Ni no Kuni: Wrath of the White Witch Remastered – Pohádkové jRPG se vrací

Po více jak šesti letech se dočkali hráči žádaného remastru kouzelného jRPG, Ni no Kuni: Wrath of the White Witch. Ačkoliv to nebylo samozřejmé, vydání druhého dílu (recenze zde) podpořilo spekulace o vylepšené verzi oblíbeného Ni No Kuni a jeho vydání se také několik měsíců po oznámení stalo realitou. Titul od studia Level-5 (například Dragon Quest VIII a Rogue Galaxy) se tak poprvé dostává mimo platformu PlayStation 3, a to jak na PS4, tak i dokonce na PC a Nintendo Switch. Zažít pohádkový příběh Olivera a jeho kamarádů tak mohou nyní skoro všichni hráči. A že je o co stát!

Recenzovaná verze: PC

Historie série Ni No Kuni sahá až původnímu dílu (Dominion of the Dark Djinn), který vyšel roku 2010 na handheld Nintendo DS. A to pouze v Japonsku. Jeho největší přednost byla známá už od oznámení v roce 2008; a to tvůrčí podíl na hře od studia Ghibli a jeho dvorního skladatele, Joe Hisaišiho. Krásná grafika, zajímavá hratelnost a dobrodružný příběh přesvědčily producenty ještě během vývoje, aby dostala zelenou i “velká” verze videohry. Produkce se tak rozdělila na dokončení DS verze, a odstartování vlajkové verze (která měla vyjít celosvětově) pro PlayStation 3. Tento ambicózní projekt se podařil, a pro mnohé bylo Ni No Kuni návratem k tradičním jRPG z přelomu milénia. A to ačkoliv byla hratelnost značně ovlivněna velkými jRPG jako Dragon Quest a Final Fantasy, ale i Pokémony nebo sérií Suikoden. Tradiční hodnoty žánru ale můžeme sledovat ve struktuře příběhu, velké a přístupné mapě světa, častých klání s “bossy”, ale i neúplně nadabovaným textům nebo soubojům ve specifických arénách.

Nejprve se ale podíváme na to, co se změnilo a bylo vylepšeno. Bohužel to ale bude krátký výčet. Ačkoliv se v podtitulu nachází slovo Remastered, mimo mírně vylepšené technické stránky (vyšší rozlišení) a stability se Ni No Kuni nedočkalo úpravy hratelnosti nebo nového obsahu. Na druhou stranu, už ve své finální verzi z roku 2013 pro PS3 byla hra vyladěná a plná obsahu. Nicméně pokud někdo čekal, že si zahraje po letech Ni No Kuni v trochu odlišné podobě, bude asi zklamán. Remastrovaná verze cílí především na ty, kteří ještě Ni no Kuni: Wrath of the White Witch nehráli a zvláště na ty, kteří si užili druhý díl a hledají něco podobného.

Propagační materiály (na Steam profilu hry) mluví o velkolepém hrdinském dobrodružství, kterému není rovno. A já musím souhlasit. Pokud máte rádi filmy od studia Ghibli a žánr jRPG v jeho tradiční podobě (především z období prvního a druhého PlayStationu), budete spokojení. Nezaměnitělný vizuální styl Hajao Mijazakiho je zde prakticky replikován, a nejen on, i pohádková atmosféra plná nápadů a zvláštních postav není opomenuta. Samotná práce studia Ghibli na Ni No Kuni začala v průběhu roku 2008 po dokončení filmu Ponyo z útesu nad mořem. Původně zamýšlené tři měsíce, které měla práce zabrat, byly ale významně překročeny.

Vrozený smysl pro detail nedovolil zaměstnancům Ghibli práci podcenit, a i dle jejich slov šlo o rozsahem prakticky podobný projekt jako u kratšího filmu. Mnoho původních konceptů Levelu-5 bylo přepracováno, aby více vyhovovaly stylu Ghibli, a na hře je to znát. Je to z podivem, že to někoho nenapadlo dříve, ale tato spolupráce se rozhodně povedla. Opravdu máte ten pocit, jako by jste přímo Vy byly hlavním hrdinou filmů jako Laputa: Nebeský zámek nebo Zámku v oblacích. Z velké míry tomu příspívá i orchestrální hudba Joe Hisaišiho, která celému dobrodružství dodává patřičnou velikost.

