Scott Pilgrim vs. the World: The Game – Complete Edition – Nostalgie na druhou

Podobně jako mnoho dalších filmů z prvního desetiletí 21. století, své herní předělávky se dočkala i romantická akční komedie Scott Pilgrim proti zbytku světa z roku 2010. Ale zatímco po naprosté většině videoherních adaptací dnes neštěkne ani pes, Scott Pilgrim vs. the World: The Game v hráčích silně rezonovala i roky po jejím stažení z prodeje. K příležitosti 10. výročí premiéry filmu se tak stal zázrak, v který už snad nikdo nedoufal. Zamotaná právní situace okolo videoherní adaptace filmové adaptace komiksu se vyjasnila a Scott Pilgrim vs. the World: The Game se triumfálně vrací na naše obrazovky v takzvané Complete Edition. Obstála však ve zkoušce časem?

Recenzovaná verze: PC

Scott Pilgrim vs. the World: The Game je, stejně jako původní komiksová série od tvůrce Bryana Lee O’Malleyho a její filmová adaptace od režiséra Edgara Wrighta, z velké míry pocta popkultuře konce 80. a začátku 90. let. Ale kde se komiks a film soustředily na ústřední lovestory a hry sloužily především jako zdroj nostalgických referencí a humoru, v herní podobě může série tento aspekt logicky dotáhnout ještě mnohem dál.

To se v roce 2010 také stalo realitou. Ačkoliv to je v rámci portfolia vydavatelství Ubisoft zcela necharakteristické, jeho studia v Montrealu a Čcheng-tu vytvořila na motivy série čistokrevný dvourozměrný beat’em’up s pixelartovou grafikou, chiptunovým soundtrackem a až po uši nacpaný referencemi na 8bitové a 16bitové klasiky. Když se podíváme na dnešní tvorbu Ubisoftu, skoro se ani nechce věřit, že něco podobného mohlo kdysi pod jejich taktovkou vzniknout. Jedno je však jisté – vhodnější herní adaptace se Scott Pilgrim nemohl dočkat. S tím souhlasí i sám autor, kterého ještě před vydáním Scott Pilgrim vs. the World: The Game oslovilo známé studio Telltale Games, které chtělo sérii předělat do adventurní podoby. Z jednání však sešlo, jelikož si O’Malley nedokázal představit, jak by taková hra mohla fungovat.

Dobře známá zápletka z filmu i komiksu zůstává zachována i zde. Čtyřiadvacetiletý amatérský muzikant a profesionální flákač Scott Pilgrim miluje dívku Ramonu Flowers, se kterou ale nemůže být, jelikož mezi nimi stojí jistá maličkost – Ramoniných sedm zlých bývalých, které Scott nejdříve musí porazit v souboji. Avšak kde se původní příběh začne zamotávat, cesta herního Scotta je značně přímočará.

V roli Scotta, Ramony či jednoho z jejich přátel, kterými v Complete Edition jsou členové Scottovy kapely Kim Pine a Stephen Stills, Scottova expřítelkyně Knives Chau a Scottův spolubydlící Wallace Wells, na hráče čeká sedm úrovní zasazených do pixelartového Toronta. Každý ze sedmi bývalých čeká na konci jedné z úrovní, v nichž od nich Scotta a jeho partu dělí davy řadových nepřátel jako jsou kanadští hipsteři, hudební fanatici, účastníci halloweenské party nebo bojoví roboti.

Jako hlavní zdroj inspirace však nesloužil někým možná očekávaný tradiční model Double Dragon či Streets of Rage, kde jsou úrovně přísně lineární a záleží čistě na hráčově zručnosti. Scott Pilgrim vs. the World: The Game se totiž inspiruje v našich končinách méně známou sérií River City, konkrétně dílem z konzole NES s názvem River City Ransom. O tomto titulu by se s trochou hyperboly dalo říct, že svým způsobem předběhl svoji dobu a jednalo se o jednu z prvních open-world městských akcí. Klasický beat’em’up gameplay v něm byl okořeněný možností volně se pohybovat po městě, vydělávat peníze likvidací nepřátel a nakupovat za ně bonusy ke statistikám či nové chvaty.

