Foolish Mortals – Příjemná pohádka sužovaná duchy

Foolish Mortals od svého oznámení zaujala nejednoho fanouška point-and-click adventur. Nejen díky slibovanému kvalitnímu dabingu, ale i ručně kreslenému vizuálu a příslibu cozy dobrodružství, které může připomenout Curse of the Monkey Island či Broken Sword. Přiznám se, že patřím k hráčům, kteří se na ni těšili; vývoj jsem sledoval a k mému potěšení jsme se tohohle slibného titulu dočkali už letos. Bohužel se po dohrání dostavilo poměrně výrazné zklamání. Níže se podíváme na to, proč tomu tak bylo.

Recenzovaná verze: PC

Hra svou cestu započala v Kickstarter kampani, kde vybrala krásných £48,652 z požadovaných £12,000. Projekt manželského dua Davida a Sophie Youngerových tak mohl spatřit světlo světa, navíc se splněnými všemi stretch goaly. Bylo tedy jasně vidět, že o hru je zájem, a není se čemu divit: kreslený vizuál a příslib návratu ke klasickým point-and-click adventurám vždy fungují na fanoušky i na mě. Nástin příběhu mě navíc velmi nalákal i proto, že mi připomněl povedený kousek Voodoo Detective, oba tituly totiž spojuje ústřední linka voodoo a kultura kolem něj.

Ve Foolish Mortals sledujeme postavu auditora Murphyho McCallana, který svým charakterem může lehce evokovat Guybrushe Threepwooda, a to i charismatem a povedeným dabingem. V roce 1933 se vydává na ostrov Devil’s Rock, aby našel tajemný poklad v legendami opředeném Bellemore Manor. V této vile před třiceti lety během probíhající svatby zmizeli všichni její obyvatelé i hosté a už je nikdy nikdo neviděl.

Vydáváte se tedy na dobrodružství za jeho nálezem a objevováním podivného ostrova s jeho svéráznými obyvateli. Musím ale říct, že s příběhem a samotným scénářem jsem měl místy problém. Zpočátku mě dialogy bavily. Rozličných postav je tu opravdu hodně a řada z nich je zábavná. Dialogy i situace, které se během pátrání stanou, jsou protkané jemným, milým humorem, který na mě zprvu fungoval. Bohužel čím déle jsem hrou procházel, tím víc mi celý scénář přišel fádní a poměrně nezáživný.

Hlavní problém podle mě spočívá v příliš velkém množství postav a ještě větším množství sáhodlouhých dialogů, které místy nikam nevedou. Humor, který jsem cítil na začátku, se v mnoha momentech vytratil, případně mi už vtipný nepřišel. Často jsem měl pocit, že je příběh zbytečně natahovaný, a utvrdilo mě v tom i stereotypní rozvržení kapitol. Jde o systém, jemuž se dnes většina autorů novějších adventur kvůli toku příběhu spíše vyhýbá.

Na začátku každé kapitoly (jsou čtyři) se trochu posune děj a dostanete úkol, většinou najít určitý počet předmětů. Během toho vyzpovídáváte postavy, snažíte se úkol vyřešit a hlavní zápletka se posune až ve chvíli, kdy je vše nalezeno, a pak se přejde do další kapitoly se stejným rámcem (výjimkou je závěrečná). Na délku hry bez záseků 6–7 hodin (se záseky mnohonásobně déle) jsem od poloviny cítil velkou frustraci. Absence pocitu nebezpečí a chybějící lepší fázování děje v průběhu jednotlivých kapitol mi zážitek znatelně zhoršily.

Dialogy mi pak začaly působit ubíjejícím dojmem. I když humor občas zafungoval, většinu času mi už vtipný nepřišel a kvůli místy přílišné expozici mě přestaly bavit. U některých postav jsem se vyloženě netěšil na to, že je budu muset „prokecat“ kompletně. Abych ale scénář jen nestrhal: podle mě funguje jako milá „pohádka“, některé scénky mi přišly fajn a hlavní hrdina, byť jeho motivace a minulost jsou vyřešeny až příliš rychle, byl zábavný a solidně napsaný. Cení se, že vás příběh žene do spousty rozličných lokací, a jeho inspirace Southern Gothic / voodoo historií a folklorem mě bavila po celou stopáž. Bohužel, jak jsem psal, od poloviny druhého aktu mě hra začala výrazně ztrácet a měl jsem pocit, že by jí prospělo zkrácení nebo oživení.

