Register

A password will be e-mailed to you.

Jako každý rok, i letos se ne každému vývojářskému studio podařilo vítězoslavně dojet do cílové rovinky a sklidit všeobecné ovace. Jaké hry v roce 2021 propadly na celé čáře jak u kritiků, tak u hráčů?

10. DreamWorks Spirit Lucky’s Big Adventure

Dětské hry odjakživa nepatří k těm nejpropracovanějším projektům, avšak i když přihlédneme k okolnostem, občas se najde titul, který svým neumětelstvím vyčnívá. Spirit Lucky’s Big Adventure od studia aheartfulofgames na motivy animovaného filmu Divoký Spirit, zasazeného do prostředí divokého Západu, je bohužel jedním z nich, čímž si vysloužil titul nejhorší hry roku na agregátu OpenCritic s průměrnými 30 body.

Po technické stránce hra vyšla v naprosto tragickém stavu, ať už co se týče frameratu, „doskakování“ vzdálených objektů, problémům se skriptování jednotlivých questů nebo pathfindingu. Jednoduchá hratelnost téměř kompletně věnovaná jízdě na koni pak titul nespasí a herní náplň působí jako jeden dlouhý fetch quest. Hlavní příběh se navíc dá dohrát do dvou hodin a hra vašim dětem tedy může vydržet podobně dlouho jako film, ze kterého vychází.

9. Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Ačkoliv to vypadalo, že na poli adaptací World of Darkness se blýská na lepší časy, vydání Werewolf: The Apocalypse – Earthblood od studia Cyanide je možná ještě větší malér než odložení Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2. O tom koneckonců částečně vypovídá i naše recenze, která je však o něco smířlivější než mnohé jiné.

Z původního RPG se stala sotva průměrná stealth akce, která by neoslnila ani o dvě konzolové generace zpátky, s plytkým příběhem, který ani zdaleka nevyužívá možností bohatého universa. Takovýto herní debut si vlkodlaci z World of Darkness rozhodně nezasloužili.

8. Dungeons & Dragons: Dark Alliance

Myšlenka udělat variaci na Warhammer: Vermintide v hávu Dungeons & Dragons není vůbec špatná, avšak studio Tuque Games se jí nezhostilo nejlépe. Dungeons & Dragons: Dark Alliance vyšla v zjevně nedodělaném stavu, kdy i takový základ jako soubojový systém lagoval i v singleplayeru a nepřátelská umělá inteligence v pravidelných intervalech přestávala fungovat.

Hru jako ustavičný problém provázelo i naprosto nepochopitelné škálování obtížnosti, kdy z vašeho vybavení záleželo pouze na gear score. Ani po vizuální a příběhové stránce se nejedná o žádnou slávu a další pokus o etablování světa Dungeons & Dragons v jiném videoherním žánru než jsou RPG tak opět nevyšel.

7. Taxi Chaos

Team6 Game Studios jsou svými mizernými závodními hrami proslulí (viz například nedávný Super Street, či legendárně špatný třetí díl série FlatOut) a proto se nedá divit, že na našem žebříčku se umístila i jejich letošní novinka Taxi Chaos. Tentokrát je hlavní inspirací kultovní série Crazy Taxi od vydavatelství Sega, která ovšem nad svou kopií vítězí téměř ve všem.

Hře oproti jejímu vzoru zkrátka chybí charakter – řízení není tak rychlé a arkádově plynulé, konverzace s pasažéry nejsou tak šílené a soundtrack nemá ten správný říz. Přidejte nedostatek obsahu a výsledkem je jasná zpráva, že Crazy Taxi na Steamu za třetinu ceny vychází jako daleko lepší volba.

6. Doctor Who: The Edge of Reality

Čím více her vychází na headsety virtuální reality, tím je jasnější, že pro kvalitní zážitek ve VR je potřeba hru šít na míru jejím potřebám. Líné porty existujících her do VR v dnešní době už nikoho neoslní, ovšem tak tomu je i obráceně při portování původně VR her na ploché obrazovky. Podobnou lekci si letos zažili i vývojáři ze studia Maze Theory po vydání adventury Doctor Who: The Edge of Reality, rozšířené verze jejich předchozího VR titulu Doctor Who: The Edge of Time.

Zatímco VR tituly si můžou dovolit jednodušší hratelnost ve jménu imerze a leckdy tak ke štěstí hráčů stačí, že se pohybujete ve známých lokacích, ty stejné hádanky s klasickým ovládacím rozhraním zkrátka příliš nefungují a ze hry se bez VR stává předlouhá a kostrbatá variace na pohádku o kohoutkovi a slepičce. Dvě hodiny nudy nezachrání ani nové finále s doktorem Davida Tennanta.

5. Aeon Must Die!

Pokud vám je titul Aeon Must Die! od estonského studia Limestone Games a vydavatelství Focus Entertainment na první pohled povědomý díky svému unikátnímu vizuálnímu stylu, správně si na něj vzpomínáte z jedné z prezentací State of Play. Výsledný titul se bohužel dá nazvat pouze slovy nudný a nenápaditý. Skoro jako, kdyby na vizuálním stylu a hratelnosti pracoval zcela jiný tým lidí. Což se přesně stalo.

