Register

A password will be e-mailed to you.

Asi každého, kdo pravidelně sleduje E3 konference vydavatelství Microsoft, zaujala v záplavě trailerů na AAA third-person akce pro dospělé zprvu nenápadná plošinovka Ori and the Blind Forest od debutujícího týmu Moon Studios. A to jednak svým překrásným audiovizuálem, ale i samotným obsahem trailerů, které po vzoru animovaných filmů z dílen Disney či Studio Ghibli dokázaly i krátkým vhledem do světa neznámých animovaných postaviček vzbudit silné emoce. Výsledný titul, kterého se v roce 2015 dočkali majitelé Xbox One a počítačů, však byl ještě kvalitnější plošinovkou ve stylu metroidvania, než jsme mohli doufat. Očekávání směrem k druhému dílu série s názvem Ori and the Will of the Wisps tedy nebyla malá. Povedlo se je po pěti letech vývoje naplnit?

Recenzovaná verze: PC

Nechci říkat, že originalita se na nezávislé scéně občas trochu přeceňuje, ale někdy mi přijde škoda, že někteří tvůrci namísto pokračování svých úspěšných titulů okamžitě začnou pracovat na něčem zcela novém a odlišném. I když se někdy může jednat o ještě větší trefu do černého než tomu bylo u jejich předchozí hry. Ale i na té sebelepší hře se stále dá leccos vylepšovat a rozvinout nedopečené koncepty mnohem dál. Takhle jsme se dočkali například vynikajících Divinity: Original Sin 2, Guacamelee! 2 nebo The Legend of Grimrock 2. A po dohrání druhého Oriho můžu spokojeně zkonstatovat, že tvůrci z mezinárodního týmu Moon Studios si připomínky hráčů k prvnímu dílu vzali k srdci a povedlo se jim jejich druhou plošinovku vyšperkovat až téměř k úplné dokonalosti.

Lesní duch Ori se vrací, avšak tentokrát se jeho dobrodružství odehrává ve zcela novém prostředí lesa Niwen. V Niwenu se Ori společně se svou soví kamarádkou Ku poměrně nedobrovolně ocitl následkem velké bouře, která od sebe nerozlučné přátele oddělila. Hráč se samozřejmě ujímá role Oriho, se kterým postupně objevuje les Niwen a jeho obyvatele jako opičky Moki nebo chlupaté Gorleky a bojuje s temnotou, která les uchvátila. Na našeho hrdinu tak čeká úloha najít bludičky, poschovávané do všech koutů lesa a pomoci tak oživit strom duší, držící nad lesem ochrannou ruku…

Polootevřený svět lesa Niwen samozřejmě nabízí podobnou směsici plošinovkových překážek, akčních soubojů a občas i hádanek, jako první díl. Zkrátka je to opět metroidvania se vším všudy. I když hra nese jméno Oriho, hlavní hvězdou hry není tak úplně on, ale právě les Niwen a jeho jednotlivé oblasti, které svým výtvarným ztvárněním zcela berou dech. Ať už se jedná o zelená zákoutí, jeskyně zalité temnotou, zasněžené horské vrcholky, vyprahlé pouště nebo snad překrásná pláž a s ní spojené podmořské prostory, prostředí nepřestane po celou dobu trvání hry udivovat svou rozmanitostí a mírou detailů. Není divu, že jsme na hru čekali tak dlouhou dobu, jelikož navrhnout, nakreslit a vystavět takto komplexní svět představuje pro jakkoliv nadané umělce ohromně složitý úkol. Za sebe však musím říct, že na kvalitu podobného kalibru se vyplatí počkat.

Za grafiky však nezaostávali ani herní návrháři. Už první díl byl dozajista kvalitní plošinovkou, pyšnící se fantasticky pohodlným ovládáním a řadou skvělých adrenalinových únikových pasáží, představujících úctyhodnou výzvu. Našly by se však body, v nichž Ori and the Blind Forest vedle ostatních kolegů ze žánru metroidvania poněkud pokulhával. A to především co se týče soubojového systému, který ve hře byl v podstatě navíc a spočíval jen v mlácení jediného tlačítka, kvůli čemuž ve hře nebylo nic, co by se podobalo klasickým bossfightům. Vytknout by se dala i přílišná linearita, která hru od metroidvanie posunovala spíše směrem k titulům jako Super Meat Boy. V Ori and the Will of the Wisps se však s oběma zmíněnými výtkami autoři poprali více než slušně a přidali i řadu dalších novinek a vymožeností. Mám takové tušení, že tvůrci během vývoje hráli Hollow Knight, jelikož právě s touto broučí metroidvanií bychom v druhém Orim našli řadu styčných ploch.

