Cat Detective Albert Wilde – Neobroušený klenot

V posledních letech se doslova roztrhl pytel s videohrami, v nichž jsou hlavními hrdiny zvířata – ať už v klasické podobě, nebo jako antropomorfní postavy. Zdá se, že tento trend nabírá na síle natolik, že by se dal považovat za samostatný žánr. Svým příspěvkem do této vlny se rozhodli přispět i vývojáři ze studia beyondthosehills, a to humornou noirovou adventurou Cat Detective Albert Wilde. Zda se jim tento počin povedl a jestli dokáže v záplavě podobných her vyniknout, se podíváme v naší recenzi.

Recenzovaná verze: PC

Hlavním hrdinou, jak už název napovídá, je Albert Wilde – kočičí detektiv, který věčně nemá peníze, topí se v dluzích a svou povahou leze všem na nervy. Jeho rostoucí dluhy ho přivedou k bookmakerovi, kterému dluží až příliš mnoho, a proto musí co nejrychleji najít dobře placený případ. Tím se stane zdánlivě neřešitelná kauza, se kterou si strážníci nevědí rady – kdokoli ji dokáže rozlousknout, získá slušnou odměnu. Albert se samozřejmě okamžitě chopí příležitosti, jen aby vzápětí zjistil, že se zapletl do naprosto absurdního případu. Všechno začíná podivně znetvořenou mrtvolou… která má jeho vlastní obličej. A to je teprve začátek.

Jelikož jde o silně příběhovou adventuru bez jakýchkoliv puzzlů, její základem je především zápletka a postavy. A tady přichází kámen úrazu – zatímco postavy jsou zábavné a dobře napsané, jejich dialogy jsou zároveň největší slabinou hry. Protože se celá hratelnost točí kolem procházení lokacemi a rozhovorů s NPC, jsou právě dialogy tím, co mi místy nejvíc vadilo.

Během hry potkáte pestrou škálu zajímavých a vtipných postav, které mě bavily, ale jejich dialogy místy trpí absencí dramaturgie nebo potřebného prostříhání. Hra si totiž libuje v dlouhých dialozích a někdy vás doslova ubíjí neustálým opakováním stejných informací, jen v jiných formulacích. To často vede k tomu, že po některých konverzacích jsem byl upřímně vyčerpaný a potřeboval si dát pauzu. Nepomáhal tomu ani fakt, že postavy jsou ozvučeny zvuky zvířat během dialogů, což mi upřímně už začalo místy lézt na nervy. Je pravdou, že si hlasy můžete ztlumit v nastavení, ale není to moc praktické, když vezmeme v potaz, že monology Alberta jsou jako jediné klasicky nadabovány. Tím pádem byste vždy museli měnit nastavení hlasitosti podle situace.

Když ale pomineme přehnanou délku a frekvenci těchto natahovaných rozhovorů, samotný scénář není špatný. Často jsem se u dialogů nahlas zasmál a celá dějová linka mě bavila – i když ke konci už s mírnou únavou. K celkovému dojmu výrazně přispívá i noirová stylizace, která nejenže maskuje nedostatky jednodušší 3D grafiky, ale zároveň skvěle podtrhuje ponurou atmosféru s nádechem absurdity. Překvapilo mě, jak dobře hra na svůj rozpočet vypadá – a to i přesto, že nejsem fanouškem tohoto typu 3D zpracování. Místy dokonce působí až surrealisticky, což umocňuje realistické ztvárnění zvířecích postav. Tento kontrast dodává celému vizuálu ještě výraznější noirový charakter, který k příběhu dobře sedí.

Díky tomu nebylo procházení lokacemi nijak útrpné, což je zásadní, jelikož tvoří hlavní náplň hry, která je, jak už jsem naznačil, poměrně jednoduchá. Většinu času trávíte v menší otevřené oblasti, kde vedete dialogy a sbíráte potřebné předměty. Občas hratelnost zpestří nějaká minihra, které mi upřímně přišly fajn a nijak mi nevadily – naopak jsem je vítal.

Co mě ale místy zarazilo, i když nešlo o nic zásadního, byla možnost spustit určitou akci nebo něco vyřešit ještě předtím, než k tomu hra poskytne potřebné informace. Například jsem nejprve vystrnadil postavu z baru, aniž bych tušil, proč to Albert chce udělat. Teprve po rozhovoru s jiným NPC jsem zjistil skutečný důvod, ale druhá postava se nadále chovala, jako by vyhnaná postava stále v baru byla – dokud jsem nepokročil v dialogu dál.

Nepotěší ani minimální variabilita hudby, kde skoro po celou dobu hraje stejná skladba ve smyčce, která se upřímně po pár hodinách silně oposlouchá. Výtku bych také měl v rámci technického zpracování k ošklivému menu a celkově interface hry. Musím také zmínit fakt, že i když hra podporuje Xbox ovladače či hraní na Steam Decku, tlačítka v menu či ve hře zůstávají pro PC a nezmění se na ovladač. Kvůli tomu hra na první pohled vypadá dost levně a může vás případně odradit.

Přesto doporučuji dát Wildovi šanci. Natahované dialogy a některé unavující pasáže sice srážejí tempo, ale je vidět, že jde o projekt vytvořený s nadšením, i když jeho prezentaci částečně kazí levněji působící vizuál. Přesto se jedná o příjemnou šestihodinovou jednohubku, která dokáže slušně pobavit, a za cenu 11 eur nabízí adekvátní porci zábavy. Neříkám, že by hra nesnesla úpravy a lepší doladění, zejména pokud jde o interface a celkovou prezentaci, ale výsledek rozhodně není špatný.

Komentuj!