Mutant Year Zero: Seed of Evil – Znovu a lépe?

Netrvalo dlouho a loňská tahová strategie s prvky stealth akcí Mutant Year Zero: Road to Eden se dočkala prvního DLC přídavku, který rozšiřuje příběh mutantských stalkerů snažících se přežít v nepřátelské Zóně. Potěší Mutant Year Zero: Seed of Evil příznivce původní hry a napravuje její chyby?

Recenzovaná verze: PC

Po šokujícím odhalení o původu zvířecích mutantů v závěru Road to Eden se rozzuřená hráčova skvadra, vedená vepřem Borminem a kačerem Duxem, vydává za odpověďmi do jejich domovské Archy. Tam však nenachází nikoho, kdo by jim je mohl poskytnout. Vůdce Archy Starší se před jejich spravedlivým hněvem rozhodl utéct na sever. Stalkeři se samozřejmě vydávají po jeho stopě, nachází však nového nepřítele – rostlinné ghůly, vedené odpadlíkem z Archy Goranem…

Pokud o titulu Mutant Year Zero dnes slyšíte poprvé, doporučujeme vám nejdříve přečíst naši recenzi na původní hru Road to Eden. Tam jsem ho nazval sympatickým pokusem o netypickou kombinaci žánrů, který ovšem ještě potřebuje doladit, a vyjádřil tužbu, že se jeho potenciál povede tvůrcům ze studia The Beared Ladies v jejich dalších hrách naplnit. K tomu však ještě nejspíš nějakou chvíli nedojde, jelikož namísto pokračování se rozhodli začít pracovat na menších DLC, rozšiřujících Road to Eden.

První rozšíření s titulem Seed of Evil se řídí heslem „nic nevymyslíš, nic nezkazíš“ a neklade si žádné vysoké ambice. Jedná se zkrátka jen o sbírku map s novou příběhovou linkou, které se, co se týče hratelnosti, od původní hry téměř neliší. To od rozšíření za cenu 15 euro můžeme chtít jen těžko. Na druhou stranu to znamená, že nikoho až na skalní příznivce Road to Eden nemá šanci příliš oslnit.

Obsahem rozšíření je celkem osm nových map, zasazených do severního, zasněženého regionu Zóny. Ty jsou dále doplněny šesti misemi, které se odehrávají na mapách původní hry, jež ale osídlují novými nepřáteli o vysokých úrovních. Ani nové mapy se ale v ničem nevymykají koncepci původní hry. Opět nabízejí mix stealthu a taktické akce, doplněný sbíráním surovin a vybavení a lehkými RPG prvky. Pokud nevynecháte žádnou z vedlejších misí, je Seed of Evil poměrně slušný macík, který se délkou rovná zhruba polovině původní hry.

Na nových mapách nesmí chybět nové typy nepřátel, kterými jsou již zmínění rostlinní ghůlové. Část z nich jsou jen reskinovaní nepřátele z původní hry, najdou se však i originální sokové. Největší vliv na hratelnost mají takzvané Pod Spawners, které sice nejsou agresivní, ale každých pár tahů vytvářejí nové nepřátele. Je tedy žádoucí se jich co nejdříve zbavit, aby se situace na bojišti nemohla stát neudržitelnou. Stále však samozřejmě platí, že je možno využívat stealth likvidace nepřátel a otravné spawnery tak zkompostovat, než vůbec dojde k jejich aktivaci.

Na straně stalkerů se objevuje nová posila v podobě losa Big Khana, který v boji pomáhá především svým plamenometným dechem a mocným dupnutím, jenž dokáže omráčit všechny nepřátele v malém okruhu kolem Khana. Nových hraček se dočkalo i původních pět stalkerů, a to jak nových zbraní a vybavení, tak i upgradů starých schopností. Za všechny možno jmenovat například schopnost Moth Wings kačera Duxe, kterou lze upgradovat na schopnost zvanou Wings of the Sniper, propůjčující neomezený dostřel.

A jak zdárně toto vše osvěžuje hratelnost? Povězme si to na rovinu: skoro vůbec. V praxi ani plamenometný sob nic nezměnil na tom, že gró hry je pořád pomalý stealth postup, založený na pozorování chování nepřátel a postupná likvidace osamělých soků. Ten je díky několika novým kusům vybavení ještě jednodušší, než kdy jindy. Není žádný problém procházet nové mapy bez jediného hlasitého výstřelu. To se Seed of Evil sice na několika místech snaží mapdesignem a především představením Pod Spawnerů narušit, ale bez valného úspěchu.

Stalkeři s kompletně aktivovaným skilltree a nejlepší výbavou jsou zkrátka až příliš silní, aby jim řadoví nepřátelé dělali nějaké závažné problémy. Stereotyp začne rychle vystrkovat růžky. Nepomáhá ani sněžné zasazení, které sice na první pohled vypadá jako příjemná změna. Zasněžené lokace si ale jsou podobné jako vejce vejci. Upřímně bych bez pohledu na seznam misí nebyl schopný vypíchnout nějakou unikátní.

Co i přes přílišnou jednoduchost trochu pomáhalo v původní hře ředit stereotyp, byly RPG prvky. I ty ale v Seed of Evil poněkud selhávají. Po dohrání základní hry skončí vaše postavy zhruba na úrovni 80, což stačí na koupi všech užitečných skillů a většiny ostatních. V průběhu Seed of Evil získáte zhruba dalších 50 úrovní, jejichž zkušenostní body však není téměř za co utrácet. Nové upgrady skillů nestojí ani 10 bodů celkem, což získáte během první půl hodiny a po zbytek rozšíření jen vršíte neužitečné body. Nic zajímavého nenabízí ani obchod, který se stejně jako v originálu doplňuje každých 10 úrovní. Tentokrát v něm však nenajdete jediný nový kus výbavy a pouze se doplňuje zásoba granátů a lékárniček. Příliš nepotěší ani nabídka nových zbraní, z nichž jsem shledal užitečnými pouze dvě. Světlým bodem v progresi tak jsou akorát nové helmy se zajímavými a užitečnými efekty.

Ti, co dohráli původní hru, budou v rozšíření okamžitě jako doma, a tentokrát to není myšleno jako pochvala. Zatímco příbuzného v podobě prvního i druhého dílu XCOMu jsem si i díky jejich skvělým a nápaditým DLC s chutí zahrál několikrát, u Mutant Year Zero jsem po prvním dohrání za hrou mentálně udělal velkou tečku. To však mohlo změnit rozšíření. Možností je spoustu. Nabízí se vymyslet daleko více typů nepřátel, které by donutily k změně taktiky. Hodila by se nová výbava i jednorázové předměty, dávající hráči nové možnosti kromě hlučného střílení a tichého střílení, Neuškodilo by kompletní překopání stromu schopností, které by jednotlivé stalkery od sebe opravdu odlišily. Bohužel, nestalo se. Mutant Year Zero: Seed of Evil je ale zkrátka až příliš podobný původní hře, což vzhledem k jejím kvalitám nestačí.