Tales of Graces F Remastered – Vytoužený návrat?

Tales of Graces započalo svou cestu na konzoli Nintendo Wii a později se objevilo i na PlayStation 3 ve vylepšené verzi. Během let si mezi fanoušky série vybudovalo pevné místo a někteří ho dokonce považují za jeden z nejlepších dílů. Proto je až překvapující, že remaster dorazil po tak dlouhé době. Otázkou nyní zůstává, zda tento návrat skutečně stojí za to.

Recenzovaná verze: PS5

Na tento díl mám příjemné vzpomínky. Už před nějakou dobou jsem měl štěstí, když jsem v pražském bazaru narazil na originální verzi pro PS3. Pro mě to byl první kontakt se sérií Tales of a i když mě hra velmi bavila, nakonec jsem ji nedohrál. Proto mě nadchlo, že nyní vyšla na novější konzole. Nejenže mi to dalo nový impuls k opětovnému hraní, ale díky vydání na Switch si hru mohu vzít i na cesty – což považuji za velké plus.

Pokud tuto sérii neznáte, s trochou nadsázky bych ji přirovnal k sérii Final Fantasy. Obě franšízy totiž většinou nabízejí nový příběh s jinými postavami a díly obvykle nesdílejí stejné univerzum. Co je ale odlišuje, je například soubojový systém. Tales of využívá akčnější real-time combat a má pohádkovější anime stylizaci. Přestože série měla vždy své kvality, až do příchodu Tales of Berseria či Tales of Arise zůstávala u nás (v Česku a na Slovensku) poměrně přehlížená. Což je škoda a doufám, že díky tomuto znovuvydání si najde cestu k více lidem.

Než se však pustíme do toho, co tento remaster nového přináší, rád bych se nejprve zaměřil na postavy, děj a hratelnost. Předpokládám totiž, že tuto recenzi budou číst především ti, kteří tento díl ještě nehráli, a zaslouží si proto rozbor i těchto aspektů.

Příběh začíná v minulosti, kdy sledujeme mladého Asbela Lanhta a jeho bratra Huberta. Oba jsou syny lorda, který vládne městečku Lhant v regionu Windor. Během jedné z jejich výprav narazí na zvláštní dívku jménem Sophie, která ztratila své vzpomínky. Tato trojice se následně zaplete do řady nešťastných událostí, které vedou k Asbelovu odchodu do rytířské akademie. Zde se chce naučit disciplíně, aby mohl vždy ochránit ty, na kterých mu záleží. O sedm let později se Asbel vrací do rodného městečka kvůli smrti svého otce. Brzy však bude muset čelit své minulosti a spolu se svými přáteli zabránit možnému konci světa.

Ano, děj je klasické fantasy klišé, jaké od pohádkových JRPG očekáváme. Nic převratného zde nenajdete. Na druhou stranu s ním tvůrci alespoň zpočátku pracují velmi dobře. Už od prologu vás hra nenechá vydechnout a přináší jednu dramatickou scénu za druhou. Prvních deset hodin jsem se od ní nemohl odtrhnout, jak mě příběh strhával svou kadencí zvratů a napětí. Bohužel, toto tempo nevydrží věčně. Zhruba v polovině příběhu se tempo výrazně zpomalí a chvílemi jen sledujete, jak postavy přebíhají mezi lokacemi a sbírají informace. Naštěstí těchto prostojů není mnoho a i když se objeví, nejsou vyloženě nudné. Kvůli rozsáhlejšímu ději, který se odehrává na několika kontinentech, se však občas může dostavit lehká únava.

Tuto únavu však rychle zaženou hlavní postavy, které i přes splnění klasických žánrových šablon mají dostatečnou hloubku a jsou zábavné. Příběh dává postavám prostor k rozvoji, což je umocněno dodatečnými dialogy, které lze spouštět během přesunu po mapě. Tyto rozhovory nejen prohlubují charaktery, ale také posilují chemii mezi nimi, což mělo za následek, že jsem si celou plejádu postav zamiloval. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsou jedním z největších taháků celé hry. Už po pár hodinách jsem jim fandil a společnou cestu napříč světem si maximálně užíval – dokonce mi nakonec ukápla i slzička. Tohle je přesně ten případ, kdy nemusíte mít zcela originální postavy, stačí jim dát péči a nechat je v příběhu dýchat.

Dalším zásadním tahounem hry, vedle postav, je soubojový systém, který ocení zejména hráči vyhledávající jistou míru komplexnosti. Combat v tomto díle je obecně považován za jeden z nejlepších v celé sérii, ale vyžaduje čas na osvojení. Ačkoliv nepatřím mezi hráče, kteří se vyžívají v komplexních soubojových mechanikách, přesto jsem si souboje v této hře neskutečně užil. Bohužel musím říct, že úvodní tutoriál je poněkud chaotický. Místo názorných ukázek vám hra naservíruje spoustu textových tabulek, z nichž si toho příliš neodnesete, a navíc vám nedá dost prostoru, abyste si všechny aspekty systému klidně vyzkoušeli.