Příběh sleduje chlapce Olivera, kterému jednoho letního dne v městečku Motorville zemře matka. A to konkrétně několik dní po Olivěrově záchraně, když ho úspěšně vytáhne z řeky. Oliver do ní spadl při testování nově postaveného vozidla (které sestrojil jeho kamarád), a měl to štestí, že ho matka včas uviděla a připlavala mu na pomoc. Následekem vyčerpání a vrozené nemoci však za pár dní zemřela, a Oliver tak zůstal sám. Má však šanci na nápravu. Když si ve svém pokoji hrál s hračkou a vzpomenul si na matku, jeho slzy vdechly život této hračce, kterou od maminky dostal darem. Tato hračka se představila jako Drippy, který má možnost vzít Olivera do magického světa – jakého si zrcadla naší reality – kde je jeho matka držena zlým čarodějem Shadarem. Oliver a Drippy se tak společně vydávají na její záchranu v naději, že se tím povede matce vrátit život. V kouzelném světě projdou celou řadu měst, hvozdů a ostrovů s cílem zesílit natolik, aby se mohli postavit Shadarovi a matku zachránit v kouzelném světě, a tedy i v tom reálném.

A nejen pouze Oliver a Drippy. V průběhu hry se k vám přidají ještě dvě další postavy, dcera mocného mága Esther a zkušený zlodějíček Swain. A každá ze tří postav také dokáže ovládat tři “familiary”, tedy různé bytosti. A těch je ve hře teoreticky desítky až stovky, protože jednou za čas můžete poražené nepřátele přesvědčit k tomu, aby se k vám přidaly. Možností jak si složit partu je tak nepřeberné množství, zvláště když každému familiaru (použít překlad příliš vhodné není, ale můžeme jim říkat pomocníci) můžete nakoupit zbraně, zbroj, amulety a prsteny, ale také je krmit nejrůznějšíma pochutkama. Ty permanentně zvyšují určté statistiky, takže i z krocanovitě vypadajícího mága bojujícího za Esther můžete udělat silného bojovníka jeden na jednoho. Určitá podobnost s Pokémony tak není úplně vyloučena. Zvláště, když ještě tyto pomocníky můžeme “mutovat” na jejich silnější varianty.

Celá tato snaha směřuje k soubojům, kterých je v Ni No Kuni opravdu dost. Postupně začínají být zábavnější a na taktiku náročnější, nicméně první hodiny hry budou především povinnou (a nepříliš zábavnou) výplní příběhových částí hry. Důraz je ale primárně kladen na souboje s bossy. Těch je dostatek a na vyšší ze dvou nabízených obtížnosti hry Vás a vaše schopnosti plně otestují. Ačkoliv hra působí pohádkově a pro někoho možná až dětsky, mezi ty jednoduší nepatří. Nicméně s patřičnou přípravou a levelováním Olivera, Esther a Swaina (a jejich pomocníků) by nemělo být nic nepřekonatelným problémem. Ještě je třeba dodat, že v soubojích ovládate jednoho ze tří hrdinů (respektive jeho vybraného pomocníka), a o druhé dva se stará umělá inteligence. Lze je ale něsměřovat k tomu, jak se mají chovat (defenzivně, ofenzivně, jaké cíle volit a tak dále), nebo se přímo přepnout k jejich kontrole. Prim v Ni No Kuni hraje magie, a využívání široké palety kouzel (a jejich učení v průběhu hry) je nezbytné pro další postup.

Jedním ze zajímavých kladů hry je také podrobně popsaná kniha plná magických a alchymistických rad, kterou lze kdykoliv prolistovat a najít v ní rady, kouzelné runy, předměty, ale i doplňující příběhy z historie. Jde o jistý pohrobek z DS verze (kde se kouzlilo nakreslením runy na dotykové obrazovce), a zde je její funkce spíše estetická. Je to ale příjemný detail, který podtrhuje celkově kvalitní zpracování. Na poměry jRPG je v Ni No Kuni až nezvyklé množství vedlejších úkolů, za jejichž plnění dostáváte známky, které jde směnit za nové předměty nebo schopnosti. A vzhledem k tomu, že je svět opravdu velký (uvidíte ho jak na vlastních nohou na souši, tak i z moře a vzduchu), může to zabrat opravdu velkou porci času.

I přes šest let od vydání je prakticky nepozměněná verze Ni No Kuni stále aktuální a zábavná hra. Nadčasové grafické zpracování, pohádkový a rozsáhlý příběh nebo zábavná hratelnost jsou hlavní klady, které lze zvážit při případném nákupu a zahrání. Zvláště tedy těm, co verzi z roku 2013 nehráli a mají PC (nebo PlayStation 4, jelikož Switch verze je logicky technicky slabší). Podobně jako minulý díl nebo nedávný Dragon Quest 11: Echoes Of An Elusive Age prokazuje Ni no Kuni: Wrath of the White Witch Remastered návrat velkých jRPG na PC, které jsme dlouho konzolistům mohli jen závidět. Snahu rozšířit povědomí o žánru, a jeho kvalitních zástupců, tak u Bandai Namca jen kvituji.

Komentuj!