We Love Katamari REROLL+ Royal Reverie – Kupa zábavy podruhé

Už to vypadalo, že remaster prvního Katamari Damacy z roku 2018 zůstane na moderních konzolích osamělý, avšak zčistajasna byl letos oznámen We Love Katamari REROLL+ Royal Reverie, který si vzal za úkol omladit i neméně populární druhý díl. Je i po pěti letech koulet lepivou kuličku pořád stejná zábava?

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ve světě videoher najdeme dva typy pokračování. První typ jsou pokračování inovativní, která se nebojí odklonit od formátu svého předchůdce a přijít se zcela novým zážitkem, jenž by se stejně tak dobře vyjímal v nové značce. Druhým typem jsou pokračování iterativní, která vezmou osvědčenou formuli a pouze nabídnou nový obsah, nové grafické zpracování či nový příběh. Zkrátka řečeno, proč měnit něco, co funguje.

Je samozřejmě jasné, že každé pokračování je jistou měrou inovativní a jistou měrou iterativní, avšak We Love Katamari bezpochyby spadá do kategorie iterativních pokračování. Nedá se čemu divit – to, že první díl vůbec vznikl, bylo samo o sobě malým zázrakem, ale ještě větším zázrakem bylo to, že si našel nečekaně široké publikum. We Love Katamari je tak svým způsobem plně zrealizovanou verzí prvního dílu, kdyby na něj autoři již tehdy měli dostatek času a rozpočtu. Ale abychom se nechápali špatně, na tom určitě není nic špatného.

Pokud se sérií Katamari nemáte žádné zkušenosti a nechápavě zíráte na okolní screenshoty, tak předně doporučuju přečíst naši recenzi remasteru prvního dílu a poté si ho rovnou zahrát. Ve stručnosti se jedná o velmi trhlou arkádovou logickou hru, kde se vše točí okolo titulního katamari, tedy lepivé koule, kterou před sebou tlačí hlavní hrdina. Vaším úkolem je pak s koulí sbírat různé předměty, od nejmenších šroubků přes střední jako pneumatiky až po obří mrakodrapy či celé ostrovy.

O tom byl první díl a stejně tak je tomu v případě druhého dílu. Příběhová premisa tentokrát spočívá v tom, že Král a Princ všeho vesmíru po prvním díle získali spoustu fanoušků. A jelikož Král své fanoušky nechce zklamat, vysílá Prince plnit jejich více či méně ulítlá přání, která často hraničí s masovou vraždou. Vedle toho sledujeme i flashbacky do krušného dětství Krále všeho vesmíru, který vyrůstal pod tvrdou rukou svého otce. To vše samozřejmě v patentovaném pohodovém a optimistickém stylu série Katamari.

Jak již správně tušíte, příběh slouží především jako výmluva, proč Prince poslat na další kolo nabalování předmětů, a klíčová je především hratelnost. Nutno říct, že hratelnost je kompletně stejná jako v případě prvního dílu (tedy, velmi zábavná, relaxační a svým způsobem i návyková) a hra tak působí především jako balík úrovní. Ty jsou však velmi vydařené a svoji kreativitou bez problémů první díl strčí do kapsy. Za všechny můžeme zmínit například úrovně, kde se sumo wrestlerem nabalujete jídlo, abyste nabrali na kilech a porazili svého protivníka, úrovně, kde sbíráte světlušky, aby chudý student mohl studovat i potmě, a nejde nezmínit výbornou úroveň, kde na katamari nabalujete sníh a stavíte sněhuláka.

Úrovní je navíc o poznání větší množství než v prvním díle a dohrát hru vám zabere minimálně dvojnásobný počet hodin, přičemž se můžete vrhnout i do sbírání sběratelských dárků a bratranců, poschovávaných po úrovních. Audiovizuál pak funguje stejně dobře jako v prvním díle. Jednoduchý, ale přehledný a pohledný grafický styl se od prvního dílu v podstatě nezměnil a soundtrack, který se skládá z remixů skladeb z prvního dílu a skladeb zcela nových, první díl možná i překonává.

Tedy posud vše dobré. Musím ale zmínit jednu věc. We Love Katamari je posledním dílem z velmi početné série, na kterém se podílel její tvůrce Keita Takahaši. A i když se tak dá snadno říct, že smíšené přijetí dalších dílů je přímo odvislé od toho, že ji opustil hlavní mozek, nemyslím si, že to je celá pravda. Už We Love Katamari totiž ukazuje, že koncept Katamari Damacy má své jasné hranice a existuje jen několik málo různých způsobů, jak hratelnost osvěžit. We Love Katamari zdárně velmi opatrně balancuje na velmi tenké hranici, aby přidalo dostatek obsahu, ale zároveň se koncept ještě nepřejedl. Ovšem po dohrání prvního a druhého dílu, které jsem si oba velmi užil, mám neodbytný pocit, že další díly by mi už neměly co objevného nabídnout. Ne každá hra však potřebuje desítky pokračování a je úplně v pořádku přestat v nejlepším. Škoda, že si to neuvědomují i jistá herní vydavatelství.

Verze We Love Katamari REROLL+ Royal Reverie, o které je v dnešní recenzi řeč, je remasterem, tedy sluší se povědět i pár slov, jak si studio Monkeycraft s omlazením titulu poradilo. Odpověď je velmi slušně. Vizuál se dočkal jen malých úprav v podobě realtimových stínů a nasvícení, avšak rozhodně potěší framerate o 60 FPS. Ovládání pak nabízí klasický a alternativní režim, stejně jako ho nabízel remaster prvního dílu. Oproti prvnímu dílu jsme se dočkali i nového obsahu, a to pěti bonusových úrovní, kde se ujmeme role Krále všeho kosmu. Ty jsou však pouhými remixy úrovních z původní hry s novými úkoly a nutno říct, že o žádnou výhru rozhodně nejde. Nové úrovně jsou buď nenápadité nebo aktivně otravné a nebál bych se říct, že hra by bez nich byla o chloupek lepší. Naštěstí se jedná o zcela nepovinný obsah, který můžete s klidem ignorovat.

Pokud se vám líbil první díl a nehráli jste ho zrovna včera, We Love Katamari se rozhodně vyplatí zahrát také, jelikož ponořit se znovu do ulítlého světa Katamari je stejně příjemné a zábavné jako poprvé. Ale pokud jste první díl hráli teprve nedávno nebo se ho hrát teprv chystáte, možná byste s hraním We Love Katamari měli chvíli počkat – přece jen se jedná v podstatě o to samé, akorát s o něco pestřejší skladbou úrovní.

Komentuj!