Fading Serenades – Stereotypní život kurýra

Pokud patříte mezi lidi, kteří jsou málokdy nabaženi počtem cozy her (a není jich málo), mohla vám nejspíše uniknout malá a nenápadná hra z tohoto žánru. Ta vás hodí na poklidný, příjemný ostrov, na kterém se se svým parťákem, robůtkem, stanete kurýrem, který se stará o roznos korespondence napříč ostrovem mezi obyvateli. Kromě jednoduché hratelnosti navíc tvůrci lákají na velmi příjemnou retro estetiku sázející na povedený pixel art, který může připomenout například sérii Earthbound či známější Pokemony. Na první pohled Fading Serenades působí jako kandidát na velmi povedenou pohodovku. Bohužel malebný vizuál a atmosféra vám sice mohou pomoci, ale hru z repetitivních okovů nevysvobodí. O čemž se sami přesvědčíte níže.

Recenzovaná verze: PC

Na Fading Serenades jsem se těšil; v době hraní začínal podzim a ten si přímo říká o to, že během jednoho z jeho sychravých dní ulehnete ke konzoli či k handheldu – v mém případě ke Steam Decku, na kterém se hra hraje skvěle – a odpočinete si u nějaké příjemně cozy hry.

Toho jsem se v prvních chvílích hry opravdu dočkal, bohužel čím déle jsem u ní strávil, tím větší frustraci jsem výměnou obdržel. Abych trochu nastínil, o čem to je: jak jsem avizoval na začátku, vžijete se tu do kluka, co přijede dělat kurýra na jeden zapomenutý ostrov s pár staršími obyvateli. Samozřejmě nic není jen tak a důvod jeho odstěhování se na ostrov se pojí i s minulostí a snahou najít svého ztraceného otce.

K tomu, aby ho vypátral či zjistil, co na ostrově dělal, musí plnit svoje kurýrní povinnosti a v mezičase prozkoumávat ostrov pro indicie. Hned povím, že příběh není nic extra a nečekejte žádnou vrstvenou záhadu ani nic napínavého. Což ale hře nemohu mít za zlé; jedná se totiž o cca dvouhodinový zážitek a příběh tu tak funguje jen jako jakýsi „spokojovák“. Není vyloženě špatný, ale po dohrání na něj zapomenete. Postavy tu sice mají místy poměrně vtipně napsané dialogy a váš robotický sidekick je zábavný, nikdo ale neobsahuje hloubku a všechny dialogy jdou rovnou k věci. I tak jsem za něj rád, protože naředil stereotypní hratelnost a okořenil ji příjemným humorem.

Samotná hratelnost totiž spočívá v donášení balíků a vždy, když se ráno probudíte, uvidíte na mapě, kdo požaduje vaše služby. Vy tak zajdete za postavami, vyzvednete jejich balíky a doručíte je dalším postavám. Do toho si musíte hlídat místo a management v batohu i energii, abyste na ostrově nezkolabovali, a také abyste nebyli venku po desáté hodině večer. Hra vás sice varuje, že se nedoporučuje po desáté být mimo domov, když to ale porušíte, tak jen odpadnete vyčerpáním a probudíte se v posteli. Žádné mystérium tak nečekejte.

Toto roznášení je po celou hru prakticky to samé a po chvíli se začnou donášky silně recyklovat. Postavy každý den pronášejí ty stejné hlášky, vyjma okamžiků, kdy spustíte příběhový dialog. V této smyčce jste tak zacyklení po celou dobu hry. Po dvou kolech roznášek se prakticky neděje nic nového, postavy říkají pořád to samé, při každém stejném balíku pronášejí tu samou hlášku dokola a dokola – nic se nezmění. Proto se pak hra stává těžce stereotypní. Ano, můžete se na donášení balíků vykašlat a jít hlavně za příběhem – tím se ze hry nejen stane mnohem kratší záležitost, ale i tak si tím tolik nepomůžete.

Abyste v příběhu více pokročili, budete si muset vylepšovat nejen batoh, ale i vybavení. Ve hře totiž při doručování zásilek budete muset chodit po kládě, skákat po kamenech či šplhat, což vám snižuje energii. Abyste některé překážky vůbec překonali, musíte si obstarat vylepšení a to něco stojí. Proto budete místy muset grindovat měnu pomocí plnění své práce, což může být velmi ubíjející.

Hlavně když vám třeba postavy opakovaně zadávají, ať jim najdete ztracené LP desky. Nejenže se tento quest opakuje, ale LP desky či jiné předměty jsou vždy na stejných místech – to mi přijde už jako velká lenost. Nemluvě o tom, že zdolávání terénu kvůli velikosti mapy a opakujícím se cestičkám už výzvou není. Musím ale dodat, že je tu k dispozici dost zkratek k objevení, které vám přesun urychlí.

Bohužel to nespraví například to, že hra vám funkčně nezapisuje důležité příběhové body a když se ke hře vrátíte po delší době, nemusíte moc vědět, co máte dělat dál. A to i když ji hrajete na jeden zátah. Nemusíte přímo vědět co a jak a může se vám stát, že budete místy jen donášet balíky s očekáváním, že se něco stane. Mně se například stalo, že jsem missnul jednu příběhovou věc, protože hra ji dobře nevysvětlila, a měl jsem zásek – nevěděl jsem, jak postoupit dál. U cozy hry škoda.

Abych ale nevypadal, že na hru jen házím špínu, jakmile jsem se v příběhu posunul, začal jsem se bavit. Prostředí, svět i hudba se mi opravdu líbily. Pokud hru budete brát jako relax, u kterého vypnete a necháte se unášet malebnou krajinou a atmosférou, fungovat bude. Během té krátké herní stopáže se u ní dá příjemně odpočinout. Na druhou stranu ale za plnou cenu 9,99 € nevím, jestli bych ji označil za adekvátní – 5 € by za mě bylo tak akorát.

Hru tak doporučuji hlavně lidem, co tento žánr mají rádi a hledají něco s pěkným vizuálem. Pokud k tomu chcete ale příběh a nějakou větší hloubku, tady ji nenajdete a místo toho obdržíte stereotyp, jenž se dostaví velmi brzy. I tak jsem ale ze hry neodcházel znechucený a našel jsem radost v jejích jiných aspektech. Doufám, že autor se z chyb poučí a příště nám přinese vyleštěnější zážitek – přece jen jeho vizuál a cit pro detail tu vidět jde, důkazem budiž velmi hezké prostředí ostrova.

Komentuj!