádný kus prodlouží.

Hru na recenzi poskytla společnost

Bloodstained: Ritual of the Night – Návrat japonské legendy
Kódži Igaraši dodal, co slíbil. Nic víc, nic míň. Bloodstained: Ritual of the Night je sice nepříliš nápaditá, ale navýsost zábavná připomínka jedné z nejzásadnějších videoherních sérií vůbec.
Pozitíva
  • Nestárnoucí hratelnost
  • Pohledné grafické zpracování
  • Vhodně zvolený rozsah hry
Negatíva
  • Slabý příběh
  • Několik nepříliš intuitivních hádanek
85%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (1 Hlas)
87%

Komentuj!

komentárov