Arctic Awakening – Mrazivý boj o přežití

Od Dear Esther uběhla už spousta let a většinu hráčů i přešly neustále opakované debaty o tom, kde je hranice pro nazvání díla hrou. Walking simulátory zaujaly pevné místo mezi herními žánry a jednoho z nejvýraznějších děl tohoto žánru si všimli i samotní velikání ve Valve, když koupili herní studio Campo Santo s jejich populárním Firewatch. A právě Firewatch může evokovat dnešní recenzovaná hra Arctic Awakening od oklahomských GoldFire Studios. Ti nejsou žádnými nováčky, nicméně doposud jde rozhodně o jejich nejambicióznější dílo. Jak si stojí mezi početnou konkurencí?

Recenzovaná verze: PC

Jak již název napovídá, hra nás příběhově zavede do nelítostné arktické krajiny v nedaleké budoucnosti. Jakožto pilot letadla zde ztroskotáte spolu se svým parťákem Donovanem a robotickým pomocníkem jménem Alfie. Zatím co váš parťák stihne vyskočit z padajícího letadla, vy bohužel zůstanete na palubě a po probuzení ve sněhové závěji v troskách letounu zjišťujete, že Donovan je naživu, jen poněkud vzdálený od vašeho místa dopadu. Začíná tak nejen snaha o přežití, ale také snaha najít kamaráda a dostat se z arktických lesů pryč. To však ještě netušíte, že nejste prvními návštěvníky zdejších hor a děje se zde něco zatraceně podivného.

I přes poněkud pomalejší rozjezd první kapitoly hry nutno uznat, že tvůrci mají dar pro vyprávění a v dalších čtyřech částech mě příběh začal opravdu bavit a hnát kupředu. Vaše akce i dialogové volby navíc mohou lehce ovlivňovat dějový vývoj do budoucna, tudíž hře prospívá i pocit, že na příběh máte částečně vliv. Co však lehce zamrzí, je nepříliš zajímavá osobnost hlavního hrdiny ani robůtka Alfieho. Ani k jednomu jsem si během hry nevytvořil žádný vztah, dialogy postrádají špetku humoru nebo něco, co by trochu oživovalo atmosféru. Nepomáhá tomu ve výsledku ani dabing. Zatím co Alfie či lidé hovořící přes vysílačky jsou na indie poměry namluveni skvěle, vaše hratelná postava mnohdy jakoby četla text bez emocí a nereaguje na aktuální dění zbarvením hlasu. Jakkoliv jsem se to postupem času naučil ignorovat, tak především na začátku mi to trochu trhalo uši. Tenhle fakt pak dokáže i narušit například i momenty, které by měla nejspíše být napínavé. Hrdina totiž zní, jak kdyby měl všechno na salámu, i když se často dostává do situací, kdy mohl lehce zemřít.

Hratelnost samotná je opravdu většinu času čistý walking simulátor. Procházíte krajinou za doprovodu rozhovorů s Alfiem či Donovanem nebo poslechem nahrávek z dob minulých. Postava automaticky skáče tam, kde skákat má a šplhání po útesech je řešeno prostým držením směrové klávesy nahoru. Puzzly nejsou nikterak náročné a většinou jde jen o hledání předmětů a kódů. Ztratit se na mapě také prakticky nelze. I když působí lehce otevřeně, tak celé vyprávění je značně lineární a Alfie vás vždy navede správným směrem. Malé oživení je v podobě survival prvků, kdy musíte po cestě hledat jídlo, nicméně je ho všude spousta. Dechová cvičení pro psychické zdraví jsou pak pouhé mačkání mezerníku, což nestojí vůbec za řeč. Určitou hratelnostní prázdnotu pak tvůrci řeší sběratelskými předměty. Do ruky můžete brát kdejakou blbost, která vám ve výsledku bude k ničemu, ale můžete s nimi plnit váše batoh, nicméně důležité jsou jen cereálie, hrníčky a plyšová zvířátka, pokud chcete plnit achievementy.

Zmíněný epizodický formát pak působí poněkud zbytečně. Podotýkám, že hra vyšla kompletní, nikoliv v časovém rozmezí několika měsíců jako třeba Life is Strange, tudíž epizody trvající kolem dvou hodin každá a závěrečné titulky u každé z nich jsou myslím nesmyslným rozhodnutím brzdícím tempo stejně, jako mírná roztahanost vyprávění. Osobně mi k podobnému typu her sedí více úderné a příběhově napěchovanější zážitky. Brodit se sněhem neustále dokola tak může být místy unavující.

Pochvalu naopak zaslouží fakt, že vývojáři se o hru opravdu starají. Jen při recenzování hra dostala minimálně trojici opravných patchů a nutno uznat, že jak na začátku působila hra poněkud neohrabaně a zabugovaně, tak při finišování šlo o poměrně vyladěný titul, ač ještě nějaká práce bude zapotřebí. Co však už opravit nepůjde, je slabší hudební doprovod, který pokud člověk nevyvine úsilí vnímat, tak jako by neexistoval. Stejně tak grafická stránka neohromí, i když všudypřítomný sníh dokáže nedostatky slušně maskovat.

Arctic Awakening rozhodně potěší nadšením samotných vývojářů, kteří se o titul dále starají i po vydání. Pokud máte rádi mysteriozní příběhy a nevadí vám minimalistický gameplay, tak jde rozhodně o solidní přírůstek do walking sim žánru. Škoda jen příliš pomalého tempa a nesympatického a špatně nadabovaného hrdiny.

Komentuj!