Začněme u soubojového systému. Ten se z primitivního mlácení tlačítka pro vyvolávání samonaváděných fireballů zcela změnil na propracovanější melee systém. Základním útokem je tentokrát světelný meč, který lze doplnit řadou dalších zbraní, jako jsou obří kladivo, luk nebo vrhací kopí. Společně s bohatými možnostmi pohybu tak jsou souboje výrazně zábavnější a adrenalinovější. Tato změna se promítla i v novince v podobě plnohodnotných bossfightů, které doplňují únikové sekvence z původní hry. Změny se dotkly i systému vylepšování postavy, kde prostý skilltree doplnil systém “úlomků”. Úlomky jsou v podstatě alternativa perků, jejichž účinky se různí od obligátního bonusového zdraví či energie až po lahůdky jako triple jump. Háček však spočívá v tom, že úlomků můžete najednou používat pouze omezený počet a je tak nutné pečlivě zvážit, které se hodí pro váš styl hraní.

Struktura hry se velmi podobá prvnímu dílu, ale nabízí větší prostor pro seberealizaci při průzkumu světa a hledání nových cest. Oriho arzenál pohybů od prvního dílu ještě o něco nabobtnal a není tak vyloučeno, že se vám při postupu hrou povede vymyslet kreativní postup dál, který nejspíš nebyl zamýšlen autory. Kromě úctyhodného množství sběratelských předmětů herní dobu rozšiřují i nepovinné vedlejší questy, které vám trochu více dají nahlédnout do života obyvatel lesa Niwen. Ori se také může v průběhu hry vracet do bezpečí vesničky, do které se postupně stahují NPC, která nalezne při svém průchodu hrou. Milý je i fakt, že vesničku můžete sbíráním stavebních materiálů postupně zvelebovat.

Druhá strana mince

Autor: Róbert Herda
Testovaná verze: PC

Pôvodný Ori and the Blind Forest bol ako darom z nebies pre hráčske publikum. Indie tvorba je vo svete stále početnejšia, ale takmer nikto nečakal, že by mohli nezávislí autori prísť s niečím, čo nielenže exceluje po stránke hrateľnosti, výsledný produkt bravúrne vyzeral a snáď ešte lepšie znel. Ku svojim kvalitám pritom nepotreboval astronomický rozpočet, prípadne združenie dvoch stoviek vývojárov. Minimálne ja osobne som sa ešte nestretol s takto kryštalickým produktom od maličkého tímu ako Moon Studios GmbH.

Pokračovanie s podtitulom The Will of the Wisps ide v podobných šľapajach a snaží sa nám predať nemenej podmanivú rozprávkovú cestu, ktorej nechýba srdiečko na tom správnom mieste a už len úvodná hodina má emócií a rôznorodých pocitov na rozdávanie. Predchodca bol dokonca v konkrétnych častiach vyzývavou záležitosťou a druhý diel nijako nepoľavuje, dokonca tvorí viac než dôstojnú nadstavbu mechaník, prvkov a náročnosti, s ktorou po prvýkrát prišiel pred piatimi rokmi.

A osobne by som tvorcom z Moon Studios celú tú zmes pocitov, krásnych scenérii, nepredstaviteľných a farebne nevysloviteľných svetov, zábavnej platformovej hrateľnosti so súbojovými prvkami bezproblémovo zhltol, keby autorské snaženia sa nebolo ničené technickými problémami. Žiaľ, ani viac ako týždeň po vydaní neprichádza žiadaná náprava a preto sú celkom bežne prítomné prepady snímok, dlhé nahrávacie časy, čo by sa možno dalo prehliadnuť, ale škrípajúci zvuk, ktorý ničí tie najintímnejšie momenty a pedantne komponované hudobné pasáže, to jednoducho Microsoftu, ani snažiacim sa vývojárom odpustiť nemôžem.

Moje hodnotenie je preto najlepším príkladom toho, ako je pri podobných inovatívnych zážitkoch, ktoré stoja na audiovizuálnom prevedení v spojení so zábavnou hrateľnosťou, dôležité, aby všetko stopercentne fungovalo. Pretože v dobrom stave novému dobrodružstvu odvážneho Oriho príliš nie je, čo vyčítať, ale ak ako hráči pri tomto magickom príbehu kvôli technickým nedostatkom trpíte, zákonite trpí aj váš výsledný dojem nad niečím, čo by sa za normálnych okolností zapísalo medzi hity tohto roka.

