Gwent: Rogue Mage –⁠ Nekonečný gwint

Online verze karetní hry Gwent: The Witcher Card Game sice nikdy netrhala rekordy, ale pořád si drží víc než dostatečnou hráčskou základnu na to, aby pro ní vznikaly další updaty s obsahem. Už méně se však dařilo její singleplayerové odnoži Thronebreaker, která i přes nesporné kvality byla v prodejích spíše zklamáním. Z ambiciózních plánů o příběhových kampaních za každou z frakcí Gwentu tak nakonec sešlo. CD Projekt RED to však nevzdal a singleplayerový Gwent tentokrát bere z trochu jiného úhlu. Gwent: Rogue Mage je zjevně menším projektem, který se inspiruje karetními roguelity v čele se Slay the Spire, avšak to nutně nemusí být na škodu – ba naopak. Jak se povedlo adaptovat gwint do roguelite podoby?

Recenzovaná verze: PC

Gwent: Rogue Mage zachycuje zatím neprozkoumanou časovou periodu světa Zaklínače, a to zhruba 300 let před érou, kdy se po Severních královstvích proháněl Geralt z Rivie. V 10. století byl známý fantasy svět ještě nebezpečnějším místem, než jak ho známe my – tehdy se totiž prostý lid musel obejít bez pomoci zabijáků monster zaklínačů. To se však chystá změnit mág Alzur, který se blíží vysněnému průlomu – schází mu jediný mutagen na to, aby zahájil první Zkoušku trav a vytvořil tak mutantího superbojovníka. Jako u mnoha jiných vědeckých experimentů je to však pouhý začátek dlouhé cesty, kterou bude muset Alzur zopakovat znovu… a znovu… a znovu… než dospěje k vytouženému výsledku.

Máme tu tedy ideální koncept na roguelite! Alzurova cesta totiž nabírá podobného formátu, jaký můžete znát například z FTL nebo Slay the Spire. Každá výprava za mutagenem se odehrává na náhodně generované mapě světa, kde vás kromě soubojů s řadovými a elitními nepřáteli čekají i náhodné události a místa síly. To vše pak slouží k tomu, abyste z výchozího balíčku karet sestavili takový balíček, který vám dá šanci porazit jednoho ze tří finálních bossů. Pokud se vám to povede, přidáváte si do zásoby další mutagen, potřebný k vašim pokusům a pokud ne, nezbývá vám než se na cestu vydat znovu.

Středobodem hry jsou samozřejmě souboje v gwintu. V zatím každé z jeho variant, in-game minihrou ve The Witcher 3 počínaje a kampaní Thronebreaker konče, jsme se dočkali větších či menších odlišností od základního konceptu. Varianta v Gwent: Rogue Mage se značně podobá dvěma předchozím, tedy Thronebreaker a plné verzi onlineového Gwentu, ačkoliv změnám v rámci přechodu na roguelite strukturu jsme se nevyhnuli ani tentokrát.

Asi největší změnou je způsob, jakým tvoříte svůj balíček. Na výběr máte až ze čtyř odemknutelných předdefinovaných balíčků, které obsahují pouze 12 karet. Za každý vyhraný souboj můžete balíček rozšířit o jednu kartu ze tří náhodných, případně jednu ze tří náhodných karet z balíčku odstranit. Při speciálních příležitostech můžete karty ve svém balíčku upgradovat, včetně mocných klíčových karet, které často udávají herní styl zbytku balíčku, či do balíčku přidat artefaktové karty, které mají buď mocné efekty nebo s nimiž rovnou automaticky začínáte hru.

Kromě karet však během soubojů můžete používat i kouzla, která si volíte tři na začátku každého runu. Každé kolo můžete kromě karty zahrát i kouzlo, to vás však stojí manu, která se mezi zápasy automaticky neobnovuje. Plýtvat manou při jednoduchých soubojích se pak může vymstít v těch skutečně obtížných šarvátkách.

Nabídka karet těží z online verze Gwentu a jeho mnoha expanzí. Dostupných karet jsou k dispozici stovky, naprostá většina jich je však na začátku hry zamčena. Za každý odehraný run dostanete zkušenostní body, které postupně odemykají nové balíčky, nové karty, nová kouzla a nové lektvary, které slouží svým způsobem jako bonusový artefakt, jenž si volíte na začátku hry.

Samotné souboje doznaly zdánlivě malých, ale přesto velmi citelných změn. V zásadě je to gwint, který známe z online verze. Pokud jste však online Gwent hráli, sami moc dobře víte, že zápasy se mohou protáhnout i na patnáct minut. A vzhledem k tomu, že v průměrném runu Gwent: Rogue Mage absolvujete takových soubojů klidně deset, stala by se tak délka runů neúnosnou.

