Shadows Over Loathing –⁠ Konspirace, rybolidé a jazz

Sérii komediálních RPG ze světa Loathing od studia Asymmetric rozšiřuje lovecraftovsky laděný Shadows Over Loathing. Povede tématika kosmického hororu k stejné zábavě jako tématika divokého západu?

Recenzovaná verze: PC

Pokud jste nikdy neslyšeli o RPG West of Loathing z roku 2017, minula vás tak jedna z nejvtipnějších her posledních let. Ale samozřejmě, West of Loathing nebylo první hrou autorů. Svět Loathing započal v roce 2003 s webovou hrou Kingdom of Loathing, která i přes značně odlišný systém gameplaye dala za vznik základům jako styl humoru, svérázné reálie světa a unikátní grafická stylizace, na kterých mohli autoři dále stavět v dalších titulech, ať už ve zmiňovaném West of Loathing, či v jeho potají vyvíjeném pokračování Shadows Over Loathing.

V Shadows Over Loathing se ujímáte role vámi vytvořeného protagonisty, jehož prázdný život jednoho dne naruší telegram od vašeho strýčka Murraye, majitele vetešnictví v městě Ocean City, v němž vás žádá o pomoc se zapeklitým případem. Bez váhání tak nasedáte na autobus do velkoměsta, avšak po vašem příjezdu zjišťujete, že po Murrayovi se slehla zem. Jedinou stopou, kterou po sobě zanechal, jsou záznamy o tajemných prokletých artefaktech, které před svým zmizením hledal. Nezbývá tak nic jiného než se vydat na dobrodružné pátrání po Ocean City a jeho přilehlém okolí, během něhož se zapletete do řady konspirací a temných plánů, v nichž svou roli sehrají rybolidé, krokolidé, vládní agenti, mafie, roboti, duchové, temní mágové a další více či méně šílené skupiny…

Vaše dobrodružství nabývá stejné formy jako předchozí kovbojské dobrodružství ve West of Loathing, tedy formy z boku viděného tahového RPG, kde až na nezvyklý grafický styl najdete vše, co byste v takovém RPG očekávali. Za fasádou extrémně jednoduché, až dětské, černobílé grafické stylizace se stickman postavami, se skrývá plnokrevné RPG plné zajímavých postav a questů s řadou možností jejich řešení, s propracovaným soubojovým a RPG systémem a především vyznačující se všudypřítomným, velmi milým a duchaplným humorem, který si velmi příjemným způsobem utahuje z noirových a lovecraftovských klišé, ale vyvaruje se toho, aby svůj žánr nevybíravě srážel.

Celá taškařice začíná výběrem vašeho povolání. Tradiční RPG svatou trojici ve složení bojovník, mág a zloděj nahrazují steroidy nadopovaný Pig Skinner, mocí laktózy vládnoucí Cheese Wizard a svobodomyslný Jazz Agent. Osobně jsem v settingu inspirovaném Amerikou 20. let nemohl odolat cestě jazzového agenta a likvidovat nepřátele saxofonovými debuffy, buffovat přátele sólem na bubny a léčit hraním na flétnu… to vše samozřejmě do rytmu in-game soundtracku. A u výběru povolání to samozřejmě nekončí. Humoru se ve Shadows Over Loathing nedá uniknout, jak v dialozích, tak v popisech předmětů, tak i dokonce v menu nastavení, ale i přesto nezačne humor po celou dobu hraní nikdy být otravný a úsměv na tváři dokáže vykouzlit i v cílové rovince, ať už jde o různé slovní hříčky, vizuální vtípky či situace jak vystřižené z grotesky.

Ačkoliv hlavní zápletka, točící se okolo pátrání po vašem strýčkovi a postupné odhalování vládní konspirace, rozhodně není špatná, naprostá většina zhruba dvacetihodinové herní doby spočívá v sledování vedlejších příběhových linií, kde leží ta pravá síla hry. Shadows Over Loathing nabízí celou řadu zapamatovatelných situací a úkolů, ať už komediálního nebo spíše vážnějšího rázu. V paměti mi nejvíc utkvěla například snaha o záchranu obyvatel historické vesničky před magickou katastrofou ve dvou časových rovinách, znepokojující epizoda ve vězeňské kapesní dimenzi v podobě labyrintu z kukuřice, či vyšetřování domnělé vraždy v hotelu pro podomní obchodníky. Stejně tak bych ale mohl zmínit vedlejší linku s budováním bezdomoveckého království, snahu dostat se z nekonečné časové smyčky či excelentní snové pasáže, v nichž se snažíte očistit magické předměty od kleteb. Je toho zkrátka příliš mnoho na to, abych mohl vše zmínit, a některá překvapení rozhodně zkazit nechci.

Pokud máte načtenou tvorbu H. P. Lovecrafta, budete v světě Shadows Over Loathing jako doma. Na rozdíl od Lovecraftových děl se sice Loathing nebere příliš vážně, ale ze hry je poznat, že autoři jsou jeho velcí fanoušci a skládají mu obrovský hold. Od očividných referencí na Cthulhu mýtus v podobě rybolidí hra nabízí například i analogie Miskatonické univerzity a Yog-Sothotha, ale inspiruje se i méně známými povídkami jako Barva z kosmu. Vedle toho však má řadu dalších inspirací, jako noirové a mafiánské filmy, jižanskou gotiku nebo kultovní sérii The Twilight Zone.

