She’s Leaving – V kůži forenzního detektiva

Temná vila, zimní atmosféra a na první pohled slibný nápad, který se úplně nepodařilo realizovat. She’s Leaving je prvotina, která přesně vystihuje dilema mnoha současných indie thrillerů: silná nálada, osobité vizuální zpracování a jasná autorská vize na jedné straně, opatrnost a nedotažené ambice na straně druhé. Hra se pohybuje na hraně mezi tím, co chce říct, a tím, co si ještě dovolí skutečně rozehrát. Výsledkem je komorní zážitek, který dokáže vtáhnout, ale zároveň v hráči zanechá pocit, že mohl strávit svůj čas v dotaženějším mikro světě.

Recenzovaná verze: PS5

She’s Leaving je debutové dílo malého studia Blue Hat Studio z Velké Británie, které je přesně tím typem hry, který byste od indie thrilleru čekali. Sázka na mechaniku, která hru „prodá“, kratší herní dobu a samozřejmě i Unreal Engine (páté verze). Hráč se v roli forenzního analytika Charlese Daltona ocitá v opuštěné turistické vile House Haywood, kde má během sněhové bouře vyšetřit sérii zmizení. Na první pohled jde to typické zasazení nezávislé akční adventury. Izolace a sporadické interakce s jinými postavami, uzavřený objekt a rámcová mechanika, na které je založen herní design.

Silnou stránkou her typu She’s Leaving je atmosféra: izolace, viktoriánská architektura, praskající dřevo krbů a mrazivé ticho, které občas přeruší jen kvílení vichru za oknem. A právě atmosféra je tím, kde hra skutečně exceluje. Ústřední House Haywood působí jako organický prostor s vlastní historií, připomínající mix anglického strašidelného sídla a klaustrofobních chodeb, které pamatují lepší časy. Pokud nečekáte zrovna Oldest House z Control, tak by prostředí mělo být plusovým bodem videohry.

Druhým velkým marketingovým lákadlem hry je forenzní analýza krve, která měla She’s Leaving definovat a dát jí jedinečný charakter. Postupně ale vyjde najevo, že se tato mechanika vyčerpá dřív, než by měla. Krvavé stopy nejsou skryté, ale přímo označené světlem a prasklinou ve zdi, vzorků je v celé hře jen osm a většina z nich se nachází v jediném aktu. Rozbor je navíc jednoduchý do té míry, že chybné vyhodnocení nemá žádný dopad. O neustálém vibrování gamepadu na PS5, pokud je tasen paralyzér (s ultrafialovým světlem) ani nemluvě; zážitek to spíše při delším zkoumání, a tedy i vibrování, spíše zhoršuje. Hádanky spojené s forenzní analýzou krve se opakují, tvary skvrn jsou jednoznačné a celá mechanika, která měla být pilířem designu, nakonec funguje spíše jako krátká doprovodná atrakce. Výsledkem je pocit, že tu byl skvělý nápad, který ale vývojáři buď nestihli, nebo se ho báli rozvíjet do skutečné hloubky.

To samé platí i o samotné zápletce. V úvodu působí jako kombinace detektivky a psychologického thrilleru. Jenže čím hlouběji se hráč do příběhu dostává, tím víc začínají být vidět švy. Motivace postav jsou často naznačené jen zběžně a vztah mezi Charlesem a jeho partnerkou Annabellou, který měl být emocionálním jádrem vyprávění, postrádá větší výstavbu. V pozdější fázi se děj začne rozpadat do série zkratovitých rozhodnutí a zcela nepřesvědčivých zvratů, jako kdyby vývojáři narychlo hledali cestu, jak příběh uzavřít. Není to vyloženě rušivé, ale cítíte, že hra má především atmosféru a silný začátek, zatímco scénář je až na druhé koleji. To jsou ale obvyklé problémy debutových počinů, u kterých se tvůrčí jádro spíše učí, jak scénář nasměřovat a korigovat.

Poněkud rozpačitě působí i design hlavního stalkera, který má Charlese pronásledovat po vile. Teoreticky by měl vytvářet trvalé napětí a pocit ohrožení, ale místo toho často funguje jako zpomalená překážka, která chodí po své trase a čeká, až ji na chvíli zastavíte taserem. Jeho přítomnost není strašidelná, ale spíš mechanicky povinná, a protože hra nemá žádné animace smrti ani nepředvídatelné chování, každé setkání se rychle stane rutinou. Tím se bohužel vytrácí ten typ napětí, který dělá podobné thrillery zapamatovatelné.

Přes všechny nedostatky může She’s Leaving zaujmout i méně náročné hráče bavit, ale ty zběhlejší v žánru nemá spíše čím oslovit. Prozkoumávání domu je plynulé a hra umí podat detaily tak, aby hráče přirozeně vedly kupředu. Atmosféra je minimálně z počátku povedená a Unreal Engine dokáže vykreslit pěkné momenty. Ale to je trochu málo, zvláště když menu hry působí jako u volně dostupných hororových her na pár desítek minut, textové logy a infografika je na základní vizuální úrovni a hratelnost je spíše repetivního charakteru; nicméně, při startovní ceně pod deset euro nelze čekat hru AAA kvalit.

Charlesovy poznámky a drobné interakce vytvářejí atmosféru, kterou malé projekty často postrádají, a celkově je styl hry natolik výrazný, že i krátká několika hodinová délka působí kompaktně. A když hra funguje, funguje velmi dobře: temné světlo baterky na omšelých tapetách, náznaky minulosti v každém pokoji, pocit, že v domě nejste sami… to vše vytváří intenzivní, byť nedokonalý zážitek.

Zbývá tak otázka, komu je She’s Leaving vlastně určena. Nejlépe bude fungovat u hráčů, kteří hledají krátký, atmosférický zážitek na jeden večer a jsou ochotni přimhouřit oko nad tím, že hra více slibuje, než skutečně nabízí. Pokud máte rádi pomalé tempo, uzavřené prostory, environmentální vyprávění a spíš nasáváte náladu než řešíte komplexní herní systémy, dokáže vás vila House Haywood pohltit. Hra má cit pro detail a umí pracovat s tichem, světlem a zvukem způsobem, který je na debutové dílo překvapivě sebevědomý.

Zároveň je ale těžké se zbavit dojmu, že většina nápadů zůstala jen na povrchu. Forenzní rovina, psychologické motivy i hororový prvek se nikdy skutečně nepotkají v jeden silný celek. Vše funguje odděleně, opatrně a bez rizika, jako by se vývojáři báli, že přílišná komplexita by mohla hru rozbít. Výsledkem je titul, který neurazí, místy zaujme, ale jen zřídka opravdu překvapí nebo zanechá hlubší stopu.

She’s Leaving tak působí spíš jako technologická a stylová vizitka studia Blue Hat Studio než jako plně rozvinutý thriller. Ukazuje, že tvůrci mají cit pro atmosféru, prostor a základní dramaturgii napětí, ale zároveň i to, že jim zatím chybí odvaha nebo zkušenosti k dotažení mechanik a scénáře do větší hloubky. Jako první krok je to solidní základ, na kterém se dá stavět. Pokud tedy přijmete hru jako komorní, lehce hororovou procházku zasněženým sídlem, která sází hlavně na náladu a vizuální dojem, může vám She’s Leaving nabídnout pár silných momentů. Jako komplexní forenzní thriller ale zůstává spíš náčrtem než hotovým dílem. A právě v tom je její největší slabina i příslib do budoucna.

Komentuj!