Klíčová skupina osmi vývojářů a grafiků, která na hře pracovala od úplného začátku, kvůli údajně nepřijatelným podmínkám na pracovišti opustila studio v polovině roku 2020. Jejich práci pak dokončil nový tým, který si zjevně příliš nevěděl rady, co si s vydařenými grafickými assety a soundtrackem počít a splácal dohromady repetitivní a nezajímavý beat‘em’up. Nedořešená zůstává i otázka vlastnictví IP a grafických assetů, na něž si dělají nárok bývalí i současní vývojáři. Bývalí vývojáři však ve studiu Mishura Games pracují na roguelite beat‘em’upu Immortal: And The Death That Follows, v němž by svou vizi mohli tentokrát dotáhnout až do konce.

4. Elite Dangerous: Odyssey

Datadisk Odyssey pro vesmírný simulátor Elite Dangerous od studia Frontier Developments na papíře zněl jako trefa do černého. Zatímco na spojení jednotlivých modulů Star Citizen v kohezivní zážitek jen tak nedojde, Elite Dangerous mu díky zakomponování volného pěšího pohybu na planetách mohlo vypálit rybník. Bohužel realita se podobá spíše první verzi No Man’s Sky.

Jednotlivé planety jsou jako přes kopírák, akce je nudná, mise jsou repetitivní a grind je ubíjející. Shnilou třešničkou na dortu je i množství nových bugů a zfušovaná optimalizace, která je na planetách několikanásobně horší i v případě, že se vám povedlo ulovit grafickou kartu poslední generace. Nezbývá než doufat, že updatům se datadisk povede dostat do úctyhodného stavu.

3. Balan Wonderworld

Návrat tvůrce ježka Sonica Júdžiho Naky do designerského křesla v čele studia Balan Company sebou nesl velká očekávání, která bohužel plošinovka Balan Wonderworld nenaplnila ani v nejmenším. Jediným světlým bodem hry jsou CGI cutscény od studia Visual Works, avšak v momentě, kdy se pustíte do samotného hraní, začnete brzy tušit, že Júdži Naka se z 90. let nikam příliš neposunul.

Balan Wonderworld designově připomíná první 3D plošinovky z Nintendo 64 a prvního PlayStation a nabízí řadu primitivně jednoduchých a repetitivních úrovní. Hru navíc zabíjí rozhodnutí rozdělit hráčovy schopnosti do kostýmů. Každý kostým má pouze jednu akci, kterou může vykonat, ať už jí je střílení, mlácení, nebo skákání. Ano, to znamená, že s jedním kostýmem nemůžete najednou skákat či střílet a kostýmy musíte neustále přepínat.

2. Of Bird and Cage

Originalita se sice cení, ale sama o sobě nestačí a pro úspěch je potřeba i kvalitní provedení. Podobnou lekci si odnesli právě Capricia Productions, tvůrci „interaktivního metalového alba“ Of Bird and Cage. Svým způsobem se jedná o variaci na interaktivní filmy studia Telltale Games, avšak s tím zvratem, že každá kapitola trvá právě tak dlouho jako song, který ji doprovází. Slouží tak jako interaktivní videoklip k songu, což sice může působit jako zajímavý nápad, bohužel ho stahuje dolů provedení.

Hra se snaží o vyprávění příběhu drogově závislé dívky Gitty ve variaci na klasickou pohádku Kráska a zvíře, avšak příběh neustále naráží na potřebu hry sloužit jako doplněk k songům. Harmonicky se soundtrackem nefunguje ani hratelnost, která po hráči často vyžaduje metodický průzkum okolí a hledání aktivních předmětů, což jde proti hektické nátuře hudby. Ambice hry však nekončí ani tam a obsahuje i bojové a závodní vložky, které se podle očekávání příliš nepovedly. Sympatický pokus tak zůstal na půli cesty.

1. eFootball 2022

Kdysi veleúspěšná fotbalová série Pro Evolution Soccer, která se v dobách své největší slávy mohla bez problémů postavit sérii FIFA, zažila letos nečekaně strmý pád. Po relativně úspěšném loňském ročníku se vydavatelství Konami rozhodlo změnit název série na jednoduché eFootball a hru vydat formou free to play. Spolu s těmito radikálními změnami hra však změnila enginy a z in-house Fox Engine přešla na populárnější Unreal Engine 4.

Právě toto rozhodnutí hře zlomilo vaz, jelikož vyšla ve zcela katastrofálním stavu s obřím množstvím bugů, ošklivou grafikou, těžkopádným ovládáním a nedostatkem obsahu. Trofej pro nejhorší hru roku podle agregátu Metacritic s průměrným hodnocením 25 bodů si tak odnáší zcela zaslouženě.

Komentuj!

komentárov