Co oživení nepotřebovalo, je podle mě vizuál hry. Pravda, i tady mám s pár věcmi problém, ale velmi cením povedený design postav a jejich „cartoonovější“ styl jako ze starších animovaných disneyovek. Nádherné je provedení flashbackových sekvencí a cutscén. Jsou poskládané z obrázků s krásným art stylem a práce za nimi je opravdu vidět. Totéž platí pro různé rukopisy či dokumenty, které po cestě najdete: mají velmi povedený artwork, působí dobově a dýchá z nich atmosféra, podpořená kvalitním a líbezným soundtrackem. Za tohle opravdu klobouk dolů.

Bohužel, co mi nekorespondovalo s art stylem postav, spisů a flashbacků, jsou samotná pozadí. Silně mi připomínali nedávnou adventuru Rosewater, která se mi v tomhle ohledu také až tak nelíbila, a Foolish Mortals mi ji tímto aspektem často evokoval. Ve srovnání s cartoonovou estetikou postav mi prostředí vizuálně „bije do očí“, lokace na mě působily bezduše, až příliš vyčištěně. Cením ale, že oproti Rosewateru se autoři snažili přidat různé efekty a vizuál lokací vypadá celkově lépe než u Gonzáleze v Rosewateru. Podle mě je to jeho nejslabší stránka, jinak je to výborný tvůrce.

Mimochodem, González z Grundislav Games se na této hře přece jen trochu podílel, režíroval dabing, který je tu excelentní. Opravdu klobouk dolů, dosahuje kvalit právě her od Grundislav Games.

Co se týče hratelnosti, jde ovládáním a rozhraním o klasickou point-and-click adventuru. Najdete tu všechny prvky, jež jsou dnes standardem: zvýrazňování aktivních předmětů, zrychlení přesunu dvojklikem (tady mě mrzelo, že přeskočit lze jen dvojklikem na okraj lokace; v rámci ní postava jen nepatrně zrychlí a i tak se pohybuje pomalu) a příjemně vyřešenou interaktivní nápovědu v deníku hlavního hrdiny. To se hodí, protože obtížnost je podle mě silnější střed.

Je tedy dost možné, že narazíte na pár záseků. Nejsou způsobeny nelogičností, ale tím, že jsou hádanky chytře navržené a vyžadují zamyšlení. Za sebe můžu říct, že mi po většinu herní doby přišly nápadité a různorodé. Jakmile vám však hra umožní pohybovat se mezi více lokacemi, záseky mohou být častější. Problémy, které musíte řešit, se nasčítají a snadno zapomenete, co máte dělat, nebo po čase přehlédnete nějaký detail. Design hádanek na to často sází a je potřeba všímat si i drobností, což může vést k nepříjemným zásekům.

Je pravda, že máte zápisník s přehledem cílů a následně i nápovědu. I tak mi místy přišlo, že hra na vás nahází příliš věcí, a po menší pauze se v tom dá snadno ztratit. Jinak ale puzzly cením. V jejich rámci jsem už dlouho nehrál takto propracovanou adventuru. Pokud hledáte příjemnou výzvu, tady určitě doporučuji.

A to je vlastně vše. Jak je z výše napsaného patrné, Foolish Mortals mě až tak neoslnil. Je mi to líto, protože za hrou vidím mnoho úsilí a snahy. Je znát, že jde o srdcový projekt, a toho si velmi cením. Tvůrce obdivuji za to, kolik do toho dali, a věřím, že si tohle dobrodružství najde spoustu fanoušků. Mně to bohužel až tak nesedlo. Příběh mi přišel špatně fázovaný, vizuál a art style nekonzistentní a hra příliš dlouhá na to, jak byla zápletka chatrná.

Na druhou stranu tu máte hezký design postav, výborný soundtrack a dabing, hravé a dobře navržené hádanky plus příjemné zasazení do třicátých let. Pokud hledáte milou, příjemnou „pohádku“ s puzzly, které dokážou potrápit, potom ji doporučuji. Hra je ve svém jádru kvalitní. A proto všem adventuristům doporučuji si ji zkusit a udělat si vlastní názor.

Komentuj!