Trails in the Sky 1st Chapter – Remake JRPG, který vás zahřeje na duši

Je to tady – konečně se fanouškům JRPG naskytla možnost hladce a v moderním kabátku naskočit do jedné z nejpropracovanějších RPG sérií vůbec. Tou je Trails of od studia Falcom, která vychází ze série The Legend of Heroes a tvoří její subsérii. Ta dnes čítá dvanáct dílů (přičemž Trails beyond the Horizon se teprve dočká západní lokalizace). Všechny jsou propojené a dohromady tvoří velké a nesmírně obsáhlé univerzum, které si dovolím označit za jeden z nejpropracovanějších světů (v rámci postav a politiky) v RPG hrách vůbec – podle mě překonává i sérii Zaklínač, alespoň co se worldbuildingu a propojenosti týče.Doposud, pokud jste se sérií chtěli začít od úplného začátku, museli jste překousnout zastaralost prvního dílu – jak graficky, tak hratelnostně. Hra byla limitována mnoha archaickými prvky, včetně časově omezených vedlejších questů. To se teď mění. Falcom první díl kompletně přepracoval do krásného moderního kabátku, a my se společně podíváme, jak se to celé povedlo… či nepovedlo.

Recenzovaná verze: PC

Hned na úvod přiznávám, že jsem velký fanoušek celé série – i když jsem s ní začal až u story arcu Trails of Cold Steel (šestý díl). Ihned jsem si ji zamiloval a hltal každý další přírůstek, i když jsem se původní jedničce dlouho vyhýbal. Ne snad proto, že bych nezvládal starší JRPG – právě naopak – ale kvůli neustálému tempu, jakým Falcom chrlí nové díly. Jakmile jsem se dozvěděl o vývoji kompletního remaku, byl jsem nadšený. Graficky i animacemi to vypadalo jako jejich dosavadní špička. A to nadšení mi přetrvalo i po dohrání.

Hlavními hrdiny jsou nevlastní sourozenci Joshua a Estelle Brightovi, jejichž otcem je Cassius Bright, slavný bracer a uznávaný hrdina království Liberl, do něhož je hra zasazena. Estelle s Joshuou se vydávají v otcových šlépějích, aby se sami stali senior bracery – k čemuž potřebují získat doporučení od všech pěti regionálních poboček.

Pokud jste zmatení, co přesně bracer znamená, jde o členy guildy, kteří po složení zkoušek plní žádosti občanů nahlášené do místní pobočky – od eliminace příšer po hledání ztracených předmětů. Jednoduše řečeno, pomáhají, kde se dá, a komukoli, kdo to potřebuje.

Naši hrdinové si proto kladou za cíl projít celé království Liberl a nasbírat doporučení ze všech pěti poboček. Samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se zdá, a postupně se do hry začíná vplétat i rozsáhlejší příběhová linie. Ta však nejvíce rezonuje až v samotném závěru – i když prosakuje napříč celou hrou, po většinu herní doby (cca 45–80 hodin) jde spíše o slice-of-life roadtrip. A to je fakt, který ne každý hráč dokáže ocenit.

Místo jednoho zvratu za druhým tu totiž žijete život s postavami – brilantně napsanými, charismatickými a lidskými. Sdílíte s nimi drobné radosti a dobrodružství všedního dne: sledujete, jak si sednou s jídlem při západu slunce a povídají si, nebo jak pomáhají v akademii se školní divadelní hrou. Ano, akčních a napínavých momentů je tu dost, ale těch klidnějších zaměřených na postavy je mnohem víc. Hra tak cílí spíše na pozvolný vývoj charakterů a jejich vztahů.

Estelle a Joshua mají napříč prvním dílem krásně zpracovanou citovou linku, která funguje právě díky tomu, že hra vám dává prostor je opravdu poznat. Pro některé hráče možná na úkor dramatických zvratů, ale pro mě osobně to fungovalo dokonale. Pokud patříte mezi ty, kteří si libují ve slice-of-life vyprávění, budete naprosto nadšení. Pokud však očekáváte nové Final Fantasy se zběsilým tempem a epickými zvraty, budete zřejmě zklamaní.

I tak ale prozradím, že tohle je jen začátek – příprava na budoucí díly, kde se všechny nyní rozložené figurky na šachovnici dají do pohybu. První díl je třeba brát jako seriálový pilot, který pečlivě staví základy. Příběh i postavy jsou podle mě na velmi dobré úrovni. Bavilo mě objevovat jednotlivé regiony světa, potkávat známé i nové postavy a po celou dobu jsem se prakticky nenudil.

Postavy jsou výborně napsané a i když některé zatím nedošly většího vývoje, už teď jsou vidět jasné obrysy jejich charakterových oblouků. Díky množství dialogů máte po dvaceti hodinách pocit, že tyto lidi znáte roky. Trails in the Sky exceluje v tom, co je jeho gró – v postavách a světě. Možná zatím nepůsobí tak komplexně, jak jsem popisoval v úvodu, ale vyčkejte – trpělivost je u této série klíčová.

Pokud tedy hledáte silně příběhové a lidské JRPG, tohle byste si rozhodně neměli nechat ujít. Příběh zůstal beze změny oproti originálu, totéž však neplatí o hratelnosti a soubojovém systému.

