Simon the Sorcerer Origins – Naprosto zbytečný návrat

Pokud patříte mezi fanoušky klasických point-and-click adventur, určitě vám nemusím dlouze představovat dá se říci už kultovní parodistickou britskou sérii Simon the Sorcerer od Adventuresoftu, která měla donedávna na svém kontě pět dílů: tři od původních tvůrců (trojku pak během vývoje Adventuresoft převzal) a poté dvě průměrná pokračování od německých Silver Style Entertainment. Měl sice vzniknout i šestý díl, který se měl vrátit ke kořenům a na němž mělo pracovat irské studio, avšak po dvou letech vývoje projekt skončil u ledu a zdálo se, že nový Simon the Sorcerer už nikdy nevznikne. Tato pochmurná vize se ale zalila sluncem v roce 2022, kdy byl oznámen Simon the Sorcerer Origins od italského studia Smallthing Studios, které se z nějakého nepochopitelného důvodu rozhodlo pojmout tento díl jako prequel k jedničce. Tedy té, ve které se Simon v pohádkovém světě objevil poprvé. Bohužel právě toto bizarní rozhodnutí tvůrců lemuje podle mě ne zrovna šťastnou cestu tohoto dílu.

Recenzovaná verze: PC

Zprvu si jen odbydu sdělení, že jsem velký fanda Simona a hrál jsem první tři díly a vždy si rád sérii čas od času zopakuji. To jen abyste věděli, že pokud má někdo tendenci mít nostalgické brýle, byl bych to právě já. Bohužel musím říct, že asi byly zamlžené, protože tento díl se nebojím označit za jednu z nejzbytečnějších her, které v rámci obnovení zajeté franšízy vznikly, a pro mě se tak jedná o naprosto líný projekt, který se v rámci scénáře snaží vytahat peníze z fanoušků tím nejlevnějším způsobem.

Chápu, že tvůrci měli nejspíše dobré úmysly, bohužel si očividně nevěřili a chtěli vše uhrát co nejbezpečněji, jak to jen šlo. Takže místo toho, abychom například zažili příběh se Simonem, který vyrostl s námi – přece jen se k sérii většina z nás dostala jako menší „občané“ – a hezky se s ironickou notou a britským humorem navrátili do světa například se Simonem, jenž by byl už dospělý, život by měl v háji, nedařilo by se mu, měl by dysfunkční rodinu a například by se plný ještě většího cynismu navrátil do tohoto světa… to by určitě dávalo větší smysl než toto.

Tady je Simon malý kluk, co se s rodiči přestěhuje do nového baráku. Brzy se ale skrz Sordidem otevřený portál dostane do nám známého kouzelného světa, kde musí jít po stopách legendárního čaroděje a získat jeho kouzelné svazky, aby se mohl vrátit zpět do svého světa. Příběh tu není potřeba více řešit. V těchto hrách jde hlavně o humor a zažité dobrodružství během cesty za cílem, takže tady svému účelu naprosto vyhovuje. Bohužel to, na čem hra hlavně stojí – čímž je humor – je pro mě osobně největší slabina hry.

Humor je tu velmi prvoplánový, dětinský a nedosahuje úrovně britského cynismu a ironie ve stylu prvních tří dílů. Tvůrci se přitom snaží bořit čtvrtou stěnu, kdykoli to jen jde a často až za každou cenu. To, že se Simon ve starých dílech občas otočil na hráče a něco pronesl, mi nevadilo, jeho hlášky tehdy většinou fungovaly. Tady? Bohužel komentuje téměř každou hloupost, a to většinou bez jakékoli úderné pointy. Vrcholem trapnosti je pak fakt, že se během dialogů Simon neustále a bezdůvodně otáčí pohledem k hráči, a to tak často, že mi to začalo silně lézt na nervy.

Poté hra samozřejmě silně spoléhá na recyklaci vtipů zamaskovaných jako „vtipné“ narážky na díly minulé. Dokonce se hra nebojí zrecyklovat a v podstatě zkopírovat jednu scénu se Swamplingem, jenž vás krmí bahnitou polévkou. Přišlo mi, že tvůrci do hry opravdu dávají minimum sebe a snaží se jen za každou cenu fanservicovat. Ano, štiplavé a kousavé poznámky Simona tu pořád jsou, ale přišly mi po většinu času jako deriváty a neměly nikdy takový tah na branku. Jednoduše, nahlas jsem se zasmál tak jednou a párkrát ze mě hra vyloudila lehký úsměv, ke konci jsem však hru dohrál s těžkým kamenným výrazem.