Tvůrci proto museli sáhnout po poněkud radikálním řešení – zápasy mají pouze jedno kolo namísto tří. Tím ze hry zcela mizí nutnost rozmýšlet herní plán – kolik karet jste ochotní zahrát v prvním kole, zda se pokusit vyhrát kolo i za cenu ztráty výhody v počtu karet a podobně. Každý zápas se nese ve stejném mustru – líznete si deset karet, ty všechny odehrajete a můžete jen doufat, že jste sestavili lepší kombo než nepřítel.

A upřímně, než jsem se do hraní pustil, tak jsem nečekal, jak rychle se mi podobný mustr přejí. Hrát s pořád stejnými předdefinovanými slabými balíčky proti pořád stejným slabým nepřátelům a pořád budovat balíčky od znova je něco, co mě například ve Slay the Spire vydrželo bavit doslova stovky hodin. Gwent: Rogue Mage však ani zdaleka nemá stejný náboj a drajv, který by mě u hry udržel po dobu delší než nutnou k sepsání této recenze.

Čím to? Po zralém uvážení bych zkonstatoval, že dost dobře nejde ukázat na jeden očividný problém, který celou hru táhne dolů, ale spíše o řadu menších designových rozhodnutí, přičemž většina z nich pramení ze snahy převést původně sběratelskou karetní hru na deckbuilder. Deckbuilder bohužel při návrhu karet vyžaduje jinou filozofii a kompromis mezi podobnými protipóly není uspokojivý.

Vezměte si zmíněnou změnu počtu kol. Nepopírám, že taková změna byla nutná, aby jednotlivé runy aspoň trochu odsýpaly, bylo to však za cenu jedné z definujících charakteristik online Gwentu. Od délky runů se odvíjí i to, že v momentě, kdy se váš balíček začne trochu rozjíždět a lišit se od toho základního, je čas na finální bossfight. Deckbuilding je celkově neuspokojivý i z jiných důvodů. Předdefinované balíčky jsou dle mého názoru až příliš svazující a v podstatě každou hru se tak snažíte o vylepšení klíčového komba, které váš balíček obsahuje už od začátku. Daleko zajímavější by byla možnost si startovní balíčky s jistými omezeními stavět, čímž by hra umožnila hrát i archetypy, které v aktuální nabídce chybí (jako nilfgaardský špiónský balíček).

Jako kritičtější ale vnímám to, že v téměř každém souboji odehrajete pouze deset karet a čím více karet budete v balíčku mít, tím těžší bude zahrát vaše kombo. Optimální je tak držet počet karet v balíčku kolem deseti až dvanácti a každou přidanou kartu si setsakra rozmyslet. A podobný karetní asketismus prostě není taková zábava, jako sledovat, jak váš balíček postupně roste k nepoznání od toho, se kterým jste začali, což vám ale v současném formátu Gwent: Rogue Mage více uškodí než pomůže. A toto vše vede k tomu, že každý průchod hrou je tak podobný tomu předchozímu.

Paradoxně si přitom nemyslím, že hra nabízí málo obsahu. Naopak, karet, kouzel a lektvarů na odemknutí nabízí poměrně impozantní počet, přičemž se musí uznat, že s postupem úrovněmi je opravdu poznat, že nabídka karet se zlepšuje a lze stavět jak zajímavější, tak efektivnější balíčky. Robustní je i systém obtížnosti, který se podobá Heat systému z Hades a pro postup vyššími úrovněmi si tak musíte zvolit ze sady negativních modifikátorů a snažit se tak sestavit co “nejmenší zlo”, nebo prostě zapnout všechny, pokud se považujete za opravdové mistry gwintu.

Na výši je samozřejmě i audiovizuální zpracování, které sice značně využívá již hotových assetů pro online Gwent a Thronebreaker, nicméně grafici a designéři CD Projekt RED bezesporu patří mezi ty nejlepší na scéně a ilustrace karet, herní pole i různé efekty prostě vypadají výborně. Nižší budget se však projevil na cutscénách, které se v průběhu hry z úvodních rozanimovaných komiksů downgradují až na statické obrázky doprovázené textem. A co se týče příběhu celkově – pokud jste se těšili na tradiční kvalitu zaklínačských her, dejte rovnou ruce pryč, protože příběh je napsaný čistě účelně jen jako úvod do děje a motivace Alzura znovu a znovu se pouštět do stejných pokusů. Celý by se dal shrnout do jednoho odstavce.

Gwent: Rogue Mage není vyloženě špatný, ale bohužel se nezavděčí jak příznivcům roguelite karetních her, tak fanouškům zaklínačského světa či dokonce pravidelným hráčům online Gwentu. Všechny potenciální cílové skupiny mají zkrátka k mání lepší alternativy, do kterých věnovat čas a peníze. Není však vyloučeno, že časem vyjde update, který by hře mohl dát nový dech.

Komentuj!