Změny jsou výrazně k lepšímu – od přepracované grafiky, která nahradila chibi modely a pohled z ptačí perspektivy plnohodnotným 3D s nádhernými scenériemi a barvami, až po vylepšené uživatelské rozhraní. Hra je nyní přístupnější jak pro veterány série, tak pro nováčky v žánru. Vše je přehledné, intuitivní a přátelské. Herní svět má formu menších regionálních map – semi-open world.

Co se týče obtížnost lze volit od story módu po nightmare, což logicky ovlivňuje celý soubojový systém. Ten prošel razantními změnami – přibyly například týmové útoky a nově kombinuje real-time a tahové prvky. Funguje to tak, že při pohybu po mapě můžete na nepřítele v reálném čase zaútočit. Tento styl je účinný hlavně proti slabším protivníkům, zatímco proti silnějším je vhodnější přepnout do tahového režimu. Ten je plynulý, zábavný a stále dává jistou volnost – postavy se tu mohou aktivně pohybovat po aréně a uhýbat útokům. Neřekl bych, že jde o revoluci, ale souboje působí svěže, funkčně a chytlavě.

Základním kamenem systému jsou orbmenty, které získáváte průzkumem světa, plněním vedlejších úkolů nebo craftováním z materiálů zvaných sepith. Ty pak vkládáte do speciálního zařízení, čímž si odemykáte nová kouzla nebo pasivní bonusy – více životů, silnější útoky či odolnosti. Vedle toho má každá postava své vlastní skilly, které na rozdíl od kouzel čerpají energii CP (v podstatě manu), jež se doplňuje útoky na nepřátele nebo pomocí lektvarů.

Soubojový systém je přehledný a intuitivní. Na vyšších obtížnostech už vyžaduje pečlivější management orbmentů a schopností, ale zůstává férový. Pokud jste znalí JRPG, budete tu jako ryba ve vodě, a i nováčci se rychle zorientují. Za mě jde o skvělý, plynulý systém, který mě bavil snad nejvíc ze všech dílů série – a doufám, že ho Falcom udrží i do budoucna.

Další velkou změnou jsou vedlejší questy. Oproti originálu jich přibylo a už nejsou časově omezené, takže nehrozí, že byste je nestihli. Jsou také přehledně značené zeleným ukazatelem na mapě. Většinou jde v jádru o klasické úkoly typu „zabij nebo najdi a dones“, ale téměř každý má i příjemnou příběhovou vatu a často rozšiřuje lore světa. Některé vedlejší příběhy se dokonce prolínají celou hrou – například potkáte postavu z prvních kapitol znovu později, což cením.

Jako někdo, kdo běžně tyto typy úkolů nemá rád, jsem tu splnil úplně všechno – nenudil jsem se ani chvíli. Pomáhá tomu i ultra speed mód, který umožňuje zrychlit pohyb po mapě i průběh soubojů, přičemž ho můžete kdykoliv vypnout. Ideální pro přesuny mezi lokacemi. Já ho často využíval právě při plnění vedlejších zakázek – krásně zrychluje hru, aniž byste o něco přišli.

Další novinkou je dabing (v originálu byl pouze při soubojích). Není sice přítomen po celou stopáž hry, ale objevuje se hlavně v důležitých příběhových scénách – celkově ho je však dostatek. Mimo tyto pasáže někdy mluví jen nově představená postava, zatímco hlavní dvojice zůstává bez dabingu, což je na poměry JRPG naprosto standardní. Dabing je povedený – hrál jsem převážně v angličtině, kterou znám z Cold Steel, a opět se vrací známí dabéři, kteří tyto postavy dabovali v minulosti. Četl jsem pár výtek směrem k dabingu Estelle, ale osobně si myslím, že její výkon skvěle odráží její rozvernou, energickou a tvrdohlavou povahu. Naopak Joshua mi v anglickém podání sedí víc než v japonském, ale to už může být čistě osobní preference.

Z větších novinek je to asi vše. Prakticky nemám hře co vytknout – snad jen to, že je znát její původ z PSP. Města jsou menší a působí trochu stísněně; občas to bije do očí, když vám postavy vyprávějí o „velkém městě“, které má ve skutečnosti jen pár domků. Pozdější díly to zvládly lépe – města byla rozdělena na více sekcí a působila díky tomu větší. Také vzdálenosti mezi oblastmi jsou spíš symbolické – když postavy mluví o „dlouhé cestě“, kterou ve skutečnosti ujdete za tři minuty, působí to úsměvně. Chápal bych, kdyby tu byla krátká cutscéna naznačující přesun, ale to už je spíš hnidopišská výtka.

Jinak se ale jedná o nejlepší JRPG tohoto roku, minimálně v klasickém smyslu slova. Nabízí nádherný vizuál, vynikající design postav, skvěle napsané dialogy, zábavný svět i příjemný soubojový systém. A především – je to přímá vstupenka do jedné z nejlepších žánrových sérií vůbec. Doporučuji všemi deseti. Chápu, že ze mě mluví i kus fanouška, který ví, co sérii čeká dál, ale i tak si stojím za tím, že jde o mimořádně kvalitní kousek, který by si žádný fanoušek JRPG neměl nechat ujít.

Komentuj!