Pilo and the Holobook – Roztomilý průzkum vesmíru

Říkali jste si někdy, že by ze série Ratchet & Clank byla dobrá 2D adventura bez násilí? Ne? No tvůrci Pilo and the Holobook možná ano, protože hlavní hrdina, jakési kočkoidní či liškoidní stvoření, nápadně připomíná právě Ratcheta ze zmíněné série, jen tedy na zádech nenese robotího kamaráda Clanka, nýbrž podivnou knihu, kterou stvořil jeho mistr Profesor pro potřeby objevování planetární soustavy XOP-642. Náš hrdina Pilo se tak vydává na jednotlivé planety objevovat (nejen) zdejší faunu a flóru.

Recenzovaná verze: PC

Vzhledem hrdiny však  podobnost s playstation sérií od Insomniac Games nekončí. Pokud jste totiž některý z jejích dílů hráli, tak víte, že Ratchet zde cestuje po jednotlivých planetách, přičemž na každé máte kousek prostoru, který lze projít, prozkoumat, posbírat nějaké předměty a samozřejmě pobít zástupy nepřátel. Až na tu poslední činnost nachlup stejné věci děláte i v titulu od Mudita Games. V zásadě jde o 2D adventuru cílenou spíše na mladší publikum, přičemž i když první věc, na kterou vás tvůrci po zapnutí upozorní je, že pro optimální zážitek máte připojit herní ovladač, který máte zrovna po ruce, tak jde i ovládat jako běžná isometická point and click adventura. Tvrzení tvůrců musím navíc oponovat, neb osobně mi přišlo podstatně pohodlnější staré dobré kombo myš plus klávesnice.

Herní náplň by se pak dala z velké části přirovnat k hidden object žánru. S Pilem, disponujícím knihou zvanou Holobook, totiž většinu času budete procházet ony planety a skenovat všechny možné předměty, kytky a zvířata, na které po cestě narazíte. Každý takový sken vám pak z dotyčných předmětů vytvoří samolepku, kterou si lepíte do zmíněné knihy a vytváříte si tak přehled svých objevů. Dalším příhodným přirovnáním tak mohou být tituly z podžánru collectathon. Hlavní však je, že celá tahle dokola opakující se činnost je vlatně neskutečně chytlavá a zábavná. Milovat ji tak budou všichni kompletáři, toužící po do puntíku prozkoumané a vyzobané mapě, statistikách hlásajících stoprocentní kompletaci a samozřejmě lovci trofejí.

Celé tohle pobíhání a skenování tak místy narušují jen ojedinělé a nikterak náročné hádanky. A i když obtížnost není vysoká, tak na velkou část věcí si hráč musí přijít sám, neb jej tvůrci rozhodně nepovedou za ručičku. Ze všeho nejlepší příklad je dle mě hledání pokladu v poušti, kde nález mapy, kterou musíte porovnávat s mapou vlastní, vede k nálezu kompasu a ten zase ke stopování jisté zvěře v písku a tak dále, dokud nenaleznete klíč k otevření dveří k potřebné lokaci. Hře tak v určitých částech rozhodně nechybí smysl pro dobrodružství, což je však největší kámen úrazu příběhové stránky.

Mám totiž pocit, že tvůrci přes všechnu tu pohodu, relax, cozy atmosféru a roztomilost zapomněli vyprávět nějaký příběh či dát světu smysluplný lore, jenž by v hráči probudil nějakou touhu se dozvídat něco o věcech, které našel a viděl. Bohužel, celá příběhová linka se točí jen kolem kompletace Holobooku, což postupně přerůsta ve snahu bojovat se záhadnou a ničivou hmotou rozpínající se celou planetární soustavou, nicméně vyprávění jednoduše chybí nějaký drive. Smysl pro dobrodružství. Naprostá většina předmětů nemá žádný popisek, tudíž ani nevíte, co že jste to právě objevili, tlachání s NPC většinou slouží jen pro získání upgradu pro Holobook nebo zadání nového úkolu a hráč tak krom samotného sbírání nemá až do poslední čtvrtiny hry vlastně žádnou motivaci pro své činy. Co se tak může jevit jako jakési sci-fi dobrodružství ve stylu Uncharted pro nejmenší, doplácí na svou chudost vyprávění a promrhává svůj potenciál.

Co však nenabídné v textové formě, to dohání na audiovizuálu. Jednotlivé obrazovky i postavy jsou ručně kreslené a působí jako z té nejlepší dětské knihy. Lokace jsou často plné detailů a nápadů, čemuž vévodí především domovská základna, která je vyloženě definicí “cozy” atmosféry. Celé hraní pak doprovází líbivé melodie, která ač nejsou zrovna zapamatovatelným veledílem, tak svému účelu poslouží velmi dobře. V tomhle ohledu tak zamrzí snad jen absence dabingu, neb postavy při spuštění dialogového okna vydávají jen různé citoslovce.

Titul rozhodně potěší fanoušky nenásilných her hledající nenáročné a pohodové hraní bez zbytečného stresování. Při zábavném objevování planet však zamrzí jen chudé lore a absence dobrodružného příběhu, o který hra vyloženě prosí.

Komentuj!