Register

A password will be e-mailed to you.

Neočekávané se stalo skutečností. Epizodická adventura Kentucky Route Zero se po letech, a o to překvapivěji, dočkala svého konce; příhodně na samotném začátku nové dekády. Tvůrcům z Cardboard Computer zabralo pět relativně krátkých epizod dlouhých sedm let. Kentucky Route Zero je k dispozici od roku 2013 (tedy první, a i nejméně dlouhý akt), a postupně se mezi jednotlivými epizody začala tvořit stále delší časové prodleva (čtvrtá epizoda vyšla v polovině roku 2016). Tento fakt celou řadu hráčů odradil, respektive čakali na dokončení, a až nyní lze tuto experimentální adventuru vstřebat v podobě kontinuálního zážitku, který i většina potencionálních hráčů bude u Kentucky preferovat. Důvod je jednoduchý. Poměrně spletitý příběh s řadou postav opravdu není nejvhodnější dávkovat jednou za pár měsíců až let. Nezvyklá kombinace textové adventury a uměleckého pojetí, která je zvláště esteticky originální podívanou, má trpělivým hráčům ovšem co nabídnout.

Recenzovaná verze: PC

Hrát Kentucky Route Zero není zábava. Zábava ve smyslu rychlé akce, jasného cíle a vysoké interaktivity prostředí. Kentucky Route Zero s ambicí přesáhnout zažité mechanické i narativní postupy média uspělo tak napůl. Na jednu stranu můžeme mluvit o dnes již kultovní adventuře, která se pokusila zase o něco trochu jiné, na druhé o promarněnou příležitost, kterou spolkl neúprosný čas. Jedno ale jisté; Kentucky Route Zero je zajímavým solitérem – a už z toho pohledu je důvod o to se zajímat o dílo amerických Cardboard Computer.

Vzhledem k tomu, že jsem hrál Kentucky Route Zero postupně při vydání jednotlivých epizod, zůstali mi v paměti pouze určité fragmenty. Příjezd na benzínku, kde Conway (“hlavní hrdina” Kentucky) zastavuje a hledá adresu kam doručit svěřený balíček, úřad plný záznamů (a výtahů) nebo hudební představení v jednom zapadlém baru, kde píseň Too Late to Love You představuji určitý (estetický) vrchol putování Conwaye a řady dalších postav. Těch během čtyř epizod potkáte relativně hodně, a některé se k vám i přidají (Shannon, Ezra, Junebug a tak dále), ale obvykle několikahodinová délka epizoda jim všem nedá tolik prostoru, aby k nim vznikl nějaký vztah. V těchto týdnech aktuální pátý akt už funguje jen jako dlouhý epilog. O něm ale později. Rámcový vjem, pokud ke Kentucky Route Zero hráč přistoupí bez předchozích zkušeností, by mohl být silnější.

Jedny z prvních materiálů se odkazovaly, v souvislosti s atmosférou a vyzněním hry, na magický realismus. Poměrně populární styl narace, kde se reálné snoubí s neskutečným; kde může pes hovořit a kde existují mechaničtí mamuti a dálnice vedou podzemím. A právě to je i největší síla titulu. Imaginace autorů pracuje naplno, a nevšedních setkání při putování ve stylu “road movie” objevíte dostatečné množství. Velkým plusem je také to, že si v některých aktech vybíráte obvykle ze dvou případů, kterou z postav v následujících hodinách budete sledovat. Není to ale mnoho, a  jiného (interaktivního) oživení se v průběhu hry více méně nedočkáte. Důraz je kladen na dlouhé monology a dialogy, které ač jsou z většiny velmi dobře napsané, lehkosti literárně podobně kvalitního Disco Elysium nedosahují. A zde také leží asi největší komplikace Kentucky Route Zero. Na plné užití pentalogie aktů je potřeba se naladit na tempo a styl hry, jinak zaujme jen s obtížemi. V první řadě jde totiž o textovou adventuru, která je podpořena specifickým (a zcela padnoucím) vizuálním pojetím.

Problémem je, že tato úzce profilovaná hra (přeci jen, na Kickstarteru ji v roce 2013 podpořilo jen 205 hráčů) i zásluhou médii nabobtnala do daleko větší podoby, než asi bylo i zprvu plánováno. Zájem hráčů i mimo okrajový žánr experimentálních titulů a adventur je pozitivní, ale také se zasloužil o tak dlouhý vývoj. Ten se projevuje na jednotlivých epizodách spíše méně, ale je znát, že každá z nich vznikala u zkušenějších tvůrců. Samotný pátý akt už je zcela originální, ač i repetivní, finále a ohlédnutí za vytvořeným dílem. Konečně se po dlouhém putování dostáváme do bájného “5Dogwood Drive”, do kterého se měla doručit zásilka ze samotného počátku. Ovšem v kůži kočky, která se v otevřeném prostředí (malé vesničky) dobírá dalších a dalších střípků informací.

Poměrně vysoké jazykové nároky, absence dabingu a kryptický děj nejsou nejlepší pozvánkou do světa Kentucky Route Zero. Ale o to jde, tahle hra nemá být pro každého, nemá být pro každou náladu. Nejde také o variaci na Twin Peaks (tedy z hlediska atmosféry), jak se někdy můžeme dočíst – ačkoliv hudební číslo a atmosféra k tomu mohou často napovídat. Dálnice číslo Nula je zcela svébytná, a přirovnání se hledají jen obtížné. Zvláště na poli videoher. Možná tak nejlepší bude, než Kentucky Route Zero dáte šanci, vyzkoušet předchozí počin studia Cardboard Computer. Volně dostupné Ruins, které možná nejvíce připomene závěrečný pátý akt a lze to chápat jako tečku za jedním obdobím tvůrčího cyklu.

Kentucky Route Zero - Čekání na závěr
Kentucky Route Zero je umělecky laděnou adventurou, která stojí a padá na literárních kvalitách a atmosféře. A oba aspekty se tvůrcům podařilo dodat v nadstandardní kvalitě. To je také důvod, proč se i po tolika letech čekalo na finální akt. Který nezklamal a důstojně uzavřel pozoruhodnou videohru.
Pozitiva
  • Texty a jejich kvalita
  • Unikátní vizuální podoba
  • Pohlcující atmosféra
Negativa
  • Absence dabingu
  • Minimum interakce
  • Obtížné na proniknutí
70%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (0 Hlas)
0%

Komentuj!

komentárov

O autorovi

Nadšený hráč (od roku 1998), čtenář a také fanoušek Spurs. Mezi mé preferované žánry patří adventury a RPG, ale obecně rád zkouším v rámci videoher vše orginální a dostatečně zajímavé. Zvláště, pokud jde o titul z Japonska.

Súvisiace príspevky