Podobný systém využívá právě i Scott Pilgrim vs. the World: The Game. Hra je sice rozdělená na sedm lineárních úrovní, do kterých se však lze kdykoliv libovolně vracet. Každá z šesti postav postupem hrou nabírá na levelech, které odemykají nová komba a chvaty. Za utržené peníze pak lze v obchodech poschovávaných po světě nakupovat předměty, vylepšující jejich statistiky. Hratelnost je tak o kus komplexnější než u klasických beat’em’upů, s čímž jsou svázané jisté výhody i nevýhody.

Pocit z RPG progrese je, jako tomu často bývá, slušným motivátorem pro pokračování v hraní a rozdíly v herních stylech jednotlivých postav fungují i jako mírná vzpruha pro znovuhratelnost. Kde však hra poněkud pokulhává, je vybalancování obtížnosti. Na začátku je hra poměrně těžká a prvních několik úrovní jsem musel opakovat víckrát, ovšem po koupi prvních pořádných upgradů jsem zbytkem projel jako nůž máslem. Svou nízkou náročností vyčnívají i bossfighty s bývalými, ze kterých mi v porovnání se zbytkem úrovně dal zabrat snad jen jeden.

Výtky spojené s obtížností však do značné míry řeší co-op multiplayer až pro čtyři hráče, pro který byla hra stavěná. Ten jsem vyzkoušel pouze krátce, ale pokud máte možnost projít v něm celou hru, i přes mírný chaos způsobený přítomností friendly fire se určitě jedná o preferovanou variantu. Scott Pilgrim vs. the World: The Game nabízí jak lokální, tak online multiplayer. Online však není z nejstabilnějších a akce je tak často přerušována výpadky spojení a lagy. V současné verzi je tak třeba se před online hraním obrnit trpělivostí.

Ať už ale hrajete sami nebo v partě, se Scott Pilgrim vs. the World: The Game se i přes mírné přešlapy týkající se gameplaye i po deseti letech od vydání dá užít spoustu zábavy. Hratelnost je na na papíře sice trochu repetitivní, ale tvůrci ji dokáží drobnostmi jako zmiňované levelování, variabilita nepřátel, využívání po úrovních rozházených zbraní či metrická tuna referencí na videoherní klasiky tak akorát oživovat, aby se hře vyhnul stereotyp.

Pomáhá i naprosto skvělý audiovizuál. Nadčasový pixelartový grafický styl, značně inspirovaný kresbou původního komiksu, neztratil ani kapku ze svého kouzla. Úrovně jsou rozmanité, krásně plynule animované a plné detailů. Neméně vynikající je i chiptune soundtrack od kapely Anamanaguchi, vyvolávající slušnou nostalgii k 8bitovým a 16bitovým herním klasikám, ale bez problémů vhodný i na poslech mimo hru.

První průchod hrou zabere zhruba čtyři hodiny hraní, načež následuje možnost projít hru znovu s jinou postavou či na vyšší obtížnost. Nechybí ani čtveřice bonusových režimů. Nejvíce zábavy se dá užít v Boss Rush, kde je vaším úkolem porazit co nejrychleji celou sestavu bossů. Zbytek už tolik nepobaví. Na výběr je jednoduchá vybíjená, Survival Horror spočívající v likvidování vln zombií a multiplayerový kompetitivní režim Battle Royale. Bonusy tedy velkou díru do světa neudělají, ale v rámci beat’em’up je čtyřhodinová délka s důrazem na znovuhratelnost v podstatě standard a jakékoliv natahování herní doby riskuje značný stereotyp.

Od vydání původní verze Scott Pilgrim vs. the World: The Game sice v řece času uběhlo spoustu vody a vyšla řada dalších kvalitních retro beat’em’upů, ale své nesporné kvality si hra drží dodnes. A pokud videoherní médium neberete pouze jako zábavu na jedno použití, je nové vydání deset let staré kultovní klasiky jednoznačnou výhrou pro nové generace a herní prezervaci. Víc takových!

Komentuj!