Abych ale jen nekritizoval, hře uznávám i několik originálních vtípků. Třeba označování checkpointů na mapě prostřednictvím špendlíku, který si Simon zapíchne do mapy tak, že se „zaboří“ i do ulice na chodník, kde ten checkpoint má být. Některé vizuální gagy jsou povedené a i nějaká hláška sem tam sedne. I tak jsem byl ale kolem a kolem z humoru velmi zklamán; dle mě nefungoval a byl zbytečně přeplácaný. Pokud vám však nevadí spíše dětský humor se silným zaměřením na boření čtvrté stěny skoro v každém dialogu, bavit se budete. To, že se původní duo tvůrců na hře podílelo jako konzultanti, dle mého vidět není. Ale co, každý máme druh humoru jiný, a to, co nesedlo mně, můžete vy milovat.

Co ale pochválit musím, je dabing. Chris Barrie se vrací a je skvělý a to platí i pro ostatní osazenstvo. Poslouchalo se to výborně a několik pro mě povedených vtípků fungovalo hlavně díky němu. To, co mi dále pomohlo si hru užít, je pak i samotný grafický kabátek spolu s hudbou. Je pravda, že ta po většinu času recykluje hlavní téma jedničky, ale funguje to a do atmosféry to sedí. Nový vizuál ji vykresluje parádně. Hra se sice odlišuje od stylu dílů předešlých, ale dětský pohádkový svět vystihuje skvěle. Ano, chybí tomu špinavost a hrubší estetika originálů, ale přijde mi to poplatné dětskému humoru a naladění celé hry.

Jednotlivé lokace jsou ručně kreslené a mají hezké barvy i detaily. Líbí se mi třeba, že po lokacích chodí postavy či na chodbách kouzelnické akademie stojí studenti, a sem tam se během postupu hrou postavy v lokacích obmění (většinou jde o postavy, se kterými se nedá interagovat). Ano, někdo může namítat, že NPC nemají moc animací či že grafika působí zjednodušeně – což bude způsobeno budgetem –, já osobně nic takového nepociťoval. Lokace se mi velmi líbily, měly příjemnou atmosféru a s „režií“, kterou se hra vydala, to funguje na jedničku.

Kde to za mě už ale dále hapruje, jsou puzzly. Neřekl bych, že obtížnost je vyloženě vysoká, ale kvůli špatně vysvětleným mechanikám tu určitě několik záseků najdete. To se například může stát u mechaniky sesílání kouzel, kde máte k dispozici tři živly, jež místy musíte použít v řešení puzzlů. Jednou po vás hra například chce použít kouzlo na sebe; bohužel vám nikde neřekne, že to máte udělat, a díky tomu může následovat zásek. Hint systém tu není, máte akorát sepsané body, co musíte udělat, v zápisníku, plus vám Simon či NPC postavy občas něco utrousí.

I tak tu ale s občasným zásekem počítejte, hlavně kvůli ne moc dobře navrženým puzzlům, které vás moc nenavedou. Kromě kouzel je to jinak klasická point-and-click hratelnost a hádanky využívají i práci s inventářem a kombinováním předmětů. Jak ale říkám, obtížnost je nevyvážená a v dnešní době „casual“ hraní to bohužel může být pro některé silné mínus.

Kolem a kolem je tak Simon the Sorcerer Origins pro mě zklamáním. O to víc, když zjistíte, jakou levnou scenáristickou berličkou tvůrci napojí tento díl na jedničku. To ale vem čert, pro nováčky se možná může jednat o slibný start. Hra má líbivý vizuál, skvělý dabing a i příjemnou herní stopáž (bez záseků 3–4 h). Já osobně jsem se nenudil, a to i přesto, že humor na mě po většinu času nefungoval; užíval jsem si pestrý vizuál, hudbu a i nějaké ty odkazy na minulé díly či sem tam pro mě fungující vtip. Bohužel musím konstatovat, že to pro dobrý dojem nestačilo a ze hry jsem odcházel s pocitem, že jsem hrál něco, co vůbec nemuselo vzniknout.

Komentuj!