Hodnotenie: 70%

K obtížnosti hry se mi poněkud těžko vyjadřuje, jelikož ani první díl nepovažuji za nijak zvlášť obtížný kousek. Ori and the Will of the Wisps mi v něčem přišla jednodušší, v něčem zase o něco málo obtížnější. Asi největším šokem pro veterány prvního dílu bude prvních pár soubojů, které už nejde procházet tak nějak automaticky, ale vyžadují aspoň určitou zručnost a pozornost. Naopak tak nechvalně proslulé únikové sekvence mi obecně přišly o něco jednodušší. Kde si to hra vynahrazuje, jsou nepovinné bojové i plošinovkové výzvy. Právě v těch plošinovkových hra co se týče obtížnosti vystrkuje drápky nejvíce, jelikož v každé takovéto výzvě na vás čeká duch jednoho z vývojářů, kterého musíte předběhnout. Netřeba zdůrazňovat, že vývojáři svou hru znali dopodrobna a vyrovnat se jim v jejich vlastní disciplíně tak není nic snadného.

Před vydáním hry o ní vývojáři hovořili jakožto o evolučním kroku podobném tomu, který od sebe dělil první a třetí díl slavné plošinovkové série Super Mario Bros. Hovořilo se i o trojnásobné délce oproti Ori and the Blind Forest. V obou případech bych zmíněné výroky trochu mírnil. Ano, Ori and the Will of the Wisps je komplexnější a rozsáhlejší hra a ambice autorů se nedají upřít, ale podobnost s prvním dílem se zkrátka nedá odmyslet. Na čemž však není nic špatného! Proč nějak zásadně měnit to, co tak dobře fungovalo? I když se délka nerovná slíbeným třiceti, ale „pouhým“ patnácti hodinám, tak zábavnějších, atraktivnějších a intenzivnějších patnáct hodin strávených s plošinovkou se letos dočkáte jen těžko. Stereotyp se hře vyhýbá obřím obloukem a patnáct hodin potřebných k 100% dokončení hry uběhne jak voda.

O audiovizuálu jsem se už mírně otřel ve svém nadšeném popisu prostředí a není velkým překvapením, že nastavenou laťku drží i ostatní aspekty grafiky a ozvučení. Animace jsou překrásně plynulé, postavy jsou rozmanité a neskutečně roztomilé a hudba od Garetha Cokera se nedá popsat jinak než slovem famózní. Bez ní by tolik skloňované emocionální momenty, kterými hra vskutku nešetří, byly ani ne poloviční. Společně s ní však příběh, ač minimalistický, funguje skvěle a dokáže působit slzopudně i na řádně otrlé povahy, stejně jako v případě prvního dílu.

Co však zamrzí, jsou poněkud nečekané technické problémy. Asi nejpalčivějším je opravdu rušivý problém zadrhávajícího se zvuku, který lze vyřešit pouze přesunem na SSD disk. I po přesunu však nejsou propady frameratu, zpomalení nebo pády na plochu žádnou výjimečnou událostí. Během hraní se mi také povedlo dostat do několika slepých uliček, které však naštěstí všechny šly vyřešit naloadováním jedné ze záložních uložených pozic. Poněkud podivný je také systém automatického ukládání, který dle mého pozorování ne vždy funguje jak má a občas tak ztratíte více progresu, než byste čekali. A trochu bokem si neopomenu postěžovat na český překlad, jehož kvalita je nevalná a hraničí až s amatérismem. V momentě, kdy mě hra vyzvala k „třísknutí účtování světelných dávek“, mi nezbylo než nevěřícně zírat, co se po mě vlastně chce.

Nezbývá než doufat, že jakékoliv technické problémy se v nejbližší době podaří vyřešit, jelikož by byla opravdová škoda, aby někoho odradily od takto silného zážitku. Ori and the Will of the Wisps potvrzuje, že prvotina týmu Moon Studios nebyla jen pouhou náhodou, ale jedná se o skupinu profesionálů, která hry navrhuje s chirurgickou přesností. A osobně se už nemůžu dočkat jejich dalšího titulu, se kterým slibují revitalizovat žánr akčních RPG podobně, jako se jim to povedlo s žánrem metroidvanií.

Hru na recenzi poskytla společnost

Ori and the Will of the Wisps – Plošinovková první třída
Ori and the Will of the Wisps potvrzuje, že prvotina týmu Moon Studios nebyla jen pouhou náhodou, ale jedná se o skupinu profesionálů, která hry navrhuje s chirurgickou přesností.
Pozitíva
  • Překrásný audiovizuál
  • Chytlavý průzkum světa
  • Vylepšený soubojový systém
Negatíva
  • Nedotažený technický stav
90%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (1 Hlas)
85%

Komentuj!

komentárov