I přes svou akčnost nechtějí souboje, abyste zmateně pobíhali po aréně a náhodně mačkali tlačítka. Je nutné strategicky se krýt, správně načasovat útoky a využívat “arts” – speciální útoky, které má každá postava, a které se dobíjejí u každé z nich jinak. Ano, nemusíte hrát jen za Asbela. Každou postavu z vaší party můžete ovládat a zvolit si tu, která vám nejvíce sedí. Každý z hrdinů se totiž ovládá trochu odlišně, což hře dodává variabilitu. Trvalo mi chvíli, než jsem si našel svou oblíbenou postavu a než mi soubojový systém „sedl“, ale jakmile jsem se s ním sžil, neskutečně jsem si ho užíval.

Jednou z největších výhod je, že hra dokáže udržet souboje proti běžným nepřátelům svižné a energické. Jakmile narazíte na nepřítele, hra vás rychle vtáhne do arény a po souboji vás zase rychle vrátí zpět na mapu. Souboje jsou rychlé a dynamické, což je velká výhoda pro ty, kteří nemají rádi zdlouhavé boje. Na rozdíl od některých jiných JRPG vás Tales of Graces v tomto ohledu nebrzdí a naopak povzbuzuje k rychlému postupu.

Zmínit se také sluší systém titulů, které postavy získávají během hry. Tyto tituly nejsou jen estetickým doplňkem pod jménem postavy, ale přinášejí různé výhody. Postupně, jak daný titul levelujete skrze souboje, získáváte větší počet hvězdiček, což odemyká nové bonusy a zlepšuje schopnosti postav. Tento prvek přidává hře další vrstvu strategie a motivace k objevování a vylepšování. Pokud vám to vše teď ale přijde značně matoucí, nemusíte se bát, hru si klidně můžete na začátku dát na lehčí obtížnost a poté si jí kdykoliv změnit jakmile si budete jistější v kramflecích.

Mimo soubojů už je to ale taková ta obyčejná JRPG klasika. Neberte mě špatně, hra je zábavná, ale bohužel trpí na některé neduhy, které jsou s tímto žánrem často spojovány. Například vedlejší úkoly jsou jen obyčejnými fetch questy bez větší invence. Tvůrci se sice snaží tyto úkoly oživit vtipnými dialogy při jejich zadávání, jinak se ale jedná o zbytečnou výplň. Pár jsem jich zkusil a pak je raději ignoroval. Dále mám menší výtku k občas únavným přesunům mezi lokacemi. Někdy totiž hra opakovaně posílá hráče z jednoho bodu do druhého, aniž by to přineslo nějaký větší posun v ději. Ve výsledku mi to ale zase tolik nevadilo, protože jsem tento čas využil k menšímu grindování, a díky svižným soubojům mě to nenudilo.

Abych však nebyl nespravedlivý, musím tvůrce pochválit za přidání například karetní hry nebo minihry s puzzlemi, kdy musíte po ledu posouvat kostky do vyznačeného cíle. I když je pro opětovné hraní těchto miniher nutné se vracet na původní kontinent, kde byly umístěny, stále to bylo příjemné zpestření. Také nemohu opomenout dobře rozmístěné save pointy. Hra má dostatečné množství míst, kde můžete ukládat postup, takže jsem nikdy neměl problém s tím, že bych musel nějaký dlouho hledat.

Co ale určitě nemusíte hledat, je zmínka o novinkách v remasteru. Ano, konečně jsme se k tomu dostali. Změny jsou sice převážně kosmetické, přesto však přinášejí řadu vylepšení kvality života. Tvůrci přidali například autosave, možnost přeskakovat cutscény, urychlovat text, přepínat kameru mezi nepřáteli, hra vám ukazuje, kam jít, a po nepovedeném souboji nově můžete zvolit možnost „retry.“ Také tato verze obsahuje příběhové rozšíření z PS3 verze, které se odehrává po událostech hlavní hry a nabízí až 20 hodin dalšího herního času.

Vylepšení se samozřejmě dotkla i grafické stránky, a musím říct, že hra vypadá nádherně. Vše je krásně vyhlazené a působí ještě více pohádkově. Dokonce i přes určitou zastaralost vizuálu (tak velké změny zase nebyly) některé lokace vypadají opravdu kouzelně, což ještě umocňuje příjemný soundtrack. Navíc si zaslouží pochvalu i verze pro Switch, na které jsem hru, vedle PS5, také vyzkoušel. Už dlouho jsem nehrál na Switchi takto dobře optimalizovaný port – stabilní FPS, žádné rozplizlé textury, všechno běží hladce. Za to patří opravdu velký dík.

Celkově se tak jedná o kvalitní vzkříšení mnohými milovaného dílu. Já si toto zavzpomínání velmi užil, a i přes nějaké drobné chybky či zakopnutí mohu hru s klidným svědomím doporučit jak fanouškům žánru, tak nováčkům. Je pravda, že komplexní soubojový systém vám může občas přidělat pár vrásek, ale dá se to zvládnout. Navíc na internetu existuje dost přehledných a stručných návodů, jak být v bojích co nejefektivnější. Teď už jen doufat v remaster první Xillie.