To vše pak spojují absurdní propriety světa Loathing, jako místní platidlo v podobě kusů masa či místní ekvivalent první světové války, Cola Wars, kde se proti sobě postavily armády sil červené a modré coly. A světě div se, i takovýto nesourodý mix skvěle funguje. Na tom lví podíl samozřejmě má scenáristický talent autorů, kde scénář vhodnou mírou kombinuje inteligentní humor s vážnějšími a hororovými pasážemi. Svůj komediální talent tvůrci prokázali dostatečně již v minulých hrách ze světa Loathing, avšak zvolená tématika Shadows Over Loathing je přece jen vážnější. Ani při popisech kosmických hororů se však scénáristé nemají za co stydět a skrz text dokáží, když to je potřeba, vytvořit tu správnou tísnivou atmosféru.

Kde vás jiná RPG nechají hodiny vybíjet krysy a kostlivce ve stokách a kobkách, Shadows Over Loathing zaplňuje herní dobu pouze unikátními a nápaditými příběhovými questy. Hra tak částečně sklouzává do adventurního žánru, nicméně pořád se jedná o RPG se vším, co k tomu patří. Samozřejmě včetně soubojů. Boje následují zcela standardní šablonu klasických JRPG, kde proti sobě na jedné obrazovce stojí vaše družina a skupina nepřátel, která se po tazích střídá v akcích. Během vašich tahů si pak můžete vybrat jak z různých útočných, obranných a podpůrných schopností, tak můžete používat různé aktivní předměty, ať už léčivé či útočné.

Na rovinu, ačkoliv souboje nejsou mechanicky špatné a v rámci herních kapitol nabídnou i slušnou variabilitu nepřátel, o žádnou hitparádu se taky nejedná. Po prvních pár hodinách svými statistikami, schopnostmi a vybavením dalece přesáhnete veškeré nepřátelské síly a jedinou výzvu může představovat jen nepovinný superboss, na kterého musíte přece jenom zvolit určitou taktiku. Vzhledem k tomu, že většina questů má alternativní, nebojové řešení, vás hra nezavalí nějakým zvláštním přehršle soubojů a jednoduchý soubojový systém tak nemá příležitost začít frustrovat.

Podobně jako nemá smysl snažit se prolomit zeď hlavou, nemá smysl ani snažit se dohrát hru jen s použitím hrubé síly. Jednotlivé questy mají v naprosté většině více řešení, kde přijdou na řadu jak oblíbené skillchecky, dialogové a morální volby, tak, pokud nic jiného nezbude, i souboje. A právě nalézat často velmi zapeklité způsoby, jak souboje obejít, je na místním questování často to nejzábavnější. Hrou je dokonce možné kompletně projít i jako pacifista, za což jste náležitě odměněni achievementem. V rámci osvědčené tradice počítačových her sice i pacifistický průchod Shadows Over Loathing často znamená, že násilí se odehraje jen formou skillchecku či správné dialogové volby, ale i tak se snaha autorů připravit alternativní řešení, kde to jen jde, rozhodně cení.

Oproti West of Loathing však zamrzí jedna věc, a to zjednodušený systém vývoje postavy. Kde West of Loathing nabízel standardní, ale funkční systém, kde jste zkušenostní body rozdělovali do statistik, bojových a nebojových skillů, přičemž v průběhu hry jste mohli za questy obdržet i speciální perky, Shadows Over Loathing sloučila statistiky a nebojové skilly do jednoho stromu dovedností, čímž se snížila variabilita jak buildů, tak skillchecků. Do konce hry jste schopní pohodlně vymaxovat celou vaši postavu a s trochou plánování pro vás nebude představovat problém žádný skillcheck ve hře. I tak, nebo možná právě díky tomu, ubíhá při hraní Shadows Over Loathing čas jako voda. Není to hra, kterou byste hráli kvůli tomu, že by představovala nějakou výzvu, ale kvůli tomu, abyste mohli obdivovat kreativitu autorů a od srdce se zasmát.

Pochválit si však zaslouží grafická stránka. I když se mnozí z vás určitě chytají za hlavu, jednoduchý vizuální styl neznamená vizuální styl odfláknutý. Černobílé, ručně kreslené prostředí k sérii Loathing neodmyslitelně patří a Shadows Over Loathing je v tomto ohledu prozatímním vrcholem série. Kresby jsou čisté a detailní a ač se to ze screenshotů nemusí zdát, v pohybu hra díky různým efektům a animacím vypadá překvapivě živě. Podobně kvalitní je i soundtrack, který skvěle dokresluje atmosféru ať už strašidelných momentů, kde hudba zpomalí a zvážní, či v klidnějších lokacích jako například v táboru bezdomovců, kde vyhrává veselý jazz.

Ačkoliv se v jistých ohledech jedná o jednodušší hru, celkově se Shadows Over Loathing vydařil minimálně stejně jako jeho westernový předchůdce. Pokud se u her rádi zasmějete, je to pro vás jasná volba. I kdybychom však nebrali v potaz humor, je Shadows Over Loathing velmi solidní příběhově zaměřené RPG, které i přes jednodušší soubojový systém nabízí celou řadu originálních questů a velkou variabilitu při jejich řešení, což je u pořádného RPG polovina úspěchu. Shadows Over Loathing to však dokáže navíc zaobalit do velmi lákavého a unikátního balení.

Komentuj!